95 ICm 3441/2012
Č.j. MSPH 95 ICm 3441/2012-52 (MSPH 95 INS 4090/2011)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Věrou Modlitbovou v právní věci žalobkyně Mgr. Ing. Gabriely Jandové, advokátky se sídlem v Praze 1, Lazarská 5, PSČ 11000, IČO 71658092, insolvenční správkyně dlužnice HRBS a.s. se sídlem v Praze 3, Kubelíkova 1224/42, PSČ 13000, IČO 25483871, zastoupené Mgr. Monikou Cihelkovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Lazarská 5, PSČ 11000, proti žalované Komerční bance, a.s. se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 33 čp. 969, PSČ 11407, IČO 45317054, o určení neúčinnosti právního úkonu dlužnice HRBS a.s. se sídlem v Praze 3, Žižkov, Kubelíkova 1224/42, PSČ 13000, IČO 25483871 takto:

I. Žaloba s návrhem, aby soud jednak určil, že právní úkony dlužnice HRBS a.s. se sídlem v Praze 3, Žižkov, Kubelíkova 1224/42, PSČ 13000, IČ 25483871 (dále též jen dlužnice ) spočívající v platbách ve prospěch žalované v celkové částce 2,084.664,76 Kč, uskutečněných jednotlivými realizacemi ve dnech 20.3.2011, 31.3.2011, 1.4.2011, 20.4.2011, 30.4.2011, 1.5.2011, 20.5.2011, 23.5.2011, 24.5.2011, 26.5.2011, 27.5.2011, 13.6.2011, 14.6.20155, 20.6.2011 a 1.9.2011 částkami ve výších 672.000,-Kč, 22.249,20 Kč, 2.259,-Kč, 1.469,-Kč, 1.469,-Kč, 600,-Kč, 20,-Kč, 672.000,-Kč, 18.361,38 Kč, 600,-Kč, 20,-Kč, 68.163,92 Kč, 28.513,30 Kč, 300.000,-Kč, 7.215,-Kč, 49.822,-Kč, 234.513,33 Kč, 1.342,86 Kč, 600,-Kč, 30,-Kč, 1.280,62 Kč, 1.865,05 Kč a 281,10 Kč, přikázanými z účtu číslo vedeného na jméno dlužnice Komerční bankou, a.s. se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 33 čp. 969, PSČ 11407, IČ 45317054 (dále též jen Komerční banka nebo žalovaná ), ve prospěch účtu číslo vedeného žalovanou, jsou vůči insolvenčním věřitelům v řízení vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou MSPH 95 INS 4090/2011 neúčinné, jednak zavázal žalovanou k zaplacení částky 2,084.664,76 Kč žalobkyni do majetkové podstaty dlužnice, se z a m í t á.

II. Žalobkyně je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 900,-Kč.

Odůvodnění:

