I. ÚS 1614/17
I.ÚS 1614/17 ze dne 25. 7. 2017


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Davida Uhlíře, soudce Tomáše Lichovníka a soudkyně zpravodajky Milady Tomkové o ústavní stížnosti P. V., zastoupeného Mgr. Petrem Fučíkem, advokátem se sídlem Purkyňova 2, 110 00 Praha 1, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16. 2. 2017 č. j. 38 Co 368/2016 - M 815, za účasti Krajského soudu v Brně, jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností se stěžovatel s tvrzením o porušení svých práv ústavně zaručených v čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, resp. čl. 6 Úmluvy o ochraně práv a základních svobod domáhal zrušení shora označeného rozhodnutí, vydaného v řízení o výkon rozhodnutí o péči o nezletilé dítě.

Z napadeného rozhodnutí a obsahu ústavní stížnosti vyplynulo, že stěžovatel je otcem nezletilé N. V., nar. XXXX, která je v péči matky. Předběžným opatřením ze dne 11. 8. 2014 č. j. 0 Nc 148/2010-341 Okresní soud v Hodoníně (dále jen "okresní soud") upravil styk otce s nezletilou, a to každý sudý týden v roce od pátku 17 hod. do neděle 17.30 hod. s účinností od 1. 9. 2014 do budoucna. Podle otce matka nerespektuje soudní úpravu a poté, co se styk otce s nezletilou v květnu, červnu, červenci a srpnu 2016 neuskutečnil, navrhl výkon rozhodnutí podle § 502 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "z. ř. s."), uložením pokuty matce. Okresní soud zjistil, že matka doposud nebyla soudem vyzvána k dobrovolnému splnění povinností stanovených předběžným opatřením, a proto ji vyzval, aby styk otce s nezletilou nemařila a důsledně respektovala povinnosti vyplývající z pravomocného a vykonatelného rozhodnutí, zároveň ji poučil, že v opačném případě může být nařízen výkon rozhodnutí ukládáním pokut nebo odnětím dítěte. Výzva byla matce doručena 24. 8. 2016, ve dnech 19. - 21. 9. 2016 podle otce ke styku s dcerou opět nedošlo. Usnesením ze dne 1. 11. 2016 č. j. 0 Nc 148/2010-M774 okresní soud uložil matce pořádkovou pokutu ve výši 2 000 Kč za nerealizovaný styk otce s nezletilou v květnu až srpnu 2016 s odůvodněním, že matka svým jednáním bez vážného důvodu i přes poučení soudu maří styk otce s nezletilou.

K odvolání matky Krajský soud v Brně (dále jen "krajský soud") ústavní stížností napadeným usnesením změnil usnesení okresního soudu tak, že návrh na výkon rozhodnutí za neuskutečněný styk otce s nezletilou v konkrétně stanovených termínech v květnu až srpnu 2016 zamítl. Krajský soud vyložil, že výzva k dobrovolnému splnění povinností ve smyslu ustanovení § 501 odst. 1 z. ř. s. je nejmírnějším prostředkem ve vztahu k osobě, která neplní rozhodnutí o péči o nezletilé dítě, její užití je plně v dispozici soudu a je koncipována jako fakultativní za situace, byla-li osoba povinná v rozhodnutí řádně poučena o následcích neplnění uložených povinností. Nevyužije-li soud možnosti výzvy nebo nevedla-li by výzva ke splnění povinnosti, přistoupí soud k výkonu rozhodnutí některým z vymezených způsobů ve smyslu § 502 z. ř. s. Krajský soud zdůraznil, že pokud okresní soud nejprve vyzval matku k dobrovolnému splnění povinnosti vyplývající ze soudního rozhodnutí a poučil ji o možných následcích neplnění jí určených povinností, nemohl ji sankcionovat za případné porušení jejích povinností v období, které předcházelo doručení výzvy. Takový postup by popíral její primární smysl a obsah.

V ústavní stížnosti stěžovatel nesouhlasil s výkladem ustanovení § 501 z. ř. s., jak ho provedl krajský soud, a oponoval mu. Namítl, že povinnost umožnit styk s dítětem musí být autoritativně vynutitelná a pokud by užití mírnějšího prostředku mělo vést k zániku možnosti užít pro totéž porušení prostředek intenzivnější, stala by se příslušná povinnost fakticky nevynutitelnou. Zaslání výzvy by tak v konečném důsledku znamenalo i zánik samotné povinnosti. Stěžovatel je přesvědčen, že krajský soud udělil povinné matce generální pardon za zmařené styky s dcerou bez nutnosti plnit povinnost v náhradním termínu. Tím fakticky poskytl právní ochranu nezákonnému jednání matky a zároveň odňal stěžovateli a jeho nezletilé dceři právo na soudní ochranu.

