I. ÚS 1363/12
I.ÚS 1363/12 ze dne 23. 7. 2012


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 23. července 2012 v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera, soudců Pavla Holländera a Ivany Janů o ústavní stížnosti 1) Mgr. D. P., 2) J. V. a 3) L. E., všech zastoupených JUDr. Zdeňkem Bučkem, advokátem se sídlem v Kyjově, Jungmannova 1031, proti rozsudku Krajského soudu v Brně sp. zn. 20 Co 423/2011 ze dne 31. ledna 2012, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění

Stěžovatelé svou ústavní stížností napadají, s tvrzením porušení práva na spravedlivý proces, rovnost účastníků řízení a ochranu majetku, v záhlaví označené rozhodnutí odvolacího soudu v jeho výrocích o nákladech řízení, jímž v daném dlouholetém řízení o určení vlastnictví k nemovitostem, kdy věc sama byla postupně posuzována soudy všech stupňů, nebylo úspěšným stěžovatelům, kteří v řízení měli postavení žalovaných, za použití § 150 o. s. ř. přiznáno právo na náhradu nákladů řízení.

V podrobně rozvedených důvodech ústavní stížnosti, formálně splňující všechny zákonem stanovené náležitosti, stěžovatelé po rekapitulaci průběhu dané věci, včetně obsahu postupně vydávaných rozhodnutí, dovolávajíce se judikatury Ústavního soudu, oponují závěru odvolacího soudu, pokud jde o náklady řízení s tím, že došlo k zneužití ustanovení § 150 o. s. ř., jehož výklad soudem považují za extrémní, protiústavní a jeho rozhodnutí za překvapivé, porušující shora označená základní práva.
Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Ústavní soud připomíná svou judikaturu (např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 426/03, III. ÚS 259/02 a další), v níž dal najevo, že posouzení podmínek aplikace ustanovení § 150 o. s. ř. v konkrétní věci je především záležitostí obecných soudů, na nichž je, aby uvážily, zda s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem daného případu tohoto svého diskrečního práva v otázce nákladů řízení využijí či nikoliv. Jak dále plyne z rozhodovací praxe Ústavního soudu, při posuzování problematiky nákladů řízení, tj. problematiky ve vztahu k předmětu řízení před obecnými soudy jednoznačně podružné (a k meritu věci akcesorické), postupuje tento nanejvýš zdrženlivě a ke zrušení napadeného výroku o nákladech řízení se uchyluje pouze výjimečně, například když zjistí, že došlo k porušení práva na spravedlivý proces extrémním způsobem, tj. ke svévoli, nebo že bylo v tom rámci zasaženo i jiné základní právo (kupř. nálezy sp. zn. II. ÚS 259/05, I. ÚS 351/05, II. ÚS 549/06, I. ÚS 1056/07, III. ÚS 1817/07, I. ÚS 1030/08, II. ÚS 622/10 a další). Takový stav však Ústavní soud, poté, co se seznámil s obsahem spisu Okresního soudu v Hodoníně sp. zn. 10 C 126/2005, v posuzované věci nezjistil.

Jakkoli třeba přisvědčit stěžovatelům v tom, že zdůvodnění aplikace ustanovení § 150 o. s. ř. v napadeném rozhodnutí mělo být podrobnější, lze přece jen z odůvodnění napadených výroků v kontextu s obsahem spisu dovodit, že soud k aplikaci ustanovení § 150 o. s. ř. přistoupil proto, že se snažil zohlednit okolnosti daného sporu, zejména pak důvody jeho vzniku. Ústavní soud tak uzavírá, že nepovažuje závěry odvolacího soudu v otázce nákladů řízení za porušující principy spravedlnosti a jeho rozhodnutí také nelze hodnotit jako rozhodnutí svévolné. V daném případě tak porušení ústavně zaručených práv stěžovatelů shora označených neshledal, a proto ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 23. července 2012

Vojen Güttler předseda senátu Ústavního soudu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.