9 Afs 50/2008-90

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudkyň Mgr. Daniely Zemanové a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobce: J. E., zastoupeného JUDr. Lubošem Vosykou, advokátem se sídlem Moulíkova 5, Praha 5, proti žalovanému: Finanční úřad pro Prahu 10, se sídlem Petrohradská 1486/6, Praha 10, o žalobě proti rozhodnutím Finančního úřadu v Zábřehu č. 970001528 ze dne 25. 11. 1997, č. j. 98903/97/400920/0409, a č. 970001536 ze dne 25. 11. 1997, č. j. 98964/97/400920/0409, ve věci daně z příjmů fyzických osob, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 12. 2007, č. j. 9 Ca 370/2007-5,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 12. 2007, č. j. 9 Ca 370/2007-5, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Včas podanou kasační stížností se žalobce (dále též stěžovatel ) domáhá zrušení shora uvedeného usnesení Městského soudu v Praze (dále též městský soud ), kterým tento soud postoupil věc vedenou u něj pod sp. zn. 9 Ca 370/2007 podle ust. § 7 odst. 6 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále též s. ř. s. ), Krajskému soudu v Ostravě, a to z důvodu, že v projednávané věci vydalo rozhodnutí v posledním stupni Finanční ředitelství v Ostravě a k řízení je proto podle ust. § 7 odst. 2 s. ř. s. místně příslušný Krajský soud v Ostravě.

Jako právní důvod kasační stížnosti stěžovatel uvedl důvody obsažené v ust. § 103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. Stěžovatel ve své kasační stížnosti, která je pojata velice nekoncepčně, z převážné části rekapituluje obsah napadeného usnesení městského soudu, a to nejenom prostřednictvím vlastních tvrzení, ale též za použití naskenovaných částí tohoto rozhodnutí. Kasační stížnost je též proložena vybranými pasážemi původní žaloby a vybranými částmi kasační stížnosti, kterou stěžovatel podal proti usnesení městského soudu ze dne 31. 8. 2007, č. j. 9 Ca 165/2005-80, jímž byla odmítnuta žaloba stěžovatele proti dodatečnému platebnímu výměru č. 960004223 ze dne 3. 7. 1996, č. j. FÚ 9193/920/1996/Sj, vydanému Finančním úřadem v Zábřehu, na částku 67 211 Kč (tato věc je u Nejvyššího správního soudu vedena pod sp. zn. 9 Afs 49/2008). Stěžovatel namítá, že nebylo ve věci dosud jediné ústní jednání, kterým by soud v meritu žalobu posuzoval jinak než odmítnutím, resp. odsunutím jinému soudu. Stěžovatel dále namítá rozpor s čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a dovozuje, že jeho podání překračuje trojnásobně povolený limit Mezinárodním soudem. V České republice je nevyřízených jen 0,5% všech žalob nad deset let. Problém stěžovatele je u soudu bez postupu ve věci víc jak tři roky, aby byl opět oddálen údajně z důvodu vhodnosti do Ostravy. Soud zřejmě dovozuje, že bude pro zástupce stěžovatele a stěžovatele samotného výhodněji vícekrát cestovat z Prahy do Ostravy a zpět, oproti jednání u soudu v Praze. S tímto názorem nelze dle stěžovatele souhlasit, neboť nejkratší čas k jednání z Prahy do Ostravy a zpět je nad časovým limitem 12-ti hodin, oproti 1 hodině cesty po Praze, nemluvě o ekonomické zátěži stěžovatele. Mají-li být právní účinky podání žaloby u soudu zachovány, identita spisu 9 Ca 370/2007 neodpovídá datu podání žaloby z roku 2004. Stěžovatel se dále domnívá, že ust. § 7 odst. 2 s. ř. s. je nezbytné vykládat tak, že synonymem spojky nebo je spojka eventuelně , a proto K věci je místně příslušný soud, v jehož obvodu je sídlo správního orgánu který/eventuelně/ jinak zasáhl do práv toho, kdo se u soudu domáhá soudní ochrany. Podle stěžovatele nelze uznat, aby jenom Krajský soud v Ostravě byl oprávněn zkoumat podmínky řízení a včasnost žaloby, neboť soud má zkoumat dle žalobního petitu, zda žalovaný svými platebními rozkazy a exekucemi, ze kterých vznikla žalobci značná finanční újma, činil/nečinil v souladu se zákonem. Dle ust. § 69 s. ř. s. je žalovaným správní orgán, který rozhodl v posledním stupni, nebo správní orgán, na který jeho působnost přešla, tj. Finanční úřad pro Prahu 10. Stěžovatel předpokládá, že žaloba nebyla dosud projednávána ve znění ust. § 74 s. ř. s., když při přezkoumání rozhodnutí vychází soud ze skutkového a právního stavu, odpovídající dikci ust. § 75 odst. 1 s. ř. s. S ohledem na výše uvedené proto stěžovatel navrhl zrušení usnesení městského soudu a vrácení věci tomuto soudu zpět k dalšímu řízení.

