I. ÚS 1530/17
I.ÚS 1530/17 ze dne 20. 6. 2017


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové (soudkyně zpravodajky) a soudců Tomáše Lichovníka a Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatele Radka Procházky, t. č. ve Vazební věznici Praha 4 - Pankrác, zastoupeného JUDr. Zdeňkem Weigem, advokátem se sídlem Nad Zátiším 22, Praha 4, proti usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. 8 To 116/2017 ze dne 22. března 2017 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 43 Nt 2008/2017 ze dne 27. února 2017, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:

1. Ústavní stížností podanou dne 17. 5. 2017 napadl stěžovatel v záhlaví uvedená usnesení s tím, že jimi bylo porušeno jeho právo na osobní svobodu ve smyslu článku 8 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a právo na soudní a jinou právní ochranu ve smyslu článku 38 odst. 2 a článku 40 odst. 3 Listiny.

2. Dne 29. 11. 2016 bylo zahájeno trestní stíhání stěžovatele, který se měl dopustit trestné činnosti tím, že ve spolupráci s dalšími obviněnými v trestním řízení dováželi, vyráběli, skladovali a distribuovali do sítě odběratelů tabákové výrobky, které nebyly označeny platnou tabákovou nálepkou, prokazující přiznání a zaplacení spotřební daně, a neprokázali, že tyto výrobky jsou k jejich osobní potřebě nebo že se jedná o výrobky zdaněné nebo že je nabyli oprávněně bez daně. Tímto se měli dopustit zkrácení spotřební daně, přičemž stěžovatel měl organizovat dovozy tabáku z tabákového odpadu do České republiky a skladovat řezaný tabák.

3. Napadeným usnesením ze dne 27. 2. 2017 přijatým na vazebním zasedání rozhodl Obvodní soud pro Prahu 1 (dále jen "obvodní soud") o ponechání stěžovatele ve vazbě z důvodů podle § 67 písm. b) a c) trestního řádu. Důvodnost trestního stíhání podle něj vyplývala z výstupů z operativní techniky použitých pro jeho zahájení. Koluzní vazbu shledal soud důvodnou na základě výpovědi stěžovatelova spoluobviněného ze dne 31. 1. 2017, jejíž obsah byl uveden v návrhu na prodloužení vazby podaném státní zástupkyní a protokol o ní byl přečten na vazebním jednání konaném dne 27. 2. 2017. Z této výpovědi soud prvního stupně zjistil, že stěžovatel ovlivňuje spoluobviněné i svědky v jeho prospěch, a to i za svého vazebního stíhání. Jako důvodnou shledal obvodní soud i vazbu předstižnou, neboť došel k závěru, že hlavní a podstatnou část příjmu stěžovatele tvořily právě příjmy z páchání shora uvedené trestné činnosti. Návrhy stěžovatele na nahrazení vazby jinými opatřeními byly zamítnuty jako nedostačující s ohledem na osobu stěžovatele a závažnost předmětné trestné činnosti. K jejich zamítnutí přistoupil soud také z toho důvodu, že shledal důvody koluzní vazby v dané fázi řízení ještě silnější, a proto o jejich přijetí ani rozhodovat nemohl.

4. Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") při rozhodování o stěžovatelově stížnosti uvedl, že v řízení, které napadenému usnesení předcházelo, nedošlo k žádným vadám a soud prvního stupně správně zjistil, že jsou dány důvody k ponechání ve vazbě. K výpovědi stěžovatelova spoluobviněného uvedl, že z ní vyplývají závažné skutečnosti týkající se vyšetřované trestné činnosti a svědčící o tom, že stěžovatel ovlivňoval osoby, které se této trestné činnosti měly účastnit a které o ní mohly vypovídat. Protokol o této výpovědi, jehož existenci stěžovatel ve stížnosti zpochybňuje, je součástí spisu a byl také přečten na vazebním jednání. Námitky stěžovatele, že byla obhajobě zamezena účast na vazebním jednání, neboť jeho právní zástupce byl pouze telefonicky informován o tom, že soud nevyhověl jeho žádosti o odročení zasedání, a musel se nechat zastoupit svým koncipientem, vyhodnotil stížnostní soud jako nedůvodné. Ve zbytku se taktéž ztotožnil se závěry obvodního soudu.

5. Stěžovatel ve své ústavní stížnosti namítá, že se se zmiňovanou výpovědí spoluobviněného nemohl seznámit před zahájením vazebního zasedání konaného dne 27. 2. 2017. Městský soud sice ve svém usnesení konstatoval, že protokol o této výpovědi je součástí spisu, stěžovatel však nahlížel do spisu vedeného Policií ČR před vazebním jednáním a o další nahlédnutí požádal i dne 20. 4. 2017. Vrchní komisařka Policie ČR v přípisu ze dne 9. 5. 2017 obhajobě sdělila, že žádné takové výslechy nejsou ve spise obsaženy, a to již z podstaty tohoto institutu, který není v režii policejního orgánu; pokud městský soud ve svém rozhodnutí uvádí nějaké jiné skutečnosti, je třeba se se svým požadavkem obrátit tam.

