Aprk 2/2012-82

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudkyň JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Lenky Kaniové v právní věci žalobce Elektrárna Lešná s. r. o., se sídlem Nad Rozcestím 89, Zubří, zastoupeného Mgr. Sandrou Podskalskou, advokátkou se sídlem Dvořákova 13, Brno, proti žalovanému: Finanční ředitelství v Ústí nad Labem, se sídlem Velká Hradební 61/39, Ústí nad Labem, ve věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 15 Af 161/2011, o návrhu žalobce na určení lhůty k provedení procesního úkonu dle § 174a zákona č. 6/2002 Sb.,

takto:

I. Návrh s e z a m í t á .

II. Žalobce n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodn ění:

Návrhem na určení lhůty k provedení procesního úkonu dle § 174a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), v platném znění, ze dne 13. 1. 2012, doručeným Nejvyššímu správnímu soudu dne 8. 2. 2012, se žalobce (dále též navrhovatel ) domáhá, aby Nejvyšší správní soud vydal rozhodnutí, kterým se Krajskému soudu v Ústí nad Labem ukládá, aby bez zbytečného odkladu zrušil své usnesení ze dne 21. 12. 2011, č. j. 15 Af 161/2011-17, a pokračoval v řízení .

Navrhovatel svůj návrh odůvodnil tím, že vystupuje jako žalobce v řízení sp. zn. 15 Af 161/2011 u Krajského soudu v Ústí nad Labem, v němž nastala problematická procesní situace, kdy na výzvu soudu neuhradil soudní poplatek. Judikatura ze zákona dovodila, že poplatkovou povinnost lze ve správním soudnictví dodatečně splnit nejpozději týž den, kdy došlo k doručení usnesení o zastavení řízení pro nesplnění poplatkové povinnosti. Usnesení o zastavení řízení, které krajský soud vydal dne 21. 12. 2011, č. j. 15 Af 161/2011-17, však bylo zástupci navrhovatele doručeno v tak nevhodnou dobu, že jediným způsobem, jak učinit úkon efektivně směřující ke splnění poplatkové povinnosti, byl bankovní převod. Krajský soud však neuznal okamžik pokynu k bankovnímu převodu jako rozhodný pro splnění poplatkové povinnosti a naopak považoval za takový okamžik až den připsání částky na účet soudu, proto nezrušil své usnesení o zastavení řízení pro nesplnění poplatkové povinnosti. Navrhovatel nesouhlasí s tímto právním názorem, neboť je přesvědčen, že svou poplatkovou povinnost splnil včas, proto se domnívá, že soud má zrušit své usnesení o zastavení řízení, což však dosud neučinil, přičemž z jeho přípisu ze dne 9. 1. 2012, č. j. 15 Af 161/2011-23, vyplývá, že soud považuje soudní poplatek za uhrazený opožděně, hodlá jej vrátit navrhovateli a nehodlá vůbec zrušit usnesení o zastavení řízení. Průtahy v řízení navrhovatel spatřuje právě ve zmíněné skutečnosti, že krajský soud evidentně sporný procesní úkon nikdy v budoucnu nehodlá provést.

Z obsahu shora uvedeného spisu krajského soudu Nejvyšší správní soud zjistil, že krajský soud přípisem ze dne 9. 1. 2012, č. j. 15 Af 161/2011-23, skutečně navrhovateli sdělil, že jím uhrazený soudní poplatek je uhrazen opožděně a že jeho úhrada nemá jakýkoliv vliv na jeho usnesení ze dne 21. 12. 2011, č. j. 15 Af 161/2011-17, jímž bylo rozhodnuto o zastavení řízení pro nesplnění poplatkové povinnosti. Uvedené usnesení nabylo právní moci již dne 30. 12. 2011, tedy zjevně před datem 2. 1. 2012, kdy došlo k úhradě soudního poplatku. Za datum úhrady v případě bezhotovostního platebního styku je přitom nutno považovat den, kdy došlo k připsání úhrady soudního poplatku na účet soudu a nikoliv den, kdy plátce dal pokyn peněžnímu ústavu k provedení dotyčné platby. S ohledem na výše uvedené soud přikročil k vrácení uhrazeného soudního poplatku na účet navrhovatele.

Nejvyšší správní soud posoudil návrh navrhovatele na určení lhůty k provedení procesního úkonu a poté dospěl k závěru, že tento návrh není důvodný.

Řízení o návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu, upravené v ustanovení § 174a zákona o soudech a soudcích, představuje promítnutí zásad spravedlivého procesu z hlediska naplnění práva účastníka nebo jiné strany řízení na projednání jeho věci bez zbytečných průtahů, zakotveného zejména v ustanovení čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, do řízení probíhajícího před soudem. Nejde o občanské soudní řízení, o trestní řízení soudní nebo o soudní řízení správní, ale o řízení sui generis, jehož smysl (účel) spočívá v tom, že příslušný soud nařídí na návrh účastníka (toho, kdo je stranou řízení) soudu, vůči němuž návrh směřuje (procesnímu soudu), aby ve stanovené lhůtě provedl procesní úkon, u něhož dochází v řízení k průtahům, a že tímto způsobem bude zabráněno dalším průtahům, k nimž by mohlo ve vztahu k tomuto procesnímu úkonu za řízení dojít.

