I. ÚS 134/05
I.ÚS 134/05 ze dne 1. 12. 2005


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti stěžovatele O. R., zastoupeného JUDr. Petrem Smejkalem, advokátem se sídlem Jugoslávská 64, Brno, proti jinému zásahu orgánu veřejné moci spočívajícímu v průtazích v řízení u Krajského soudu v Ostravě ve věci sp.zn. 15 Co 483/2004, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění :

I. Stěžovatel se ústavní stížností, s odvoláním na porušení čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, domáhá toho, aby Ústavní soud zakázal Krajskému soudu v Ostravě další průtahy ve věci, vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 15 Co 483/2004 a současně mu uložil, aby v této věci neprodleně rozhodnul.

Stěžovatel uvádí, že o žalobě, kterou dle svého tvrzení uplatnil u Okresního soudu v Ostravě dne 1.9.1994, bylo rozhodnuto až dne 8.12.2003. Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím nebylo stěžovateli vyhověno, podal dne 20.1.2004 proti němu odvolání. Od podání uvedeného dovolání pak uběhlo více než jeden rok (pozn.: z pohledu časového horizontu v době podání ústavní stížnosti, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 9.3.2005); dle tvrzení navrhovatele se odvolací soud touto věcí nezačal ani zabývat a setrvával v nečinnosti.

Stěžovatel tvrdí, že čeká na pravomocné rozhodnutí již jedenáctý rok, "přičemž se tak děje z rozhodující části v důsledku průtahů soudů obou stupňů, které nemají žádný omluvitelný důvod". Uvádí, že popsanými průtahy bylo ze strany soudů obou stupňů neoprávněně zasaženo do jeho ústavně zaručeného práva ve smyslu ust. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.

Jsa vázán petitem ústavní stížnosti, jímž stěžovatel vymezil okruh rozhodnutí, u nichž se přezkumu z pohledu kritéria ústavnosti domáhá (iudex ne eat ultra petitum), mohl Ústavní soud posoudit návrh stěžovatele co do jeho meritorní projednatelnosti toliko k v petitu napadnutému řízení před Krajským soudem v Ostravě, nikoli ve vztahu k řízení před Okresním soudem v Ostravě.

(V tomto kontextu Ústavní soud nad rámec věci podotýká, že pokud měl stěžovatel za to, že v řízení před Okresním soudem dochází k neodůvodněným průtahům, bylo především na něm samotném, aby se v souladu se zásadou vigilantibus iura scripta sunt průtahům v řízení již dříve bránil prostředky, které mu zákon poskytoval, a to případně i prostřednictvím ústavní stížnosti. Je tedy na místě podotknout, že pokud v řízení před Okresním soudem v Ostravě docházelo k průtahům, které stěžovatel posuzoval jako porušení svého ústavně zaručeného základního práva, měl se proti nim bránit v průběhu vlastního řízení před soudem první instance.)

Na základě výzvy Ústavního soudu dle ust. § 42 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů ( dále jen "zákon o Ústavním soudu" ), se k ústavní stížnosti vyjádřil účastník řízení, Krajský soud v Ostravě, proti jehož postupu ústavní stížnost směřuje. Ve svém vyjádření odvolací soud uvádí, že ve věci stěžovatele bylo rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 8.12.2003, sp. zn. 39 C 95/95, žaloba zamítnuta a žalobci (O. R. a Reich, s.r.o.) byli zavázáni zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení částku 7.800,-Kč. Proti tomuto rozsudku bylo žalobcem podáno včasné odvolání a spis byl předložen k rozhodnutí o tomto odvolání Krajskému soudu v Ostravě dne 10.6.2004. Odvolací jednání v této věci proběhlo dne 3.5.2005 a po projednání věci bylo toto jednání odročeno za účelem vyhlášení rozhodnutí na den 11.5.2005. Dne 11.5.2005 Krajský soud v Ostravě pak odvoláním napadený rozsudek, pokud jde o věc samu v zamítavém výroku v poměru mezi žalobcem O. R. a žalovaným změnil tak, že žalobě plně vyhověl, kdežto v poměru mezi žalobcem Reich s.r.o. a žalovaným rozsudek okresního soudu potvrdil. Krajský soud v Ostravě v závěru svého podání uvedl, že vzhledem k meritornímu rozhodnutí a skončení odvolacího řízení se k ústavní stížnosti pro její současnou bezpředmětnost věcně nevyjadřuje.

