I. ÚS 1491/13
I.ÚS 1491/13 ze dne 11. 10. 2013


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Ludvíka Davida a soudců Kateřiny Šimáčkové a Jaroslava Fenyka (soudce zpravodaj) o ústavní stížnosti Dumitru Carabadjaca, zastoupeného Mgr. Jaroslavem Homolkou, advokátem se sídlem Jihlava, Palackého 5001/1, směřující proti příkazu soudce Okresního soudu v Jihlavě ze dne 23. 4. 2013, č.j. 11 Nt 525/2013-4 a č.j. 11 Nt 523/2013-5, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:

I. Včas podanou ústavní stížností se stěžovatel s tvrzením o porušení svých práv ústavně zaručených v čl. 12 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod domáhal zrušení shora označených rozhodnutí a současně navrhl vydání předběžného opatření podle § 80 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Příkazem soudce Okresního soudu v Jihlavě č.j. 11 Nt 525/2013-4, ze dne 23. 4. 2013, jehož stejnopis sice stěžovatel nepředložil, ale pro urychlení jej opatřil v rámci předložení celého vyšetřovacího spisu Ústavní soud sám, byla nařízena domovní prohlídka, a to v bytu v bytovém domě na adrese J., blíže specifikovaném v předmětném rozhodnutí, když byt užívá Dumitru Carabadjac, státní příslušník Moldávie, neboť existuje důvodné podezření, že v předmětném bytu se nacházejí věci důležité pro trestní řízení.

Dalším příkazem soudce Okresního soudu v Jihlavě, č.j. 11 Nt 523/2013-5, ze dne 23. 4. 2013, byla nařízena domovní prohlídka, a to provozní kanceláře obchodní společnosti HP complex, s.r.o., se sídlem Brno - Zábrdovice, Příkop č. 843/4, IČ 277749819, a obchodní společnosti DK Invest Real, s.r.o., se sídlem Praha 3 - Žižkov, Husinecká 903/10, IČ 28920317, která se nachází v objektu na adrese Březinova 4248/62, Jihlava, blíže specifikované v předmětném rozhodnutí, neboť existuje důvodné podezření, že v předmětné provozní kanceláři se nacházejí věci důležité pro trestní řízení.

V obou případech bylo soudcem stanoveno, že prohlídku provedou policisté Policie ČR, Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu služby kriminální policie a vyšetřování, za přítomnosti nezúčastněné osoby podle aktuální operativní situace.

II. Stěžovatel v ústavní stížnosti především namítá, že policisté obě prohlídky provedli jako neodkladný a neopakovatelný úkon podle § 158 odst. 3 písm. i) trestního řádu (jak příkazy, tak protokoly o úkonech toto uvádějí a stěžovatel nebyl před provedením úkonů obviněn). S tímto postupem stěžovatel nesouhlasí, což podrobně zdůvodňuje, s odkazy na právní úpravu a konkrétní judikaturu Ústavního soudu. Současně namítá, že příkazy nevymezují to, proč má být ve stadiu před zahájením trestního řízení nařízena domovní prohlídka a po čem je pátráno, popis uvedený v rozhodnutí soudce je podle stěžovatele jakýmsi stručným popisem, po čem má být pátráno, užívaným soudem téměř ve všech příkazech k domovní prohlídce.

