Aprk 12/2012-142

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Radana Malíka v právní věci žalobce: ASPET-INVEST s.r.o., se sídlem Jana Šoupala 1597/3, Ostrava-Poruba, proti žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje, Odbor životního prostředí, Žerotínovo nám. 3/5, Brno, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 4. 2011, sp. zn. S-JMK 15261/2011 OŽP-Ci, č. j. JMK 15261/2011, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 29 A 46/2011, o návrhu žalobce na určení lhůty k provedení procesního úkonu dle § 174a zákona č. 6/2002 Sb.,

takto:

I. Návrh s e z a m í t á .

II. Žalobce n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

[1] Návrhem ze dne 24. 4. 2012, doručeným Nejvyššímu správnímu soudu dne 9. 5. 2012 se žalobce (dále též navrhovatel ) domáhá určení lhůty k provedení procesního úkonu dle § 174a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích). V návrhu předně požadoval, aby krajský soud rozhodl o žalobě, a to ve lhůtě, kterou mu stanoví Nejvyšší správní soud.

[2] V návrhu žalobce zdůraznil, že žalobu, jíž požadoval zrušení rozhodnutí žalovaného, podal ke krajskému soudu již dne 27. 6. 2011, soud bezprostředně poté činil nezbytné úkony k tomu, aby mohl ve věci rozhodnout, avšak od konce září 2011 již žádný úkon neučinil a o věci dosud nerozhodl. Z těchto důvodů je navrhovatel přesvědčen, že dochází ve věci k průtahům a proto požaduje, aby Nejvyšší správní soud určil krajskému soudu lhůtu pro rozhodnutí o žalobě.

[3] Krajský soud v Brně přípisem, Nejvyššímu správnímu soudu doručenému dne 9. 5. 2011, předal tomuto soudu žalobcův návrh k vyřízení a ve vyjádření uvedl, že úkony nutné k tomu, aby věc mohla být rozhodnuta již provedl, avšak pro množství věcí tam vedených, není tato věc ještě v pořadí pro vyřízení Soud zdůraznil, že je povinen zachovat princip rovnosti mezi účastníky řízení a tedy nutnosti postupného projednání věcí dříve napadených.

[4] Z předloženého spisu krajského soudu Nejvyšší správní soud zjistil, že se žalobce domáhal žalobou ze dne 27. 6. 2011, doručenou krajskému soudu dne 28. 6. 2011, zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalovaného. Usnesením ze dne 11. 7. 2011, č. j. 29 A 46/2011-60, vyzval krajský soud žalobce, aby do deseti dnů od doručení přípisu uhradil soudní poplatek ve výši 2 000 Kč, výzvou ze stejného dne (čl. 62) vyzval žalovaného k předložení kompletního správního spisu a vyjádření k žalobě, rovněž téhož dne ještě vyrozuměl 39 osob zúčastněných na řízení o jejich možnosti uplatnit práva osob zúčastněných na řízení-k tomuto jim udělil konkrétní poučení o jejich právech a stanovil lhůtu dvou týdnů od doručení výzvy. Poté, co byl znám soudu okruh osob zúčastněných na řízení soud vyzval žalobce i tyto osoby přípisem ze dne 1. 9. 2011 ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím věci samé bez jednání a udělil jim poučení ve smyslu § 51 s. ř. s. a současně jim přeposlal na vědomí žalobu a vyjádření žalovaného k ní. Na tento přípis reagoval žalobce sdělením, soudu doručeným dne 21. 9. 2011, že nesouhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání.

[5] Dne 30. 4. 2012 pak krajský soud obdržel nyní projednávaný návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu.

[6] Návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu není důvodný.

[7] Řízení o návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu, upravené v ustanovení § 174a zákona o soudech a soudcích, představuje promítnutí zásad spravedlivého procesu z hlediska naplnění práva účastníka nebo jiné strany řízení na projednání jeho věci bez zbytečných průtahů, zakotveného zejména v ustanovení čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, do řízení probíhajícího před soudem.

