I. ÚS 1512/17
I.ÚS 1512/17 ze dne 20. 6. 2017


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové a soudců Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaj) a Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti Stanislava Litvína, právně zastoupeného Mgr. Alešem Zdráhalem, advokátem se sídlem Přerovská 486/33, Olomouc, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 10. 11. 2015 č. j. 23 Cm 140/2015-174, usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. 2. 2016 č. j. 7 Cmo 7/2016-195 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2017 č. j. 29 Cdo 2961/2016-242, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:

I.

Ústavnímu soudu byl dne 16. 5. 2017 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí obecných soudů.

Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.

II.

Usnesením Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, ze dne 10. 11. 2015 č. j. 23 Cm 140/2015-174 nebylo stěžovateli přiznáno osvobození od soudních poplatků za odvolání proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 17. 8. 2015 č. j. 23 Cm 140/2015-120. Citované usnesení bylo potvrzeno ústavní stížností napadeným usnesením vrchního soudu. Podané dovolání bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2017 č. j. 29 Cdo 2961/2016-242 odmítnuto.

Stěžovatel ve své ústavní stížnosti nesouhlasil především s tím, jak se obecné soudy vypořádaly s jeho povinností zaplatit soudní poplatek za odvolací řízení ve výši 262.251 Kč. Stěžovatel obecným soudům vylíčil své aktuální osobní, majetkové a výdělkové poměry a k těmto doložil důkazy. Stěžovatel hodnotil svoji majetkovou situaci jako bezútěšnou, neboť jeho čistý majetkový příjem je velmi nízký a veškerý jeho majetek, potažmo majetek jeho manželky, je postižen exekucí. Pro stěžovatele je zcela nereálné soudní poplatek zaplatit. I když je manželka stěžovatele vlastníkem nemovitých věcí, nemůže s nimi disponovat. Posouzení majetkových poměrů nemůže být podle stěžovatele závislé na prosté existenci vlastnického práva, nýbrž musí být zohledněna možnost s tímto majetkem nakládat. Ani argument, že by stěžovatel mohl nemovité věci pronajmout, není na místě, neboť tento příjem by byl postižen exekucí. Dále je stěžovatel toho názoru, že mu nelze klást k tíži, že s manželkou mají malou rodinnou firmu, ve které stěžovatel vystupuje jako statutární orgán a současně zaměstnanec. Je zcela logické, že potvrzení o výši příjmů si musí vystavit sám. Pokud obecný soud neuvěřil stěžovateli a jeho manželce výši příjmů, mohl si vyžádat účetnictví společnosti A-GROSS OLOMOUC - HOLICE spol. s r. o., z něhož by bylo patrné, že se tvrzení stěžovatele zakládá na pravdě. Stran současných závazků stěžovatelů obecné soudy uvedly, že tyto byly formulovány vágně. Na druhou stranu však mají za to, že závazky k jiným subjektům nejsou liberačním důvodem.

Z výše vyložených důvodů je stěžovatel toho názoru, že v dané věci došlo k zásahu do práva na spravedlivý proces, jež je mu garantováno čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
III.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud předně podotýká, že již opakovaně judikoval, že rozhodnutí o tom, zda jsou splněny zákonem stanovené předpoklady pro přiznání osvobození od soudních poplatků dle ustanovení § 138 občanského soudního řádu, spadá s ohledem na ústavně zaručený princip nezávislosti soudů (čl. 82 odst. 1 Ústavy) do rozhodovací sféry obecných soudů a Ústavnímu soudu zpravidla nepřísluší přehodnocovat závěry, ke kterým obecný soud při zvažování důvodnosti uplatněného nároku dospěje (srov. usnesení sp. zn. IV. ÚS 271/2000, I. ÚS 201/02, I. ÚS 249/03, II. ÚS 249/03, III. ÚS 404/04, IV. ÚS 109/06 a další; veškerá judikatura zdejšího soudu dostupná z: http://nalus.usoud.cz/). Výjimkou by byla pouze extrémní pochybení obecného soudu přivozující zřetelný zásah do základních práv stěžovatele.

Podle náhledu Ústavního soudu lze napadená rozhodnutí obecných soudů považovat za ústavně konformní, neboť, jak z nich vyplývá, stěžovatel neobjasnil řádně svoji majetkovou situaci. Nesplnění této podmínky spatřovaly obecné soudy v tom, že vykázané příjmy stěžovatele a jeho manželky nebyly považovány za reálné. Těmito příjmy by ve své podstatě nepokryli ani základní potřeby rodiny. Obecným soudům lze přisvědčit i v tom smyslu, že platební povinnosti stěžovatele vůči jiným subjektům nejsou liberačním důvodem, nicméně podstatou jejich sdělení je vytvoření určité představy o celkových majetkových poměrech stěžovatele. Pokud stěžovatel neuvedl nic bližšího k čerpaným půjčkám, není ani jasné, z jakých zdrojů a v jaké pravidelné výši tyto splácí. Z toho důvodu měly obecné soudy za to, že se stěžovateli jeho majetkové poměry objasnit nepodařilo. Na takovém závěru nespatřuje Ústavní soud ničeho protiústavního.

Z těchto důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 20. června 2017

Kateřina Šimáčková v. r. předsedkyně senátu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.