Správní orgán se ke kasační stížnosti nevyjádřil.

Z obsahu spisu, který měl Nejvyšší správní soud k dispozici, vyplynuly následující podstatné skutečnosti:

Žalobou ze dne 10. 12. 2004, podanou u Obvodního soudu pro Prahu 10 dne 13. 12. 2004, v níž jako žalovaný je označen Finanční úřad pro Prahu 10, se stěžovatel domáhal přezkoumání: a) dodatečného platebního výměru č. 960004223 ze dne 3. 7. 1996, č. j. FÚ 9193/920/1996/Sj, vydaného Finančním úřadem v Zábřehu, na částku 67 211 Kč (dále též dodatečný platební výměr ); b) platebního výměru č. 970001528 ze dne 25. 11. 1997, č. j. 98903/97/400920/0409¸ vydaného Finančním úřadem v Zábřehu, na daňové penále ve výši 14 601 Kč (dále též platební výměr na penále č. 1 ); a c) platebního výměru č. 970001536 ze dne 25. 11. 1997, č. j. 98964/97/400920/0409, vydaného Finančním úřadem v Zábřehu, na daňové penále ve výši 72 666 Kč (dále též platební výměr na penále č. 2 ).

Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 24. 3. 2005, č. j. 17 C 506/2004-11, byla předmětná věc dle ust. § 104b odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. s. ř. ), a ust. § 7 odst. 5 s. ř. s., ve znění platném pro projednávanou věc, postoupena Městskému soudu v Praze jako soudu věcně příslušnému. Z důvodu vhodnosti pak městský soud postupem podle ust. § 39 odst. 2 s. ř. s. vyloučil usnesením ze dne 31. 8. 2007, č. j. 9 Ca 165/2005-80, které nabylo právní moci dne 21. 11. 2007, projednání žaloby proti platebním výměrům na penále č. 1 a č. 2 k samostatnému řízení.

Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 20. 12. 2007, č. j. 9 Ca 370/2007-5, byla věc vedená u tohoto soudu pod sp. zn. 9 Ca 370/2007 postoupena podle ust. § 7 odst. 6 s. ř. s. Krajskému soudu v Ostravě, a to z důvodu, že v projednávané věci vydalo rozhodnutí v posledním stupni Finanční ředitelství v Ostravě a k řízení je proto podle ust. § 7 odst. 2 s. ř. s. místně příslušný Krajský soud v Ostravě.

Nejvyšší správní soud přezkoumal na základě kasační stížnosti napadené rozhodnutí městského soudu a dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná.

Podle ust. § 7 odst. 6 s. ř. s. byl-li návrh ve věci správního soudnictví podán u soudu, který není věcně příslušný k jeho vyřízení, postoupí jej tento soud k vyřízení soudu věcně a místně příslušnému. Byla-li věc nesprávně postoupena Nejvyššímu správnímu soudu, vrátí ji Nejvyšší správní soud krajskému soudu, který ji postoupil, nebo ji postoupí krajskému soudu věcně a místně příslušnému.

Podle ust. § 7 odst. 7 s. ř. s. není-li soud, u něhož byl návrh podán, k jeho vyřízení místně příslušný, postoupí jej k vyřízení soudu příslušnému. Nesouhlasí-li tento soud s postoupením věci, předloží spisy k rozhodnutí o příslušnosti Nejvyššímu správnímu soudu. Rozhodnutím Nejvyššího správního soudu o této otázce jsou soudy vázány.

V této věci považuje Nejvyšší správní soud za nezbytné uvést, že z obsahu podané kasační stížnosti lze dovodit, že tato se z převážné části neopírá o důvod obsažený v ust. § 103 odst. 1 písm. b) s. ř. s., jak uvádí stěžovatel, ale o důvod uvedený v ust. § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., tj. nesprávné posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení. Stěžovatelova zásadní stížní námitka se tedy týká jeho nesouhlasu s posouzením otázky postoupení věci vedené u městského soudu pod sp. zn. 9 Ca 370/2007 Krajskému soudu v Ostravě. V projednávané věci je proto nezbytné nejprve zodpovědět otázku, který krajský soud měl být v daném případě místně příslušným.

Podle ust. § 7 odst. 2 s. ř. s. nestanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak, je k řízení místně příslušný soud, v jehož obvodu je sídlo správního orgánu, který ve věci vydal rozhodnutí v posledním stupni nebo jinak zasáhl do práv toho, kdo se u soudu domáhá ochrany.

