96 ICm 1400/2010
Jednací číslo: 96 ICm 1400/2010-26

Městský soud v Praze rozhodl soudkyní JUDr. Kamilou Baluonovou ve věci žalobce Václava anonymizovano , anonymizovano , Konečná 66, 250 67 Klecany proti žalovanému Ing. Mgr. Ivoně Miechové, Betlémské náměstí 251/2, 110 00 Praha 1, insolvenční správkyni dlužníka Business Angels Investment a.s. o určení pravosti pohledávky

takto:

I. Žaloba o určení pravosti pohledávky přihlášené do insolvenčního řízení dlužníka Business Angels Investment a.s. věřitelem č. 73 Václavem Kuchtou, kterou insolvenční správkyně vyloučila z přezkumného jednání konaného dne 20.9.2010 ve výši 5 459,18,-Kč, se zamítá.

II. Žaloba o určení pravosti pohledávky přihlášené do insolvenčního řízení dlužníka Business Angels Investment a.s. věřitelem č. 73 Václavem Kuchtou, kterou insolvenční správkyně na přezkumném jednání konaném dne 20.9.2010 ve výši 2 702,47,-Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobou ze dne 11.10.2010 se žalobce domáhal určení pravosti popřené nevykonatelné pohledávky. Žalobce uvedl, že přihláškou pohledávky ze dne 26.7.2010 přihlásil do insolvenčního řízení dlužníka Business Angels Investment a.s. pohledávku ve výši 5 775,-Kč z titulu nezaplacení 6. splátky úroků z poskytnuté půjčky na základě smlouvy o půjčce ze dne 17.4.2008. částku 5 775,-Kč měl úpadce uhradit do 17.10.2009, pro případ prodlení byla smluvena smluvní pokuta ve výši 7,7% p.a. z neuhrazené částky do dne zaplacení. Úpadce ničeho neuhradil. Při přezkumném jednání, které se konalo dne 20.9.2010, insolvenční správkyně popřela pohledávku věřitele číslo 73/1 pro pravost ve výši 2 702,74,-Kč ( rozdíl mezi přihlášeným úrokem a skutečným sjednaným úrokem). Jako důvod částečného popření správkyně uvedla, že věřitel přihlásil úrok z půjčky ve výši 7,7% ročně, ve smlouvě o půjčce byl sjednán úvěr ve výši 6,5% ročně. Žalobce dále uvedl, že ve smlouvě ze dne 19.10.2009 je uvedeno, že úrok se sjednává ve výši 6,5%, ale ve vystaveném certifikátu o uznání závazku ze dne 19.10.2009 se věřitel zavázal uhradit celou výši půjčky včetně úroku ve výši 7,6 % ročně do 19.10.2010.

Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě ze dne 22.11.2010 uvedla, že žalobce přihlásil do insolvenčního řízení pohledávku ve výši 5 775,-Kč představující část nezaplaceného smluvního úroku z titulu smlouvy o půjčce ze dne 17.4.2008 a pohledávku ve výši 300 000,-Kč z titulu smlouvy o půjčce ze dne 19.10.2009 společně se smluvním úrokem ve výši od 19.10.2009 do 18.10.2010 ve výši 22 800,-Kč. Žalovaná přezkoumala pohledávku ve výši 5 775,-Kč a popřela ji. O úpadku dlužníka bylo rozhodnuto dne 21.7.2010 a zároveň byl na jeho majetek prohlášen konkurz. Žalovaná poukazuje na ustanovení § 170 písm. a) podle kterého se v insolvenčním řízení se neuspokojují úroky vzniklé před rozhodnutím o úpadku, pokud přirostly až v době po tomto rozhodnutí. Na základě tohoto ustanovení žalovaná nepřezkoumala pohledávku spočívající v úroku ve výši 7,7% z jistiny 300 000,-Kč, který přirostl až po rozhodnutí úpadku, resp. prohlášení konkurzu ( tj. od 21.7.2010), tedy částku 5 459,18,-Kč. Dále žalovaná učinila nesporným, že mezi dlužníkem a věřitelem byla dne 19.10.2010 uzavřena smlouva o půjčce. Na základě této smlouvy půjčil žalobce dlužníkovi částku 300 000,-Kč a zavázal se k úhradě smluvního úroku v výši 6,5% z jistiny ročně. Věřitel předal jistinu dlužníkovi v den uzavření smlouvy, resp. dlužník měl již tuto částku u sebe na základě jiné smlouvy o půjčce, ale na místo vrácení jistiny byla uzavřena nová smlouva. Dále žalovaná uvedla, že v den uzavření smlouvy o půjčce vystavil dlužník listinu certifikát uznání závazku a uznal svůj závazek spočívající v povinnosti splatit půjčku ve výši 300 000,-Kč včetně smluvního úroku ve výši 7,6% ročně z jistiny podle smlouvy o půjčce co do důvodu a výše. NA druhé straně listiny dlužník uvedl, že úrok činí 22 800,-Kč a je splatný dne 19.10.2010. K uvedenému žalovaná uvedla, že certifikát nemá náležitosti uznání duhu podle občanského zákoníku a dlužník pouze opakoval závazek vrátit půjčené peníze. I kdyby se jednalo o uznání dluhu, toto není samostatným zavazovacím úkonem, kterým by dlužník mohl založit nová závazek a prohlášení, že úrok se zvyšuje na 7,6 ročně není právním titulem vzniku závazku takto stanovený úrok hradit. Projev vůle dlužníka byla zakotven ve smlouvě o půjčce a nikoliv v certifikátu. Na základě tohoto lze konstatovat, že žalobce má nárok na úrok z půjčky ve výši 6,5% ročně z částky 300 000,-Kč. Žalovaná opětovně odkazuje na ust. § 170 písm. a) ins. zákona, kdy takto vypočtený úrok lze uspokojit toliko od 19,10 2009 do data prohlášení konkurzu. Rozdíl mezi přihlášenou částkou vypočtenou na základě úrokové sazby 7,6% a úrokovou sazbou 5,6% od 19.10.2009 do 21.7.2010 činí 2 742,70,-Kč. Na základě vylíčených skutečností a hodnocení žalovaná navrhuje žalobu zamítnout.

Z usnesení č.d. MSPH 96 INS 6098/2010-A-12 ze dne 21.7.2010 bylo zjištěno, že soud rozhodl o tom, že se zjišťuje úpadek dlužníka Business Angels Investment a.s. a na jeho majetek se prohlašuje konkurz. Insolvenční správkyní byla ustavena Ing. Mgr. Ivona Miechová.

Z přihlášky pohledávky, která byla zdejšímu soudu doručena dne 26.7.2010 a která byla datována dnem 26.7.2010 bylo zjištěno, že věřitel Václav Kuchta přihlásil do insolvenčního řízení dlužníka pohledávku v celkové výši 328 575,-Kč. Výše jistiny byla tvořena částkou 300 000,-Kč a jako důvod vzniku byla uvedena smlouva o půjčce ze dne 17.4.2008, která byla uzavřena na dobu 18 měsíců a smlouva o půjčce ze dne 19.10.2009, která byla uzavřena na dobu jednoho roku, tj. do 19.10.2010. Jako další okolnosti vzniku pohledávky uvedl, že ke smlouvě byla vystavena směnka ze dne 17.4.2008 a následně certifikát uznání závazku ze dne 19.10.2009 se splatností ke dni 19.10.2010. Dále věřitel uvedl, že přihlašuje příslušenství spočívající v 6. splátce splatné ke dni 17.10.2009 ve výši 5 775,-Kč a smluvní úrok ve výši 22 800,-Kč, celkem tedy 28 575,-Kč.

Z protokolu z přezkumného jednání ze dne 20.9.2010 bylo zjištěno, že pohledávka v.č. 73 v celkové výši 328 575,-Kč byla přezkoumána ve výši 323 115,82 Kč, z čehož správce uznal pohledávku ve výši 320 413,35 Kč a popřel ve výši 2 702,47,-Kč s tím, že ve zbytku pohledávky tj. ve výši 5 459,18 Kč se pohledávka nepřezkoumává a neuspokojuje dle ust. § 170 písm. a) ins. zákona.

