9 Azs 97/2008-43

USNE SEN Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců Mgr. Daniely Zemanové, JUDr. Barbary Pořízkové, JUDr. Michala Mazance a JUDr. Lenky Kaniové v právní věci žalobce: Y. H., zastoupeného JUDr. Alžbětou Prchalovou, advokátkou se sídlem Dřevařská 25, Brno, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 6. 2007, č. j. OAM-1-488/VL-20-12-2007, ve věci mezinárodní ochrany, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 8. 2008, č. j. 61 Az 68/2007-17,

ta kto :

I. Kasační stížnost s e o d m í t á.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodn ění:

Žalobce (dále jen stěžovatel ) kasační stížností napadá v záhlaví označený rozsudek Krajského soudu v Ostravě (dále jen krajský soud ), kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky (dále jen správní orgán ), ze dne 29. 6. 2007, č. j. OAM-1-488/VL-20-12-2007, jímž byla zamítnuta jeho žádost o udělení mezinárodní ochrany dle ust. § 16 odst. 2 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o azylu ), jako zjevně nedůvodná.

Stěžovatel v podané kasační stížnosti napadá rozhodnutí krajského soudu z důvodů uvedených v ust. § 103 odst. 1 písm. b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen s. ř. s. ). Tyto důvody stěžovatel blíže nekonkretizoval, pouze je doplnil o obecná tvrzení nevztahující se k jeho osobě a dále o úvahy týkající se možnosti použití správního uvážení na straně správního orgánu.

Nejvyšší správní soud z výše uvedených důvodů vyzval usnesením ze dne 12. 12. 2008, č. j.-40, zástupkyni stěžovatele advokátku JUDr. Alžbětu Prchalovou, aby v souladu s ust. § 37 odst. 5, větou první, s. ř. s. a ust. § 106 odst. 3 s. ř. s. odstranila nedostatky kasační stížnosti, tj. v souladu s ust. § 103 odst. 1 s. ř. s. uvedla, z jakých důvodů a v jakém rozsahu napadá stěžovatel rozhodnutí krajského soudu. Ke splnění uložené povinnosti jí stanovil lhůtu jednoho měsíce ode dne doručení shora citovaného usnesení. Uvedené usnesení rovněž obsahovalo poučení, že nebude-li kasační stížnost ve shora uvedené lhůtě doplněna nebo opravena a v řízení nebude možno pro tento nedostatek pokračovat, soud řízení o této kasační stížnosti podle ust. § 37 odst. 5, věty druhé, s. ř. s. usnesením odmítne, nestanoví-li zákon jiný procesní důsledek.

Z předloženého soudního spisu vyplývá, že shora označené usnesení Nejvyššího správního soudu bylo zástupkyni stěžovatele doručeno dne 19. 12. 2008. Na obsah předmětného usnesení však nebylo do dnešního dne nijak reagováno a kasační stížnost nebyla doplněna.

Podle ust. § 37 odst. 5 s. ř. s. předseda senátu usnesením vyzve podatele k opravě nebo odstranění vad podání a stanoví k tomu lhůtu. Nebude-li podání v této lhůtě doplněno nebo opraveno a v řízení nebude možno pro tento nedostatek pokračovat, soud řízení o takovém podání usnesením odmítne, nestanoví-li zákon jiný procesní důsledek. O tom musí být podatel ve výzvě poučen.

Za výše popsané situace, kdy stěžovatel ani jeho ustanovená zástupkyně na výzvu soudu nedostatek kasační stížnosti neodstranili a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, Nejvyšší správní soud kasační stížnost podle ust. § 37 odst. 5 s. ř. s., ve spojení s ust. § 120 s. ř. s., usnesením odmítl, když stěžovatel byl ve shora citovaném usnesení Nejvyššího správního soudu o následcích neodstranění vad kasační stížnosti výslovně poučen (ust. § 106 odst. 1 a § 37 odst. 5 s. ř. s.) (shodně též usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 6. 2003, č. j. 2 Ads 29/2003-40, publikované pod č. 6/2003 Sb. NSS).

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. § 60 odst. 3, větu první, s. ř. s., ve spojení s ust. § 120 s. ř. s., dle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno nebo žaloba odmítnuta.

O žádosti stěžovatele o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti soud nerozhodoval, neboť již samotné podání kasační stížnosti proti rozhodnutí krajského soudu o žalobě proti rozhodnutí ministerstva ve věci mezinárodní ochrany má dle § 32 odst. 5 zákona o azylu odkladný účinek.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 27. ledna 2009

JUDr. Radan Malík předseda senátu