Vzhledem ke skutečnosti, že s. ř. s. ani zvláštní zákon nestanoví pro řízení ve věcech daňových zvláštní pravidlo, je třeba odpověď na shora uvedenou otázku hledat v obecném pravidlu pro určení místní příslušnosti ve správním soudnictví, jež je zakotveno právě v citovaném ust. § 7 odst. 2 s. ř. s. Tímto soudem je tedy krajský soud, v jehož obvodu je sídlo správního orgánu, který ve věci vydal rozhodnutí v posledním stupni. Protože v souzené věci podal stěžovatel proti žalobou napadeným platebním výměrům na daňové penále č. 1 a č. 2 odvolání, která byla rozhodnutími Finančního ředitelství v Ostravě ze dne 1. 9. 1998, č. j. 2800/4/110/98 a č. j. 2800/3/110/98, zamítnuta, měl být místně příslušným krajským soudem Krajský soud v Ostravě. Interpretace stěžovatele opírající se o jazykový výklad ust. § 7 odst. 2 s. ř. s. je tedy v tomto směru lichá.

Ve vazbě na výše uvedené je však podle Nejvyššího správního soudu nezbytné též zvážit, zda by místní nepříslušnost městského soudu mohla být zhojena pomocí zásady perpetuatio fori (trvání místní příslušnosti).

Podle ust. § 105 odst. 1 o. s. ř., které je třeba v souladu s ust. § 64 s. ř. s. použít i ve správním soudnictví (s. ř. s. totiž vlastní úpravu zkoumání místní příslušnosti neobsahuje), totiž zvažuje místní příslušnost soud před tím, než začne jednat o věci samé, případně k námitce účastníka, je-li uplatněna při prvním úkonu, který účastníkovi přísluší. Jedná se právě o projev zásady perpetuatio fori (trvání místní příslušnosti), která vyjadřuje to, že se místní příslušnost jako podmínka řízení posuzuje podle okolností, které existují v den zahájení řízení, tj. v den podání žaloby u soudu, a trvá až do skončení řízení. V tomto směru se k aplikaci této zásady vyjádřil Nejvyšší správní soud ve svém usnesení ze dne 12. 6. 2003, č. j. Nad 52/2003-28, publikovaném pod č. 27/2003 Sb. NSS, podle kterého zásada trvání místní příslušnosti soudu (perpetuatio fori) se jako obecná právní zásada užije i ve správním soudnictví. Jejímu užití nebrání skutečnost, že není výslovně vyjádřena v ustanoveních § 7 a § 129 a násl. s. ř. s.

Ačkoliv stěžovatel má jistě pravdu v tom, že časová dostupnost Krajského soudu v Ostravě je oproti dostupnosti Městského soudu v Praze, v jehož obvodu má stěžovatel bydliště, značně rozdílná, a ani ekonomická zátěž stěžovatele není bez významu, nemůže být toto kritérium jediným hlediskem pro ponechání místní příslušnosti městského soudu. V souzené věci je však nezbytné přihlédnout též ke konkrétním okolnostem posuzovaného případu a zdůraznit zejména skutečnost, že přestože městský soud nebyl od samého počátku, tj. od okamžiku právní moci usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 24. 3. 2005, č. j. 17 C 506/2004-11 (předmětné usnesení nabylo právní moci dne 6. 5. 2005), kterým byla věc postoupena městskému soudu jako věcně příslušnému soudu, soudem místně příslušným ve smyslu ust. § 7 odst. 2 s. ř. s., činil v této věci celou řadu úkonů. Těmito úkony nejenom, že dal stěžovateli najevo úmysl zabývat se podanou žalobou, ale zároveň měl v průběhu delšího časového úseku, kterým je bezpochyby doba od 6. 5. 2005 až do vydání kasační stížností napadeného rozhodnutí, možnost se s projednávanou věcí důkladně seznámit a vytvořit si tak dostatečný základ pro vlastní rozhodnutí.

