Aprk 3/2015-46

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudkyň JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Lenky Matyášové v právní věci žalobce: Tesco Stores ČR a.s., se sídlem Vršovická 1527/68b, Praha 10, zastoupený Mgr. Luďkem Šrubařem, advokátem se sídlem Kaprova 42/14, Praha 1, proti žalovanému: Státní zemědělská a potravinářská inspekce, se sídlem Květná 504/15, Brno, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 6. 2014, č. j. SZPI/AV151-8/2013, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 9 A 356/2014, o návrhu žalobce na určení lhůty k provedení procesního úkonu dle § 174a zákona č. 6/2002 Sb.,

takto:

I. Návrh s e z a m í t á .

II. Žalobce n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odů vodněn í:

I. Návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu

[1] Návrhem ze dne 22. 12. 2014, doručeným Nejvyššímu správnímu soudu dne 8. 1. 2015, se žalobce (dále jen navrhovatel ) domáhal určení lhůty k provedení procesního úkonu dle § 174a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o soudech a soudcích ). Po zdejším soudu se navrhovatel domáhal toho, aby Městskému soudu v Praze (dále jen městský soud ) byla určena lhůta pro vydání usnesení, kterým by městský soud zrušil své předešlé usnesení ze dne 8. 12. 2014, jímž zastavil řízení vedené pod sp. zn. 9 A 356/2014 pro nezaplacení soudního poplatku, a to postupem dle § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o soudních poplatcích ).

[2] Navrhovatel uvedl, že soudní poplatek zaplatil bezhotovostně na účet soudu a městský soud měl s ohledem na tuto skutečnost zrušit své usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku. K návrhu přiložil potvrzení o tom, že dne 22. 12. 2014 zadal platbu soudního poplatku za žalobu a návrh na odkladný účinek.

II. Vyjádření městského soudu

[3] Městský soud ve svém vyjádření k návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu uvedl, že dne 8. 12. 2014 vydal pod č. j. 9 A 356/2014-31 usnesení, kterým zastavil řízení pro nezaplacení soudního poplatku. Toto usnesení nabylo právní moci dne 19. 12. 2014. Navrhovatelův advokát zadal pokyn k provedení bezhotovostní platby soudního poplatku až dne 22. 12. 2014. Městský soud tak zhodnotil, že soudní poplatek nebyl uhrazen do právní moci usnesení o zastavení řízení.

III. Podstatný obsah spisu městského soudu

[4] Dne 20. 11. 2014 městský soud vyzval navrhovatele prostřednictvím jeho zástupce k úhradě soudního poplatku za žalobu a za návrh na odkladný účinek žaloby, k čemuž stanovil lhůtu 7 dnů od doručení výzvy. K doručení výzvy, která rovněž obsahovala poučení o následcích nezaplacení soudního poplatku, došlo dne 26. 11. 2014. Následně městský soud vydal usnesení ze dne 8. 12. 2014, č. j. 9 A 356/2014-31, jímž řízení o žalobě zastavil pro nezaplacení soudního poplatku.

[5] Dne 22. 12. 2014 městský soud obdržel návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu z téhož dne, k němuž přiložil navrhovatel potvrzení o zadání platby soudního poplatku. Soudní poplatek byl dle záznamu o složení založeného ve spise na příslušný účet vedený u České národní banky připsán dne 23. 12. 2014.

IV. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu

[6] Nejvyšší správní soud podaný návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu zhodnotil a dospěl k závěru, že není důvodný.

[7] Řízení o návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu, upravené v § 174a zákona o soudech a soudcích, představuje promítnutí zásad spravedlivého procesu z hlediska naplnění práva účastníka nebo jiné strany řízení na projednání jeho věci bez zbytečných průtahů, zakotveného zejména v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.

[8] V řízení podle § 174a zákona o soudech a soudcích Nejvyšší správní soud rozhoduje o návrhu na určení lhůty. Znamená to, že zjistí-li neodůvodněné průtahy v řízení spočívající zejména v tom, že příslušný soud poté, kdy obdrží podání ve věci, v přiměřené době nečiní žádné úkony, věcí se vůbec nezabývá, aniž by pro takový postup existovaly ospravedlnitelné důvody, anebo činí úkony s nedůvodnou časovou prodlevou, usnesením určí tomuto soudu lhůtu, ve které má úkon učinit, resp. ve které má rozhodnout. Zda dochází či nedochází k průtahům, se zkoumá jen ve vztahu k tomu úkonu, u nějž byly namítnuty průtahy (zde dle vymezení v návrhu je tímto úkonem vydání usnesení, kterým by městský soud zrušil své předešlé usnesení, kterým zastavil řízení pro nezaplacení soudního poplatku).

