99 ICm 2058/2010
Č.j.: MSPH 99 ICm 2058/2010-24

Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Suchým v právní věci žalobce: Vladimír anonymizovano , anonymizovano , trvale bytem Přímětice 293, 669 04 Znojmo proti žalovanému: Mgr Emil Fischer, MBA, se sídlem v Podhájí 625/7, 147 00 Praha 7, insolvenční správce VMS TRADING s.r.o., se sídlem 140 00 Praha 4, Vyskočilova 1100/2 o vyloučení pohledávky ve výši 993 908,45 Kč

takto:

I. Žaloba na určení, že z majetkové podstaty dlužníka VMS TRADING s.r.o., Praha 4, Vyskočilova 1100/2, IČ: 26939843 se vylučuje pohledávka za žalobcem ve výši 993 908,45 Kč zapsaná v soupisu majetkové podstaty dlužníka pod č. 5 , se z a m í t á .

II. Žalovanému se náhrada nákladů nepřiznává.

Odůvodnění :

Žalobce se domáhal u zdejšího soudu vyloučení pohledávky č. 5 ve výši 993 908,454 Kč z majetkové podstaty dlužníka VMS TRADING s.r.o., se sídlem 140 00 Praha 4, Vyskočilova 1100/2, neboť tato pohledávka neexistuje a není řádně a konkrétně vymezena z hlediska právního titulu jejího vzniku. Podle změny soupisu majetku se má jednat o pohledávku za nepředání pokladní hotovosti dlužníka jednatelem dlužníka Vladimírem anonymizovano v tomto řízení v procesním postavení žalobce. Žalobce uvedl, že tvrzení insolvenčního správce se nezakládá na pravdě a odporuje účetnictví dlužníka, které bylo řádně předáno bývalému insolvenčnímu správci Mgr. L. Voigtovi. Žalobce je toho názoru, že tato pohledávka byla sepsána ins. správcem do majetkové podstaty neoprávněně a proto navrhuje její vyloučení z majetkové podstaty.

Žalovaný na svoji obranu uvedl, že insolvenční soud by měl tuto žalobu zamítnout, neboť v rámci insolvenčního řízení lze vést pouze spory vyvolané insolvenčním řízením (ust. § 159 odst. IZ) a nejsou zde tudíž dány podmínky řízení pro jeho vedení. Žádné právo žalobce nemůže dotčeno soupisem této pohledávky do majetkového soupisu dlužníka, neboť pokud žalobce uvádí, že není povinen z této pohledávky plnit, žalovanému nezbývá než ji uplatnit žalobou na plnění. Spor o vyloučení pohledávky z majetkové podstaty by byl namístě, pokud by nějaká třetí osoba tvrdila, že je věřitelem z této pohledávky namísto insolvenčního dlužníka (ust. § 225 odst. 1 IZ). V tomto sporu ovšem taková pochybnost není, pouze není zřejmé zda pohledávka existuje či ne. Je proto na ins. správci, aby v rámci civilního řízení prokázal exisenci a výši pohledávky v rámci žaloby na plnění, nikoliv incidenčního sporu o vyloučení z majetkové podstaty. Žalovaný dále uvedl, že žaloba na určení není opodstatněna tam, kde lze žalovat na splnění povinnosti.

Soud zjistil a má za prokázané z usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 99 INS 453/2009-A-23 ze dne 7. dubna 2009, že tento soud zjistil úpadek dlužníka a z usnesení č.j. MSPH 99 INS 453/2009-B-17 ze dne 10. června 2009, že prohlásil konkurs na majetek dlužníka. Ze soupisu majetkové podstaty ze dne 2. listopadu 2010 má soud za prokázané, že insolvenční správce zapsal do majetkové podstaty dlužníka pohledávku č. 5 ve výši 993 908,45 Kč za jednatelem dlužníka Vladimírem anonymizovano z titulu náhrady škody, neboť uvedený jednatel nepředal insolvenčnímu správci řádně pokladní hotovost.

Podle ustanovení § 225 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "InsZ") se mohou osoby, které tvrdí, že označený majetek neměl být do soupisu zahrnut proto, že to vylučuje jejich právo k majetku nebo že tu je jiný důvod, pro který neměl být zahrnut do soupisu, žalobou podanou u insolvenčního soudu domáhat rozhodnutí, že se tento majetek vylučuje z majetkové podstaty. Dle ustanovení § 225 odst. 2 InsZ musí být žaloba podána proti insolvenčnímu správci, a to ve lhůtě 30 dnů ode dne, kdy osobě uvedené v odstavci 1 bylo doručeno vyrozumění o soupisu majetku, k němuž uplatňuje právo. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba nejpozději posledního dne lhůty insolvenčnímu soudu. Podle ustanovení § 204 odst. 2 InsZ věřitelé, kteří se domáhají toho, aby věc, právo, pohledávka nebo jiná majetková hodnota byla vyloučena z majetkové podstaty, tak mohou učinit jen vylučovací žalobou podle tohoto zákona.