Městský soud především usnesením ze dne 16. 6. 2005, č. j. 9 Ca 165/2005-14, stěžovatele vyzval, aby ve smyslu ust. § 71 odst. 1 s. ř. s. doplnil náležitosti žaloby. Přípisem městského soudu ze dne 27. 7. 2005, č. j. 9 Ca 165/2005-17, byl stěžovatel jako účastník řízení poučen podle ust. § 8 odst. 1, 2 a 5, § 51 odst. 1 a § 35 odst.7 s. ř. s. Usnesením ze dne 26. 9. 2005, č. j. 9 Ca 165/2005-25, městský soud rozhodl o žádosti stěžovatele o osvobození od soudních poplatků tak, že toto osvobození mu nepřiznal. Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel dne 24. 10. 2005 kasační stížnost, o které rozhodl Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 10. 5. 2007, č. j. 7 Afs 127/2006-71, tak, že napadené usnesení městského soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Poté, co v tomto novém řízení městský soud usnesením ze dne 11. 7. 2007, č. j. 9 Ca 165/2005-75, stěžovali přiznal osvobození od soudních poplatků, vydal dne 31. 8. 2007 usnesení č. j. 9 Ca 165/2005-80, kterým žalobu proti dodatečnému platebnímu výměru odmítl pro opožděnost a žalobu proti platebním výměrům na penále č. 1 a č. 2 vyloučil k samostatnému řízení. U městského soudu byla proto vyloučená žaloba podle ust. § 167 odst. 7 instrukce Ministerstva spravedlnosti č. 505/2001-Org., kterou se vydává vnitřní a kancelářský řád pro okresní, krajské a vrchní soudy, ve znění pozdějších předpisů, zapsána pod novou spisovou značkou, a to sp. zn. 9 Ca 370/2007, čímž je zodpovězena otázka stěžovatele, proč došlo ke změně identity spisu. Následně pak městský soud kasační stížností napadeným usnesením rozhodl o postoupení věci vedené u něj pod sp. zn. 9 Ca 370/2007 Krajskému soudu v Ostravě.

V této souvislosti není zcela bez významu ani to, že městský soud postoupil věc vedenou u něj pod sp. zn. 9 Ca 370/2007 Krajskému soudu v Ostravě podle ust. § 7 odst. 6 s. ř. s., když toto postoupení mělo být provedeno podle ust. § 7 odst. 7 s. ř. s., neboť městský soud byl na rozdíl od znění ust. § 7 odst. 6 s. ř. s. věcně příslušným soudem, nikoliv však již místně příslušným soudem ve smyslu ust. § 7 odst. 7 s. ř. s.

S ohledem na výše uvedené Nejvyšší správní soud konstatuje, že i přesto, že místně příslušným soudem měl být Krajský soud v Ostravě, za situace, kdy stěžovatelova žaloba byla postoupena Městskému soudu v Praze, tento se neshledal být místně nepříslušným, činil ve věci shora vymezené úkony a stěžovatel ani žalovaný neuplatnili v průběhu řízení před tímto soudem námitku nepříslušnosti, byla tato vada zhojena uplatněním zásady perpetuatio fori. Za tohoto stavu zde nebyl důvod pro postoupení věci Krajskému soudu v Ostravě, a proto Nejvyšší správní soud shledal tuto stížní námitku důvodnou a městský soud je povinen se v dalším řízení zabývat podanou žalobou stěžovatele.

Pokud jde o stěžovatelovu námitku, že v souzené věci nebylo dosud jediné ústní jednání, kterým by soud v meritu žalobu posuzoval jinak než odmítnutím, je v souladu s rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 12. 2005, č. j. 2 Afs 86/2005-55, www.nssoud.cz, nezbytné připomenout, že jednání soudu je určeno k projednání a rozhodnutí věci samé (ust. § 49 odst. 1, § 51 odst. 1 ve vazbě na § 53 odst. 1 s. ř. s.). Usnesení městského soudu, kterým byla odmítnuta žaloba z procesních důvodů, jakož i usnesení, kterým byla věc postoupena místně příslušnému krajskému soudu, vydané bez jednání, proto nelze z tohoto důvodu považovat za nezákonné, jelikož smyslem jednání před soudem je především dokazování. Tento smysl však zjevně nemůže být naplněn tam, kde podaný návrh procesně neobstojí a soud jej odmítne pro chybějící podmínky řízení.

Vytýká-li stěžovatel městskému soudu, že věc je u něj řešena bez postupu víc jak tři roky, je třeba uvést, že délka řízení se jeví vzhledem k nikoli přílišné složitosti případu nepřiměřená, nicméně takovouto stěžovatelovu námitku nelze podřadit pod žádný z kasačních důvodů uvedených v ust. § 103 odst. 1 s. ř. s. Takovou námitku pak není možné ve smyslu ust. § 104 odst. 4 s. ř. s. hodnotit jinak než jako nepřípustnou a Nejvyšší správní soud tak není nadán pravomocí se jí zabývat.

Nejvyšší správní soud napadené rozhodnutí soudu přezkoumal v souladu s ust. § 109 odst. 2 a 3 s. ř. s. a ze všech shora uvedených důvodů dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná. Proto dle ust. § 110 odst. 1 s. ř. s. napadené usnesení městského soudu pro nezákonnost zrušil a věc mu současně vrátil k dalšímu řízení, v němž je městský soud podle odst. 3 téhož ustanovení vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu. O věci přitom rozhodl bez jednání postupem dle ust. § 109 odst. 1 s. ř. s., dle kterého o kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud zpravidla bez jednání.

O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne Městský soud v Praze v novém rozhodnutí (ust. § 110 odst. 2 s. ř. s.).

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 17. července 2008

JUDr. Radan Malík předseda senátu