9 ICm 1167/2016
9 ICm 1167/2016-28 (KSOS 22 INS 30239/2015)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Martínkovou ve věci žalobkyně Mgr. Venduly Vojtkové, se sídlem Svatopluka Čecha 1580/25, 741 01 Nový Jičín, insolvenční správkyně dlužníka Jana anonymizovano , anonymizovano , bytem Lidická 1, 742 83 Klimkovice, zastoupené Mgr. Anetou Šlosarovou, advokátkou se sídlem Svatopluka Čecha 1580/25, 741 01 Nový Jičín, proti žalovanému Matco, s.r.o., se sídlem Praha 1-Malá Strana, Letenská 121/8, PSČ 118 00, IČO: 26425033, zastoupenému Mgr. et Mgr. Janou Sekyrovou, advokátkou se sídlem Letenská 121/8, 118 00 Praha 1-Malá Strana, o popření přihlášené vykonatelné pohledávky

takto:

I. Žaloba, aby bylo určeno, že pohledávka žalovaného Matco s.r.o., IČO: 26425033, Letenská 121/8, 118 00 Praha 1-Malá Strana přihlášená pod číslem P13 do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 22 INS 30239/2015 jako vykonatelná pohledávka z titulu smlouvy o úvěru není v částce 18.273,-Kč po právu, s e z a m í t á . isir.justi ce.cz

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobou ze dne 11.04.2016 došlou soudu dne 11.04.2016 domáhala se žalobkyně vydání rozhodnutí, kterým by bylo určeno, že žalovaný nemá za dlužníkem Janem Kudelou, anonymizovano , bytem Lidická 1, 742 83 Klimkovice (dále jen dlužník) pohledávku z titulu smlouvy o úvěru ve výši 18.273,-Kč.

Žaloba byla odůvodněna tvrzením, že žalovaný jako věřitel dlužníka přihlásil do insolvenčního řízení svoji pohledávku v celkové výši 47.407,-Kč z titulu smlouvy o úvěru uzavřené s původním věřitelem GE Money Multiservis, a.s., skládající se z jistiny ve výši 8.742,-Kč, úroků z prodlení ve výši 23.384,-Kč, náhrady nákladů nalézacího řízení ve výši 11.820,-Kč (dílčí pohledávka č. 1) a nákladů oprávněného ve výši 3.461,-Kč (dílčí pohledávka č. 2). Vykonatelnost přihlášené pohledávky opřel žalovaný o rozsudek Okresního soudu v Novém Jičíně č. j. 18 EC 77/2010-25 ze dne 10.06.2010. Jedná se o rozsudek pro uznání. Tento rozsudek nabyl právní moci ke dni 20.07.2010 a stal se vykonatelným dne 24.07.2010. Při přezkumném jednání konaném dne 05.04.2016 u Krajského soudu v Ostravě byla přihláška pohledávek evidovaná pod P13 věřitele č. 12-žalovaného, částečně popřena u pohledávky, a to ve výši 18.273,-Kč jako vykonatelná část pohledávky č. 1, odpovídající rozdílu mezi smluvními a zákonnými úroky z prodlení. Co do částky 29.134,-Kč byla přihláška pohledávek žalovaného ze strany insolvenční správkyně (dále jen IS) uznána. Přihláška pohledávek žalovaného byla ze strany dlužníka uznána v plné výši, tj. částce 47.407,-Kč. Důvodem popření ze strany IS byla skutečnost, že nárok věřitele na smluvní úroky z prodlení nevznikl a IS uznala pouze nárok na zákonné úroky z prodlení od 06.01.2008 do 07.01.2016 z částky 8.000,-Kč, tzn. úroky z prodlení ve výši 5.111,-Kč. Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu nemůže být ve spotřebitelských smlouvách výše úroků z prodlení dohodnuta v jiné výši než stanoví předpisy občanského práva (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 ICdo 22/2013 ze dne 24.10.2013, sp. zn. 33 Odo 1117/2003 ze dne 17.03.2005, sp. zn. 32 Odo 873/2006 ze dne 30.10.2010). Na základě smlouvy o úvěru a dalších uvěrových produktech č. 955203039 ze dne 18.08.2007 uzavřené mezi právním předchůdcem žalovaného a dlužníkem poskytl právní předchůdce žalovaného GE Money Multiservis, a.s. dlužníkovi úvěr ve výši 7.198,-Kč. Dlužník se zavázal úvěr splácet v pravidelných 10 měsíčních splátkách částkou ve výši 828,-Kč. První splátka byla splatná dne 18.09.2007, každá další splátka měla být uhrazena vždy do 18. dne v měsíci. Výše uvedený úvěr byl poskytnut za účelem nákupu jízdního kola s příslušenstvím. Vzhledem k tomu, že z návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 15.09.2009 ani z rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně č.j. 18 EC 77/2010-25 ze dne 10.06.2010 nevyplývá, že by v řízení uplatnil dlužník proti nároku žalovaného jakékoliv skutečnosti, kterými by zpochybnil právo na zaplacení smluvních úroků z prodlení, má žalobkyně za to, že je oprávněna uplatnit v řízení o určení pravosti této pohledávky popěrný úkon představující neuznání nároku odpovídající v rozdílu mezi smluvními a zákonnými úroky z prodlení. Žalobkyně má za to, že se ve věci nejedná o jiné právní posouzení věci ve smyslu ust. § 199 odst. 2 insolvenčního zákona (dále jen IZ), jelikož soud se při vydávání rozhodnutí nezabýval, zda uplatňovaný nárok vyplývá ze spotřebitelské smlouvy.

