9 As 91/2008-43

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců Mgr. Daniely Zemanové a JUDr. Jana Passera v právní věci žalobce: P. D., zastoupený Mgr. Jakubem Drábkem, advokátem se sídlem Oldřichova 23, Praha 2, proti žalovanému: Česká obchodní inspekce, se sídlem Štěpánská 15, Praha 2, proti rozhodnutí ústřední ředitelky České obchodní inspekce ze dne 15. 7. 2008, č. j. ČOI 7165/2008/0100/1000/2007/2008/Be/Št, o uložení pokuty, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 10. 2008, č. j. 10 Ca 213/2008-32,

takto:

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobce (dále jen stěžovatel ) včas podanou kasační stížností napadá v záhlaví označené usnesení Městského soudu v Praze (dále jen městský soud ), kterým bylo zastaveno řízení o žalobě podané stěžovatelem proti v záhlaví uvedenému rozhodnutí ústřední ředitelky České obchodní inspekce ze dne 15. 7. 2008, č. j. ČOI 7165/2008/0100/1000/2007/2008/Be/Št.

Stěžovatel v kasační stížnosti namítá, že zaplatil soudní poplatek z podané žaloby proti rozhodnutí správního orgánu v kolkových známkách dne 3. 10. 2008, tj. ve stanovené lhůtě, která mu byla uložena v usnesení městského soudu ze dne 29. 9. 2008, č. j. 10 Ca 213/2008-22. Jako důkaz přiložil ke kasační stížnosti kopii tiskopisu s nalepenými kolkovými známkami. Stěžovatel žádá, aby městský soud postupoval podle § 9 odst. 7 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o soudních poplatcích ), a výše uvedené usnesení zrušil.

Kasační stížnost je podle § 102 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, v platném znění (dále jen s. ř. s. ), přípustná a podle jejího obsahu je v ní uplatněn důvod dle ustanovení § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. spočívající v tvrzené nezákonnosti rozhodnutí soudu o zastavení řízení. Rozsahem a důvody kasační stížnosti je Nejvyšší správní soud podle ustanovení § 109 odst. 2 a 3 s. ř. s. vázán.

Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení městského soudu v rozsahu stížních bodů a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná, a to z následujících důvodů:

Podáním žaloby vzniká poplatková povinnost, a to v souladu s ustanovením § 4 odst. 1 písm. a) zákona o soudních poplatcích. Splnění této povinnosti není vázáno až na výzvu soudu (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 6. 2004, č. j. 7 As 24/2004-49, www.nssoud.cz). Povinnost zaplatit poplatek okamžikem podání návrhu k soudu je dána zákonem o soudních poplatcích, tento zákon však také umožňuje předejít následkům jeho nezaplacení tím, že dává žalobci možnost zaplatit poplatek až na základě výzvy soudu ve lhůtě stanovené soudem podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích, případně ho zaplatit předtím, než se stane usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení poplatku pravomocným v souladu s ustanovením § 9 odst. 7 tohoto zákona. Podle uvedeného ustanovení soud rozhodující ve věcech správního soudnictví, který vydal usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení poplatku, toto usnesení zruší, je-li soudní poplatek uhrazen dříve, než usnesení nabylo právní moci. Pokud však usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení poplatku nabude právní moci, poplatková povinnost zaniká.

Ze znění ustanovení § 9 odst. 7 zákona o soudních poplatcích zjevně vyplývá, že ve věcech správního soudnictví je nejzazším termínem pro úhradu soudního poplatku den nabytí právní moci rozhodnutí o zastavení řízení pro nezaplacení poplatku. Ze spisu Městského soudu v Praze v dané věci vyplývá, že stěžovatel svoji poplatkovou povinnost nesplnil a proto jej soud vyzval usnesením ze dne 29. 9. 2008, č. j. 10 Ca 213/2008-22, aby ve lhůtě 10 dnů ode dne doručení této výzvy zaplatil soudní poplatek ve výši 2000 Kč za podání žaloby. V usnesení byl stěžovatel zároveň poučen o tom, že nebude-li soudní poplatek ve stanovené lhůtě zaplacen, bude řízení před soudem zastaveno. Tato výzva byla doručena zástupci stěžovatele dne 1. 10. 2008. Jelikož soudní poplatek nebyl ve stanovené lhůtě zaplacen, městský soud napadeným usnesením ze dne 23. 10. 2008, č. j. 10 Ca 213/2008-32, řízení zastavil, toto usnesení nabylo právní moci dne 29. 10. 2008. Soudní poplatek byl stěžovatelem zaplacen v kolkových známkách následně, listina obsahující kolkové známky za zaplacení soudního poplatku byla městskému soudu doručena podle podacího razítka osobně až dne 3. 11. 2008 (č. l. 36 soudního spisu), tedy evidentně po právní moci usnesení o zastavení řízení, třebaže posledním dnem, kdy je účastník oprávněn právně relevantním způsobem zaplatit soudní poplatek, je den doručení usnesení o zastavení řízení.

Vzhledem k výše uvedenému Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že městský soud postupoval v souladu se zákonem, když poté, kdy byl stěžovatel vyzván k zaplacení soudního poplatku a neučinil tak, řízení zastavil. Námitku týkající se nezákonnosti zastavení řízení shledal Nejvyšší správní soud nedůvodnou, neboť v době rozhodování městského soudu byly dány zákonné podmínky pro zastavení řízení, na čemž nic nemůže změnit ani následné opožděné zaplacení soudního poplatku ze strany stěžovatele v době, kdy již jeho poplatková povinnost zanikla. Kasační stížnost proto byla rozsudkem v souladu s ustanovením § 110 odst. 1, větou poslední, s. ř. s. zamítnuta.

O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s ustanovením § 60 odst. 1 s. ř. s., ve spojení s § 120 s. ř. s. Stěžovatel, který neměl v tomto soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení ze zákona, žalovanému správnímu orgánu, kterému by jinak jakožto úspěšnému účastníku řízení právo na náhradu nákladů řízení příslušelo, náklady řízení dle obsahu spisu nevznikly.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 28. listopadu 2008

JUDr. Radan Malík předseda senátu