Z upraveného listu seznamu přihlášených pohledávek bylo zjištěno, že insolvenční správkyně pohledávku rozepsala na pohledávku 73/1 ve výši 317 340,82,-Kč, kdy právním důvodem vzniku je jistina ze smlouvy o půjčce se smluvním úrokem ve výši 7,7% z jistiny od 19,10.2009 do 20.7.2010 ( 300 000,-Kč jistina + 17 340,82,-Kč příslušenství) a a na pohledávku č. 73/2 ve výši 5 775,-Kč jako jistinu vzniklou u titulu nezaplaceného příslušenství ( smluvní úrok ze smlouvy o půjčce ze dne 17.4.2008). Insolvenční správkyně uznala pohledávku ve výši 320 413,35,-Kč a popřela ve výši 2 702,47,-Kč, kdy u pohledávky č. 1 popřela pravost ve výši 2 702,40,-Kč představující rozdíl mezi věřitelem přihlášeným smluvním úrokem ve výši 7,7% p.a. od 19.10.2009 do rozhodnutí o úpadku a skutečně sjednaným smluvním úrokem ve smlouvě ve výši 6,5% za stejné období.

Z vyrozumění insolvenčního správce o popření pohledávky bylo zjištěno, že insolvenční správkyně vyrozuměla věřitele č. 73 o popření jeho nevykonatelné pohledávky, s tím, že pohledávku částečně popřela pro pravost ve výši 2 702,47,-Kč, důvodem popření je skutečnost, že věřitel přihlásil úrok z půjčky ve výši 7,7% ročně, ale ve smlouvě byl sjednán úrok ve výši 6,5% ročně. Ve zbývající části ve výši 320 413, 35,-Kč byla pohledávka zjištěna.

Z insolvenčního spisu bylo zjištěno, že věřitel č. 73 se neúčastnil přezkumného jednání

Ze smlouvy o půjčce ze dne 17.4.2008 uzavřené mezi Václavem Kuchtou a dlužníkem bylo zjištěno, že věřitel půjčil téhož dne dlužníkovi částku 300 000,-Kč na dobu 18 měsíců s úročením 7,7% ročně. Dlužník se zavázal částku vrátit do dne 17.10.2009. Dlužník se dále zavázal hradit věřiteli úroky ve splátkách, kterých bylo stanoveno celkem 6 ve výši 5 775,-Kč, kdy datum splatnosti poslední uplatněné splátky bylo stanoveno ke dni 17.10.2009. K zajištěná nároku věřitele byla dlužníkem vystavena zajišťovací směnka.

Ze smlouvy o půjčce ze dne 19.10.2009 uzavřené mezi Václavem Kuchtou a dlužníkem bylo zjištěno, že věřitel dlužníkovi půjčil částku 300 000,-Kč, dlužník se zavázal částku splatit do jednoho roku, výše smluvního úroku byla stanovena na 6,5% ročně z dlužné částky, úrok měl být splacen ke konci smluvního období. Seznam úhrady úroků dlužné částky je součástí uznání závazku. Datum splatnosti úroku je datum připsání dlužné částky na účet dlužníka. K zajištění nároku věřitele slouží uznání závazku .

Z certifikátu přiloženého ke smlouvě o půjčce ze dne 19.10.2009 bylo zjištěno, že dlužník prohlásil, že uznává svůj závazek spočívající v povinnosti splatit půjčku ve výši 300 000,-Kč. vč. úroku ve výši 7,6% podle smlouvy o půjčce ze dne 19.10.2009, datum splatnosti bylo stanoveno ke dni 19.10.2010. Dlužník uvedl, že svůj závazek uznává co do výše i důvodu. Součástí byl i rozpis plateb, ve kterém bylo uvedeno, že 1. úrok činí částku 22 800,-Kč, je splatný ke dni 19.10.2010. Jistinu tvoří částka 300 000,-Kč a je splatná ke dni 19.10.2010.

Mezi účastníky lze učinit nesporným, že smluvní strany Václav Kuchta a Business Angels Investment a.s. uzavřely dne 19.10.2009 smlouvu o půjčce, na základě které byla dlužníkovi poskytnuta půjčka ve výši 300 000,-Kč s úrokem. Účastníci souhlasili rozhodnutím bez nařízení jednání.