Žalovaný v písemném procesním stanovisku s důvodem popření IS nesouhlasil a uvedl, že je názoru, že se jedná o jiné právní posouzení a důvodem popření pohledávky není uplatnění žádných nových skutečností, které povoluje ust. § 199 odst. 2 IZ. V případě popření příslušenství pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím se ze strany žalobkyně jedná zcela nepochybně o jiné právní posouzení věci.

Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, když účastníci řízení s tímto postupem dle ust. § 115a o.s.ř. souhlasili.

Dne 01.01.2014 nabyl účinnosti nový občanský zákoník (dále o. z.), tj. zákon č. 89/2012 Sb., který zrušil zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále obč. zák.). S přihlédnutím k ust. § 3028 o. z. se pro právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakožto i pro práva a povinnosti z nich vzniklých, použijí dosavadní právní předpisy (tedy občanský zákoník ve znění účinném do 31.12.2013).

Insolvenční řízení je upraveno zákonem č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (IZ).

Soud ve věci nejprve zjišťoval, zda byly splněny předpoklady, za nichž se může soud nárokem uplatněným tzv. incidenční žalobou zabývat.

Usnesením Krajského soudu v Ostravě č. j. KSOS 22 INS 30239/2015-A9 ze dne 07.01.2016 byl zjištěn úpadek dlužníka, povoleno jeho řešení oddlužením a IS byla ustanovena žalobkyně.

Přihláškou č. P13 si žalovaný jako věřitel č. 12 přihlásil do insolvenčního řízení dlužníka pohledávku z titulu smlouvy o úvěru uzavřené mezi dlužníkem a právním předchůdcem věřitele společnosti GE Money Multiservis, a.s., IČO: 49241150. Odstoupení od smlouvy a zesplatnění úvěru. Pohledávka včetně příslušenství byla na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek postoupena ze společnosti GE Money Multiservis, a.s., IČO: 49241150 na věřitele. Pohledávka byla věřiteli pravomocně přiznána rozsudkem, který vydal Okresní soud v Novém Jičíně pod č. j. 18 EC 77/2010-25 dne 10.06.2010. Pohledávka byla přihlášena v celkové výši 47.407,-Kč, jež se sestávala z jistiny ve výši 8.742,-Kč, úroků z prodlení ve výši 23.384,-Kč (ve výši 0,1 % denně z 8.000,-Kč od 06.01.2008 do 07.01.2016), náhrady nákladů nalézacího řízení ve výši 11.820,-Kč (dílčí pohledávka č. 1) a nákladů oprávněného ve výši 3.461,-Kč (dílčí pohledávka č. 2). Pohledávka byla přihlášena jako vykonatelná dle rozsudku pro uznání vydaného Okresním soudem v Novém Jičíně č. j. 18 EC 77/2010-25 ze dne 10.06.2010, který nabyl právní moci dne 20.07.2010.

