I. ÚS 1417/17
I.ÚS 1417/17 ze dne 20. 6. 2017


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Davida Uhlíře, soudce Tomáše Lichovníka a soudce zpravodaje Pavla Rychetského o ústavní stížnosti Pavla Nárožného, t. č. Vazební věznice Olomouc, zastoupeného Mgr. Antonínem Novákem, advokátem se sídlem Olomouc, Politických vězňů 359/2, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. března 2017 č. j. 30 Cdo 5990/2016-211, za účasti Nejvyššího soudu jako účastníka řízení a Mgr. Miloslava Nárožného, v řízení o prohlášení za mrtvého zastoupeného opatrovníkem JUDr. Petrem Dutkem, advokátem se sídlem Přerov, Blahoslavova 71/2, Ivany Nárožné a Krajského státního zastupitelství v Ostravě - pobočky v Olomouci, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:

I. Vymezení věci

1. Ústavní stížností, jež byla Ústavnímu soudu doručena dne 9. května 2017, navrhl stěžovatel zrušení v záhlaví uvedeného usnesení z důvodu porušení jeho základního práva podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

2. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci (dále jen "odvolací soud") ze dne 18. ledna 2016 č. j. 70 Co 164/2015-149 byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Přerově (dále též "okresní soud") ze dne 18. prosince 2014 č. j. 0 Nc 1042/2010-88, kterým byl otec stěžovatele prohlášen za mrtvého.

3. Proti rozsudku odvolacího soudu podal stěžovatel dovolání. Usnesením Okresního soudu v Přerově ze dne 5. září 2016 č. j. 0 Nc 1042/2010-204 byl stěžovateli ustanoven k ochraně jeho zájmů v řízení o dovolání zástupce z řad advokátů, Mgr. Antonín Novák. Protože tento zástupce následně v zákonné lhůtě dvou měsíců od právní moci rozhodnutí o ustanovení zástupce nedoplnil dovolání stěžovatele, Nejvyšší soud podle § 241b odst. 2 části věty před středníkem a § 104 odst. 2 občanského soudního řádu usnesením ze dne 22. března 2017 č. j. 30 Cdo 5990/2016-211 řízení o něm zastavil.

II. Argumentace stěžovatele

4. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že usnesení okresního soudu, kterým mu byl ustanoven zástupce z řad advokátů, nebylo tomuto zástupci nikdy doručeno. Nemohla mu tak začít běžet zákonná lhůta pro doplnění dovolání, v důsledku čehož nemohl být dán ani důvod pro zastavení řízení. Navrhuje proto, aby Ústavní soud zadal prověření provozu datové schránky zástupce stěžovatele dne 8. září 2016, kdy mělo k doručení dojít. Zastavení řízení o dovolání mělo vést k porušení práva stěžovatele na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny.

III. Předpoklady řízení před Ústavním soudem

5. Ústavní soud konstatuje, že je příslušný k projednání návrhu. Ústavní stížnost je přípustná (ze strany stěžovatele byly vyčerpány všechny zákonné procesní prostředky k ochraně práva ve smyslu § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů), byla podána včas a osobou k tomu oprávněnou a splňuje i všechny zákonem stanovené náležitosti, včetně povinného zastoupení advokátem (§ 29 až § 31 zákona o Ústavním soudu).
IV. Vlastní posouzení

6. Po seznámení se s argumentací stěžovatele, napadeným rozhodnutím a obsahem spisu vedeného u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 0 Nc 1042/2010 dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

7. V řízení o ústavních stížnostech [čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), § 72 a násl. zákona o Ústavním soudu] se Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy) omezuje na posouzení, zda rozhodnutími orgánů veřejné moci nebo postupem předcházejícím jejich vydání nebyla porušena ústavně zaručená základní práva a svobody. Jejich ochrana je jediným důvodem, který otevírá prostor pro jeho zásah do rozhodovací činnosti těchto orgánů, což platí i pro případné přehodnocení jejich skutkových zjištění nebo právních závěrů. Sám naopak není další přezkumnou instancí v soustavě obecných soudů, pročež není oprávněn k takovémuto zásahu toliko z důvodu jejich případného pochybení při aplikaci podústavního práva či jiné nesprávnosti.

8. Ustanovení čl. 36 odst. 1 Listiny zaručuje každému možnost domáhat se svého práva u nezávislého a nestranného soudu (a ve stanovených případech u jiného orgánu), podmínkou ovšem je, že se tak musí stát "stanoveným postupem". Odpověď na otázku, co přesně se rozumí tímto postupem, se odvíjí od příslušné zákonné procesní úpravy, která musí uplatnění práva na soudní ochranu (spravedlivý proces) reálně umožňovat. Jsou-li přitom v konkrétním případě splněny podmínky pro projednání určitého návrhu a rozhodnutí o něm, je povinností soudu odpovídající uvedenému základnímu právu, aby k projednání tohoto návrhu přistoupil a ve věci rozhodl.

9. V dané věci stěžovatel rozporuje právní závěr dovolacího soudu, že uvedené podmínky nebyly v případě jeho dovolání splněny. Podstata námitek stěžovatele spočívá v tom, že usnesení okresního soudu, kterým byl ustanoven zástupce z řad advokátů k ochraně jeho práv v dovolacím řízení, nebylo tomuto advokátovi dodáno do datové schránky. Tento advokát se tak o svém ustanovení nedozvěděl, v důsledku čehož nemohl v předmětném řízení činit potřebné úkony.

10. Ústavní soud tomuto tvrzení ovšem nemohl přisvědčit. Z potvrzení o dodání a doručení do datové schránky, jež je součástí příslušného spisu, se podává, že uvedené usnesení bylo doručeno právnímu zástupci stěžovatele dne 8. září 2016 v 16:28:26 hodin, kdy se do této datové schránky přihlásila oprávněná osoba. V souladu s § 17 odst. 3 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, tak tímto okamžikem nastalo jeho doručení. Je namístě podotknout, že údaje o čase přihlášení do datových schránek jejich uživatelů jsou zjišťovány a do potvrzení uvedeny informačním systémem datových schránek automaticky, což zaručuje jejich správnost. Stěžovatel ostatně neuvádí žádnou skutečnost, která by tento údaj zpochybňovala, a omezuje se pouze na tvrzení jeho nesprávnosti.

11. K zastavení dovolacího řízení tedy došlo ze zákonného důvodu podle § 241b odst. 2 části věty před středníkem a § 104 odst. 2 občanského soudního řádu poté, co dovolání nebylo doplněno ve lhůtě stanovené v § 241b odst. 3 věty druhé téhož zákona. Tato lhůta se odvíjela od právní moci usnesení o ustanovení zástupce, jež bylo řádně doručeno i tomuto zástupci.

12. Ústavní soud za této situace neshledal, že by napadeným usnesením bylo porušeno základní právo stěžovatele na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny. Podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu proto jeho ústavní stížnost odmítl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení jako zjevně neopodstatněnou.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 20. června 2017

David Uhlíř v. r. předseda senátu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.