9 As 11/2008-45

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Daniely Zemanové a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobce: SITEL, spol. s r.o., se sídlem Baarova 957/15, Praha 4, zastoupeného Mgr. Zbyškem Jarošem, advokátem se sídlem Zelený pruh 95/97, Praha 4, proti žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje, se sídlem Žerotínovo nám. 3/5, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 11. 2002, zn. RRRÚP 415/02, o vyvlastnění věcného břemene pro zřízení, umístění a provozování podzemního vedení telekomunikační sítě, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 5. 9. 2007, č. j. 30 Ca 153/2007-16,

takto:

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobce (dále jen stěžovatel ) kasační stížností napadá v záhlaví označené usnesení Krajského soudu v Brně (dále jen krajský soud ), kterým byla odmítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí bývalého Okresního úřadu ve Vyškově (jeho právním nástupcem je Krajský úřad Jihomoravského kraje; dále jen žalovaný ) ze dne 18. 11. 2002, zn. RRRÚP 415/02. Tímto rozhodnutím žalovaný potvrdil rozhodnutí Městského úřadu ve Vyškově (dále jen stavební úřad ) ze dne 12. 9. 2002, č. j. SU-1937/02/PO, jímž byl zamítnut návrh stěžovatele na vyvlastnění věcného břemene pro zřízení, umístění a provozování podzemního vedení telekomunikační sítě v rámci stavby Tranzitní telekomunikační trasa, úsek Brno-Prostějov v okr. Vyškov , na části pozemku parc. č. 1664/1 v k. ú. Pustiměř, zapsaném na LV č. 1545 u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj se sídlem v Brně, a podané odvolání zamítl.

Stěžovatel označil za důvody kasační stížnosti skutečnosti uvedené v ustanovení § 103 odst. 1 písm. a) a e) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen s. ř. s. ), neboť krajský soud nesprávně posoudil právní povahu institutu vyvlastnění a otázku pravomoci soudů k vedení řízení ve věci vyvlastnění. Podle právního názoru stěžovatele z judikatury zvláštního senátu zřízeného podle zákona č. 131/2002 Sb. (dále jen zvláštní senát ), o rozhodování některých kompetenčních sporů, (dále jen zákon č. 131/2002 Sb. ), i judikatury Nejvyššího správního soudu vyplývá dvojí povaha rozhodnutí o vyvlastnění. Je třeba rozlišit, zda předmětem řízení je otázka vyvlastnění nebo nuceného omezení vlastnického práva či zda je předmětem řízení spor o vlastnické právo. V prvém případě jde o rozhodnutí ve věci veřejnoprávní, nikoli soukromoprávní, a proto je dána pravomoc správního soudu. Naopak pravomoc civilních soudů se vztahuje na spory o výši a případném rozdělení náhrady za tyto veřejnoprávní akty. Dne 1. 1. 2007 sice nabyl účinnosti nový zákon o vyvlastnění (zákon č. 184/2006 Sb.), ale stěžovatel má za to, že i tento zákon vychází z výše uvedené dvojkolejnosti přezkumu rozhodnutí o vyvlastnění. Krajský soud tedy dle tvrzení stěžovatele pochybil, když žalobu odmítl s tím, že od 1. 1. 2007 se ve věcech vyvlastnění v soudním řízení postupuje pouze podle občanského soudního řádu (zákon č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů; dále jen o. s. ř. ) v občanském soudním řízení.

Žalovaný se ke stěžovatelem podané kasační stížnosti nevyjádřil.

Z předložené spisové dokumentace Nejvyšší správní soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení důvodnosti kasační stížnosti:

Jak je již výše uvedeno, stavební úřad svým rozhodnutím ze dne 12. 9. 2002 zamítl návrh stěžovatele na vyvlastnění věcného břemene pro zřízení, umístění a provozování podzemního vedení telekomunikační sítě v rámci stavby Tranzitní telekomunikační trasa, úsek Brno-Prostějov v okr. Vyškov . Žalovaný odvoláním napadené rozhodnutí stavebního úřadu potvrdil.

Krajský soud, který rozhodoval o žalobě stěžovatele proti rozhodnutí žalovaného, žalobu stěžovatele odmítl. V odůvodnění svého usnesení z 5. 9. 2007 krátce shrnul skutkový stav věci, konstatoval relevantní právní úpravu a na základě interpretace a aplikace zmíněných právních norem vyslovil právní názor, podle něhož se postupuje od 1. 1. 2007 ve věcech vyvlastnění v soudním řízení podle občanského soudního řádu v občanském soudním řízení, a to bez ohledu na skutečnost, že sám vyvlastňovací akt byl vydán před tímto datem. K tomu odkázal na usnesení zvláštního senátu ze dne 8. 6. 2007, č. j. Konf 4/2007-6, publikované pod č. 1312/2007 Sb. NSS. V závěru svého rozhodnutí krajský soud stěžovatele podle § 46 odst. 2, věty druhé, s. ř. s. poučil o tom, že může podat do jednoho měsíce od právní moci tohoto usnesení proti napadenému rozhodnutí žalovaného žalobu u krajského soudu dle ustanovení § 244 a násl. o. s. ř.