Na základě shora provedeného dokazování má soud za prokázané následující skutečnosti a vzal za svůj následující skutkový závěr:

Věřitel Václav Kuchta a dlužník uzavřeli dne 17.4.2008 smlouvu o půjčce ve výši 300 000,-Kč, kdy dlužníkovi byla stanovena lhůta 18 měsíců k tomu, aby jistinu dluhu vrátit věřiteli. Dále si smluvní strany smluvily, že věřitel bude dlužníkovi splácet smluvní úrok ve výši 7,7% ročně, celkem v 6 splátkách po 5 775,-Kč. Dlužník věřiteli splatil prvních 5 splátek, poslední splátka splatná ke dni 17.10.2009 nebyla dlužníkovi uhrazena . Dne 19.10.2009 byla mezi smluvními stranami uzavřena další smlouva o půjčce, ve které bylo stanoveno, že věřitel dlužníkovi půjčuje částku 300 000,-Kč, výše pevného úroku byla sjednána na 6,5% ročně. Dlužník vyhotovil certifikát, ve kterém prohlásil, že svůj závazek splatit dlužníkovi půjčku ve výši 300 000,-Kč a smluvní úrok ve výši 7,6% ročně uznává co do důvodu a výše a že tento závazek je splatný ke dni 19.10.2010. Částka tvořící smluvní úrok byla dlužníkem vyčíslena ve výši 22 800,-Kč. Na přezkumném jednání konaném dne 20.9.2010 insolvenční správkyně pohledávku dlužníka v částce 5 459,18,-Kč nepřezkoumala s tím, že je z přezkumu vyloučena ( § 170 písm. a) ins. zákona ) a ve zbývající části popřela pravost části smluvního úroku ve výši 2 702,47,-Kč, jelikož věřitel k výpočtu použil nesprávnou úrokovou sazbu deklarovanou ve uznání dluhu ze dne 19.10.2009.

Předmětem sporu je otázka, zda částka 5 459,18,-Kč, kterou insolvenční správkyně vyloučila z uspokojení a z přezkumného jednání podle ust. § 170 ins. zákona měla být insolvenční správkyní přezkoumána a uznána a dále otázka, zda insolvenční správkyně oprávněně popřela částku 2 702,47,-Kč, která byla popřena na základě skutečnosti, že ve smlouvě o půjčce ze dne 19.10.2009 byl smluvní úrok stanoven ve výši 6,5% z jistiny ročně, zatímco v certifíkátu Uznání závazku připojeném ke smlouvě ze dne 19.10.2009 byl smluvní úrok stanoven ve výši 7,6% ročně, celkem ve výši 28 000,-Kč.

Na základě shora uvedených skutečností postupoval insolvenční soud následovně :

Nejprve se soud zabýval skutečností, zda byla určovací žaloba podána včas.

Věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, mohou uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání; tato lhůta však neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění podle § 197 odst. 2 ( § 198 odst. 1 ins. zákona).

Věřitele, jehož nevykonatelná přihlášená pohledávka byla popřena při přezkumném jednání, jehož se nezúčastnil, o tom insolvenční správce písemně vyrozumí, a to i tehdy, je-li popření uvedeno v upraveném seznamu přihlášených pohledávek ( § 197 odst. 2 ins. zákona).

Věřitel č. 73 se neúčastnil přezkumného jednání, které se konalo dne 20.9.2010. Určovací žaloba byla u soudu podána dne 11.10.2010. Soud se nezabýval okamžikem doručení vyrozumění o popření nevykonatelné pohledávky věřiteli, jelikož je zřejmé, že mezi datem konání přezkumného jednání a podáním žaloby neuplynulo více než 30 dní a žaloba je podána včas.

Dále se soud zabýval předmětem sporu samotným.

Ad.1/ V insolvenčním řízení se neuspokojují žádným ze způsobů řešení úpadku, není-li dále stanoveno jinak úroky z pohledávek přihlášených věřitelů, vzniklých před rozhodnutím o úpadku, pokud přirostly až v době po tomto rozhodnutí ( § 170 odst. 1 písm. a) ins. zákona).