Stěžovatel dále namítá, že ani vlastní průběh domovní prohlídky nebyl realizován v souladu se zákonem. Poté, co byl vyzván podle § 78 trestního řádu, aby vydal věc důležitou pro trestní řízení, aniž by však tato věc byla jakkoli konkretizována, souhlasil s vydáním veškerých věcí důležitých pro trestní řízení, nacházejících se v prostorách prohlížené kanceláře. Přesto policejní orgán přistoupil k provedení prohlídky. Stěžovatel je přesvědčen, že účelem provedení domovní prohlídky nebylo získat konkrétní věc důležitou pro trestní řízení, ale získat další informace a důkazy nesouvisející s vyšetřovanou trestnou činností, svědčící proti osobě stěžovatele.
III. Ústavní soud se nejdříve zabýval otázkou, zda jsou naplněny předpoklady meritorního projednání ústavní stížnosti (§ 42 odst. 1 a 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů) a zda ústavní stížnost nepředstavuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem, přičemž jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního, kdy Ústavní soud může obvykle rozhodnout bez dalšího, jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Směřuje-li pak ústavní stížnost proti rozhodnutí orgánu veřejné moci, považuje ji Ústavní soud zpravidla za zjevně neopodstatněnou, jestliže napadené rozhodnutí není vzhledem ke své povaze, namítaným vadám svým či vadám řízení, které jeho vydání předcházelo, způsobilé porušit základní práva a svobody stěžovatele, tj. kdy ústavní stížnost postrádá ústavněprávní dimenzi.

Ústavní soud vzal v úvahu stěžovatelem předložená tvrzení, přezkoumal obě ústavní stížností napadená rozhodnutí a řízení, které na jejich základě bylo provedeno (domovní prohlídky) a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

IV. Čl. 8 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod zakotvuje právo jedince na ochranu "obydlí." Podle čl. 8 odst. 2 Evropské úmluvy státní orgán nemůže do výkonu tohoto práva zasahovat, kromě případů, kdy je to v souladu se zákonem a nezbytné v demokratické společnosti v zájmu národní bezpečnosti, veřejné bezpečnosti, hospodářského blahobytu země, ochrany pořádku a předcházení zločinnosti, ochrany zdraví nebo morálky nebo ochrany práv a svobod jiných.

Podle čl. 12 odst. 1 Listiny je obydlí nedotknutelné. Podle odst. 2 tohoto článku je domovní prohlídka přípustná jen pro účely trestního řízení, a to na písemný odůvodněný příkaz soudce. Způsob provedení domovní prohlídky stanoví zákon.

Ústavní soud nejprve odkazuje na svoji ustálenou judikaturu (z novějších např. nález Ústavního soudu sp. zn. II ÚS 362/06 ze dne 1. 11. 2006, která potvrzuje i dřívější závěry Ústavního soudu). Podle této domovní svoboda svou povahou a významem spadá mezi základní lidská práva a svobody, neboť spolu se svobodou osobní a dalšími ústavně zaručenými základními právy dotváří osobnostní sféru jedince, jehož individuální integritu, jako zcela nezbytnou podmínku důstojné existence jedince a rozvoje lidského života vůbec, je nutno respektovat a důsledně chránit; zcela právem proto spadá pod ochranu ústavní, neboť - posuzováno jen z poněkud jiného hlediska - jde o výraz úcty k právům a svobodám člověka a občana (čl. 1 Ústavy).

Jestliže ústavní pořádek České republiky připouští průlom této ochrany, děje se tak toliko a výlučně v zájmu ochrany demokratické společnosti jako takové, případně v zájmu ústavně zaručených základních práv a svobod jiných (srov. článek 12 odst. 3 Listiny); sem spadá zajisté i nezbytnost daná obecným zájmem na ochraně společnosti před trestnými činy a dále tím, aby takové činy byly zjištěny a potrestány. Přípustnost domovní prohlídky v obydlí (a jiných prostorách) pachatele nebo důvodně podezřelého (§ 82 a násl. trestního řádu) je však třeba chápat jako výjimku, která nadto vyžaduje přísnější interpretaci zákonem stanovených podmínek její přípustnosti, zejména z hlediska její proporcionality. Ústavní soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůrazňuje, jaké náležitosti musí splňovat příkaz soudu k jejímu provedení a vlastní průběh prohlídky, aby uvedené podmínky byly splněny. Sám stěžovatel si je vědom těchto požadavků, když ve stížnosti správně poukazuje na některá rozhodnutí Ústavního soudu.

Ústavní soud ve světle požadavků Evropské úmluvy, Listiny i své rozhodovací praxe provedl test napadených rozhodnutí a průběhu prohlídek a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům.

