Aprk 35/2013-36

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Lenky Kaniové v právní věci žalobce: T. N., proti žalovanému: Úřad vlády ČR, Nábřeží Edvarda Beneše 128/4, Praha 1, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn.11A 163/2012, o návrhu žalobce na určení lhůty k provedení procesního úkonu dle § 174a zákona č. 6/2002 Sb.,

takto:

I. Návrh s e z a m í t á .

II. Navrhovatel n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Návrhem ze dne 7. 5. 2013, který byl Městským soudem v Praze (dále městský soud ) postoupen Nejvyššímu správnímu soudu dne 20. 5. 2013, se navrhovatel domáhá určení lhůty k nařízení ústního jednání nebo rozhodnutí ve věci výše uvedené. Uvádí, že dne 16. 10. 2012 byla podána u městského soudu žaloba, žalovaný zaslal své vyjádření dne 21. 11. 2012, vyslovil nesouhlas s rozhodnutím bez jednání a dne 6. 12. 2012 doplnil spis o záznam z jednání rozkladové komise; od tohoto okamžiku má tedy městský soud k dispozici kompletní spis. Nahlédnutím do spisu dne 3. 5. 2013 navrhovatel zjistil, že od té doby (tj. 6. 12. 2012) nebyl a není ve spise činěn žádný úkon.

Navrhovatel se dovolává rozhodnutí Nejvyššího správního soudu čj. Aprk 7/2007-68, ze dne 12. 11. 2007, v němž se mimo jiné uvádí, že pokud pak ve věci nebylo nařízeno jednání (na němž navrhovatel trvá) ani po uplynutí více jak šesti měsíců od doby, kdy soud má k dispozici kompletní spisový materiál, nutno vyjít z toho, že dochází nadále k průtahům v řízení a že navrhovatelova stížnost na průtahy nebyla řádně vyřízena; návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu podle § 174a zákona č. 6/2001 Sb., o soudech a soudcích je tak důvodný. Navrhovatel s ohledem na uvedené má za to, že lhůta i v jeho věci již uplynula, a že návrh na určení lhůty je důvodný.

Předsedkyně senátu, který ve věci rozhoduje v písemném vyjádření uvedla, že řízení o žalobě bylo zahájeno dne 16. 10. 2012, dne 29. 10. 2012 byly soudem učiněny pokyny, týkající se vedení řízení. Žalobce dne 8. 11. 2012 na výzvu soudu uhradil soudní poplatek a dne 3. 12. 2012 bylo soudu doručeno písemné vyjádření žalovaného a byl připojen správní spis. Dne 8. 12. 2012 byl stejnopis vyjádření žalovaného doručen žalobci. Soud vyřizuje věci v souladu s ust. § 56 s. ř. s. v pořadí, v jakém mu napadly; věci navrhovatele předcházejí dřívější žaloby.

Nejvyšší správní soud z předloženého soudního spisu ověřil skutečnosti výše uvedené a shledal je pravdivými.

Návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu není důvodný.

Řízení o návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu, upravené v ustanovení § 174a zákona o soudech a soudcích, představuje promítnutí zásad spravedlivého procesu z hlediska naplnění práva účastníka nebo jiné strany řízení na projednání jeho věci bez zbytečných průtahů, zakotveného zejména v ustanovení čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, do řízení probíhajícího před soudem.

V řízení podle § 174a zákona o soudech a soudcích tedy Nejvyšší správní soud rozhoduje o návrhu na určení lhůty. Znamená to, že zjistí-li neodůvodněné průtahy v řízení spočívající zejména v tom, že příslušný soud poté, kdy obdrží podání ve věci, v přiměřené době nečiní žádné úkony, věcí se vůbec nezabývá, aniž by pro takový postup existovaly ospravedlnitelné důvody, anebo činí úkony s nedůvodnou časovou prodlevou, usnesením určí tomuto soudu lhůtu, ve které má úkon učinit, resp. ve které má rozhodnout.

Průtahy v řízení znamenají, že v soudním procesu dochází k neodůvodněně pomalému vyřizování věci napadlé příslušnému soudu či dokonce ke vzniku excesivního stavu, kdy dochází k nečinnosti soudu. Soud se tak při posuzování oprávněnosti návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu zabývá otázkou, zda v řízení dochází k průtahům, s ohledem na složitost věci, význam předmětu řízení pro navrhovatele, postup účastníků nebo stran řízení a na dosavadní postup soudu.

Soud dle § 56 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, je rovněž však povinen zásadně projednávat a rozhodovat věci v pořadí, v jakém mu došly; to neplatí pouze tehdy, jsou-li u věci dány závažné důvody pro přednostní projednávání a rozhodování věci. Soud tak projednává a rozhoduje přednostně návrhy na osvobození od soudních poplatků a návrhy na ustanovení zástupce, projednává a rozhoduje přednostně též žaloby proti nečinnosti správního orgánu a žaloby proti nezákonnému zásahu, pokynu nebo donucení správního orgánu, návrhy a žaloby ve věcech mezinárodní ochrany, rozhodnutí o správním vyhoštění, rozhodnutí o povinnosti opustit území, rozhodnutí o zajištění cizince, rozhodnutí o prodloužení doby trvání zajištění cizince, jakož i jiných rozhodnutí, jejichž důsledkem je omezení osobní svobody cizince, rozhodnutí o ukončení zvláštní ochrany a pomoci svědkům a dalším osobám v souvislosti s trestním řízením, jakož i další věci, stanoví-li tak zvláštní zákon. O takovou věc se v případě navrhovatele nejedná.

Nejvyšší správní soud v projednávané věci po posouzení shora uvedeného postupu městského soudu dospěl k závěru, že návrh není oprávněný, neboť městský soud nebyl v případě navrhovatele nečinný. Soud, jak vyplývá z předloženého spisového materiálu, se věcí bezprostředně po jejím obdržení řádně zabýval a činil postupně v přiměřené době všechny nezbytné procesní úkony, jejichž vykonání bylo ve věci zapotřebí tak, aby věc mohl projednat a rozhodnout.

Dovolává-li se navrhovatel výše označeného rozhodnutí zdejšího soudu, je třeba podotknout, že za průtahy lze považovat neodůvodněnou a nepřiměřenou nečinnost v řízení, přičemž právě neodůvodněnost a nepřiměřenost je nutno před vyslovením závěru o průtazích zkoumat v každém jednotlivém případě, a to individuálně, dle konkrétních skutkových okolností, tedy zejména i s přihlédnutím k celkové době řízení před soudem, resp. před soudy všech stupňů, které ve věci rozhodují, resp. rozhodovaly. V případě, na který navrhovatel odkazuje, byla žaloba u soudu podána v květnu 2005 a do 3. 10. 2007 nebylo ještě soudem rozhodnuto. Délka průtahů tak dosáhla více než 2 let. Nelze tedy vytrhávat z kontextu citace z rozhodnutí zcela nesrovnatelného skutkového stavu věci; argumentaci navrhovatele tedy nelze přisvědčit.

Nejvyšší správní soud ze všech shora uvedených důvodů neshledal ve věci průtahy, a proto návrh navrhovatele podle § 174a odst. 7 zákona o soudech a soudcích zamítl.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 174a odst. 8 zákona o soudech a soudcích, dle kterého hradí náklady řízení o něm stát jen tehdy, je-li návrh uznán jako oprávněný. K tomu v projednávané věci nedošlo, proto soud rozhodl tak, že navrhovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 30. května 2013

JUDr. Lenka Matyášová předkyně senátu