I. ÚS 1338/13
I.ÚS 1338/13 ze dne 22. 10. 2013


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ludvíkem Davidem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků o ústavní stížnosti stěžovatelů 1/ Františka Bambuly a 2/ Marcely Bambulové, obou zastoupených JUDr. Jaroslavem Savkem, advokátem se sídlem 28. října 851/26, Teplice, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. 2. 2013 č. j. 8 Nc 3874/2012-216, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění

Ústavnímu soudu byl dne 26. 4. 2013 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatelé domáhali zrušení shora uvedeného rozhodnutí krajského soudu, jímž bylo rozhodnuto o námitce podjatosti soudkyně Okresního soudu v Ústí nad Labem, rozhodující v řízení vedeném pod sp. zn. 15 C 212/2000 tak, že není vyloučena z projednávání a rozhodování v této věci. Stěžovatelé v ústavní stížnosti tvrdí, že tímto rozhodnutím došlo k porušení jejich základního práva na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a současně k porušení práva na zákonného soudce dle čl. 38 odst. 1 Listiny.
Soudce zpravodaj, tak jako v jiných případech, primárně zkoumal, zda ústavní stížnost vedle formálních náležitostí vyžadovaných zákonem o Ústavním soudu splňuje též podmínku přípustnosti a shledal, že tomu tak není.

Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy České republiky soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu].

Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku ochrany ústavně zaručených základních práv a svobod, je její subsidiarita. To znamená, že ústavní stížnost lze zpravidla podat pouze tehdy, když stěžovatel ještě před jejím podáním vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Vyznačuje se tedy mimo jiné tím, že je ke standardním procesním ("ne-ústavním") institutům prostředkem subsidiárním; nastupuje coby přípustná teprve tehdy, když prostředky stanovené obecným právem byly vyčerpány. Je tomu tak proto, že především obecné soudy jsou povolány k ochraně práv fyzických a právnických osob a teprve není-li zjednána náprava v rámci režimu obecného soudnictví, může se uplatnit ochrana poskytovaná přezkumem Ústavního soudu v rozsahu omezeném na hlediska ústavnosti.

V projednávaném případě je napadeno negativní rozhodnutí o námitce podjatosti rozhodujícího soudce za situace, kdy doposud nebylo ve věci stěžovatelů, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 15 C 212/2008, meritorně rozhodnuto. Vydáním napadeného usnesení tak řízení v této věci nekončí, a tudíž k nápravě zásahu do práva na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny není zásadně příslušný Ústavní soud. Stěžovatelům jsou nadále k dispozici prostředky občanského soudního řádu v rámci řízení o vlastním předmětu sporu (zejména odvolání a žaloba pro zmatečnost podle příslušných ustanovení o. s. ř.). Teprve po jejich vyčerpání, budou-li se stěžovatelé nadále domnívat, že jimi tvrzený stav protiústavnosti napraven nebyl, by se jim otevřela cesta k zásahu Ústavního soudu. V dané procesní situaci tak nelze napadené usnesení považovat za konečné rozhodnutí, neboť stěžovatelé mají k dispozici další prostředky, jak své právo hájit. Návrh byl proto Ústavnímu soudu podán předčasně a je nepřípustný, jak to vyplývá z ustálené rozhodovací praxe Ústavního soudu (viz např. rozhodnutí ve věcech vedených pod sp. zn. III. ÚS 1832/13, II. ÚS 2663/12, II. ÚS 2815/09, I. ÚS 2222/09, II. ÚS 839/09, IV. ÚS 237/09, I. ÚS 2617/08, IV. ÚS 1643/08, II. ÚS 520/07, II. ÚS 515/07, II. ÚS 57/07, II. ÚS 558/07, II. ÚS 565/06 - vše dostupné na http://nalus.usoud.cz).

S ohledem na výše uvedené tedy Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítnout jako nepřípustný návrh.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. října 2013

Ludvík David, v. r. soudce zpravodaj



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.