98 ICm 1360/2012
č.j.: 98 ICm 1360/2012-18









ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud V Praze rozhodl JUDr. Alešem Bartošem jako samosoudcem V právní věci žalobce: CETELEM ČR, á.s., se sídlem Karla Engliše 5/3208, 150 00 Praha 5, IČ:25085689, proti ŽalOVanéI Mgr. Šárce Mixově, se sídlem Štěpánská 39, 110 000 Praha 1, insolvenční správce dlužnice Barbory anonymizovano , anonymizovano , bytem Bellušova 49, 155 00 Praha 5 o určení sporně pohledávky takto:

I. Žaloba na určení, že žalobce má vůči dlužnici paní Barboře anonymizovano , anonymizovano , bytem Bellušova 49, 155 00 Praha 5 pohledávku ve výši 650.867,-Kč z titulu smlouvy o poskytnutí úvěru na koupi vozidla č.42103852350002 ze dne 02.03.2007 s e z a m í t á.

II. Zádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodněnn

Žalobce se svojí žalobou domáhal určení, že jeho pohledávka přihlášená do insolvenčního řízení ve věci dlužnice Barbory anonymizovano je po právu. Uvedl, že svoji pohledávku uplatnil přihláškou ze dne 15.03.2012 v celkově výši 650.867,-Kč. Na přezkumněm jednání konaném dne 19.04.2012 žalovaná jeho přihlášenou pohledávku zcela popřela pro pravost a výši. Jako důvod popření uvedla absolutní neplatnost smlouvy o úvěru. K pohledávce samě žalobce uvedl, že poskytl na základě písemně smlouvy ze dne 02.03.2007 dlužnici úvěr na koupi vozidla ve výši 650.000,-Kč. Splatnost jednotlivých splátek byla stanovena vždy k 15. dni v měsíci, úroková sazba byla sjednána ve výši 13.73%. Dlužnice se dostala do prodlení s úhradami splátek, žalobce proto od uvedené smlouvy o úvěru odstoupil. Dle názoru žalobce byla smlouva uzavřena platně a pro její popření není důvod.

Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby. Uvedla, že z podnětu dlužnice bylo zahájeno trestní stíhání samotné dlužnice a dalších dvou osob pro spáchání trestného činu úvěrového podvodu dle §250b odst.1/ tr.zákona. Jejich jednání mělo spočívat vtom, že Jiří B. po domluvě s Markem D. přiměl dlužnici, aby svým jménem uzavřela úvěrovou smlouvu s žalobcem. Dlužnice podepsala žádost o poskytnutí úvěru na koupi vozidla ve výši 650.000,-Kč určeného ke koupi konkrétního vozidla Škoda Octavia (označeného kódem VIN). Smlouvu uzavřela pro Jiřího B., který se zavázal splátky úvěru hradit. Dlužnice ve svém oznámení uvedla, že byla Jiřím B. podvedena, domnívala se, že podpis na žádosti není ještě deflnitivní podpis samotné úvěrové smlouvy, ke kterému dojde v bance nebo sídle společnosti žalobce. Úvěrová smlouva byla uzavřena prostřednictvím prodejce ABATON CAR s.r.o., žalobce smlouvu schválil a zaslal peníze na účet společnosti ABATON CAR s.r.o., která úvěr v plné výši přeposlala na účet Marka D., ten následně zaslal z úvěru částku 552.000,-Kč na účet Jiřího B. V průběhu trestního řízení bylo zjištěno, že vozidlo na jeho pořízení byl úvěr žalobcem poskytnut neexistuje, také pojistná smlouva předložená k úvěrové smlouvě nebyla dohledána v databázi České pojišťovny a.s. Vzhledem k promlčení bylo však trestní stíhání dlužnice, Jiřího B. a Marka D. zastaveno.