V. Příkaz č.j. 11 Nt 525/2013-4. Podnět k provedení domovní prohlídky podle § 83 odst. 1 trestního řádu předložil státní zástupkyni policejní orgán - PČR, UOOZ, Expozitura Hradec Králové pod č.j. ÚOOZ-1298/TČ-2012-292400, dne 14. 3. 2013. Obsahem podnětu kromě vylíčení důkazního stavu věci, ve kterém hraje osoba stěžovatele stěžejní úlohu a z něhož plyne, že stěžovatel (a s ním dalších šest osob) byl podezřelý ze skutků, kvalifikovaných jako zvlášť závažný zločin obecného ohrožení podle § 272 odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního zákoníku a zločin vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. a) písm. d) trestního zákoníku.

Místo provedení prohlídky bylo přesně specifikováno a bylo uvedeno, že se na této adrese zdržuje stěžovatel.

Policejní orgán v návrhu dále uvádí, že podezřelí, včetně stěžovatele, nepůsobí jen v kanceláři obchodních společností, pro kterou vykonávají svou činnost, ale že se věci důležité pro trestní řízení mohou nacházet také v předmětném bytě a prostorech k němu náležejících (návrh tedy byl širší, než jen na provedení domovní prohlídky). Přitom věci důležité pro trestní řízení byly specifikovány tak, že jde zejména o "dohody a smlouvy o splátkovém kalendáři a potřebné indicie k odkoupeným pohledávkám dlužníků, výpočetní technika a nosiče dat v elektronické podobě dokumentující činnost podezřelých v rámci této společnosti, mobilní telefony a SIM karty, věci získané trestnou činností (peněžní prostředky), dále jakékoli střelné a chladné zbraně a pomůcky používané k násilné trestné činnosti jako boxery, maskovací prostředky atd., popř. další listiny a materiály dokumentující a vztahující se k prověřované trestné činnosti jako např. pokladní doklady, pokladní knihy, výpisy z účtů."

Policejní orgán výslovně žádal, aby domovní prohlídku soud nařídil jako neodkladný úkon, kdy neodkladnost je odůvodněna "z hlediska skutkové provázanosti mezi podezřelými, kteří jsou nejen v osobním, ale i neustálém telefonickém kontaktu. Je proto dáno důvodné podezření, že pachatelé by se mohli v době, která by uplynula od jejich formálního obvinění do počátku provádění prohlídky jiných prostor telefonicky nebo jiným způsobem informovat o realizaci věci. V návaznosti na tuto skutečnost pak lze předpokládat úmyslné odstranění nebo zničení listin a dalších důkazů, které by měly být při realizaci prohlídky jiných prostor zadokumentovány a zjištěny. Zmařením prohlídky jiných prostor u podezřelých osob, respektive odstraněním listin a dalších důkazů, by došlo ke ztrátě významného důkazu usvědčujícího jednotlivé pachatele. Nebezpečí zmaření prohlídek jiných prostor v případě jejich provedení až po zahájení trestního stíhání je rovněž odůvodněno jistým časovým prostojem, který by nastal mezi obviněním osob a provedením prohlídek jiných prostor, zejména s ohledem na tu skutečnost, že by měly probíhat současně nebo s minimální časovou prodlevou domovní prohlídky a prohlídky jiných prostor u dalších podezřelých."

Státní zástupkyně návrh policejního orgánu akceptovala (společně s návrhem na provedení prohlídek u dalších osob, a to jak domovních, tak nebytových prostor). Dne 19. 4. 2013 vypracovala návrh soudu (č.j. 4 KZN 1037/2013-191). Součástí návrhu je identifikace podezřelých, popis skutků a jejich kvalifikace, z nichž jsou podezřelí i převzetí popisu hledaných věcí z návrhu policejního orgánu a stručnější, ale v podstatě věcně obdobně definované zdůvodnění neodkladnosti a neopakovatelnosti úkonu a seznam důkazů na podporu důvodnosti návrhu.

