I. ÚS 153/05
I.ÚS 153/05 ze dne 29. 6. 2005


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl dnešního dne mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Ivanou Janů o ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. Z. A., zastoupeného JUDr. Václavem Veselým, advokátem se sídlem v Praze, Podjavorinské 1596, proti usnesení Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 15.6.2004, č.j. E 934/2004-7 a proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30.11.2004, č.j. 11 Co 755/2004-18, za účasti Okresního soudu v Litoměřicích a Krajského soudu v Ústí nad Labem jako účastníků řízení a Okresní správy sociálního zabezpečení Praha - západ, se sídlem Trojská 1997/13a, Praha, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 17.3.2005 se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí. Svou ústavní stížnost opírá stěžovatel o následující důvody.

Stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, že k odvolání proti usnesení Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 15.6.2004, č.j. E 934/2004-7, přiložil potvrzení o pracovní neschopnosti, kterým doložil zdravotní indispozici bránící mu podané odvolání řádně odůvodnit. Rozhodnutím Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30.11.2004, č.j. 11 Co 755/2004-18, však nebylo stěžovateli dle jeho tvrzení řádné odůvodnění odvolání umožněno, neboť, jak stěžovatel uvádí, nemohl přebírat zásilky doručované mu obecnými soudy z důvodu léčebného pobytu v lázních, a to i po datu vydání usnesení odvolacího soudu. Výše uvedeným postupem bylo dle stěžovatele porušeno jeho právo na spravedlivý proces dle čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Podle § 42 odst. 3 a 4 zákona zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") si v rámci shromažďování důkazů Ústavní soud vyžádal vyjádření Okresního soudu v Litoměřicích a Krajského soudu v Ústí nad Labem jako účastníků řízení a Okresní správy sociálního zabezpečení Praha - západ jako vedlejšího účastníka řízení.

Krajský soud v Ústí nad Labem ve vyjádření k ústavní stížnosti odkázal na skutkové a právní závěry obsažené v napadeném usnesení s tím, že ústavní stížnost považuje za nedůvodnou.

Okresní soud v Litoměřicích ve vyjádření k ústavní stížnosti uvedl, že v dané věci bylo postupováno v souladu s platnými právními předpisy, když bylo usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí doručeno stěžovateli, odvolání bylo podáno ve lhůtě, stěžovatel byl vyzván k odstranění vad podání, vady však nebyly řádně odstraněny a spis byl následně zaslán odvolacímu soudu. V ostatním odkazuje Okresní soud v Litoměřicích na obsah spisu.

Okresní správa sociálního zabezpečení k námitkám uvedeným v ústavní stížnosti mimo jiné uvedla, že stěžovatel má právnické vzdělání a vykonává advokátní praxi, měl by tedy být schopen podat řádné odvolání obsahující zákonem stanovené náležitosti, a navrhla, aby ústavní stížnost byla zamítnuta.

Ze spisu Okresního soudu v Litoměřicích sp. zn. E 934/2004, který si Ústavní soud vyžádal, vyplynuly následující skutečnosti. Usnesením Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 15.6.2004, č.j. E 934/2004-7 byl nařízen výkon rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva na v usnesení jmenovaných nemovitostech stěžovatele. Proti tomuto usnesení podal stěžovatel odvolání, ke kterému přiložil potvrzení o pracovní neschopnosti ode dne 25.6.2004 a uvedl, že má lékařem nařízen klid na lůžku, z toho důvodu odůvodní své odvolání poté, co mu to jeho zdravotní stav umožní. Usnesením ze dne 4.8.2004, č.j. E 934/2004-12, vyzval Okresní soud v Litoměřicích stěžovatele k odstranění vad podání s poučením, že nebude-li podání doplněno a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud podání odmítne. Zásilka s touto výzvou se vrátila soudu s vyznačením, že adresát (stěžovatel) si zásilku v úložní době nevyžádal (č. listu 14 spisu). Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30.11.2004, č.j. 11 Co 755/2004-18, pak bylo odvolání stěžovatele odmítnuto s odůvodněním, že ačkoli soud prvního stupně činil kroky k doplnění a opravě odvolání, odvolání stále trpí vadou, která brání pokračování v řízení, neboť odvolání neobsahuje žádný odvolací důvod ani návrh. Toto usnesení krajského soudu bylo stěžovateli doručeno do vlastních rukou dne17.1.2005.

Dříve, než může Ústavní soud přistoupit k projednání a rozhodnutí věci samé, musí prověřit, zda jsou splněny všechny formální podmínky stanovené pro ústavní stížnost zákonem o Ústavním soudu.

Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku ochrany ústavně zaručených základních práv nebo svobod, je její subsidiarita. To znamená, že ústavní stížnost lze podat pouze tehdy, když navrhovatel ještě před jejím podáním vyčerpal všechny prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), pokud nejsou dány důvody přijetí ústavní stížnosti i bez splnění této podmínky dle ustanovení § 75 odst. 2 cit. zákona.

Dle ust. § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.

Dle ust. § 75 odst. 1 věta před středníkem zákona o Ústavním soudu, je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3).

Takovým procesním opravným prostředkem zakotveným v právním řádu od 1. 1. 2001 je také žaloba pro zmatečnost. Tento procesní institut koncipovaný jako mimořádný opravný prostředek má sloužit k možnému zrušení pravomocného rozhodnutí soudu, které trpí vadami, jež představují porušení základních principů soudního řízení, případně je takovými vadami postiženo řízení, které vydání takového rozhodnutí předcházelo. Žalobou pro zmatečnost lze ve smyslu § 229 odst. 4 o. s. ř. napadnout rovněž pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání (dle ustanovení § 218, § 218a nebo podle § 211 a § 43 odst. 2 o. s. ř.) nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení.

Vzhledem k tomu, že napadeným usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem bylo odvolání odmítnuto podle ustanovení § 211 a § 43 odst. 2 o. s. ř., je žaloba pro zmatečnost, jejíž přípustnost je dána ustanovením § 229 odst. 4 o.s.ř., posledním opravným prostředkem, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje.

Z vyžádaného výše cit. spisu Okresního soudu v Litoměřicích Ústavní soud zjistil, že stěžovatel možnosti domáhat se ochrany svých práv prostřednictvím uplatnění žaloby pro zmatečnost nevyužil, a proto Ústavnímu soudu nezbylo, než posoudit podanou ústavní stížnost při zachování principu subsidiarity ústavní stížnosti jako nepřípustnou.

Vzhledem k výše uvedenému a také k doktríně minimalizace zásahů Ústavního soudu do rozhodovací činnosti obecných soudů soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost dle § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, jako nepřípustnou odmítl, když neshledal důvod k postupu dle ust. § 75 odst. 2 cit. zák.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 29. června 2005

Ivana Janů soudce zpravodaj



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.