I. ÚS 1243/17
I.ÚS 1243/17 ze dne 30. 5. 2017


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové (soudkyně zpravodajky) a soudců Tomáše Lichovníka a Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatele Jaroslava Dudka, zastoupeného JUDr. Jiřím Urbanem, advokátem se sídlem Krosenská 531/4, Praha 8, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 2. 2017 č. j. 25 Cdo 446/2017-209 a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 10. 2016 č. j. 12 Cmo 192/2016-191, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:

1. Ústavní stížností podanou dne 24. 4. 2017 napadl stěžovatel shora uvedená rozhodnutí s tím, že jimi bylo porušeno jeho právo na přístup k soudu ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Dále poukázal na porušení čl. 2 odst. 2, čl. 3 odst. 1, čl. 4 odst. 1, čl. 11 odst. 1, čl. 37 odst. 2 Listiny a podústavní právní úpravy.

I. Předchozí průběh řízení a vymezení věci

2. Okresní soud v Mělníku usnesením ze dne 3. 5. 2013 č. j. 12C 224/2012-29 stěžovatele zcela osvobodil od soudních poplatků a stěžovateli ustanovil zástupce JUDr. Jana Havla, advokáta se sídlem v Kralupech nad Vltavou. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 19. 5. 2016 č. j. 37Cm 20/2015-171 bylo odňato stěžovateli se zpětnou účinností osvobození od soudních poplatku přiznané usnesením ze dne 3. 5. 2013 č. j. 12 C 224/2012-29 (bod I. výroku) a zamítl návrh na ustanovení zástupce z řad advokátů (bod II. výroku). V odůvodnění usnesení soud uvedl, že žalobce byl zcela osvobozen od soudních poplatků za základě Prohlášení ze dne 14. 3. 2013. Dne 18. 2. 2016 požádal žalobce o ustanovení JUDr. Jiřího Urbana jako zástupce z řad advokátů, který je jeho smluvním zástupcem s tím, že trvají důvody osvobození od soudních poplatků a stěžovatel nemá možnost platit mu odměnu. K výzvě soudu stěžovatel doložil kupní smlouvu, na základě které došlo v listopadu 2014 k prodeji pozemků st. p. č. X1 a X2 v k.ú. Mlékojedy u Neratovic, za cenu 938.000 Kč. Jeho manželka prodala v roce 2007 nemovitost za cenu 1,9 milionů Kč. Stěžovatel dále v řízení uvedl, že vlastní vůz Mazda 6, r. v. 2009, jeho manželka vůz Honda Civic, r.v. 2008. Manželka je vážně nemocná. S manželkou mají jednotlivě příjem ze starobního důchodu ve výši okolo 12.000 Kč. Dále bylo zjištěno, že stěžovatel se svou manželkou vlastní rodinný dům č.p. X3 s výměrou přes 140 m2 se zabudovaným bazénem na parcele č. st. X4 v kat. území Chrást, včetně přilehlého pozemku p.č. X5 o výměře 858 m2, a je společníkem se 40% podílem ve společnosti Dudek HT, s.r.o., IČO 27064816. Městský soud v napadeném rozhodnutí dospěl k závěru, že je namístě stěžovateli přiznané osvobození od soudních poplatků odejmout s ohledem na změnu ve skladbě jeho majetku. Stěžovatel v roce 2014 obdržel takřka milión Kč za prodej nemovitosti, kterou v Prohlášení popsal jako pouhou "zahradu v zátopové oblasti". Za tyto prostředky, či za jiné, si stěžovatel mohl dovolit pořídit novější vůz (r. v. 2009) Mazda 6, neboť v předchozím Prohlášení uvedl vlastnictví vozu zn. Mazda z r. 1995. Je vlastníkem cenných nemovitostí. Vedle toho je od r. 2008 společníkem ve společnosti Dudek HI, s.r.o. a on i manželka mají příjmy ze starobního důchodu. Soud přihlédl i k majetku manželky. Tento majetek svědčí o nikoli špatných majetkových poměrech v domácnosti stěžovatele. Soud neshledal, že by u stěžovatele byly dány zvlášť závažné důvody, které by mu objektivně znemožňovaly dostát případné poplatkové povinnosti.

3. K odvolání stěžovatele Vrchní soud v Praze napadeným usnesením ze dne 10. 10. 2016 č. j. 12Cmo 192/2016-191 usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Soud poukázal na to, že stěžovatel i jeho manželka mají pravidelný příjem a nemovitý majetek nemalé hodnoty. Další nemovitý majetek, který měl ve výlučném vlastnictví, před dvěma roky za nemalou částku prodal. Částka takto získaná mu více než umožňovala soudní poplatek ve výši 29.140 Kč uhradit (předmětem řízení stěžovatel učinil zaplacení částky 582.882,60 Kč s příslušenstvím, jak vyplývá z jeho podání ze dne 20. 7. 2015). To, že stěžovatel případně získanou částku použil na jiné účely, není podle napadeného soudního rozhodnutí pro posouzení jeho poměrů podstatné. Na tomto závěru o majetnosti stěžovatele nic nemění ani tvrzené náklady spojené s bydlením, které stíhají každou osobu žijící v domě nebo bytě, ani zdravotní stav jeho a jeho manželky.