V závěru ústavní stížnosti stěžovatel uvedl, že stížnost významně přesahuje jeho zájem a má značný precedenční význam pro výklad výkonu rozhodnutí ve věci péče a styku. S odkazem na naléhavý zájem dítěte a na nevratnost zmařeného času stěžovatel navrhl přednostní projednání jeho věci podle ustanovení § 39 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Ústavní soud přezkoumal napadené usnesení Krajského sudu v Brně z hlediska tvrzeného porušení ústavně zaručených práv stěžovatele a poté dospěl k závěru o zjevné neopodstatněnosti ústavní stížnosti.

Ústavní soud ve své ustálené judikatuře zcela zřetelně akcentuje doktrínu minimalizace zásahů do činnosti orgánů veřejné moci, která je odrazem skutečnosti, že Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů, a nepřísluší mu proto zasahovat do jejich ústavně vymezené pravomoci, a to ani v případě, že by na konkrétní podobu ochrany práv zakotvených v podústavních předpisech měl jiný názor. Ústavní soud dále ve své rozhodovací praxi vyložil, za jakých podmínek má nesprávná aplikace či interpretace podústavního práva za následek porušení základních práv a svobod. Jedním z těchto případů jsou případy interpretace právních norem, která se jeví v daných souvislostech svévolnou, argumentačně vybudovanou bez přesvědčivého a racionálního logického odůvodnění, tedy objektivně neakceptovatelnou [srov. nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 2519/07 ze dne 23. 1. 2008 (N 19/48 SbNU 205); či nález sp. zn. I. ÚS 2486/13 ze dne 1. 10. 2014 (N 184/75 SbNU 39), zejména body 34-37 a 42-45]. O takový případ interpretace práva v posuzované věci zjevně nešlo.

Z ustanovení § 501 z. ř. s. je zřejmé, že při výkonu rozhodnutí vydaného ve věci péče o nezletilé dítě je výzva ke splnění uložené povinnosti obligatorně realizována tehdy, nebyl-li povinný v řízení o péči o nezletilé dítě poučen o možnosti výkonu rozhodnutí a o následcích neplnění stanovených povinností. Okresní soud proto postupoval správně, když po zjištění, že matka nezletilé dosud nebyla ze strany soudu vyzvána k plnění povinností stanovených předběžným opatřením, ji vyzval, aby styk otce s nezletilou nemařila a důsledně respektovala stanovené povinnosti a zároveň ji poučil o možnosti jeho výkonu ukládáním pokut nebo odnětím dítěte. Okresní soud však pochybil, když matku sankcionoval za zmařené styky otce s nezletilou v době předcházející poučení soudu, což krajský soud napravil ústavní stížností napadeným usnesením. Postup a rozhodnutí krajského soudu opírající se o ustanovení § 501 odst. 1 z. ř. s. vycházející z toho, že uložení pokuty povinnému rodiči za zmaření styku nezletilého dítěte s druhým rodičem lze realizovat až poté, kdy povinný následně i po poučení soudu stanovené povinnosti neplní, je postupem, který je nepředstavuje žádný aplikační či výkladový exces a je respektován i rozhodovací praxí Ústavního soudu (srov. např. usnesení sp. zn. III. ÚS 634/04 ze dne 17. 3. 2005 reflektující dřívější úpravu v ustanovení § 272 - 273 o. s. ř., či usnesení sp. zn. II. ÚS 1521/16 ze dne 20. 9. 2016 a další, dostupná v el. podobě na http://nalus.usoud.cz).

Stěžovateli lze přisvědčit v tom, že náhrada za nerealizovaný styk otce s dcerou v době od května do srpna 2016 již není možná, stejně jako jím navrhovaný postih matky. Nicméně poté, co matka již byla poučena soudem o následcích neplnění stanovených povinností, lze následně při opětovném neplnění jejích povinností přistoupit k výkonu předběžného opatření (resp. soudního rozhodnutí) buďto za pomoci výzvy, shledá-li k takovému postupu soud zvláštní důvody (výzva podle § 501 odst. 1 z. ř. s. zde již má fakultativní povahu) nebo uložením pokuty podle ustanovení § 502 odst. 1 z. ř. s., to však při splnění podmínek pro její uložení (srov. nález sp. zn. II. ÚS 3489/15 ze dne 19. 4. 2016, či usnesení sp. zn. II. ÚS 1769/16 ze dne 24. 8. 2016, bod 17).

Z výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení.

O návrhu stěžovatele na přednostní projednání věci Ústavní soud (výslovně) nerozhodoval, neboť v řízení postupoval tak, aby ústavní stížnost projednal a rozhodl o ní co nejrychleji.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. července 2017

David Uhlíř v. r. předseda senátu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.