Vyhotovení tohoto rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 11.5.2005, sp. zn. 15 Co 483/2004, došlo Ústavnímu soudu dne 26.5.2005.

II.

Ústavní soud před tím, než přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání, stanovené zákonem o Ústavním soudu. To se týká i podmínek ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, které vyžaduje, aby před podáním ústavní stížnosti vyčerpal stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákona k ochraně práva poskytuje.

Ústavní stížnost dle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR tvoří procesní prostředek k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, který je vůči ostatním prostředkům, jež jednotlivci slouží k ochraně jeho práv, ve vztahu subsidiarity. Ochrana ústavnosti není a z povahy věci nemůže být pouze úkolem Ústavního soudu, nýbrž je úkolem všech orgánů veřejné moci, v tom rámci zejména obecné justice. Ústavní soud představuje v této souvislosti ultima ratio, institucionální mechanizmus, jenž nastupuje v případě selhání všech prostředků ostatních. K základním zásadám, ovládajícím řízení o ústavních stížnostech, patří proto již zmíněná zásada subsidiarity, z níž resultuje - jak již bylo uvedeno - jako podání ústavní stížnosti vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně stěžovatelova práva poskytuje.

Co se týče splnění podmínky vyčerpání všech procesních prostředků poskytovaných zákonem k ochraně práv stěžovatele - souvislosti s námitkami průtahů řízení - Ústavní soud v minulosti, s ohledem na rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva, nevyžadoval před podáním ústavní stížnosti vyčerpání hierarchické stížnosti předsedovi soudu na průtahy v řízení, neboť takovou stížnost nelze považoval za efektivní prostředek nápravy průtahů v řízení. Novelou zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů ( dále jen "zákon o soudech a soudcích"), provedenou zákonem č. 192/2003 Sb., však byla do právního řádu začleněna nová úprava stížnosti na průtahy řízení, na niž navazuje institut návrhu na určení lhůty pro provedení procesního úkonu (§ 174a). Do právního řádu tak byl vnesen nový efektivnější prostředek sloužící jednotlivci k nápravě situace vzniklé průtahy v řízení. Ústavní soud proto podmiňuje přípustnost ústavní stížnosti na průtahy v řízení předchozím podáním stížnosti ve smyslu § 164 a násl. zákona o soudech a soudcích a návrhem na určení lhůty k provedení procesního úkonu dle ust. § 174a téhož zákona (srov. IV. ÚS 411/04, IV. ÚS 183/05, II. ÚS 23/05). Vzhledem k tomu, že - jak vyplývá z obsahu vyžádaného spisu - před podáním ústavní stížnosti na průtahy v řízení před soudem II. stupně stěžovatel nepostupoval v souladu se zákonem o soudech a soudcích, tedy výše uvedený prostředek k ochraně svého práva, tj. stížnost na průtahy řízení dle ust. § 164 a násl. a § 174a zákona o soudech a soudcích, nevyužil, je Ústavní soud nucen hodnotit ústavní stížnost jako návrh nepřípustný.

Ústavní soud nadto poznamenává, že i kdyby shledal ústavní stížnost přípustnou, nemohl by odhlédnout od té skutečnosti, že v době rozhodování o ústavní stížnosti je řízení před krajským soudem již skončeno a k průtahům v řízení proto nedochází. Ústavní stížnost tak nesměřuje proti aktuálnímu a trvajícímu zásahu orgánu veřejné moci, a proto eventuální vyhovění ústavní stížnosti by pak postrádalo jakoukoli funkci. Jednalo by se totiž o zásah Ústavního soudu postrádající co do svého obsahu smysl a ve svém důsledku by byl i zjevně nadbytečný, neboť v době rozhodování Ústavního soudu by k průtahům před státním orgánem, vůči němuž by ústavní stížnost směřovala, již nedocházelo, řízení bylo skončeno a nebylo by tak z pohledu stěžovatelem namítaných průtahů v řízení, co zakazovat. Na základě výše uvedených skutečností byl návrh stěžovatele jako nepřípustný ve smyslu § 43 odst. 1 písm. e) a § 75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 1. prosince 2005


Vojen Güttler soudce zpravodaj



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.