Kasační stížnost je podle § 102 a násl. s. ř. s. přípustná. Stěžovatel opírá kasační stížnost o důvody vymezené v ustanovení § 103 odst. 1 písm. a) a e) s. ř. s. Poukazuje na nezákonnost rozhodnutí o odmítnutí návrhu [§ 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.] spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení [§ 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.]. Rozsahem a důvody kasační stížnosti je Nejvyšší správní soud podle § 109 odst. 2 a 3 s. ř. s. vázán.

Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení v rozsahu důvodů uplatněných v kasační stížnosti a dospěl k závěru, že není důvodná.

Výše popsaný skutkový stav v této věci je třeba ještě v této fázi doplnit o konstatování, že po podání kasační stížnosti (doručena krajskému soudu 19. 10. 2007) byl zvláštnímu senátu dne 7. 12. 2007 doručen návrh podaný senátem 35 C Krajského soudu v Brně (projednávaný pod sp. zn. Konf 44/2007). Tímto návrhem se příslušný senát krajského soudu domáhal, aby zvláštní senát rozhodl spor o pravomoc, vzniklý ve smyslu § 1 odst. 1 písm. b) zákona č. 131/2002 Sb. mezi ním, Okresním soudem ve Vyškově a senátem 30 Ca Krajského soudu v Brně, a to ve věci týkající se zřízení věcného břemene. Zvláštní senát ve svém rozhodnutí ve věci poukázal na právní závěry vyslovené v usnesení ze dne 8. 6. 2007, č. j. Konf 4/2007-6 (o jehož závěry opřel krajský soud kasační stížností napadené usnesení), dále v usnesení ze dne 20. 9. 2007, č. j. Konf 22/2008-8, a též v rozhodnutí ze dne 21. 5. 2008, č. j. Konf 34/2007-15. Především podle zmíněného usnesení ze dne 20. 9. 2007 platí, že podmínkou řízení dle části páté o. s. ř. je, že správní orgán rozhodl in merito. Naopak přezkoumání rozhodnutí, kterým katastrální úřady odmítly rozhodnout o vkladu do katastru nemovitostí (např. řízení bylo zastaveno pro nedostatky návrhu na vklad) náleží do správního soudnictví.

V projednávané věci přitom podle zvláštního senátu správní orgán posuzoval, zda je dán důvod vyvlastnění, přičemž dospěl k závěru, že tomu tak není, neboť zřízení věcného břemene je požadováno na stavbu již provedenou. Nejedná se tedy o případ, kdy by správní orgán odmítl o věci samé rozhodnout (např. pro vady návrhu na zahájení správního řízení), a řízení bylo z tohoto důvodu zastaveno. V řízení podle části páté o. s. ř. je tedy možno se domáhat nejen negativního rozhodnutí o vyvlastnění v případě, kdy k vyvlastnění došlo, ale i naopak vyslovení vyvlastnění soudem (zde zřízení věcného břemene), pokud bylo ve správním řízení o návrhu rozhodnuto věcně negativně. Vzhledem k výše uvedenému proto zvláštní senát výrokem I. svého usnesení ze dne 9. 9. 2008, č. j. Konf 44/2007-20, rozhodl, že příslušný vydat rozhodnutí o žalobě proti rozhodnutí bývalého Okresního úřadu ve Vyškově ze dne 18. 11. 2002, č. j. RRRÚP 415/02, ve věci návrhu na zřízení věcného břemene, je soud v občanském soudním řízení.

Podle § 5 odst. 5 zákona č. 131 /2002 Sb. pravomocné rozhodnutí zvláštního senátu je závazné pro strany kompetenčního sporu, účastníky řízení, v němž tento spor vznikl, jakož i pro všechny orgány moci výkonné, orgány územního samosprávného celku, jakož i fyzické nebo právnické osoby nebo jiné orgány, pokud jim bylo svěřeno rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy, a soudy. Zvláštní senát výslovně zavázal k pokračování v řízení o podané žalobě soudy rozhodující v občanském soudním řízení.

S ohledem na výše uvedené-především na vázanost rozhodnutím zvláštního senátu-Nejvyšší správní soud ve věci ověřil, že výrok kasační stížností napadeného usnesení je zcela v souladu s právním názorem vysloveným v usnesení zvláštního senátu. Námitky vznesené stěžovatelem jsou dle výše uvedených závěrů nedůvodné, kasační stížnost proto byla v souladu s § 110 odst. 1, větou poslední, s. ř. s. zamítnuta.

Stěžovatel, který neměl v tomto soudním řízení ve věci úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti ze zákona (§ 60 odst. 1 s. ř. s., ve spojení s § 120 s. ř. s.). Žalovanému, jak vyplývá z obsahu spisu, náklady v tomto řízení nevznikly. Proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 20. listopadu 2008

Mgr. Daniela Zemanová předsedkyně senátu