Soud o návrhu státní zástupkyně rozhodl napadeným příkazem dne 23. 4. 2013. Vedle výroku, který byl citován shora, je v tomto rozhodnutí popsána organizovaná trestná činnost, ze které je stěžovatel spolu s jinými podezřelý, její právní kvalifikace i to, že stěžovatel je společně s podezřelým P. H. vedoucím organizátorským článkem skupiny.

Soudce do rozhodnutí v podstatě převzal popis hledaných věcí a také zdůvodnění neodkladnosti a neopakovatelnosti prohlídky z návrhu státní zástupkyně.

Dne 25. 4. 2013 byla provedena domovní prohlídka. Na č.l. 3 protokolu o provedení domovní prohlídky je výslovně uveden zcela shodný výčet věcí, které jsou předmětem prohlídky, jako v příkazu k prohlídce. Také na č.l. 7 protokolu je provedeno zdůvodnění neodkladnosti a neopakovatelnosti prohlídky ve stejném rozsahu jako v příkazu k prohlídce. Příkaz k provedení domovní prohlídky byl osobně převzat stěžovatelem dne 25. 4. 2013 v 05.50 hod., tedy před zahájením prohlídky.

Prohlídka byla provedena za součinnosti tlumočnice a dále nezúčastněné osoby a dále byla celému úkonu přítomna přítelkyně stěžovatele.

VI. Stěžovatel a další osoby byly před prohlídkou podezřelé ze spáchání závažné, často násilné, organizované trestné činnosti proti veřejné bezpečnosti a proti svobodě rozhodování mnoha jednotlivců. Při poměřování požadavku na ochranu obydlí stěžovatele a závažnosti trestné činnosti, ze které byl stěžovatel podezříván (test proporcionality), je třeba přisvědčit, že z tohoto pohledu byl průlom do základního práva na místě.

Odůvodnění neodkladnosti a neopakovatelnosti prohlídky, které bylo zvoleno policejním orgánem a akceptováno státní zástupkyní a soudcem, není podloženo jen operativně taktickými, hypotetickými úvahami, ale opírá se o skutkové okolnosti trestné činnosti (počet podezřelých, živá přímá i telefonická komunikace mezi nimi, jejich agresivita, odhodlanost, akceschopnost a organizovanost) jako reálnou hrozbu pro průběh vyšetřování, a tedy i samotný účel trestního řízení (§ 1 odst. 1 trestního řádu - k tomu srov. např. nález ve věci sp. zn. III. ÚS 287/96 in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 8., č. 62, Praha 1998).

Ústavní soud nad rámec shora uvedeného dále dodává, že v této věci byl ze strany policejního orgánu a po náležitém souhlasu státní zástupkyně použit méně obvyklý postup - dočasné odložení trestního stíhání podle § 159b odst. 1 trestního řádu, a to až do 4. 6. 2013, tedy hluboko za termín, ve kterém proběhla předmětná prohlídka. Zákon předpokládá takový postup tehdy, jestliže je třeba oddálit trestní stíhání pro objasnění organizované trestné činnosti nebo jejích pachatelů, i když by jinak byly dány důvody pro zahájení trestního stíhání podle § 160 odst. 1 trestního řádu.

Je pravdou, že z tradičních principů oficiality a legality, jimiž je ovládán i český trestní proces, vyplývá zásadně povinnost, aby trestní stíhání bylo zahájeno neprodleně po splnění podmínek § 160 odst. 1 trestního řádu. V jistých výjimečných případech by se však tento postup dostal do kolize s jiným úkolem, uloženým orgánům činným v trestním řízení v ustanovení § 1 odst. 1 trestního řádu, tj. postupovat tak, aby pokud možno všechny trestné činy "byly náležitě zjištěny a jejich pachatelé podle zákona spravedlivě potrestáni". V některých případech závažné trestné činnosti (zejména u organizované kriminality) by okamžité zahájení trestního stíhání pro jeden skutek znemožnilo odhalit další skutky a další pachatele trestné činnosti, kteří by mohli utéci před odpovědností, ničit důkazy apod. Pod tlakem hrozby organizované a jiné mimořádně závažné činnosti musel zákonodárce zavést i institut dočasného odložení trestního stíhání podle § 159b odst. 1 trestního řádu. Není ani pochyb o tom, že důvod pro použití domovní prohlídky jako neodkladného a neopakovatelného úkonu mezi tato opatření náleží rovněž (srov. sp. zn. II. ÚS 797/02 NALUS).

