I. ÚS 1770/12
I.ÚS 1770/12 ze dne 12. 6. 2012


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 12. června 2012 v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera, soudců Pavla Holländera a Ivany Janů ve věci navrhovatele ROKOSPOL, a. s., IČ 25521446, se sídlem Praha 1, Krakovská 1346/15, zastoupeného Mgr. Ivanou Mičkeovou, advokátkou se sídlem Praha 6, Eliášova 792/29, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. února 2012 č. j. 32 Cdo 4736/2010-168, rozsudkům Vrchního soudu v Praze ze dne 16. června 2010 č. j. 4 Cmo 310/2009-145 a Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 31. srpna 2009 č. j. 68 Cm 182/2005-119, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění

Navrhovatel se domáhal zrušení výše označených rozhodnutí s tím, že se jimi cítí dotčen v právech, zakotvených v čl. 2 odst. 2, čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i v čl. 90 Ústavy České republiky. Uvedl, že soud I. stupně zamítl jeho žalobu na splnění povinnosti žalované ze smlouvy o dílo, Vrchní soud v Praze rozsudek potvrdil. Dále vyslovil přesvědčení, že se soudy s jeho námitkami týkajícími se předávacího protokolu a neoprávněnosti osob k jeho podpisu nevypořádaly, nevyslechly označeného svědka a soudního znalce, důkazy v řízení provedené hodnotily nelogicky a dospěly tak k nesprávnému závěru o řádném splnění díla. Pro uvedené podal dovolání, které Nejvyšší soud jako nepřípustné odmítl, jeho závěr že předmětná smlouva o dílo neobsahovala ujednání o povinnostech, jejichž splnění se žalobou po žalovaném domáhal, kategoricky odmítá.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Lze ji podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje, když takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 72 odst. 1 písm. a) § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu stížností napadených rozhodnutí zásah do práv, jejichž ochrany se stěžovatel v návrhu domáhá, zjištěn nebyl. Dovolací soud s poukazem na v nalézacím řízení řádně zjištěný skutkový stav a na učiněné právní závěry neshledal odůvodněnost námitky žalobce směřující proti těmto závěrům, na základě kterých Vrchní soud v Praze (shodně jako soud I. stupně) posuzoval "kvantitativní a kvalitativní vymezení a splnění" dohodnutého díla, a neshledal také, že by soud řešil otázku provedení a rozsahu sjednaného díla v rozporu s § 536 odst. 2 a § 554 odst. 1 obchodního zákoníku či soudní judikaturou. Proto Nejvyšší soud opodstatněně dovolání odmítl jako nepřípustné, když ve vyčerpávajícím odůvodnění svého rozhodnutí mj. uvedl, že bezpředmětné námitky dovolatele nemohly jeho přípustnost uplatněnou dle § 237 odst. 1 písm. c) a § 241a odst. 2 písm. b) občanského soudního řádu ani založit. Pokud jde o rozsah a hodnocení soudem I. a II. stupně provedených důkazů, z ústavního principu nezávislosti soudů (čl. 82 Ústavy) vyplývá zásada volného hodnocení důkazů obsažená v § 132 občanského soudního řádu. Jestliže tedy obecné soudy respektují kautely dané tímto ustanovením, nespadá do pravomoci Ústavního soudu "hodnotit" hodnocení důkazů obecnými soudy provedené, a to ani tehdy, kdyby se s takovým hodnocením sám neztotožňoval (rozhodnutí Ústavního soudu ve věci sp. zn. III. ÚS 23/93, III. ÚS 216/99 a násl.). Toto konstatování se plně vztahuje i na posuzovanou věc, neboť obecné soudy se při hodnocení důkazů do rozporu s ústavními principy řádného a spravedlivého procesu nedostaly.

Pro výše uvedené byl návrh shledán zjevně neopodstatněným a podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. června 2012

Vojen Güttler předseda senátu Ústavního soudu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.