4. Nejvyšší soud stěžovatelem podané dovolání napadeným usnesením ze dne 7. 2. 2017 č. j. 25 Cdo 446/2017-209 odmítl s tím, že dovolání neobsahuje vymezení toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů jeho přípustnosti.
II. Argumentace stěžovatele

5. Stěžovatel spatřuje zásah do svých práv v tom, že obecné soudy náležitě nepřihlédly k tomu, že svou žalobu podal jako podnikatel, který končí podnikání. Jedná se tedy o peněžní nároky jeho podniku, nikoliv o peníze v osobním majetku. Stěžovatel je přesvědčen, že v situaci, kdy soudy přihlížely jak k soukromému majetku rodiny stěžovatele, tak i k majetkovým poměrům podniku stěžovatele, přisvojily si pravomoc nad rámec svého oprávnění. Argumentaci, že fyzická osoba - podnikatel odpovídá za dluhy podniku celým svým majetkem nelze akceptovat, neboť v této době žádné dluhy jako sankce za špatné hospodaření neexistují, a tedy není důvod s takovým rozsahem majetku v tomto případě kalkulovat. Je zjevné, že stěžovateli v tomto kontextu žádný závazek podnikatele nevznikl. Takový přístup soudů shledává stěžovatel jako vyvlastnění.

6. Stěžovatel označuje jako absurdní, že obecné soudy nezkoumaly, zda by se stěžovatel získáním prostředků pro zaplacení soudního poplatku nepřipravil o své zázemí (střechu nad hlavou). Stejně absurdní mu připadá i absence posuzování nákladů na život jeho rodiny v kontextu s minulými příjmy zahrnutými do jeho podnikání.

7. Dalším zásadním pochybením uvedených soudů podle stěžovatele bylo též to, že se zabývaly pouze majetkovými poměry rodiny stěžovatele, nikoliv však obecně poměry navrhovatele.

8. Nejvyšší soud pak prokázal podle stěžovatele při odmítnutí jeho dovolání nadměrný formalismus, neboť Nejvyšší soud dosud neřešil z hlediska osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů triléma fyzická osoba, fyzická osoba podnikatel, senior a v tomto kontextu i zajištění čl. 4 Ústavy všemi obecnými soudy.

9. Podle stěžovatele soudy všech stupňů jednaly a rozhodovaly pod vlivem dosavadních reziduí ideologie totalitního státu ve vztahu k podnikatelům - fyzickým osobám. Nejedná se o problém pouze stěžovatele, ale jde o širší záběr s akcentem na demografický vývoj společnosti a trendem ochrany seniorů.

III. Hodnocení Ústavního soudu

11. Po zvážení stížnostních námitek a přezkoumání odůvodnění napadených rozhodnutí dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

12. Ústavní soud ve svých rozhodnutích opakovaně zdůraznil, že není oprávněn zasahovat do jurisdikce obecných soudů, neboť není vrcholným článkem jejich soustavy (čl. 80 a čl. 90 Ústavy). Dále zdůraznil subsidiární charakter ústavní stížnosti jako prostředku ochrany základních práv a svobod i princip minimalizace zásahů do pravomoci jiných orgánů veřejné moci [srov. nález sp. zn. I. ÚS 177/01 ze dne 3. 6. 2003 (N 75/30 SbNU 203); všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz]. Ústavní soud k zásahu do pravomoci obecných soudů přistoupí pouze v případě, že na podkladě individuální ústavní stížnosti zjistí zásah do základních práv a svobod jedince.

13. Uvedené platí obzvláště v těch případech, ve kterých je podstatou ústavní stížnosti nesouhlas stěžovatele s posouzením otázky, zda jsou či nejsou naplněny předpoklady pro jeho osvobození od placení soudních poplatků. Ústavní soud zastává názor, že posouzení těchto otázek v zásadě spadá do výhradní rozhodovací sféry obecných soudů. Porušení základních práv účastníka řízení tu připadá v úvahu jen tehdy, jedná-li se ze strany obecných soudů o projev libovůle a napadené rozhodnutí je v evidentním rozporu s principy spravedlnosti [srov. k tomu např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 271/2000 ze dne 17. 8. 2000 (U 28/19 SbNU 275), nález sp. zn. IV. ÚS 2856/08 ze dne 9. 2. 2009 (N 20/52 SbNU 197), usnesení sp. zn. III. ÚS 788/09 ze dne 30. 4. 2009].

14. Ústavní soud na tomto místě zdůrazňuje, že institut osvobození od soudních poplatků by měl být uplatňován spíše výjimečně v nezbytných případech, ve kterých pro osvobození od soudních poplatků existují zvlášť závažné důvody. Soud přitom může účastníka řízení osvobodit od soudních poplatků jedině na základě jeho vlastní žádosti, nikoliv z vlastní iniciativy či z úřední povinnosti. Základní podmínkou pro osvobození od soudních poplatků je nedostatečnost prostředků žadatele, která musí být doložena. Objektivní hlediska pro posuzování poměrů žadatele o osvobození od soudních poplatků nejsou v platné právní úpravě vyjádřena. Rozhodnutí o osvobození od soudních poplatků je tak věcí úvahy příslušného soudu, který přitom přihlíží k celkovým majetkovým poměrům žadatele, výši soudního poplatku, k nákladům na případné dokazování, k povaze uplatněného nároku a k dalším podobným okolnostem. Důkazní břemeno k prokázání, že nemá dostatek prostředků, nese účastník řízení.

15. Jak již Ústavní soud naznačil, v projednávané věci obecné soudy nevybočily z mezí své rozhodovací sféry, jak byly tyto meze definovány výše. Ústavní soud proto neshledal, že by v projednávaném řízení o žádosti o osvobození od soudních poplatků došlo k porušení ústavně zaručených práv stěžovatele. I argumentace stěžovatele, že má být odděleně posuzován jeho majetek soukromý a majetek vložený do podnikání, byla obecnými soudy dostatečně vyvrácena.

16. Ústavní soud proto postupoval podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl jako zjevně neopodstatněnou.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. května 2017

Kateřina Šimáčková, v. r. předsedkyně senátu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.