Při specifikaci hledaných předmětů se orgány činné v trestním řízení pokusily tyto vymezit pokud možno přesně. Jestliže při údajné trestné činnosti byly podle výsledků dokazování (postup před zahájením trestního stíhání) použity předměty jako rukavice a kukla (zakládání požárů motorových vozidel), mobilní telefony (výhrůžky usmrcením, zmrzačením, likvidací členů rodiny, hrubé urážky), nebo vysoce pravděpodobně i jiné prostředky typicky používané v případech vydírání (zbraně střelné či chladné), a dále prokazatelně i prostředky a pomůcky k postupování pohledávek, exekucím, vymáhání pohledávek jak v písemné, tak v elektronické podobě, jen těžko lze akceptovat názor stěžovatele, uvedený v ústavní stížnosti, že jde o "jakýsi stručný popis, po čem má být pátráno, užívaným soudem téměř ve všech příkazech k domovní prohlídce." Použitý popis věcí shledává Ústavní soud dostatečným a ústavně konformním.

Předpokladem k provedení domovní prohlídky je výslech osoby, u které má být domovní prohlídka vykonána s výzvou k dobrovolnému vydání hledaných věcí (§ 84 trestního řádu). Podle protokolu o domovní prohlídce byl tento výslech proveden po náležitém poučení. Stěžovatel odmítl právní pomoc advokáta (§ 158 odst. 5 trestního řádu). Při výslechu byl vyzván k vydání věcí v rozsahu uvedeném v příkazu k domovní prohlídce. Sám vydal dobrovolně řadu předmětů, podrobně specifikovaných v protokolu (č.l. 5 - 6). Je třeba přisvědčit stěžovateli, že i přesto poté následovala domovní prohlídka, kterou policejní orgán odůvodnil tak, že má pochybnosti o tom, že byly vydány všechny požadované věci.

Domovní prohlídka je úkonem, který má povahu úkonu subsidiárního. Je možno jej provést jen tehdy, když ke splnění jejího účelu nestačí mírnější prostředek, v tomto případě typicky výzva a kladná odezva ve smyslu § 84 trestního řádu. Toto ustanovení však dopadá především na případy, kdy je jasné a zřejmé, kterou, individuálně určitou věc policejní orgán hledá a nejsou pochybnosti o tom, že se v předmětném obydlí nacházejí i jiné, pro trestní řízení důležité věci, které pachatel záměrně nevydal a které vzhledem k jejich kvalitě nebo kvantitě blíže specifikovat nelze. Přestože v tomto případě policejní orgán na výzvu k vydání obdržel od stěžovatele určité množství různých předmětů, které odpovídaly předmětům hledaným, vyjádřil pochybnosti o tom, že jsou všechny a prohlídku provedl. Při této prohlídce byly skutečně zajištěny další předměty. Stěžovatel na podporu svých tvrzení připojil ke své ústavní stížnosti sedm stran protokolu o domovní prohlídce, ale Ústavní soud vyžádal celý vyšetřovací spis a zjistil, že protokol má ve skutečnosti deset listů, když zbývající část tvoří právě výčet předmětů zajištěných při domovní prohlídce, které také korespondují se seznamem hledaných věcí, uvedeným v příkazu, jako například dokumenty či externí hard disk a flopy disk či fotoaparát, nalezené v úložné části kuchyňské linky či další mobilní telefon. Pochybnosti policejního orgánu tedy byly zcela na místě. Ústavní soud ani v tomto případě neshledal porušení ústavního pořádku.