6. Dále stěžovatel namítá, že obecné soudy se nezabývaly věrohodností předmětné výpovědi, která byla hlavním důvodem pro jeho ponechání ve vazbě. Tvrdí konečně i to, že není důvodné ponechání ve vazbě z důvodu § 67 písm. c) trestního řádu, jelikož je nutné tento důvod posuzovat podle aktuálního skutkového stavu, který je podle něj jiný než při zahájení řízení.
7. Ústavní soud je orgánem ochrany ústavnosti a neplní roli další přezkumné instance v trestním řízení. Hodnocení konkrétních skutkových okolností v rozhodování o vzetí do vazby nebo o jejím prodloužení přísluší trestním soudům, přičemž Ústavní soud posuzuje toliko soulad trestního řízení s ústavním pořádkem. Ústavní soud tedy do rozhodnutí o vzetí nebo ponechání ve vazbě zasahuje pouze tehdy, shledá-li, že takové rozhodnutí není opřeno o zákonný důvod nebo jinak nenaplňuje podmínky stanovené článkem 8 odst. 5 Listiny.

8. Jak vyplývá i z judikatury Evropského soudu pro lidská práva, kterou Ústavní soud ve své rozhodovací praxi převzal, každá vazba musí být vždy založena na relevantních a dostatečných důvodech [viz nález sp. zn. I. ÚS 980/14 ze dne 18. 6. 2014 (N 125/73 SbNU 887), bod 43; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz]. Obecně ve vazebních rozhodnutích je potřeba zhodnotit všechny okolnosti svědčící pro i proti omezení osobní svobody jednotlivce, což musí být náležitě a pečlivě odůvodněno. Ústavní soud v minulosti opakovaně uvedl, že povšechné a obecné odůvodnění rozhodnutí, jímž je omezena osobní svoboda, není v souladu s ústavním pořádkem České republiky [viz např. nález sp. zn. I. ÚS 1348/07 ze dne 7. 7. 2008 (N 124/50 SbNU 79)]. Z odůvodnění vazebních rozhodnutí musí být zřejmé, že se soud náležitě zabýval všemi relevantními okolnostmi.

9. Ústavní soud v projednávané věci shledal, že obecné soudy řádně odůvodnily svá rozhodnutí o ponechání stěžovatele ve vazbě a nedopustily se svévole ani jiného pochybení, ve kterém by bylo možno spatřovat zásah do ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatele. Zejména dostatečně vysvětlily, proč v dané fázi řízení existovala důvodná obava z toho, že by stěžovatel mohl ovlivňovat svědky, a že je důvodné ponechat stěžovatele ve vazbě z důvodu podle § 67 písm. c) trestního řádu, neboť podstatnou část jeho příjmů tvořily příjmy z páchání trestné činnosti. V době vydání napadených usnesení pak nebyla délka vazby stěžovatele vzhledem k okolnostem případu nepřiměřená.

10. Pokud jde o námitku stěžovatele, že se obhajoba nemohla seznámit s výpovědí, kterou měl stěžovatelův spoluobviněný učinit dne 31. 1. 2017, ze soudních rozhodnutí a také z přípisu vrchní komisařky policie ČR vyplývá, že se obhajoba s protokolem o výpovědi spoluobviněného seznámit mohla, avšak žádost o nahlédnutí do spisu směřovala k jiné instituci. Příslušný protokol byl přečten rovněž na vazebním zasedání dne 27. 2. 2017, a obhajoba tak měla příležitost se k výpovědi vyjádřit. Namítá-li stěžovatel v ústavní stížnosti, že se soudy dostatečně nezabývaly věrohodností této výpovědi, je třeba konstatovat, že obhajoba tuto námitku nevznesla ve své stížnosti k městskému soudu, a nedala tak tomuto soudu možnost se s ní vypořádat. V této souvislosti je též třeba připomenout, že rozhodování o vazbě nelze chápat jako rozhodování o vině či nevině obviněného; je tedy přirozené, že je vedeno vždy v rovině pouhé pravděpodobnosti (a nikoliv jistoty) ohledně důsledků, jež mohou nastat, nebude-li obviněný držen ve vazbě.

11. Ze shora uvedených důvodů Ústavní soud rozhodl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení o odmítnutí ústavní stížnosti stěžovatele pro zjevnou neopodstatněnost.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 20. června 2017

Kateřina Šimáčková, v. r. předsedkyně senátu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.