9 Afs 46/2007-44

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudkyň Mgr. Daniely Zemanové a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci stěžovatele V. L., zastoupeného JUDr. E. P., za účasti Ministerstva financí, se sídlem v Praze 1, Letenská 15, v řízení o kasační stížnosti proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 10. 2006, č. j. 11 Ca 238/2006-17,

takto:

I. Kasační stížnost se odmítá.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Stěžovatel kasační stížností napadá v záhlaví označené usnesení Městského soudu v Praze (dále jen městský soud ), kterým byla odmítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí Ministerstva financí (dále jen žalovaný ) ze dne 5. 6. 2006, č. j. 16/50576/2006/1409. Tímto rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání stěžovatele a potvrdil rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy ze dne 21. 3. 2006, č. j. MHMP 147126/2005/DOP-T/Ft, o uložení pokuty za porušení cenových předpisů podle ustanovení § 15 odst. 1 písm. a) zákona č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění pozdějších předpisů, kterého se měl stěžovatel dopustit tím, že za uskutečnění jízdy vozidlem taxislužby účtoval vyšší než maximální cenu stanovenou nařízením hl. m. Prahy č. 13/2004 Sbírky právních předpisů hlavního města Prahy.

Stěžovatel pro zastupování při podání kasační stížnosti udělil plnou moc svému zaměstnavateli společnosti E. P., s. r. o., se sídlem v P. 8, L. 572/3, a dále přiložil plnou moc udělenou touto společností JUDr. E. P., bytem v P. 9, J. 27/357. Vzhledem k tomu, že výše uvedený způsob zastoupení neodpovídal dikci zákona, stěžovatel byl městským soudem vyzván k doložení plné moci udělené fyzické osobě, jak vyplývá z ustanovení § 35 a § 105 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, v platném znění (dále jen s. ř. s. ).

Na tuto výzvu reagoval stěžovatel tak, že udělil plnou moc k zastupování při podání kasační stížnosti přímo JUDr. E. P.. Jelikož z databáze seznamu advokátů dostupné na internetových stránkách České advokátní komory nevyplývá, že zástupkyně stěžovatele je zapsána jako advokátka v seznamu České advokátní komory, městský soud vyzval stěžovatele, aby doložil tuto skutečnost, případně aby předložil doklad o tom, že jím zvolená zástupkyně je jeho zaměstnancem a zároveň má zákonem vyžadované vzdělání. Stěžovatel byl současně poučen o tom, že pokud nedoloží řádné zastoupení dle § 105 odst. 2 s. ř. s., nemůže se Nejvyšší správní soud podanou kasační stížností věcně zabývat. Stěžovatel soudu poté zaslal požadovaný doklad o vzdělání JUDr. E. P. a kromě toho dále dohodu o provedení práce uzavřenou dne 23. 4. 2006 mezi JUDr. E. P. jako zaměstnancem a V. L. jako zaměstnavatelem. Městský soud dle § 108 odst. 1 s. ř. s. předložil kasační stížnost Nejvyššímu správnímu soudu.

Podle ustanovení § 105 odst. 2 s. ř. s. stěžovatel musí být v řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Možnost nechat se zastupovat svým zaměstnancem je využívána zcela typicky státními orgány či občanskými sdruženími, příp. zaměstnavateli-právnickými osobami, u kterých jsou v pracovním poměru takto kvalifikovaní zaměstnanci.

A priori nelze z okruhu výše uvedených subjektů vyloučit ani zaměstnavatele -fyzické osoby. Nejvyšší správní soud však dospěl po vyhodnocení výše uvedených skutečností k závěru, že stěžovatel v průběhu řízení o kasační stížnosti uváděl ohledně zastoupení JUDr. E. P. rozporuplné skutečnosti a neprokázal, že by byla osobou oprávněnou ho zastupovat ve smyslu § 105 odst. 2 s. ř. s. Stěžovatel nejprve bez bližšího odůvodnění uvedl, že on sám je zaměstnancem společnosti E. P., s. r. o., a této společnosti jakožto svému zaměstnavateli udělil plnou moc k zastupování. Tuto plnou moc následně nahradil plnou mocí udělenou pouze JUDr. E. P., po opětovném poučení soudem o nepřípustnosti zastoupení osobou, která není advokátem, zaslal soudu dohodu o provedení práce. Na základě této smlouvy má JUDr. E. P. poskytovat stěžovateli právní pomoc při provozování jeho živnosti, namísto odměny může bezplatně využívat jeho taxislužbu. Nejvyšší správní soud k obsahu této smlouvy uvádí, že vzhledem ke smluvní volnosti v oblasti civilního práva nelze stěžovateli vytýkat, jaký druh smlouvy se k zabezpečení právního poradenství rozhodl uzavřít. Obsahem smlouvy je však stejný závazkový vztah jako např. u mandátní smlouvy, obvyklejší pro účel poskytování právní pomoci, JUDr. E. P. proto na základě předložené dohody o provedení práce nelze považovat za zaměstnance stěžovatele ve smyslu předpokládaném § 105 odst. 2 s. ř. s. Nejvyšší správní soud nezpochybňuje, že pro určité účely může být i vztah založený dohodou o provedení práce postaven na roveň pracovněprávnímu poměru, nikoliv však v dané věci při posouzení splnění podmínek § 105 odst. 2 s. ř. s. Nejvyšší správní soud poukazuje na účelové jednání stěžovatele, který bez odůvodnění několikrát změnil své tvrzení ohledně vztahu k JUDr. E. P., dále bylo ve věci přihlédnuto i ke zjevné podobnosti vztahu vyplývajícího z dohody o provedení práce a poměru zakládaného ve věcech právního zastoupení běžně mandátní smlouvou.

Nejvyšší správní soud na základě výše uvedeného dospěl k závěru, že stěžovatel ani přes opakované výzvy městského soudu nedoložil splnění zákonem stanovených podmínek řízení, tj. povinného zastoupení advokátem, přestože byl uvedeným soudem v souladu s § 37 odst. 5 s. ř. s. poučen o následcích takového jednání. Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost podle ustanovení § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s.,ve spojení s § 120 s. ř. s., odmítl.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 3, větu první, s. ř. s., ve spojení s § 120 s. ř. s., podle něhož nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 22. března 2007

JUDr. Radan Malík předseda senátu