I. ÚS 163/05
I.ÚS 163/05 ze dne 12. 9. 2006


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a soudců Vojena Güttlera a Ivany Janů ve věci ústavní stížnosti stěžovatele L.B., zastoupeného JUDr. Karlem Rujbrem, advokátem se sídlem Blansko, nám. Svobody 2, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16. 12. 2004, sp. zn. 7 To 599/2004, t a k t o :

Ústavní stížnost se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Ústavní stížností L.B.(dále jen "stěžovatel") navrhl zrušení uvedeného usnesení Krajského soudu v Brně (dále též "odvolací soud") pro porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Současně požádal, aby Ústavní soud postupoval podle ustanovení § 79 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a odložil vykonatelnost napadeného rozhodnutí.

Uvedeným usnesením odvolací soud, podle ustanovení § 149 odst. 1 písm. a) trestního řádu (dále jen "TrŘ"), zrušil usnesení Okresního soudu v Blansku ze dne 3. 11. 2004, čj. Nt 807/2002 - 24, a znovu rozhodl tak, že podle ustanovení § 340b odst. 1 TrŘ a § 45a odst. 4 trestního zákona (dále jen "TrZ") přeměnil trest obecně prospěšných prací ve výměře 350 hodin, uložený stěžovateli rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 4. 2. 2002, sp. zn. 5 T 193/2001, na trest odnětí svobody v trvání 135 dnů se zařazením do věznice s ostrahou. Stěžovatel odmítl právní závěr odvolacího soudu, že zavinil nevykonání větší části trestu obecně prospěšných prací. Pokládal za nesprávné, že ačkoli odvolací soud vycházel ze stejných skutkových zjištění učiněných Okresním soudem v Blansku, dospěl k jinému právnímu závěru. Tvrdil, že s ohledem na nejednoznačné záznamy rozsahu prací odvedených stěžovatelem, vedené Městským úřadem v Blansku, nebylo možné zjistit, zda byl uložený trest obecně prospěšných prací vykonán. Přesto odvolací soud dospěl k závěru, že vykonán nebyl.

K ústavní stížnosti se na základě výzvy Ústavního soudu, podle § 42 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), vyjádřil odvolací soud, který odkázal na obsah svého rozhodnutí.

Vzhledem k tomu, že citované vyjádření nepřineslo žádné nové skutečnosti, Ústavní soud z tohoto vyjádření nevycházel, a proto je ani nezaslal stěžovateli k podání případné repliky.

Po prostudování ústavní stížnosti, příloh a spisu Okresního soudu v Blansku, sp. zn. Nt 807/2002, Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Stěžovatel ve své ústavní stížnosti v podstatě zpochybňuje hodnocení důkazů odvolacím soudem, jemuž vytýká, že ze skutkových zjištění vyvodil nesprávné právní závěry, týkající se zákonné podmínky upravené v ustanovení § 45a odst. 4 TrZ, že zaviněně nevykonal část uloženého trestu obecně prospěšných prací.

Ústavní soud již mnohokrát ve svých rozhodnutích konstatoval, že není součástí obecné soudní soustavy. Proto mu nepřísluší vykonávat dohled nad rozhodovací činností obecných soudů a "hodnotit" hodnocení důkazů provedené obecnými soudy. Do jejich rozhodovací činnosti je oprávněn zasáhnout pouze tehdy, došlo-li jejich pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl stěžovatel účastníkem, k porušení jeho základních práv a svobod chráněných ústavním pořádkem ČR.

V dané věci Ústavní soud neshledal porušení zákonných ustanovení promítajících se do roviny protiústavnosti, porušující čl. 36 odst. 1 Listiny. Obecné soudy postupovaly zákonem stanoveným způsobem, stěžovateli byl zaručen přístup k nezávislému a nestrannému soudu a nebylo mu bráněno, aby svá práva před soudem řádně hájil. Napadené usnesení je výrazem nezávislého soudního rozhodování (čl. 82 Ústavy ČR). Z obecného pohledu je třeba si uvědomit, že právo na spravedlivý proces znamená zajištění práva na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatňují všechny zásady správného rozhodování podle zákona, v souladu s ústavními principy, jako to bylo v dané věci, ale toto právo není možné vykládat jako garanci úspěchu v řízení.

Obecné soudy při hodnocení zákonných podmínek podle ustanovení § 45a odst. 4 TrZ vzaly do úvahy, zda stěžovatel uložený trest obecně prospěšných prací v plném rozsahu vykonal nebo zaviněně nevykonal. V tomto směru dospěl odvolací soud k odůvodněnému závěru, že stěžovatel zaviněně nevykonal část uloženého trestu obecně prospěšných prací a rozhodl o přeměně jeho zbytku v trest odnětí svobody.

Z rozhodnutí odvolacího soudu je zřejmé, že vycházel ze zprávy Probační a mediační služby (č. l. 12 spisu), z výpovědí svědků a zaměstnanců městského úřadu a výpovědi stěžovatele, z nichž vyplynulo, že stěžovateli bylo uloženo provádění průklestu zeleně ve výměře 350 metrů. Tato práce odpovídala uloženému trestu 350 hodin obecně prospěšných prací. Stěžovatel vykonal práce pouze na 80 metrech a dál již nepracoval, ač k tomu byl vyzýván. Trest tudíž nevykonal. Závěru o stěžovatelem zaviněném nevykonání uloženého trestu obecně prospěšných prací odpovídá i sdělení Městského úřadu v Blansku ze dne 18. 3. 2003, tj. rok po nařízení výkonu uloženého trestu obecně prospěšných prací, v němž Okresnímu soudu v Blansku oznámil, že stěžovatel uložený trest obecně prospěných prací nesplnil (č. l. 6 spisu), přičemž stěžovatel v řízení o přeměně trestu tvrdil, že uložený trest vykonal nejpozději v listopadu 2002 (č. l. 22 spisu). Odvolací soud své závěry o přeměně trestu řádně popsal a logicky i věcně přesvědčivým způsobem odůvodnil (§ 134 odst. 2 TrŘ). V podrobnostech lze odkázat na odůvodnění jeho rozhodnutí.

Trest obecně prospěšných prací je trestem alternativním, ukládaným za situace, kdy jsou dány podmínky pro uložení trestu odnětí svobody. V takové situaci je na odsouzeném, aby řádným výkonem trestu a svým chováním nezapříčinil přeměnu tohoto trestu na trest odnětí svobody. Lze sice přisvědčit stěžovateli, že Městský úřad v Blansku nevedl jednoznačnou evidenci rozsahu prací odvedených stěžovatelem, ale z provedeného dokazování jednoznačně vyplynulo, že stěžovatel odpracoval maximálně 80 hodin z celkově uložených 350 hodin trestu obecně prospěšných prací a musel být srozuměn s možností přeměny trestu. K tomuto závěru odvolacího soudu nemá Ústavní soud, v rámci vymezeném pro jeho rozhodování, výhrady.

Vzhledem k tomu, že ústavní stížnost byla odmítnuta, neshledal Ústavní soud ani důvod pro odložení vykonatelnosti napadeného usnesení. Návrh na odklad vykonatelnosti (§ 79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu) má akcesorickou povahu, tzn. že sdílí osud ústavní stížnosti a nemusí být výslovně zmíněn ve výrokové části usnesení, kterým je ústavní stížnost odmítnuta.

V návaznosti na výše uvedené Ústavní soud návrh stěžovatele, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. září 2006

František Duchoň předseda I. senátu Ústavního soudu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.