I. ÚS 1869/12
I.ÚS 1869/12 ze dne 20. 6. 2012


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Vojena Güttlera a soudců Ivany Janů a Pavla Holländera o ústavní stížnosti stěžovatele GRATO, spol. s r. o., se sídlem Mariánské Lázně, Palackého 796/57a, zastoupeného Mgr. Ivanou Sládkovou, advokátkou AK se sídlem Janáčkovo nábřeží 39/51, Praha 5, proti výroku II. rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 20. 2. 2012 č. j. 161 EC 475/2010-46, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:

Stěžovatel ústavní stížností napadá, s tvrzením o porušení svých základních práv zaručovaných články 36 odst. 1 a násl. Listiny základních práv a svobod, v záhlaví označené rozhodnutí obecného soudu ve výroku o nákladech řízení, a to z důvodů v zásadě již uváděných v jeho obdobných předcházejících ústavních stížnostech, svědčících podle něj pro přiznání práva na náhradu nákladů řízení v plné jím uplatňované výši.

Napadeným rozhodnutím bylo soudem prvního stupně v řízení o žalobě stěžovatele na zaplacení v žalobě specifikované finanční částky 1008 Kč s přísl., představující nezaplacené jízdné a přirážku k němu, rozhodnuto tak, že žalovaný je povinen žalovanou částku s příslušenstvím stěžovateli zaplatit. Dále byla žalovanému podle § 142 odst. 1 o. s. ř. uložena povinnost nahradit stěžovateli na nákladech řízení částku 300 Kč. V odůvodnění svého rozhodnutí soud podrobně zdůvodnil, proč stěžovateli již nepřiznal dále jím požadované náklady řízení.
V posuzovaném případě, obdobně jako v předcházejících stěžovatelových věcech, Ústavní soud důvod pro svůj zásah nezjistil. To platí z týchž důvodů, které již uvedl např. v rozhodnutích sp. zn. I. ÚS 1175/12, IV. ÚS 1093/12, III. ÚS 1460/12, na jejichž odůvodnění pro stručnost odkazuje, neboť se týkají shodné problematiky posouzení účelnosti nákladů řízení.

Proto Ústavní soud ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, odmítl.

Nad rámec právě uvedeného Ústavní soud poznamenává, že je podle něj otázkou, do jaké míry je pro samotného stěžovatele efektivní obracet se v typově shodných věcech na Ústavní soud s takřka shodným stížnostním žádáním, jestliže je mu názor Ústavního soudu na danou problematiku dobře znám. Podání ústavní stížnosti totiž není - ani podle judikatury Evropského soudu pro lidská práva - nevyhnutelným předpokladem možnosti obrátit se na uvedený soud, jeví-li se čerpání opravného prostředku na národní úrovni z materiálního hlediska neefektivním.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 20. června 2012

Vojen Güttler předseda senátu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.