V případě vymezených nároků je třeba dbát při přezkumném jednání na řádný postup insolvenčního správce. Samotná skutečnost, že přihláškou pohledávky nebo postupem dle § 203 (pohledávky za podstatou) byl uplatněn některý z nároků vymezených v tomto ustanovení insolvenčního zákona, není důvodem, pro to, aby insolvenční správce takový nárok popřel. Pokud je nárok jinak oprávněný, má být insolvenčním správcem uznán. Současně musí insolvenční správce uvést, že jde o nárok vymezený v § 170 a nelze jej proto v průběhu insolvenčního řízení uspokojit. Kladné stanovisko insolvenčního správce k uplatněné pohledávce má pro věřitele velký význam pro vymáhání zjištěného nároku formou exekučního řízení (viz komentář k § 200)-viz. komentář k insolvenčnímu zákonu (BECK).

Na základě shora uvedeného zastává soud názor, že insolvenční správkyně při přezkumu pohledávky věřitele pochybila, jelikož částku, kterou vypočetla jako výši příslušenství přirostlou až po zjištění úpadku dlužníka vyloučila z přezkumného jednání. Přezkoumání takové pohledávky je možné a proveditelné, avšak i zjištěná pohledávka nebude v řádně vypočtené části uspokojena.

Se shora uvedených důvodů soud zamítl návrh žalobce pro předčasnost, neboť určení pravosti a výše pohledávky se lze domáhat až po přezkoumání částky na přezkumném jednání. Institut incidenční žaloby slouží k rozhodnutí sporu mezi správcem a věřitelem, pokud správce dojde k jinému názoru na přihlášenou pohledávku než přihlašující věřitel a pohledávku popře.

Ad.2/ Dále soud posuzoval postup insolvenční správkyně při přezkumu příslušenství přezkoumaného ve výši 23 115,82,-Kč (příslušenství přihlášené v celkové výši 28 575,-Kč minus vyloučená částka podle § 190 ins. zákona 5 459,18,-Kč). Insolvenční správkyně popřela částku 2 702,47,-Kč co do pravosti s tím, že úrok byl vypočten podle smluvní sazby 7,6% ročně stanovené v listině uznání závazku a nikoliv podle sazby 6,5% ročně stanovené ve smlouvě o půjčce ze dne 19.10.2009. Insolvenční správkyně vypočetla smluvní úrok podle sazby 6,5% ročně z jistiny za období od poskytnutí půjčky ( tj. 19.10.2009 ) do zjištění úpadku dlužníka (tj. dne 21.7.2010), celkem tedy 275 dní.

Žalovaná uvedla, že certifikát uznání závazku nemá náležitosti uznání dluhu podle ust. § 558 zákona č. 40/1964 Sb. a dále námitkou, že i v případě, že by certifikát byl uznáním závazku, není samostatným zavazovacím důvodem k úhradě vyššího smluvního úroku, ale toliko uznáním existujícího dluhu.

Uzná-li někdo písemně, že zaplatí svůj dluh určený co do důvodu i výše, má se za to, že dluh v době uznání trval. U promlčeného dluhu má takové uznání tento právní následek jen věděl-li ten, kdo dluh uznal, o jeho promlčení ( § 558 zákona č. 40/1964 Sb.)

Uznání dluhu je v systematice občanského zákoníku řazeno do části osmé-závazkové právo, oddílu pátého-zajištění závazků. Jedná se tedy o samostatný zajišťovací institut zakládající vyvratitelnou právní domněnku existence dluhu v době jeho uznání. K platnosti uznání dluhu je třeba, aby kromě obecných náležitostí právního úkonu bylo učiněno v písemné formě, obsahovalo vyjádření příslibu zaplatit dluh a uvedení důvodu dluhu a jeho výše. Určitost písemného projevu vůle je objektivní kategorií a takový projev vůle by neměl vzbuzovat důvodně pochybnosti o jeho obsahu ani u třetích osob (33 Odo 507/2001). Uznání dluhu je tedy zajišťovacím úkonem, nikoliv samostatným zavazovacím důvodem způsobujícím vznik závazku. Uznáním dluhu nelze založit závazek nový, lze toliko uznat závazek již existující.

Vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu ( § 41 zákona č. 40/1964 Sb.).

Má-li neplatný právní úkon náležitosti jiného právního úkonu, který je platný, lze se jej dovolat, je-li z okolností zřejmé, že vyjadřuje vůli jednající osoby ( § 41a odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb.).

