I. ÚS 1177/17
I.ÚS 1177/17 ze dne 15. 8. 2017


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Davidem Uhlířem o ústavní stížnosti J. K., t. č. Věznice Ostrov nad Ohří, zastoupeného Mgr. Lucií Petránkovou, advokátkou se sídlem v Praze, Fügnerovo nám. 1808/3, proti usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. 11 To 100/2016-636 ze dne 28. listopadu 2016 a rozsudku Krajského soudu v Plzni č. j. 34 T 10/2016-560 ze dne 26. srpna 2016, za účasti Vrchního soudu v Praze a Krajského soudu v Plzni, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:

1. Stěžovatel byl Krajským soudem v Plzni odsouzen pro zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy. Toho se měl dopustit stručně řečeno tím, že v rodinném domě provozoval pěstírnu konopí, které ve velkém rozsahu dále zpracovával a uchovával za účelem jeho distribuce. Za tento zločin soud stěžovatele odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání pěti let a trestu propadnutí věcí - vybavení pěstírny. Následné odvolání stěžovatele i státního zástupce Vrchní soud v Praze zamítl.

2. Proti rozhodnutím krajského a vrchního soudu stěžovatel brojil ústavní stížností, neboť se domníval, že jimi došlo k porušení jeho práva na nedotknutelnost obydlí, osobní svobodu, ukládání trestu pro zákonem stanovený trestný čin a presumpci neviny. Stěžovatel neměl možnost se účastnit domovní prohlídky, nebyl přítomen vážení výpěstků a shromažďování zabaveného vybavení. Není možné, aby z rostlin bylo sečteno téměř 18 Kg toxikomanicky využitelné drti. Námitkami proti nezákonnosti prohlídky se soudy nezabývaly. Stěžovateli nebylo ani prokázáno, že omamné a psychotropní látky vyráběl a přechovával pro jiného. To nelze dovozovat pouze z úvah soudu či množství rostlin, navíc byla část rostlin plesnivá a tudíž nevyužitelná. Stěžovatel navrhoval důkazy k prokázání, že rostliny měl pro vlastní léčebnou potřebu, ty však soudy opomenuly. Nadto byl stěžovatel po celou dobu řízení pod silným vlivem léků, soud se nijak nezabýval tím, zda je stěžovatel schopen vnímat trestní řízení.
3. Ústavní soud se seznámil s ústavní stížností a napadenými rozhodnutími; dospěl k závěru, že se jedná návrh o nepřípustný.

4. Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, platí, že je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3 téhož zákona); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4 téhož zákona).

5. Ústavní soud již dříve dospěl k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel v trestním řízení nepodá zákonem předepsaným způsobem dovolání [stanovisko pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14 ze dne 4. 3. 2014 (ST 38/72 SbNU 599; 40/2014 Sb.)]. Tento závěr platí i pro námitky uplatněné stěžovatelem, které mohou, s ohledem na citované stanovisko, být uplatněny i v dovolacím řízení.

6. Stanovisko pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14 bylo řádně publikováno ve Sbírce zákonů pod č. 40/2014 Sb., stěžovateli by tedy mělo být známo. Stěžovatel přesto podal ústavní stížnost přímo proti rozhodnutí odvolacího soudu, aniž by dovolání řádně vyčerpal.

7. Z toho důvodu Ústavní soud odmítl ústavní stížnost podle § 43 odst. 1 písm. e) ve spojení s § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný. Podle § 83 odst. 1 téhož zákona tudíž nelze stěžovateli přiznat žádanou náhradu nákladů zastoupení.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. srpna 2017

David Uhlíř v. r. soudce zpravodaj



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.