9 Azs 31/2008-61

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců Mgr. Daniely Zemanové, JUDr. Barbary Pořízkové, JUDr. Michala Mazance a JUDr. Jana Passera v právní věci žalobce: S. S., zastoupeného Mgr. Markem Dolečkem, advokátem se sídlem Ostrovní 30/126, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 5. 2007, č. j. OAM-1-379/VL-20-12-2007, o udělení mezinárodních ochrany, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 11. 2007, č. j. 60 Az 54/2007-26,

ta kto :

I. Kasační stížnost s e o d m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení.

III. Ustanovenému zástupci stěžovatele, Mgr. Marku Dolečkovi, advokátovi se sídlem Ostrovní 30/126, Praha 1, s e p ř i z n á v á odměna v částce 2856 Kč, která bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě 60 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodn ění:

Včas podanou kasační stížností se žalobce (dále jen stěžovatel ) domáhá zrušení shora označeného rozsudku, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 5. 2007, č. j. OAM-1-379/VL-20-12-2007, jímž byla zamítnuta jeho žádost o udělení mezinárodní ochrany dle ustanovení § 16 odst. 2 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu), ve znění pozdějších předpisů, jako zjevně nedůvodná. Stěžovatel v kasační stížnosti mimo jiné požádal o ustanovení právního zástupce z řad advokátů.

Krajský soud v Ostravě (dále jen krajský soud ) usnesením ze dne 19. 2. 2008, č. j. 60 Az 54/2007-47, ustanovil stěžovateli pro řízení o kasační stížnosti zástupce z řad advokátů a zároveň jej vyzval, aby ve lhůtě jednoho měsíce ode dne doručení tohoto usnesení doplnil kasační stížnost, aby bylo zřejmé, v jakém rozsahu se rozsudek napadá a jaké jsou důvody kasační stížnosti podle ustanovení § 103 odst. 1 zákona č. 150/2002

Sb., soudního řádu správního, v platném znění (dále jen s. ř. s. ). Dále byl stěžovatel poučen o tom, že jestliže ve stanovené lhůtě nebude podání stěžovatele doplněno o konkrétní důvody kasační stížnosti, může být řízení o kasační stížnosti podle § 37 odst. 5 s. ř. s. odmítnuto.

Z předloženého soudního spisu vyplývá, že shora označené usnesení krajského soudu bylo zástupci stěžovatele doručeno dne 6. 3. 2008. Stěžovatel si usnesení nepřevzal, doručení nastalo v souladu s § 46 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen o. s. ř. , ve spojení s § 50c odst. 4 o. s. ř. dne 10. 3. 2008 (obálka na čl. 50 spisu krajského soudu). Soud stěžovateli doručoval na adresu jeho pobytu, kterou uvedl v kasační stížnosti, a opakovaně na této adrese zásilky soudu převzal (např. potvrzení o probíhajícím řízení o kasační stížnosti dne 28. 1. 2008; vzor č. 60 dne 31. 1. 2008). V podání ze dne 4. 4. 2008, označeném jako sdělení ustanoveného zástupce žalobce , sdělil zástupce stěžovatele krajskému soudu, že se pokusil stěžovatele písemně zkontaktovat za účelem vyhovění výše uvedené výzvě soudu, avšak bezvýsledně. Stěžovatel dle tohoto přípisu svého zástupce na výzvy nereaguje a jiné spojení se nepodařilo dohledat. Tuto skutečnost ustanovený zástupce doložil kopií vrácené dodejky, z níž je patrné, že se pokusil stěžovatele písemně kontaktovat, ale odeslaná zásilka mu byla vrácena s poznámkou adresát neznámý . Vzhledem k výše uvedenému tak zástupce stěžovatele nemohl výzvě soudu vyhovět a náležitosti kasační stížnosti doplnit.

Nejvyšší správní soud k výše uvedenému konstatuje, že stěžovatel, byť byl shora označeným usnesením vyzván k odstranění vad kasační stížnosti, podáním svého zástupce ze dne 4. 4. 2008 vytýkanou vadu kasační stížnosti neodstranil. Nejvyšší správní soud se k náležitostem kasační stížnosti vyjádřil v rozhodnutí rozšířeného senátu ze dne 20. 12. 2005, č. j. 2 Azs 92/2005-58, publikovaném pod č. 835/2006 Sb. NSS, kde uvedl: žalobce je povinen vylíčit, jakých konkrétních nezákonných kroků, postupů, úkonů, úvah, hodnocení či závěrů se měl správní orgán vůči němu dopustit v procesu vydání napadeného rozhodnutí či přímo rozhodnutím samotným, a rovněž je povinen ozřejmit svůj právní náhled na to, proč se má jednat o nezákonnosti. Právní náhled na věc se přitom nemůže spokojit toliko s obecnými odkazy na určitá ustanovení zákona bez souvislosti se skutkovými výtkami. Citované závěry Nejvyššího správního soudu je přitom možno plně aplikovat i na podání kasační stížnosti směřující proti rozhodnutí krajského soudu.