[8] Při rozhodování o návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu může příslušný soud stanovit lhůtu jen k provedení takového procesního úkonu, u něhož jsou v návrhu namítány (tvrzeny) průtahy. Uvedený závěr vyplývá nejen z ustanovení § 174a odst. 2 věty druhé zákona o soudech a soudcích (označení procesního úkonu, u něhož jsou namítány průtahy, je náležitostí návrhu, bez jejíhož splnění nelze v řízení pokračovat) a z ustanovení § 174a odst. 8 věty první zákona o soudech a soudcích (příslušný soud může určit lhůtu k provedení úkonu, u něhož jsou v návrhu namítány průtahy), ale zejména ze zásady nezávislosti soudů a soudců při projednávání a rozhodování sporů a jiných právních věcí, která nesmí být dotčena tím, že by příslušný soud posuzoval-v rozporu se smyslem (účelem) řízení o návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu-nejen otázku určení lhůty k provedení procesního úkonu, ale rovněž to, ve vztahu k jakému procesnímu úkonu nastaly v řízení průtahy.

[9] V řízení podle § 174a zákona o soudech a soudcích tedy Nejvyšší správní soud rozhoduje o návrhu na určení lhůty. Znamená to, že zjistí-li neodůvodněné průtahy v řízení spočívající zejména v tom, že příslušný soud poté, kdy obdrží podání ve věci, v přiměřené době nečiní žádné úkony, věcí se vůbec nezabývá, aniž by pro takový postup existovaly ospravedlnitelné důvody, anebo činí úkony s nedůvodnou časovou prodlevou, usnesením určí tomuto soudu lhůtu, ve které má úkon učinit, resp. ve které má rozhodnout.

[10] Průtahy v řízení znamenají, že v soudním procesu dochází k neodůvodněně pomalému vyřizování věci napadlé příslušnému soudu či dokonce ke vzniku excesivního stavu, kdy dochází k nečinnosti soudu. Soud se tak při posuzování oprávněnosti návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu zabývá otázkou, zda v řízení dochází k průtahům, s ohledem na složitost věci, význam předmětu řízení pro navrhovatele, postup účastníků nebo stran řízení a na dosavadní postup soudu.

[11] Krajský soud dle § 56 s. ř. s., je povinen zásadně vyřizovat věci v pořadí, v jakém mu došly; to neplatí pouze tehdy, jsou-li u věci dány závažné důvody pro přednostní projednávání a rozhodování věci. Soud tak projednává a rozhoduje přednostně návrhy na osvobození od soudních poplatků a návrhy na ustanovení zástupce, projednává a rozhoduje přednostně též žaloby proti nečinnosti správního orgánu a žaloby proti nezákonnému zásahu, pokynu nebo donucení správního orgánu, návrhy a žaloby ve věcech mezinárodní ochrany, rozhodnutí o správním vyhoštění, rozhodnutí o povinnosti opustit území, rozhodnutí o zajištění cizince, rozhodnutí o prodloužení doby trvání zajištění cizince, jakož i jiných rozhodnutí, jejichž důsledkem je omezení osobní svobody cizince, rozhodnutí o ukončení zvláštní ochrany a pomoci svědkům a dalším osobám v souvislosti s trestním řízením, jakož i další věci, stanoví-li tak zvláštní zákon. V případě navrhovatele (napadeno je rozhodnutí žalovaného vydané v kolaudačním řízení) se však nejedná o věc, která podléhá režimu přednostního vyřizování podle § 56 s. ř. s.

[12] Nejvyšší správní soud v projednávané věci dospěl k závěru, že návrh není oprávněný, neboť krajský soud nebyl v případě navrhovatelů nečinný. Soud, jak vyplývá ze spisového materiálu shora rekapitulovaného, se věcí po jejím obdržení zabýval a činil postupně průběžně a bez prodlev procesní úkony, jejichž vykonání bylo ve věci zapotřebí. Nelze tedy konstatovat, že byl ve věci nečinný. Nejvyšší správní soud proto neshledal ve věci průtahy, resp. tvrzenou nečinnost, a proto návrh žalobce podle § 174a odst. 7 zákona o soudech a soudcích zamítl.

[13] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 174a odst. 8 zákona o soudech a soudcích, dle kterého hradí náklady řízení o něm stát jen tehdy, je-li návrh uznán jako oprávněný. K tomu v projednávané věci nedošlo, proto soud rozhodl tak, že navrhovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 23. května 2012

JUDr. Lenka Kaniová předsedkyně senátu