I. ÚS 190/17
I.ÚS 190/17 ze dne 4. 4. 2017


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové, soudce Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje) a soudce Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti Dopravního podniku města Brna, a. s., se sídlem Hlinky 64/151, 656 46 Brno, zastoupeného Mgr. Michaelem Buchlovským, advokátem se sídlem Kopečná 11, 602 00 Brno, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. 57 Co 557/2016-16 ze dne 24. 10. 2016 ve spojení s návrhem na zrušení části páté vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, takto:
Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.
Odůvodnění

Ústavní stížností, která splňuje formální náležitosti ustanovení § 34 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného soudního rozhodnutí, jímž mělo dojít zejména k porušení práva na spravedlivý proces dle čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod, jakož i zrušení části v záhlaví označeného právního předpisu. Z napadeného rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že jím Krajský soud v Ostravě k odvolání žalované do výroku o nákladech řízení změnil elektronický platební rozkaz Okresního soudu v Ostravě ze dne 19. 8. 2016, č. j. EPR 146689/2016-7, jímž bylo žalované uloženo zaplatit stěžovateli na nákladech řízení částku 5 119 Kč, tak, že žalovaná je povinna zaplatit na nákladech řízení částku 1 489 Kč.

Proti rozhodnutí krajského soudu brojí stěžovatel ústavní stížností, domáhaje se jeho kasace. Stěžovatel namítl, že mu krajský soud neposkytl dostatečný časový prostor k vyjádření se k podanému odvolání, čímž bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces. Stěžovatel rovněž nesouhlasí s právním posouzením věci soudem, maje za to, že nerovnost při aplikaci advokátního tarifu plyne již ze samotné právní úpravy obsažené v části páté advokátního tarifu, jejíhož zrušení se domáhá. Tuto svoji argumentaci stěžovatel v ústavní stížnosti blíže rozvedl.
Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatele i obsah naříkaného soudního aktu a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud je nucen konstatovat, že ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí o částce 5 119 Kč (resp. 3 630 Kč jako rozdíl, o který bylo stěžovateli přisouzeno méně), kterou je ovšem třeba ve světle judikatury Ústavního soudu nutno označit za bagatelní. Ústavní soud opakovaně ve své rozhodovací praxi (např. rozhodnutí ve věcech sp. zn. IV. ÚS 695/01, IV. ÚS 248/01, IV. ÚS 8/01, III. ÚS 405/04, III. ÚS 602/05, III. ÚS 748/07 aj.) dal najevo, že v takových případech je úspěšnost ústavní stížnosti pro její zjevnou neopodstatněnost vyloučena. Opodstatněnost ústavní stížnosti v takové věci přichází v úvahu jen v případech zcela extrémního vybočení ze standardů, jež jsou pro postupy zjišťování skutkového základu sporu a pro jeho právní posouzení esenciální (viz rozhodnutí sp. zn. III. ÚS 3672/12, II. ÚS 4668/12, III. ÚS 4497/12 a další, dostupné na http://nalus.usoud.cz).

Uvedené podmínky však v projednávané věci splněny nejsou. Ačkoli krajský soud nepochybně neposkytl stěžovateli dostatečný procesní prostor k vyjádření se k podanému odvolání, jak i plyne ze stěžovatelem předložené doručenky zaslané kopie odvolání podaného žalovanou, nelze přehlédnout, že napadené rozhodnutí primárně vychází z odlišného právního názoru na aplikaci advokátního tarifu. Konkrétně odvolací soud na daný případ použil § 14b advokátního tarifu, namísto jeho § 7 a § 13, které naopak použil nalézací soud. Krajský soud vysvětlil základní důvody, které jej vedly k tomuto jeho postupu (řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně stěžovatelem ve skutkově i právně obdobných věcech a žalovaná částka nepřekračuje tarifní hodnotu 50 000 Kč). Vytýkané odlišné zacházení soudu s žalovanou co do náhrady nákladů odvolacího řízení je také dáno absencí uvedených předpokladů pro použití § 14b na její straně. Nejde o projev libovůle soudu, jeho rozhodnutí má zákonný základ a je racionálně zcela obhajitelné. Proto ani výše zmíněné dílčí procesní pochybení odvolacího soudu není s to "prolomit" bagatelní povahu dopadu napadeného rozhodnutí na stěžovatele a vytvořit prostor pro ingerenci Ústavního soudu.

Za daných okolností tudíž Ústavní soud odmítl ústavní stížnost dle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný. Tento osud sdílí i akcesorický návrh na zrušení části advokátního tarifu, který byl odmítnut podle § 43 odst. 2 písm. b) téhož zákona.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).

V Brně dne 4. dubna 2017

Kateřina Šimáčková v. r. předsedkyně senátu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.