Soudu je z vlastní činnosti v řízení MSPH 98INS 1626/2012 známo, že na přezkumném jednání konaném dne 19.04.2012 byla přihlášená pohledávka žalobce popřena jak insolvenční správkyní, tak dlužnicí. Tato skutečnost vyplývá ze seznamu přihlášených pohledávek i z vyrozumění o popření ze dne 20.04.2012, které žalobce obdržel od žalované-sám žalobce toto vyrozumění k žalobě připojil. V tomto vyrozumění byl žalobce, který na přezkumném jednání nebyl přítomen, informován, že jeho přihlášenou pohledávku popřel insolvenční správce i dlužník a byl poučen, že žalobu na určení svého práva může podat proti správci a vůči dlužníkovi.

Žalobkyně dne 15.05.2012 podala žalobu na určení, že má vůči dlužnici pohledávku ve výši 650.867,-Kč. Jako žalovanou v žalobě označila pouze insolvenční správkyni Mgr. Sárku Mixovou, se sídlem Stěpánská 39, Praha 1.

Podle ustanovení § 16 insolvenčního zákona účastníky řízení v incidenčních sporech jsou žalobce a žalovaný, není-li dále stanoveno jinak (odstavec 1). Není-li dále stanoveno jinak, je bud žalobcem nebo žalovaným v incidenčním sporu insolvenční správce (odstavec 2).Vedlej ší účastenství v incidenčních sporech je přípustné (odstavec 3).

Podle ustanovení § 192 odst. 1 insolvenčního zákona dlužník, insolvenční správce a přihlášení věřitelé mohou popírat pravost, výši a pořadí všech přihlášených pohledávek. Stanovisko, které insolvenční správce zaujal k jednotlivým pohledávkám v seznamu přihlášených pohledávek, může při přezkumném jednání změnit.

Podle ustanovení § 198 insolvenčního zákona věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, mohou uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do třiceti dnů od přezkumného jednání; tato lhůta však neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění podle § 197 odst. 2. Žalobu podávají vždy proti insolvenčnímu správci. Nedojde-li žaloba ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu, k pohledávce popřené co do pravosti se nepřihlíží; pohledávka popřená co do výše nebo pořadí je v takovém případě zjištěna ve výši nebo v pořadí uvedeném při jej ím popření (odstavec 1).

V žalobě podle odstavce 1 může žalobce uplatnit jako důvod vzniku popřené pohledávky pouze skutečnosti, které jako důvod vzniku této pohledávky uplatnil nejpozději do skončení přezkumného jednání a dále skutečnosti, o kterých se žalobce dozvěděl později proto, že mu kupující ze smlouvy o prodeji podniku nebo jeho části podle obchodního zákoníku neoznámil včas převzetí dlužníkova závazku (odstavec 2). Vyj de-li v průběhu řízení o žalobě podle odstavce 1 najevo, že popřená pohledávka je pohledávkou vykonatelnou, není to důvodem k zamítnutí žaloby, žalovaný je však v takovém případě povinen prokázat důvod popření podle § 199 (odstavec 3).

Podle ustanovení § 200 insolvenčního zákona, není-li dále stanoveno jinak, nemá popření pohledávky dlužníkem vliv na její zjištění; jeho účinkem však vždy je, že pro pohledávku, kterou dlužník popřel co do její pravosti nebo výše, není v rozsahu popření upravený seznam přihlášených pohledávek exekučním titulem.

Podle ustanovení § 410 insolvenčního zákona, není-li dále stanoveno jinak, platí o přezkoumání přihlášených pohledávek za trvání účinnosti oddlužení obdobně § 190 až 202 (odstavec 1). Popření pohledávky nezajištěného věřitele dlužníkem má za trvání účinků schválení oddlužení tytéž účinky jako popření pohledávky insolvenčním správcem. Jestliže dlužník popřel pohledávku při přezkumném jednání, které se konalo před schválením oddlužení, nastávají účinky tohoto popření dnem, kdy nastaly účinky oddlužení; tento den je rozhodný i pro počátek běhu lhůty k podání žaloby o určení pravosti, výše nebo pořadí pohledávky (odstavec 2).

