I. ÚS 1180/17
I.ÚS 1180/17 ze dne 18. 7. 2017


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Davida Uhlíře a soudců Jaroslava Fenyka (soudce zpravodaj) a Tomáše Lichovníka ve věci ústavní stížnosti stěžovatele PhDr. Ing. Radislava Kouřila, zastoupeného JUDr. Františkem Grznárem, advokátem se sídlem Paroubkova 228, Domažlice, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. 2. 2017, č. j. 55 Co 39/2017-120, a proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 2. 1. 2017, č. j. 22 E 450/2011-100, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:

I.

Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí pro porušení jeho ústavně zaručených základních práv podle čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

V záhlaví označeným usnesením Městského soudu v Praze (dále jen "usnesení městského soudu"), byl potvrzen výrok I. napadeného usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 (dále jen "usnesení obvodního soudu"), kterým byl zamítnut návrh stěžovatele (jako povinného) na zastavení exekuce. Výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí stěžovatele byl nařízen usnesením Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 13. 7. 2011, č. j. 22 E 450/2011-3, a to podle platebního výměru Pražské správy sociálního zabezpečení (dále jen "oprávněná") ze dne 13. 11. 2009, č. 148A/2009 (dále jen "platební výměr" nebo "exekuční titul"), k uspokojení přednostní pohledávky oprávněné ve výši 17.500,- Kč. Stěžovatel se před obvodním soudem domáhal zastavení exekuce s tvrzením nedostatku vykonatelnosti platebního výměru s tím, že platební výměr není pravomocný ani vykonatelný a je tak nezpůsobilý pro vedení exekuce. Stěžovatel konkrétně namítal, že doručování platebního výměru nebylo provedeno v souladu se zákonem. Obvodní soud i městský soud dospěly k závěru, že platební výměr, který je v dané věci exekučním titulem, byl povinnému řádně doručen na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel.

Stěžovatel ve své ústavní stížnosti namítá, že soudy ústavně nekonformním způsobem vyložily otázku doručení exekučního titulu ve správním řízení, neboť absolutní prioritu má mít doručení datovou schránkou. Stěžovatel má za to, že povinný jako správní orgán musel doručovat platební výměr přednostně do jeho datové schránky a protože tak neučinil, nemůže být exekuční titul vykonatelný. Stěžovatel zdůrazňuje, že si dobrovolně zřídil datovou schránku s tím, že vyřeší doručování písemností jeho osobě v situaci, kdy mu jeho matka zrušila trvalý pobyt ve svém bytě v roce 2009 a adresu místa trvalého pobytu tak má na adrese Úřadu městské části Praha 6 (dále jen "ohlašovna"). Protože má stěžovatel zřízenu datovou schránku, očekával doručení platebního výměru právě do této datové schránky.

V souvislosti s doručováním platebního výměru fikcí na adresu ohlašovny stěžovatel dále namítá, že samotné uložení písemnosti pro konstatování doručení fikcí v daném případě nestačí, a poukazuje přitom na nález Ústavního soudu ze dne 1. 10. 2002, sp. zn. II. ÚS 92/01 a rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 2. 2014, č. j. 1 As 106/2013. Uvedeným postupem bylo stěžovateli podle jeho názoru upřeno právo na spravedlivý proces, neboť mu byla odepřena možnost seznámit se s platebním výměrem, jakož i možnost podání opravného prostředku proti němu a další související procesní práva.

Závěrem své ústavní stížnosti stěžovatel navrhuje, aby "Ústavní soud uložil úhradu odměny advokáta společně a nerozdílně účastníkům, kteří svým postupem zavinili podání ústavní stížnosti".
II.

Ústavní soud ustáleně judikuje, že jeho úkolem je v řízení o ústavní stížnosti ochrana ústavnosti, a nikoliv zákonnosti [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky]. Jeho pravomoc je tak založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení toho, zda v řízení nebyly dotčeny ústavně chráněné práva a svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé.

Ústavní soud přisvědčil stěžovateli, že soud je ve vykonávacím řízení povinen zabývat se námitkou stěžovatele, že mu v předchozím řízení nebyl řádně doručen exekuční titul, neboť se tato námitka týká skutečnosti rozhodné pro nařízení exekuce (srov. nález Ústavního soudu ze dne 7. 9. 2010, sp. zn. I. ÚS 1357/10).