VII. Příkaz č.j. 11 Nt 523/2013-5. Stejně jako v případě rozhodnutí č.j. 11 Nt 525/2013-4, podnět k provedení domovní prohlídky předložil státní zástupkyni policejní orgán - PČR, ÚOOZ, Expozitura Hradec Králové pod č.j. UOOZ-1298/TČ-2012-292400, dne 14. 3. 2013.

Státní zástupkyně návrh policejního orgánu akceptovala (společně s návrhem na provedení prohlídek u dalších osob, a to jak domovních, tak nebytových prostor). Dne 19. 4. 2013 vypracovala návrh soudu (č.j. 4 KZN 1037/2013-191). Věcné odůvodnění návrhů je shodné, jako v případě předchozím (viz výše), protože jde o návrh společný.

Soud o návrhu státní zástupkyně rozhodl napadeným příkazem dne 23. 4. 2013. Vedle výroku, který byl citován shora, je v tomto rozhodnutí, stejně, jako v rozhodnutí č.j. 11 Nt 523/2013-4, popsána organizovaná trestná činnost, ze které je stěžovatel spolu s jinými podezřelý, její právní kvalifikace i to, že stěžovatel je společně s podezřelým P. H. vedoucím organizátorským článkem skupiny. I zde soudce do rozhodnutí v podstatě převzal popis hledaných věcí a také zdůvodnění neodkladnosti a neopakovatelnosti prohlídky z návrhu státní zástupkyně.

VIII. Ústavní soud zde pro stručnost nebude opakovat své závěry, vyslovené výše v případě prohlídky v bytě stěžovatele, neboť v plné míře dopadají i na tyto podněty a rozhodnutí soudu. Dodává jen, že příkaz k domovní prohlídce (§ 83 trestního řádu) namísto prohlídky nebytových prostor (§ 83a trestního řádu) byl správně vydán proto, že bylo dáno podezření, že v nebytových prostorách přebývají fyzické osoby a mohou zde mít uloženy osobní věci.

Před provedením prohlídky dne 25. 4. 2013 na adrese Březinova 4248/62, Jihlava (podle živnostenského rejstříku a výpovědí poškozených se zde nachází provozovna společnosti DK Invest Real, s.r.o.), byl stěžovatel nejprve v místě svého bydliště vyslechnut podle § 84 trestního řádu. Přestože v tomto případě policejní orgán na výzvu k vydání obdržel ujištění o tom, že vydá všechny předměty, které se v prostorách kanceláře nacházejí, vyjádřil pochybnosti o tom, že jsou všechny a prohlídku provedl. K tomuto kroku se Ústavní soud již vyjádřil v případě domovní prohlídky v bydlišti stěžovatele a pro stručnost na tento názor odkazuje.

Před vstupem do objektu si stěžovatel požádal o právní pomoc advokáta (§ 158 odst. 5 trestního řádu), kterému byla nejprve umožněna porada s klientem. Poté, v 09.50 hod., bylo přikročeno k vlastní domovní prohlídce.

Celé prohlídce byl přítomen stěžovatel a nezúčastněná osoba. Advokát stěžovatele se sice v jejím průběhu vzdálil, ale v závěru úkonu se vrátil. Ani stěžovatel, ani jeho advokát k průběhu prohlídky neměli žádné námitky nebo návrhy, což bylo výslovně zaprotokolováno (str. 8 protokolu).

S ohledem na shora uvedené závěry je Ústavní soud přesvědčen, že rozhodnutí soudu č.j. 11 Nt 523/2013-5 nezavdává důvody k pochybnostem o jeho ústavnosti a totéž lze uvést i o vlastním průběhu prohlídky.

IX. Protože Ústavní soud neshledal porušení ústavně zaručených práv a svobod, rozhodl o návrhu mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, tak, že návrh jako zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. října 2013

Ludvík David, v. r. předseda I. senátu Ústavního soudu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.