Ze seznamu přihlášených pohledávek věřitele č. 12 bylo zjištěno, že žalobkyně jako IS u přezkumného jednání konaného dne 05.04.2016 popřela částečně pohledávku žalovaného ve výši 18.273,-Kč. IS popřela nárok věřitele na smluvní úroky z prodlení a uznala pouze nárok na zákonné úroky z prodlení od 06.01.2008 do 07.01.2016 z částky 8.000,-Kč, tzn. úroky z prodlení ve výši 5.111,-Kč. S ohledem na aktuální judikaturu Nejvyššího soudu se dle IS nejedná o jiné právní posouzení. Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu nemůže být ve spotřebitelských smlouvách výše úroků z prodlení dohodnuta v jiné výši, než stanoví předpisy občanského práva (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 ICdo 22/2013 ze dne 24.10.2013, sp. zn. 33 Odo 1117/2003 ze dne 17.03.2005, sp. zn. 32 Odo 873/2006 ze dne 30.10.2010).

Po takto provedeném dokazování soud dospěl k závěru o splnění předpokladů, za nichž se soud může nárokem uplatněným incidenční žalobou zabývat (zjištění úpadku dlužníka, ustanovení žalobkyně IS, řádné přihlášení pohledávky do insolvenčního řízení dlužníka a řádné popření přihlášené pohledávky IS). S ohledem na skutečnost, že přezkumné jednání se konalo dne 05.04.2016 a žaloba byla soudu doručena dne 11.04.2016, byl rovněž učiněn závěr o včasnosti podané žaloby (§ 199 odst. 1 IZ).

Poté, co soud učinil závěr o splnění výše uvedených předpokladů, se dále zabýval oprávněností nároku uplatněného incidenční žalobou, a to zda má žalovaný nárok na zaplacení smluvních úroků z prodlení v případě, že IS byla oprávněna popřít vykonatelnou pohledávku.

Rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně, č. j. 18 EC 77/2010-25 ze dne 10.06.2010 byla dlužníkovi uložena povinnost zaplatit žalovanému částku ve výši 8.742,-Kč spolu se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 8.000,-Kč od 06.01.2008 do zaplacení a náhradu nákladů řízení ve výši 11.820,-Kč. Rozsudek nabyl právní moci dne 20.07.2010 a vykonatelnosti dne 24.07.2010. Z odůvodnění rozhodnutí je zřejmé, že žalobní nárok byl uplatněn ze spotřebitelské smlouvy.

V dané věci byla sporná skutečnost, zda žalobkyně jako IS byla oprávněna popřít vykonatelnou pohledávku přiznanou pravomocným rozsudkem pro uznání s ohledem na dikci ust. § 199 odst. 2 IZ.

K sporné právní otázce soud uvádí následující.