Vyhovět žalobě o vyloučení majetku ze soupisu majetkové podstaty lze při splnění následujících podmínek:

a) insolvenční správce zahrnul sporný majetek do soupisu majetkové podstaty, b) žaloba byla podána včas,

c) žaloba byla podána proti insolvenčnímu správci, d) v době rozhodování soudu trvají účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení (zjištěním úpadku, prohlášením konkursu) a majetek je stále zapsán v soupisu majetkové podstaty (nebyl ze soupisu majetkové podstaty vyňat či vyloučen), e) osoba žalobce odlišná od dlužníka prokáže, že majetek neměl být do soupisu majetkové podstaty zahrnutý a zároveň že právo, které vylučovalo zařazení majetku do soupisu majetkové podstaty, svědčí jí.

V daném případě považuje soud za splněné čtyři prvně jmenované podmínky, neboť žalovaná zapsala sporné pohledávky do soupisu majetkové podstaty, žalobce podal včas vylučovací žalobu proti insolvečnímu správci (o zahrnutí pohledávek do soupisu nebyl žalobce žalovanou vyrozuměn dle § 224 InsZ) a v době rozhodování zdejšího soudu probíhá nadále insolvenční řízení, v jehož rámci je řešen dlužníkův úpadek konkursem, a sporné pohledávky jsou stále zapsány do soupisu majetkové podstaty.

Soud tudíž dále zkoumal, zda žalobci coby dlužníkovu dlužníkovi (dlužník má pohledávku za žalobcem zapsanou do majetkového soupisu dlužníka) svědčí tvrzené právo, které by vylučovalo možnost zahrnutí sporných pohledávek do majetkové podstaty, respektive zda je žalobce osobou legitimovanou ve smyslu insolvenčního zákona k podání vylučovací žaloby, a v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu České republiky dospěl k závěru, že žalobce coby dlužníkův (úpadcův) dlužník k podání vylučovací žaloby aktivně legitimován není. Tento názor vyjádřil Nejvyšší soud České republiky např. v usnesení sp. zn. 29 Odo 734/2006 z 30. května 2006: Osoba, která se domáhá vyloučení majetku ze soupisu majetku konkursní podstaty, musí prokázat nejen to, že věc neměla být do soupisu zařazena, nýbrž i to, že právo, které vylučovalo zařazení věci do soupisu majetku konkursní podstaty, svědčí jí. Typickým příkladem, kdy vylučovací žaloba podle § 19 odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů, musí být pro absenci uvedeného předpokladu zamítnuta, je právě situace, ve které se vyloučení pohledávky sepsané do konkursní podstaty domáhá nikoli osoba, která tvrdí, že věřitelkou pohledávky je ona sama, nýbrž osoba, která je povinna úhradou sepsané pohledávky (úpadcův dlužník). Dlužník má totiž možnost uplatnit (stejně, jako kdyby konkursu vůbec nebylo) argumenty proti závěru, že ten, kdo se po něm domáhá splnění dluhu, věřitelem není, jako obranu ve sporu o zaplacení (sepsané) pohledávky.

Z porovnání dikcí aplikovaných norem (§ 19 ZKV a § 225 InsZ) dospěl soud k závěru, že nebylo úmyslem zákonodárce odchýlit se od ustálených postupů při vylučování majetku z majetkové podstaty, a proto je nejen možné, ale i nutné vycházet z ustálené judikatury Nejvyššího soudu České republiky týkající se srovnávaných norem. Dlužníkův dlužník (žalobce) má možnost obrany proti zahrnutí pohledávek do soupisu majetkové podstaty bud' ve sporu o plnění (při správcově uplatnění dlužníkových pohledávek za žalobcem) anebo v rámci určovací žaloby iniciované žalobcem dle § 80 písmo c) občanského soudního řádu. Za situace, kdy žalobce zpochybňuje existenci svých závazků odpovídajících správcem zahrnutých pohledávek dlužníka, žalobce nepochybně prokáže naléhavý právní zájem vedoucí k rozhodnutí o existenci, respektive neexistenci dlužníkova práva.

Soud uzavírá, že žalobce jakožto dlužníkův dlužník není oprávněn podat žalobu na vyloučení sporných pohledávek, a to ani v případě, kdyby uvedené pohledávky nebyly po právu, a proto žalobu pro nedostatek žalobcovi aktivní legitimace zamítl. Vzhledem ke shora uvedenému se soud proto nezabýval dalšími skutkovými tvrzeními žalobce, jejich právním hodnocením a prokazováním

Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalovaný měl ve věci plný úspěch, s tím, že se žalovaný práva na náhradu nákladů řízení vzdal. Soud proto žalovanému náhradu nákladů nepřiznal.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15-ti dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Městského soudu v Praze.

V Praze dne 11. května 2011

JUDr. Jaroslav Suchý, v.r. samosoudce

Za správnost vyhotovení: Bernhardtová