I. ÚS 1581/13
I.ÚS 1581/13 ze dne 9. 9. 2013


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud v senátě složeném z předsedy Ludvíka Davida, soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce zpravodaje Jaroslava Fenyka rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení o ústavní stížnosti stěžovatele Jaroslava Suchého, zastoupeného JUDr. Petrem Bokotejem, advokátem se sídlem Praha 3, Táboritská 23, směřující proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 2. 2013, č.j. 3 Co 105/2012-64, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 7. 2012, č.j. 66 C 71/2012-42, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:

I. Stěžovatel se obrátil na Ústavní soud s návrhem na zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tím, že se jimi cítí být dotčen na svých ústavně garantovaných právech. Namítá porušení základních práv zakotvených v čl. 11, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 2 a 3 Listiny základních práv a svobod (dále též jen "Listina").

Podstatou uvedeného řízení byla žádost stěžovatele o osvobození od soudního poplatku a ustanovení zástupce z řad advokátů.

Soud prvního stupně usnesením rozhodl, že se stěžovateli nepřiznává osvobození od soudních poplatků a rovněž stěžovateli zamítl ustanovit zástupce z řad advokátů. V odůvodnění uvedl, že u žalobce nebyly splněny předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, neboť v jiných třech řízeních u téhož soudu byla stěžovateli přisouzena zadostiučinění v celkové výši 135 000,- Kč a též zde byla naplněna podmínka zjevné bezúspěšnosti uplatňování práva. Soud neustanovil stěžovateli ani zástupce z řad advokátů k ochraně jeho zájmů, protože nebyly splněny předpoklady pro osvobození od soudních poplatků a rovněž ani neshledal důvod, neboť stěžovateli je právní problematika předmětné věci dobře známa, když se obdobných nároků úspěšně domohl již v minulosti a stěžovatel podáním soudu vyjádřil připravenost vystupovat v řízení sám, bez zástupce.

Odvolací soudu pak změnil, pokud jde o osvobození od soudních poplatků, výrok tak, že stěžovateli přiznal osvobození od soudních poplatků z jedné poloviny, a pokud jde o ustanovení zástupce z řad advokátů, výrok usnesení soudu prvního stupně potvrdil.

II. Proti shora uvedeným rozhodnutím podal stěžovatel v zákonné lhůtě ústavní stížnost, v níž namítá, že obecné osudy nerespektovaly jeho majetkové poměry a poukazuje na nejednotnost rozhodování soudů v jeho případech.
III. Ústavní soud již mnohokrát v rozhodovací praxi konstatoval, že není součástí soustavy obecných soudů, a proto není povolán k přezkumu jejich rozhodnutí jako další odvolací orgán. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti. Samotný postup v řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad práva, jakož i jeho aplikace, náleží obecným soudům. Ústavní soud tedy nemůže nahrazovat hodnocení obecných soudů, tj. skutkové a právní posouzení věci, svým vlastním [srov. nález sp. zn. III. ÚS 23/93 ze dne 1. 2. 1994, N 5/1 SbNU 41 (45-46)]. Je povolán k přezkumu ústavněprávních principů, tj. zda nedošlo k porušení ústavních principů a základních práv a svobod účastníka řízení, zda právní závěry obecných soudů nejsou v extrémním nesouladu se skutkovými zjištěními a zda výklad práva provedený obecnými soudy je ústavně konformní, resp. zda nebyl aktem "libovůle". Ústavní soud koriguje jen ty nejextrémnější excesy (srov. sp. zn. IV. ÚS 570/03, N 91/33 SbNU 377).

Podle konstantní rozhodovací činnosti Ústavního soudu rozhodnutí o tom, zda jsou splněny zákonem stanovené předpoklady pro přiznání osvobození od soudních poplatků, spadá výhradně do rozhodovací sféry obecných soudů (srov. usnesení ze dne 17. 8. 2000, sp. zn. IV. ÚS 271/200, U 28/19 SbNU 275). Ústavní soud je povolán k přezkumu pouze v případech, kdy v důsledku nesprávné aplikace jednoduchého práva obecnými soudy může dojít k porušení základních práv a svobod, zejména pokud jde o svévolný výklad nebo o interpretaci, která je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti (srov. nález ze dne 15. 2. 2005, sp. zn. IV. ÚS 454/04, N 29/36 SbNU 337).

V posuzované věci Ústavní soud dospěl k závěru, že se o takový případ nejedná. Obecné soudy své právní názory, jež mají oporu ve skutkovém stavu, řádně odůvodnily a Ústavní soud neshledal v jejich závěrech žádný náznak svévolného výkladu.

Ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), upravuje zvláštní kategorii návrhů, a to jsou návrhy zjevně neopodstatněné. Ústavní soud o takovém návrhu může rozhodnout zpravidla i pouze na základě obsahu napadených rozhodnutí a samotné ústavní stížnosti.

Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí z hlediska ústavních principů a po zjištění, že obecné soudy rozhodovaly v souladu s hlavou pátou Listiny a jejich rozhodnutí nevybočila z mezí ústavnosti, dospěl k závěru o zjevné neopodstatněnosti ústavní stížnosti.

Pokud stěžovatel poukazuje na nejednotnost rozhodování soudů v jeho případech, pak Ústavní soud uvádí, že jeho úkolem není sjednocovat rozhodovací praxi obecných soudů, ale toliko posoudit, zda přezkoumávané rozhodnutí obstojí z hlediska ústavnosti. Soud prvního stupně v rozhodnutí zdůvodnil, proč nejsou splněny předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Odvolací soud změnil výrok, týkající se osvobození od soudních poplatků ve prospěch stěžovatele tak, že mu přiznal osvobození od soudních poplatků z jedné poloviny, což rovněž patřičně zdůvodnil. Zkoumal tedy pečlivě majetkové poměry stěžovatele, o čemž svědčí samotná změna rozhodnutí ve prospěch stěžovatele. Rovněž zamítnutí žádosti o ustanovení zástupce z řad advokátů bylo transparentně a přesvědčivě ze strany obecných soudů odůvodněno. Ústavní soud tak v postupu odvolacího soudu neshledal náznak libovůle, ani extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními a právním posouzením.

Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal žádné porušení ústavně zaručeného základního práva stěžovatele, když obecné soudy rozhodovaly v souladu s principy hlavy páté Listiny, byla ústavní stížnost stěžovatele podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 9. září 2013

Ludvík David, v. r. předseda I. senátu Ústavního soudu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.