Podle ustanovení § 13 vyhlášky písemné vyrozumění o popření nevykonatelné pohledávky obsahuje označení insolvenčního soudu včetně spisové značky, pod kterou je insolvenční řízení vedeno, označení dlužníka a označení věřitele, jemuž je toto vyrozumění určeno, údaje umožňující identiflkaci popřené nevykonatelné pohledávky, informaci o tom, zda tato pohledávka byla popřena co do pravosti, výše nebo pořadí, stanovisko dlužníka, datum a podpis insolvenčního správce. U pohledávky popřené co do výše se ve vyrozumění uvede, v jaké výši byla insolvenčním správcem popřena, u pohledávky popřené co do pořadí se ve vyrozumění uvede, v jakém pořadí má být pohledávka podle insolvenčního správce uspokojena (odstavec 1). Vyrozumění dále obsahuje poučení, že pokud nepodá věřitel, jehož nevykonatelná pohledávka byla popřena, proti insolvenčnímu správci u insolvenčního soudu žalobu na určení pravosti, výše nebo pořadí pohledávky, nebude k pohledávce popřené co do pravosti nadále v insolvenčním řízení přihlíženo a pohledávka popřená co do výše nebo pořadí se bude pokládat za zjištěnou ve výši nebo pořadí uvedeném při jejím popření insolvenčním správcem. Ve vyrozumění se uvede i poučení, že věřitel, jehož nevykonatelná pohledávka byla popřena, se v podané žalobě může jako důvodu vzniku pohledávky dovolávat jen skutečností uvedených v přihlášce nebo při přezkumném jednání a dále skutečností, o kterých se věřitel dozvěděl později proto, že mu kupující ze smlouvy o prodeji podniku nebo jeho části podle obchodního zákoníku neoznámil včas převzetí dlužníkova závazku. Vyrozumění dále obsahuje poučení o tom, že lhůta k podání žaloby činí 30 dnů od přezkumného jednání a že tato lhůta neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění (odstavec 2).

Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí 29 ICdO 1/2011 uvedl, že popření pohledávky nezajištěného věřitele dlužníkem má za trvání účinků schválení oddlužení tytéž účinky jako popření pohledávky insolvenčním správcem. Přitom právo insolvenčního správce popřít přihlášenou pohledávky zakládají ustanovení § 192 a násl. insolvenčního zákona, s tím, že ustanovení § 198 insolvenčního zákona přiznává věřitelům popřených nevykonatelných pohledávek možnost uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu, ve lhůtě tímto ustanovením určené, a to proti insolvenčnímu správci.

Jakkoli se z výslovného znění ustanovení § 198 insolvenčního zákona na první pohled jeví, že pasivně legitimovaným v řízení o určení pravosti, výše či pořadí nevykonatelné pohledávky je vždy (pouze) insolvenční správce, v poměrech předvídaných ustanovením § 410 odst. 2 insolvenčního zákona, tj. v situaci, kdy pohledávku nezajištěného věřitele popře dlužník, a to za trvání účinků schválení oddlužení nebo při přezkumném jednání, které se konalo před (následným) schválením oddlužení, výše zmíněná premisa neplatí.

Má-li mít popření pohledávky nezajištěného věřitele dlužníkem vskutku stejné účinky jako popření pohledávky insolvenčním správcem, nelze totiž ustanovení § 16 odst. 1 a 2, § 192 odst. 1 a § 198 odst. 1 insolvenčního zákona vykládat izolovaně, bez vazby právě na ustanovení § 410 odst. 2 insolvenčního zákona. Insolvenční správce je účastníkem incidenčního sporu, nestanoví-li insolvenční zákon jinak (§ 16 odst. 2 insolvenčního zákona), vždy, a to bez ohledu na skutečnost, zda pohledávku popřel (v poměrech předvídaných ustanovením § 410 odst. 2 insolvenčního zákona) jen dlužník. Současně nelze přehlédnout, že insolvenční správce i dlužník mohou popřít pohledávku každý z jiných důvodů a žádnému z nich nelze upřít právo hájit své popření právě v incidenčním sporu zahájeném žalobou věřitele, jehož nevykonatelná pohledávka byla popřena. Byť insolvenční zákon v případě popření pohledávky dlužníkem výslovně pasivní legitimaci dlužníka (vedle insolvenčního správce) v incidenčním sporu neupravuje, lze ji dovodit právě z účelu sledovaného ustanovením § 410 odst. 2 insolvenčního zákona, které popření dlužníka přiznává stejné účinky jako popření insolvenčního správce a které v mezích daného ustanovení přiznává dlužníku právo aktivně ovlivnit, jaké pohledávky a v jaké výši budou v rámci oddlužení uspokojovány.