Podle § 19 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, "[p]ísemnost doručuje správní orgán, který ji vyhotovil. Správní orgán doručí písemnost prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky. Podle odst. 2 citovaného ustanovení "[n]ení-li možné písemnost doručit prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky, lze ji doručit také prostřednictvím provozovatele poštovních služeb".

Podle § 17 odst. 1 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, ve znění pozdějších předpisů "[u]možňuje-li to povaha dokumentu a má-li fyzická osoba, podnikající fyzická osoba nebo právnická osoba zpřístupněnu svou datovou schránku, orgán veřejné moci doručuje dokument této osobě prostřednictvím datové schránky, pokud se nedoručuje veřejnou vyhláškou nebo na místě".

Obvodní soud k námitce doručování jiným způsobem než do datové schránky stěžovatele v napadeném usnesení uvádí, že "je třeba rozlišovat status adresáta a doručovat písemnosti pouze do té datové schránky, která odpovídá roli osoby v dané věci, tj. pro poměry souzené věci, roli povinného jako fyzické osoby podnikatele (tu však povinný zřízenu nemá). Protože povinný má zřízenu pouze datovou schránku fyzické osoby a to dnem 2. 7. 2009 a zpřístupněnu dnem 27. 7. 2009, nikoliv datovou schránku podnikající fyzické osoby, byl exekuční titul doručen řádně na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel." Podle citovaného závěru obvodního soudu tak v případě, kdy je předmětem řízení podnikání fyzické osoby, zákonem stanovený primát doručování do datové schránky nastupuje až ve chvíli, kdy je zřízena datová schránka podnikající fyzické osoby.

Ústavní soud v této souvislosti upozorňuje, že nutnost rozlišování statusu adresáta, resp. předmětu řízení v otázce způsobu doručování, vyplývá rovněž z judikatury Nejvyššího správního soudu, podle které "při doručování je nezbytné rozlišovat typ datové schránky a povahu doručované písemnosti v závislosti na roli a postavení adresáta, jehož se písemnost týká. Pro dodržení zákonného postupu musí povaha písemnosti odpovídat typu datové schránky, do níž má být doručováno, a roli adresáta v řízení. Do jednotlivých typů datových schránek tak lze řádně doručovat pouze dokumenty, které souvisí s činností či postavením držitele dané datové schránky. Nemá-li účastník zřízen typ datové schránky odpovídající povaze doručované písemnosti, bude se účastníkovi doručovat tak, jako by neměl datovou schránku zřízenu. Tento výklad potvrzuje i závěr č. 86/2009 Poradního sboru ministra vnitra ke správnímu řádu, podle něhož má-li v konkrétním případě podnikající fyzická osoba zřízenu pouze datovou schránku podnikající fyzické osoby, je správní orgán povinen doručovat písemnosti ve věcech podnikání do datové schránky podnikající fyzické osoby. Ostatní písemnosti je správní orgán povinen doručovat této fyzické osobě postupem dle § 20 odst. 1 správního řádu. Dále má-li v konkrétním případě podnikající fyzická osoba zřízenu pouze datovou schránku fyzické osoby, je správní orgán povinen doručovat ostatní písemnosti do datové schránky fyzické osoby a písemnosti ve věcech podnikání postupem dle § 20 odst. 1 správního řádu'" (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 1. 2016, sp. zn. 8 As 109/2015).

Ústavní soud ze zapůjčeného spisu Obvodního soudu pro Prahu 6 sp. zn. 22 E 450/2011 ověřil následující. V nyní posuzovaném případě měl stěžovatel zřízenu datovou schránku fyzické osoby nikoliv podnikající fyzické osoby (listy č. 63-65). Exekučním titulem je platební výměr, kterým oprávněná stěžovateli stanovila pravděpodobnou výši pojistného na důchodové pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, a to jako osobě samostatně výdělečně činné. Proto pokud obvodní soud v posuzovaném případě dospěl k závěru, že oprávněná postupovala v souladu se zákonem - když své rozhodnutí, které se týkalo stěžovatele v postavení podnikající fyzické osoby, doručovala prostřednictvím poštovních služeb na adresu ohlašovny, neboť stěžovatel neměl zřízenu datovou schránku jako podnikající fyzická osoba - Ústavní soud nemá tomuto závěru z hlediska ústavněprávního co vytknout.

