I. ÚS 159/05
I.ÚS 159/05 ze dne 22. 6. 2005


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera, soudce zpravodaje Pavla Rychetského a soudce Františka Duchoně o ústavní stížnosti stěžovatele P. V., zastoupeného Mgr. Petrem Houžvičkou, advokátem, Břeclav, Náměstí TGM 1, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 8. prosince 2004 sp. zn. 14 Co 430/2004, jímž bylo ve výroku II. změněno usnesení Okresního soudu v Břeclavi čj. 10 C 724/2003-60 ze dne 7. června 2004, za účasti Krajského soudu v Brně jako účastníka řízení a Okresního soudu v Břeclavi a P. V., zastoupené JUDr. Jiřím Dobišarem, advokátem, Břeclav, Smetanovo nábř. 6, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Ústavnímu soudu byla dne 18. března 2005 doručena ústavní stížnost stěžovatele s návrhem na zrušení usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 8. prosince 2004 sp. zn. 14 Co 430/2004, jímž bylo ve výroku II. změněno usnesení Okresního soudu v Břeclavi čj. 10 C 724/2003-60 ze dne 7. června 2004.

Stěžovatel uvedl, že rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi ze dne 18. listopadu 1999 čj. P 165/90-84 mu byla od 1. května 1998 stanovena vyživovací povinnost vůči jeho dceři, vedlejší účastnice, ve výši 1.200,- Kč měsíčně a dále povinnost uhradit nedoplatek na výživném ve výši 11.800,- Kč za období od 1. května 1999 do 30. listopadu 1999. K odvolání matky, vedlejší účastnice, Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 27. září 2001, sp. zn. 14 Co 131/2000, změnil rozsudek Okresního soudu v Břeclavi tak, že stěžovateli byla stanovena vyživovací povinnost od 1. května 1998 do 31. srpna 2000 ve výši 1.400,- Kč a od 1. září 2000 ve výši 5.000,- Kč a dále mu byla stanovena povinnost uhradit nedoplatek na výživném za období od 1. května 1998 do 1. září 2001 v celkové výši 59.400,- Kč.

Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel 30. listopadu 2001 dovolání z důvodů, že nemohl řádně uplatnit svá práva. Vzhledem k trvajícímu řízení o dovolání podal 7. května 2003 Okresnímu soudu v Břeclavi návrh na snížení výživného, které mu bylo uloženo pravomocným rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 27. září 2001 sp. zn. 14 Co 131/2000.

Poté Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 26. listopadu 2003, čj. 1316/2003-234, dovolání stěžovatele vyhověl, zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 27. září 2001, sp. zn. 14 Co 131/2000, a vrátil věc tomuto soudu k dalšímu řízení. Stěžovatel z tohoto vzal dne 7. června 2004 svůj návrh na snížení výživného v celém rozsahu zpět a navrhl, aby žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení. Usnesením Okresního soudu v Břeclavi ze dne 7. června 2004 čj. 10 C 724/2003-60 bylo řízení o snížení výživného zastaveno a žádnému z účastníků nebyla přiznána náhrada nákladů řízení.

Proti tomuto usnesení do výroku o náhradě nákladů řízení podala vedlejší účastnice odvolání. Ústavní stížností napadeným usnesením Krajského soudu v Brně uložil soud stěžovateli náhradu nákladů řízení v celkové výši 35.700,- Kč (35.250,- Kč pro řízení před soudem I. stupně, 450,- Kč na nákladech odvolacího řízení).

Stěžovatel tvrdí, že napadeným usnesením Krajský soud v Brně porušil právo stěžovatele na spravedlivý proces podle čl. 90 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Podle stěžovatele odvolací soud aplikoval nesprávně § 146 odst. 2 o.s.ř. Odkazuje i na nález, správně usnesení, Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 563/01; uplatnění tohoto ustanovení je ovládáno zásadou úspěchu ve věci doplněnou zásadou zavinění a důvodnosti podání návrhu. Zavinění, které má sankční charakter, podle stěžovatele nebylo v jeho případě dáno, neboť svým chováním nezapříčinil zpětvzetí návrhu na snížení výživného. Důvodem bylo vydání rozsudku Nejvyššího soudu, takže odpadl důvod trvání řízení o návrhu na snížení výživného.

II.

Ústavní soud po provedeném řízení shledal, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je pouhým nesouhlasem stěžovatele s rozhodnutím obecného soudu o náhradě nákladů řízení a nevyplývá z ní nic, co by projednávanou věc posunulo do roviny ústavněprávní. Stěžovatel se fakticky domáhá u Ústavního soudu přezkumu rozhodnutí obecného soudu týkajícího se vedlejší otázky nákladů řízení. V tomto směru Ústavní soud, v souladu se svou konstantní judikaturou (viz např. nález ze dne 29. května 1997 sp. zn. III. ÚS 31/97, uveřejněný pod č. 66 ve svazku 8 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu) konstatuje, že rozdílný názor na interpretaci podústavního práva sám o sobě nemůže založit porušení práva na soudní ochranu či spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny. Přijetí konstrukce údajně ústavního rozměru věci stěžovatele by ve svém důsledku vedlo k tomu, že by se Ústavní soud fakticky stal pravidelnou přezkumnou instancí v systému obecného soudnictví, a to dokonce v širším rozsahu, než Nejvyšší soud v řízení o dovolání, který se bagatelními věcmi nezabývá. Ústavní soud přitom v minulosti již mnohokrát zdůraznil, že zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. čl. 81, čl. 90 Ústavy). Pokud soudy postupují v souladu s obsahem hlavy páté Listiny, nemůže na sebe Ústavní soud atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností (čl. 83 Ústavy). Ústavní soud konstatuje, že obecné soudy v souladu s obsahem hlavy páté Listiny a v souladu s příslušnými procesními předpisy postupovaly. Odvolání vedlejší účastnice bylo stěžovateli doručeno, práva vyjádřit se k němu stěžovatel nevyužil. Důvody, které vedly k interpretaci relevantních ustanovení občanského soudního řádu, Krajský soud v Brně v odůvodnění napadeného ustanovení podrobně rozvedl a nic nesvědčí tomu, že by si přitom počínal svévolně nebo že by postupoval v rozporu se zákonem.

Na základě výše uvedených skutečností proto Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněný odmítnout, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. června 2005

Vojen Güttler předseda senátu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.