Možnost IS popřít vykonatelnou pohledávku přiznanou věřiteli vůči dlužníku pravomocným rozhodnutím je upravena v ust. § 199 odst. 2 IZ. Výkladem tohoto ustanovení se Nejvyšší soud zabýval v rozsudku ze dne 18.07.2013 sen. zn. 29 ICdo 7/2013, ve kterém uzavřel, že u přihlášené vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu, lze uplatnit jako důvod popření její pravosti nebo výše jen skutkové námitky, konkrétně jen skutečnosti, které dlužník neuplatnil v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí. Přitom je lhostejné, zda takové skutečnosti dlužník neuplatnil vlastní vinou, např. proto, že zcela rezignoval na svou procesní obranu v příslušném řízení, čímž přivodil vznik exekučního titulu. Pro úspěch takového popření bude určující, zda skutečnosti, které dříve neuplatnil dlužník, jsou způsobilé změnit výsledek sporu o pohledávku (právě ony jsou důvodem ve výsledku jiného právního posouzení věci). Právní posouzení věci není vyloučeno jako důvod popření pravosti nebo výše přihlášené vykonatelné pohledávky, jestliže z pravomocného rozhodnutí příslušného orgánu, jímž byla pohledávka přiznána, žádné právní posouzení věci neplyne. Přizná-li příslušný orgán věřiteli vůči dlužníku jiné než zákonem předepsané příslušenství pohledávky tím, že chybně určí právní předpis, který stanoví, jaký druh příslušenství k pohledávce náleží, je kritika takového rozhodnutí kritikou správnosti právního posouzení věci. U rozsudku pro uznání se právní posouzení věci (v rovině zkoumání předpokladů, za nichž mohla být taková rozhodnutí vydána) projevuje v tom, že soud taková rozhodnutí (jež neobsahují žádné odůvodnění) vydal.

Soud dále poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 ICdo 31/2013 ze dne 29.08.2013, ze kterého plyne, že tím, že soud vydal rozsudek pro uznání či platební rozkaz včetně elektronického platebního rozkazu, bylo osvědčeno, že uplatněné právo vyplývá ze skutečnosti uvedených žalobce (včetně požadovaného smluvního úroku z prodlení). Jestliže skutečnosti uvedené v žalobách ozřejmovaly, že je uplatněn nárok ze spotřebitelských smluv, pak námitka, že by bylo možné platně sjednat úrok z prodlení pouze do výše stanovené občanskoprávními předpisy, vycházející z ustálené judikatury, je ryze námitkou právní, zapovězenou ust. § 199 odst. 2 IZ.

Závěry Nejvyššího soudu ČR beze zbytku platí na rozsudek pro uznání Okresního soudu v Novém Jičíně č. j. 18 EC 77/2010-25 ze dne 10.06.2010, přičemž soud při vydání tohoto rozsudku očividně pochybil v posouzení, zda ve spotřebitelských smlouvách může být výše úroku z prodlení dohodnuta v jiné výši, než stanoví předpisy občanského práva (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 23 ICdo 22/2013 ze dne 24.10.2013). Námitka IS, že v tomto rozsahu měl přihlášený věřitel pouze právo na zákonný úrok z prodlení však vzhledem k ust. § 199 odst. 2 části věty za středníkem IZ není způsobilým důvodem popření. Nejvyšší soud ČR v citovaném rozhodnutí 29 ICdo 7/2013 učinil úsudek, že závěr soudu, že i ohledně požadovaného příslušenství pohledávky lze rozhodnout rozsudkem pro uznání, v sobě zahrnuje úsudek, že takto přiznávané příslušenství pohledávky neodporuje právním předpisům. Takovýto úsudek je postačující pro závěr, že rozsudek pro uznání obsahuje právní posouzení věci ohledně přiznaného příslušenství pohledávky. Námitky proti příslušenství pohledávky přiznané pravomocným rozsudkem pro uznání jsou pak jiným právním posouzením věci, jež je IS jako důvod popření pravosti nebo výše takovéto pohledávky zapovězeno ust. § 199 odst. 2 části věty za středníkem IZ.

S ohledem na skutečnost, že důvodem popření vykonatelné pohledávky bylo jiné právní hodnocení, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 202 odst. 1 IZ, dle kterého ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě.

V Ostravě dne 12.10.2016

Mgr. Jana Martínková, v. r. samosoudkyně Za správnost vyhotovení: Marcela Šurabová