Při rozhodování o návrhu na určení lhůty k procesnímu úkonu může příslušný soud stanovit lhůtu jen k provedení takového procesního úkonu, u něhož jsou v návrhu namítány (tvrzeny) průtahy. Uvedený závěr vyplývá nejen z ustanovení § 174a odst. 2, věty druhé, zákona o soudech a soudcích (označení procesního úkonu, u něhož jsou namítány průtahy, je náležitostí návrhu, bez jejíhož splnění nelze v řízení pokračovat) a z ustanovení § 174a odst. 7, věty první, zákona o soudech a soudcích (příslušný soud může určit lhůtu k provedení úkonu, u něhož jsou v návrhu namítány průtahy), ale zejména ze zásady nezávislosti soudů a soudců při projednávání a rozhodování sporů a jiných právních věcí, která nesmí být dotčena tím, že by příslušný soud posuzoval-v rozporu se smyslem (účelem) řízení o návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu-nejen otázku určení lhůty k provedení procesního úkonu, ale rovněž to, ve vztahu k jakému procesnímu úkonu nastaly v řízení průtahy.

Jak judikoval ve vztahu k § 174a zákona o soudech a soudcích Nejvyšší soud (usnesení ze dne 12. 1. 2005, sp. zn. 21 Cul 3/2004) v řízení o návrhu na určení lhůty k procesnímu úkonu podle ustanovení § 174a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů, může příslušný soud stanovit lhůtu jen ve vztahu k takovým procesním úkonům, o jejichž provedení soud, vůči němuž návrh směřuje, již rozhodl (a je v prodlení s jejich provedením) nebo jejichž potřeba provedení-i když o nich dosud nebylo rozhodnuto-je podle obsahu spisu a s přihlédnutím k povaze věci nepochybná a které ve věci musí být podle zákona učiněny .

Podle § 174a odst. 1 zákona o soudech a soudcích má-li účastník nebo ten, kdo je stranou řízení, za to, že v tomto řízení dochází k průtahům, může podat návrh soudu, aby určil lhůtu pro provedení procesního úkonu, u kterého podle jeho názoru dochází k průtahům v řízení. Podle § 174a odst. 7 téhož zákona pokud soud, vůči němuž návrh na určení lhůty směřuje, již procesní úkon, u kterého jsou v návrhu namítány průtahy v řízení, učinil, příslušný soud návrh zamítne; stejně tak postupuje, dospěje-li k závěru, že k průtahům v řízení nedochází.

Na základě výše zrekapitulovaného podstatného obsahu soudního spisu Nejvyšší správní soud konstatuje, že neshledal, že by v řízení docházelo k průtahům. Řízení o žalobě totiž soud usnesením zastavil a řízení je proto formálně ukončeno. Je však pravdou, že i nyní zůstává spornou otázka, zda usnesení, kterým krajský soud zastavil řízení o žalobě pro nezaplacení soudního poplatku ze dne 21. 12. 2011, nabylo právní moci ještě před tím, než navrhovatel soudní poplatek uhradil. Krajský soud situaci vyhodnotil tak, že usnesení o zastavení řízení právní moci nabylo zjevně před datem, kdy došlo k úhradě poplatku, a postupoval v intencích tohoto svého závěru.

Nejvyššímu správnímu soudu nepřísluší v rámci řízení o návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu posuzovat, jestli je uvedený závěr krajského soudu správný, či ne. K tomu slouží jiné opravné prostředky, v dané věci kasační stížnost, kterou navrhovatel také souběžně s tímto návrhem podal.

Řízení o návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu je speciálním řízením, v jehož rámci Nejvyšší správní soud posuzuje toliko to, zda soud, vůči němuž návrh směřuje, není v řízení po nepřiměřeně dlouhou dobu nečinný. Tak tomu v nyní posuzovaném případě zjevně není, krajský soud ve věci konal bez jakýchkoliv průtahů. Věcnými výhradami vůči jeho postupu se v rámci tohoto řízení Nejvyšší správní soud, jak vyplývá ze shora uvedeného, zabývat nemůže.

Z uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že v řízení před krajským soudem k průtahům nedochází a návrh žalobce podle § 174a odst. 7 zákona o soudech a soudcích proto zamítl.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 174a odst. 8 zákona o soudech a soudcích, dle kterého hradí náklady řízení o něm stát jen tehdy, je-li návrh uznán jako oprávněný. K tomu v projednávané věci nedošlo, proto soud rozhodl tak, že navrhovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 28. února 2012

JUDr. Radan Malík předseda senátu