V dané věci obsah kasační stížnosti neodpovídá požadavkům vyjádřeným v uvedeném rozhodnutí, neboť tvrzené konkrétní právní ani skutkové okolnosti neobsahuje. Zástupce stěžovatele z předestřených důvodů kasační stížnost dle výzvy krajského soudu nedoplnil. Stěžovatelem podaná kasační stížnost je pouze blanketní. Je v ní toliko konstatováno, že stěžovatel opírá kasační stížnost o důvody specifikované v § 103 odst. 1 písm. a) až e) s. ř. s., následně jsou citována ustanovení § 103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s. Takto formulovaná konstatování nesplňují požadavky na konkrétní a individualizované námitky ve smyslu výše citovaného rozsudku rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu. Sám stěžovatel si byl tohoto nedostatku vědom a v kasační stížnosti výslovně uvedl, že konkrétní skutečnosti, v nichž spatřuje důvodnost této kasační stížnosti, uvede prostřednictvím svého zástupce, o jehož ustanovení požádal, a ve stejné lhůtě sdělí i důvody, pro které kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje jeho vlastní zájmy.

Podle § 37 odst. 5 s. ř. s. předseda senátu usnesením vyzve podatele k opravě nebo odstranění vad podání a stanoví k tomu lhůtu. Nebude-li podání v této lhůtě doplněno nebo opraveno a v řízení nebude možno pro tento nedostatek pokračovat, soud řízení o takovém podání usnesením odmítne, nestanoví-li zákon jiný procesní důsledek. O tom musí být podatel ve výzvě poučen.

Vzhledem k tomu, že kasační stížnost obsahuje vady, které stěžovatel prostřednictvím svého zástupce ani přes výzvu soudu ve stanovené lhůtě neodstranil, a současně byl krajským soudem řádně poučen o možných procesních důsledcích, Nejvyšší správní soud kasační stížnost podle ustanovení § 37 odst. 5 s. ř. s., ve spojení s § 120 s. ř. s., odmítl.

O návrhu stěžovatele, aby kasační stížnosti byl přiznán odkladný účinek podle ustanovení § 107 s. ř. s., Nejvyšší správní soud samostatně nerozhodoval, neboť kasační stížnost ve věcech azylu (nyní mezinárodní ochrany) je ve smyslu ustanovení § 32 odst. 5 zákona o azylu odkladným účinkem vybavena ex lege.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 3, větu první, s. ř. s., ve spojení s ustanovením § 120 s. ř. s., podle něhož nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.

Stěžovateli byl pro řízení o kasační stížnosti ustanoven zástupce z řad advokátů, Mgr. Marek Doleček, advokát se sídlem Ostrovní 30/126, Praha 1. Podle ustanovení § 35 odst. 8 s. ř. s., ve spojení s § 120 s. ř. s., hradí ustanovenému zástupci hotové výdaje a odměnu za zastupování stát. V předmětné věci ustanovený zástupce stěžovatele zaslal Nejvyššímu správnímu soudu vyčíslení své odměny za zastupování, v němž si účtuje celkovou částku 5712 Kč za dva úkony právní služby (které blíže nespecifikuje), hotové výdaje a daň z přidané hodnoty. Osvědčení o registraci k této dani bylo k vyčíslení odměny přiloženo. Nejvyšší správní soud ustanovenému zástupci za zastupování v této věci přiznal pouze odměnu za jeden úkon právní služby [převzetí a přípravu zastoupení podle § 11 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (advokátní tarif)], ve výši 2856 Kč. Odměna byla vypočtena dle ustanovení § 9 odst. 3 písm. f) ve spojení s § 7 bodem 5. advokátního tarifu tak, že za úkon činí odměna 2100 Kč a k němu náleží náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč podle § 13 odst. 3 téže vyhlášky. Dále byla připočtena 19 % daň z přidané hodnoty, odpovídající součtu obou výše uvedených částek, ve výši 456 Kč.

Zdejší soud dospěl k závěru, že jmenovaný advokát převzal zastoupení stěžovatele a pokusil se s ním písemně spojit, což soudu doložil. V řízení o kasační stížnosti však již neučinil (a ani nemohl) další úkon právní služby, který by mohl být považován za důvodně vynaložený k ochraně práv stěžovatele. Má-li být úkon učiněný v řízení posouzen jako úkon právní služby ve smyslu § 7, § 9 odst. 3 písm. f) a § 11 advokátního tarifu, za který náleží odměna, musí být prokázán jeho účel, cíl a příčinná souvislost ve vztahu k obhajobě práv zastupovaného účastníka. Přestože není důvodu pochybovat, že ustanovený zástupce byl připraven potřebné úkony v řízení učinit, nestalo se tak v důsledku neposkytnutí součinnosti stěžovatele. Je však zřejmé, že nelze přiznat odměnu za úkony právní služby, které nebyly učiněny. Přípis zástupce stěžovatele krajskému soudu, o nemožnosti stěžovatele kontaktovat, Nejvyšší správní soud považoval za součást převzetí zastoupení, nikoli jako samostatný úkon ve smyslu § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu, za který by mu ve smyslu výše uvedených ustanovení advokátního tarifu mohla být přiznána odměna.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 5. června 2008

JUDr. Radan Malík předseda senátu