I. ÚS 113/10
I.ÚS 113/10 ze dne 29. 4. 2010


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ivanou Janů ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky H. J., zastoupené Mgr. Šimonem Slezákem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Ulrichovo nám. 737, proti rozsudku Okresního soudu v Jičíně ze dne 12. 11. 2009, čj. 10 C 45/2008-223, za účasti Okresního soudu v Jičíně jako účastníka řízení a společnosti HAILO CZ, s. r. o., se sídlem v Jičíně, Jungmanova 1103, zastoupené Mgr. Martinem Švédou, advokátem se sídlem v Říčanech - Kuří, V Roklích 69, jako vedlejšího účastníka, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:

Stěžovatelka brojí ústavní stížností proti v záhlaví označenému rozsudku, jímž Okresní soud v Jičíně zamítl její žalobu o zaplacení částky 2480 Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Rozsudek obsahuje poučení, že proti němu není odvolání přípustné.
Ústavní stížnost není přípustná.

Ústavní soud konstatuje, že jedním ze základních znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku ochrany ústavně zaručených základních práv a svobod, je její subsidiarita. Z hlediska funkce ústavního soudnictví je proto nežádoucí, aby stejné rozhodnutí souběžně a na sobě nezávisle přezkoumával příslušný orgán veřejné moci a zároveň Ústavní soud. Proto je nejprve nutno vyčerpat prostředky nápravy, jež jsou k dispozici v civilním řízení soudním.

Podle § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), je ústavní stížnost nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. To neplatí pouze pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení [v praxi se jedná zjevně o postup dovolacího soudu podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.]. Procesním prostředkem, jímž lze brojit proti prvoinstančnímu rozsudku, je - s výjimkou tzv. bagatelních věcí - vždy odvolání. Je tedy otázkou, zda je mohla stěžovatelka využít i v souzené věci, či nikoliv.

Výše částky, kterou jsou vymezeny tzv. bagatelní věci, byla s účinností od 1. 7. 2009 změněna novelou provedenou zákonem č. 7/2009 Sb. Ve znění před touto novelou nebylo odvolání přípustné proti rozsudku, jímž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 2000 Kč, bez ohledu na výši příslušenství. Po zmíněné novele se tato částka zvýšila na 10 000 Kč. Stěžovatelka se domáhala zaplacení částky 2480 Kč; pokud by přípustnost odvolání byla posouzena podle právního stavu před novelou č. 7/2009 Sb., bylo by její odvolání přípustné, za nového právního stavu naproti tomu nikoliv. Okresní soud stěžovatelku poučil, že odvolání není přípustné; zjevně tak vyšel z právního názoru, že v souzené věci je rozhodná hranice 10 000 Kč nastolená novelou č. 7/2009 Sb. V tom se však soud I. stupně mýlí.

Podle čl. II bodu 10. přechodných ustanovení k novele č. 7/2009 Sb. se odvolání proti rozhodnutím soudu prvního stupně vydaným přede dnem účinnosti tohoto zákona nebo po řízení provedeném podle tohoto zákona projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Citované přechodné ustanovení tedy obsahuje dvě alternativy, ústící v užití právní úpravy odvolání (včetně hranice bagatelních věcí) podle stavu před novelou č. 7/2009 Sb.: buď bylo rozhodnutí vydáno před nabytím účinnosti novely, nebo bylo vydáno sice po ní, avšak po řízení provedeném podle dosavadní úpravy. S ohledem na to, že napadený rozsudek je z 12. 11. 2009, nepřichází prvá alternativa v úvahu a je nutno posoudit, v jakém režimu proběhlo (mělo proběhnout) řízení v I. stupni.

Odpověď lze dovodit, byť nepřímo, z přechodných ustanovení pod body 5. a 6. Dle nich se o žalobách nebo jiných návrzích na zahájení řízení podaných přede dnem nabytí účinnosti novely provede u soudu prvního stupně příprava jednání podle dosavadních právních předpisů, ledaže soud do dne nabytí účinnosti tohoto zákona neučinil ve věci žádný úkon. Byla-li příprava jednání provedena po dni nabytí účinnosti tohoto zákona podle dosavadních právních předpisů, postupuje se při nařízení a provedení jednání před soudem prvního stupně podle dosavadních právních předpisů. A minori ad maius lze soudit, že stejný závěr platí i pro případy, kdy byla příprava provedena již před nabytím účinnosti novely č. 7/2009 Sb.

Z procesního spisu Ústavní soud zjistil, že v souzené věci soud I. stupně rozhodl již dne 7. 3. 2008 platebním rozkazem, jenž byl na základě odporu žalovaného zrušen. Příprava jednání poté probíhala převážně v první polovině roku 2008 a na 23. 6. 2008 bylo nařízeno jednání, jež bylo posléze odročeno na neurčito. Jednání se konalo až dne 2. 11. 2009; postup v mezidobí se týkal znaleckého posuzování. Na dalším odročeném jednání dne 12. 11. 2009 byl pak vyhlášen rozsudek, proti němuž směřuje projednávaná ústavní stížnost.

Z uvedeného stručného přehledu postupu řízení a ze shora nastíněných přechodných ustanovení je zřejmé, že pro řízení v I. stupni byla rozhodná právní úprava ve znění před novelou č. 7/2009 Sb., a proto se i úprava odvolání, včetně hranice bagatelních věcí, bude řídit částkou 2000 Kč, nikoliv 10 000 Kč. Z tohoto hlediska je nepochybné, že odvolání stěžovatelky, proti rozsudku soudu I. stupně, jímž bylo rozhodnuto o částce 2480 Kč s příslušenstvím, je podle § 202 odst. 2 o. s. ř. přípustné.

Nesprávné poučení o nepřípustnosti odvolání nezakládá nepřípustnost odvolání, ale prodlužuje lhůtu k jejímu podání dle § 204 odst. 2 o. s. ř. na tři měsíce od doručení. Rozsudek soudu I. stupně byl zástupci stěžovatelky doručen dne 16. 11. 2009, a poslední den lhůty tak připadl na 16. 2. 2010. Jak zjistil Ústavní soud poté, co si vyžádal spis a vyjádření účastníků, stěžovatelka podala právě tohoto posledního dne lhůty odvolání. Je tedy zřejmé, že ani nesprávné poučení soudu I. stupně nemůže být stěžovatelce v řízení na újmu (a není proto na místě uvažovat o případné aplikaci § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, jenž umožňuje "neodmítnout přijetí" ústavní stížnosti, přestože nebyly vyčerpány všechny dostupné procesní prostředky). Z hlediska § 202 odst. 2 a § 204 odst. 2 o. s. ř. je stěžovatelčino odvolání přípustné; proto je nutno uzavřít, že stěžovatelka využila procesní prostředek, o němž dosud nebylo rozhodnuto, a proto je ústavní stížnost dle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustná.

Vzhledem ke zjištěným skutečnostem Ústavní soud podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost odmítl jako návrh nepřípustný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 29. dubna 2010

Ivana Janů, v.r. soudce zpravodaj



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.