Z výše uvedeného tedy vyplývá, že podala-li žalobkyně v předmětné věci žalobu na určení své popřené pohledávky žalobu pouze proti insolvenční správkyni, není zde dána na straně žalované pasivní legitimace a soudu nezbylo než žalobu jako nedůvodnou zamítnout.

Nad rámec výše uvedeného považuje soud za nutné doplnit, že i kdyby nebylo nedostatku pasivní legitimace na straně žalované, není přihlášená pohledávka žalobkyně vůči dlužnici po právu. Jak vyplývá z Usnesení Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Zlínského kraje z28.06.2010, č.j. KRPZ-6017-70/TČ-2009-150581, kterým bylo zahájeno trestní stíhání dlužnice, Jiřího B. a Marka D. pro trestný čin úvěrového podvodu podle §250b odst.1/ Tr.zák., Jiří B. přiměl dlužnici, aby svým jménem uzavřela prostřednictvím dalšího obviněného Marka D. úvěrovou smlouvu s žalobcem. Dlužnice podepsala dne 02.03. 2007 Žádost/smlouvu o poskytnutí úvěru na koupi vozidla ve výši 650.000,-Kč, určený na nákup motorového vozidla Octavia VINzTMBDX16U242235417, které neexistuje a zavázala se uhradit 84 měsíčních splátek i když věděla, že úvěr splácet nebude, protože jej uzavírá pro obviněného Jiřího B. Potřebné doklady předala Jiřímu B., který zajistil, aby doklady a Žádost byly přes obviněného Marka D. a společnost ABATON CAR spol.s r.o. zaslány žalobci, který úvěr schválil a flnanční prostředky zaslal na účet společnosti ABATON CAR spol.s r.o. V průběhu trestního stíhání bylo policií ČR zjištěno, že flnanční prostředky z poskytnutého úvěru obdrželi od společnosti ABTON CAR spol.s r.o. obvinění Jiří B. a Marek D., vozidlo Octavia, na jehož pořízení byl úvěr sjednán neexistuje, dlužnice žádné vozidlo od společnosti ABATON CAR spol.s r.o. neodebrala.

Popsaný skutkový děj svědčí o tom, že dlužnice neuzavřela úvěrovou smlouvu s žalobcem vážně, zcela nepochybně v rozporu s ust. §37 odst.1/ ObčZ. Takový právní úkon je absolutně neplatný, žalobce se proto nemůže na základě takto uzavřené úvěrové smlouvy vůči dlužnici domáhat zaplacené částky z poskytnutého úvěru. Pokud by dlužnice uzavřením neplatné úvěrové smlouvy získala majetkový prospěch, nepochybně by žalobce na dlužnici mohl požadovat jeho vydání nebo jeho ekvivalent v penězích, jednalo-li by se o ve smlouvě uvedený osobní automobil. Jak však z výsledků vyšetřování policie ČR vyplývá, dlužnice nepřevzala ani osobní automobil Octavia, který byl pouze flktivní, neobdržela od žalobce ani žádnou flnanční částku. Žalobce flnanční částku dle úvěrové smlouvy vyplatil společnosti ABATON CAR spol.s r.o., na této společnosti se tedy musí domáhat jejího vrácení.

O nákladech řízení rozhodl soud dle §202 odst.1/ Insolvenčního zákona, dle nějž nemá žádný z účastníků ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího.

Nebude-li povinnost stanovená vykonatelným rozhodnutím splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat soudním výkonem rozhodnutí.

V Praze dne 7. března 2013

JUDr. Aleš Bartoš, v.r. samosoudce Za správnost vyhotovení: Čvančarová