Pokud jde o odůvodnění napadeného usnesení městského soudu, lze přisvědčit stěžovateli, že část argumentace městského soudu, podle které "[s]právní řád neukládá povinnost správnímu orgánu zkoumat, zda má účastník zřízenou datovou schránku, když na prvním místě způsobu doručování písemností stojí doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel" (s. 3 odůvodnění napadeného usnesení městského soudu), je v rozporu s § 19 správního řádu, podle kterého na prvním místě způsobu doručování písemností stojí doručování do datové schránky. To však nic nemění na shora uvedeném závěru - o nutnosti rozlišování typu datové schránky a povahy doručované písemnosti v závislosti na roli a postavení adresáta, jehož se písemnost týká - obsaženém v usnesení obvodního soudu, proti kterému stěžovatelem podané odvolání městský soud zamítl. S ohledem na uvedené nelze citovanou argumentaci městského soudu hodnotit jako pochybení způsobilé zasáhnout v tomto konkrétním případě do základních práv stěžovatele.

Stěžovatel v souvislosti s doručením fikcí na adresu ohlašovny poukázal na nález Ústavního soudu ze dne 1. 10. 2002, sp. zn. II. ÚS 92/01, ve kterém Ústavní soud konstatoval, že "[ú]čelem fikce v právu je posílit právní jistotu...právní fikce coby nástroj odmítnutí reality právem je nástrojem výjimečným, striktně určeným k naplnění tohoto, jednoho z hlavních ústavních postulátů právního řádu v podmínkách právního státu. Aby mohla právní fikce svůj účel (dosažení právní jistoty) splnit, musí respektovat všechny náležitosti, které s ní zákon spojuje. Nejsou-li všechny právní náležitosti splněny, není soud oprávněn naplnění fikce konstatovat...Je-li účelem fikce náhradního doručení posílení právní jistoty, je vyvození právní fikce doručení v situaci, kdy bylo doručováno vadně, postupem, jenž právní jistotu nechrání, ale naopak oslabuje." Proto pokud by se exekuční titul netýkal podnikání stěžovatele a byl by doručen na adresu ohlašovny, ačkoliv má stěžovatel datovou schránku fyzické osoby, nemohlo by ve světle citovaného nálezu Ústavního soudu být naplnění fikce konstatováno. Avšak, jak bylo již shora uvedeno, v nyní posuzovaném případě byl exekuční titul doručen na adresu ohlašovny, neboť se podle závěrů obecných soudů týkal podnikání stěžovatele, který neměl datovou schránku podnikající fyzické osoby zřízenu. Stejně tak je nepřiléhavý odkaz stěžovatele na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 2. 2014, sp. zn. 1 As 106/2013, ve kterém Nejvyšší správní soud konstatoval, že doručení písemnosti fikcí není vyloučeno ani tehdy, pokud se doručuje na adresu trvalého pobytu adresáta, kterým je adresa ohlašovny. Doručení fikcí podle citovaného rozhodnutí není možné až v situaci, kdy ohlašovna nepřebírá výzvy o uložení písemnosti. Proto pokud obecní úřad (ohlašovna), do jehož sídla se osobě, která je zde přihlášena k trvalému pobytu, doručuje, poskytne doručovateli potřebnou součinnost tím, že od něj převezme poučení a výzvu, které uloží na vhodném místě, což stěžovatel v řízení před obecnými soudy ani ve své ústavní stížnosti nijak konkrétně nerozporoval, fikce doručení písemnosti nastane (Potěšil, L., Hejč, D., Rigel, F., Marek, D. Správní řád. 1. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2016, s. 134).

S ohledem na výše uvedené Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný. S ohledem na odmítnutí ústavní stížnosti Ústavní soud neshledal důvody pro přiznání náhrady nákladů řízení podle § 62 odst. 4 zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 18. července 2017

David Uhlíř v. r. předseda senátu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.