Výše úroku musí být určitě a srozumitelně sjednána, jinak by takové ujednání bylo absolutně neplatné (§ 37), tj. výše úroku by měla být jasně stanovena, a rovněž lze doporučit, aby byl definován časový úsek, za který se úrok počítá (ročně, měsíčně, denně).

Soud má v dané věci za to, že dlužník platně uznal existenci svého závazku splatit věřiteli jistinu pohledávky ve výši 300 000,-Kč. Uznání dluhu co do důvodu a výše týkající se jistiny dlužné pohledávky splňuje zákonné náležitosti, tzn. že obsahuje obecné náležitosti právního úkonu, je učiněno písemně, je zřejmé, že dlužník si je své povinnosti vědom a důvod dluhu a jeho výše jsou uvedeny.

Soud se dále zabýval otázkou, zda je možné, aby dlužník jednostranným zajišťovacím právním úkonem změnil výši smluvního úroku, která byla oběma smluvními stranami sjednána ve smlouvě o půjčce, kterou uznání dluhu zajišťuje. Jak již bylo naznačeno shora, pokud jde o půjčku, jejímž předmětem je peněžité plnění, umožňuje občanský zákoník, aby věřitel a dlužník sjednali peněžitou odměnu za poskytnutí půjčky formou úroku. Vlastní půjčku nazýváme jistinou a úrok se nestává její součástí, tj. není možné požadovat na dlužníku úrok z úroku. Výše úroku musí být určitě a srozumitelně sjednána, jinak by takové ujednání bylo absolutně neplatné (§ 37), tj. výše úroku by měla být jasně stanovena, a rovněž lze doporučit, aby byl definován časový úsek, za který se úrok počítá (ročně, měsíčně, denně).

Smluvní strany vyjádřily svou vůli úročit půjčku smluvním úrokem v písemné smlouvě o půjčce, smluvní úrok byl stanoven ve výši 6,5% z jistiny ročně. Následně dlužník vyhotovil uznání dluhu, ve kterém změnil výši úroku na 7,6% z jistiny ročně a v tomto jednostranném zajišťovacím úkonu se věřiteli zavázal takto vypočtenou částku uhradit. Avšak, jak již bylo shora uvedeno, uznání dluhu není právním instrumentem, který by byl způsobilý způsobit vznik závazku, je toliko jakousi deklarací skutečnosti, že závazek existuje. Pokud bylo vůlí smluvních stran změnit výši smluveného úroku, měly v souladu s příslušnými ustanovení občanského zákoníku zvolit jiný právní instrument, kterým by k takové změně došlo. Konečně rovněž je v certifikátu výslovně odkázáno na smlouvu o půjčce, kde je uveden onen nižší úrok. Dispozitivnost norem občanského práva poskytuje účastníkům občanskoprávních vztahů oprávnění projevit v těchto vztazích svou vůli značně autonomně, i přes tuto skutečnost však stanoví alespoň základní pravidla vznikajících a zanikajících právních vztahů, která při hodnocení jejich obsahu nelze opomíjet, mezi něž patří právě i shora uvedený požadavek jasnosti a určitosti takových projevů.

Žalobce se v žalobě domáhal určení, aby soud určil, že pohledávka ve výši 2 702,47,-Kč je po právu zjištěna.Soud tedy došel k závěru, že jistinu nelze úročit smluvním úrokem ve výši 7,6% a že smluvní úrok měl být věřitelem uplatněn ve výši 6,5% tak, jak stanovila smlouva o půjčce ze dne 19.10.2009, soud žalobu co do určení pravosti pohledávky ve výši 2 702,47,-Kč zamítl.

Výrok III/:

O nákladech řízení bylo rozhodnuto na základě ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Dle § 202 IZ ve sporech o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolventnímu správci. Insolventnímu správci náklady řízení nevznikly, soud o nich nerozhodoval. Pokud se týká nákladů žalobce (soudní poplatek) uplatní se § 202 IZ a 142/1 o.s.ř.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode doručení jeho písemného vyhotovení k rukám Vrchního soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího.

V Praze dne 28. dubna 2011

JUDr. Kamila Balounová, v.r. samosoudce

Za správnost vyhotovení: Š. Švestková