[9] Pro zhodnocení nynější věci je rozhodné posoudit, zda má městský soud povinnost vydat navrhovatelem požadované usnesení (tj. usnesení, kterým se dle § 9 odst. 7 zákona o soudních poplatcích ruší předešlé usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku). V případě, že by takovou povinnost v dané věci vůbec neměl, nemůže být návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu důvodný. Jen v případě, že by takovou povinnost městský soud měl a zároveň byl v nedůvodném prodlení s jejím plněním, byl by návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu důvodný. V dané souvislosti lze zmínit, že Nejvyšší správní soud v bodě [10] usnesení ze dne 22. 8. 2011, č. j. Aprk 14/2011-61 (všechna zde citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná z www.nssoud.cz), v řízení o návrhu na určení lhůty též hodnotil, zda měl Krajský soud v Brně povinnost vydat usnesení ve smyslu § 9 odst. 7 zákona o soudních poplatcích. V citovaném usnesení zdejší soud sice dospěl k závěru, že Krajský soud v Brně takovou povinnost měl, doba, po kterou ji neplnil, nebyla shledána natolik dlouhou, aby šlo o průtah (viz bod [11] daného usnesení).

[10] Dle § 9 odst. 7 zákona o soudních poplatcích: Usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení poplatku zruší soud, který usnesení vydal, je-li poplatek zaplacen ve věcech správního soudnictví dříve, než usnesení nabylo právní moci, a v ostatních věcech nejpozději do konce lhůty k odvolání proti tomuto usnesení. Nabude-li usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení poplatku právní moci, zaniká poplatková povinnost.

[11] Pro soudy ve správním soudnictví je relevantní, zda byl poplatek zaplacen dříve, než usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku nabylo právní moci. To, že v jiných věcech než věcech správního soudnictví zákon stanovuje, že platbu lze provést do konce lhůty k podání odvolání proti usnesení o zastavení řízení, je v nynější věci nepodstatné.

[12] Otázkou, kdy došlo k zaplacení v případě platby soudního poplatku bezhotovostně na účet, se Nejvyšší správní soud zabýval v rozsudku ze dne 12. 4. 2012, č. j. 9 Afs 7/2012-49, který obstál i při přezkumu ze strany Ústavního soudu v usnesení ze dne 3. 9. 2012, sp. zn. IV. ÚS 685/12 (dostupném z http://nalus.usoud.cz). Nejvyšší správní soud v odkazovaném rozhodnutí dospěl k závěru, že pojem zaplacen je nutno vykládat ve smyslu hmotněprávním, tj. že povinnost uhradit soudní poplatek je splněna až okamžikem připsání peněžní částky na účet soudu. Až v tomto okamžiku je totiž bez dalšího postavena najisto faktická dispozice soudu s poukázanou částkou a je bez jakýchkoli pochybností potvrzeno, že účastník řízení skutečně soudní poplatek v souladu s pokyny soudu zaplatil. Do doby, než je částka připsána na účet soudu, je nejisté, zda účastník řízení požadovanou částku na účet soudu skutečně odeslal a zda vůbec bude tato částka na účet soudu poukázána. Tento výklad odpovídá významu, který je pojmu zaplacen obecně přisuzován, tj. faktické dispozici příjemce uhrazenou peněžní částkou. Z hlediska včasnosti splnění uvedené povinnosti tedy není rozhodné, kdy účastník částku soudního poplatku ze svého bankovního účtu poukáže (resp. kdy dá pokyn bance k bankovnímu převodu), ale je rozhodný až ten den, kdy je částka skutečně připsána na účet soudu. Dokladem potvrzujícím zaplacení soudního poplatku je v takovém případě tzv. záznam o složení , který vyhotovuje účtárna soudu a který je zakládán do soudního spisu.

[13] Usnesení městského soudu o zastavení řízení nabylo právní moci dne 19. 12. 2014 (skutečnost, že v tento den bylo usnesení navrhovateli doručeno, je jednak patrná z doručenky, jednak ji potvrdil i sám navrhovatel ve svém návrhu; k doručení žalovanému došlo již 16. 12. 2014). K zaplacení soudního poplatku připsáním na účet došlo dne 23. 12. 2014, jak vyplývá ze záznamu o složení založeného ve spise městského soudu. Je tak zjevné, že soudní poplatek byl zaplacen až po právní moci usnesení o zastavení řízení a nejsou tak dány podmínky pro postup dle § 9 odst. 7 zákona o soudních poplatcích.

[14] Městský soud proto nemůže vydat navrhovatelem požadované usnesení, kterým by zrušil své předešlé usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku. Návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu, který městský soud nemůže ani provést, je tak nedůvodný.

V. Náklady řízení

[15] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 174a odst. 8 zákona o soudech a soudcích, dle kterého hradí náklady řízení o něm stát jen tehdy, byl-li návrh uznán jako oprávněný. K tomu v projednávané věci nedošlo, proto Nejvyšší správní soud rozhodl, že navrhovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 22. ledna 2015

JUDr. Radan Malík předseda senátu