Žalobkyně Mgr. Ing. Gabriela Jandová, advokátka se sídlem v Praze 1, Lazarská 5, PSČ 11000, IČO 71658092, insolvenční správkyně dlužnice HRBS a.s. se sídlem v Praze 3, Kubelíkova 1224/42, PSČ 13000, IČO 25483871 (dále též jen správkyně nebo žalobkyně ) se domáhá žalobou ze dne 15.11.2012 doručenou téhož dne zdejšímu soudu určení, že úkony dlužnice HRBS a.s. se sídlem v Praze 3, Kubelíkova 1224/42, PSČ 13000, IČO 25483871 (dále též jen dlužnice nebo dlužník ), spočívající v převodech částek 672.000,-Kč, 22.249,20 Kč, 2.259,-Kč, 1.469,-Kč, 1.469,-Kč, 600,-Kč, 20,-Kč, 672.000,-Kč, 18.361,38 Kč, 600,-Kč, 20,-Kč, 68.163,92 Kč, 28.513,30 Kč, 300.000,-Kč, 7.215,-Kč, 49.822,-Kč, 234.513,33 Kč, 1.342,86 Kč, 600,-Kč, 30,-Kč, 1.280,62 Kč, 1.865,05 Kč a 281,10 Kč (v celkové sumě 2,084.664,76 Kč) ve dnech 20.3.2011, 31.3.2011, 1.4.2011, 20.4.2011, 30.4.2011, 1.5.2011, 20.5.2011, 23.5.2011, 24.5.2011, 26.5.2011, 27.5.2011, 13.6.2011, 14.6.2011, 20.6.2011 a 1.9.2011 z účtu číslo 0 vedeného Komerční bankou, a.s. se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 33 čp. 969, PSČ 11407, IČO 45317054 (dále též jen Komerční banka nebo žalovaná ), na jméno dlužnice ve prospěch účtu číslo vedeného žalovanou jsou neúčinné; platby byly dlužnicí prováděny na úhradu závazku vzniklého na základě smlouvy o úvěru č. 0413010201318. Dlužnice provedla uvedené platby v době svého úpadku v rozporu s ustanovením § 111 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále též jen IZ ), přičemž jednostranné akty dlužnice nenaplňují skutkovou podstatu žádného povoleného jednání zakotveného citovaným paragrafem. Dlužničin úpadek byl zjištěn na základě mnohosti dlužničiných věřitelů a nepředložení řádných seznamů majetku a závazků dlužnicí ani po výzvě insolvenčního soudu. I kdyby nebyl dlužničin úpadek v době provedených bankovních převodů zřejmý, dlužničino napadené jednání muselo vzhledem k výši uskutečněných plateb (2,084.664,76 Kč) k úpadku dlužnice vést (objem dlužničiných závazků v insolvenci dosáhl cca 57,000.000,-Kč). Žalovaná byla plněním ze strany dlužnice zvýhodněna oproti ostatním insolvenčním věřitelům, respektive se žalované dostalo vyššího uspokojení, než by jí náleželo v konkursu.

Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby v plném rozsahu, přičemž nezpochybnila, že dlužnice uhradila ze svého bankovního účtu žalobkyní uváděné částky ve prospěch žalované (2,084.664,76 Kč); jednalo se o plnění dlužničiných závazků z uzavřené smlouvy o úvěru. Plnění dlužnice uskutečněná v době od 20.3.2011 do 8.6.2011 nemohou naplňovat charakteristiku protiprávních jednání, neboť v uvedeném období nebyly dány účinky zahájení insolvenčního řízení ve věci dlužnice; nelze se tedy dovolávat rozporu s § 111 IZ. Žalovaná nemohla o dlužničině úpadkové stavu vědět v době před jeho zjištěním insolvenčním soudem, přičemž o zvýhodnění žalované oproti ostatním dlužničiným věřitelům v situaci, při níž by žalovaná kompenzací (započtením) pohledávek dlužnice vůči ní získala vyšší uspokojení svých práv, nelze uvažovat.

Při svém rozhodování ve věci soud vycházel jak ze skutkových zjištění učiněných jednak na základě shodných tvrzení účastníků o skutkových okolnostech sporu, jednak na základě účastníky označených a předložených a soudem coby potřebných opatřených listinných důkazů dle § 120 odst. 2 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen OSŘ ), [výpisu z účtu č. 0 vedeného Komerční bankou ze dnů 20.3.2011 až 1.9.2011, smlouvy o úvěru registrační číslo 0413010201318 ze dne 10.11.2010, včetně úvěrových podmínek Komerční banky ze dne 26.8.2008], tak z obecně známých okolností, respektive skutečností známých zdejšímu soudu z jeho činnosti insolvenčního a rejstříkového soudu dle § 121 OSŘ. Dne 10.11.2010 podepsali dlužnice jako klient a Komerční banka smlouvu o úvěru č. 0413010201318, jejímž předmětem je poskytnutí úvěrových prostředků ve výši 4,700.000,-Kč; součástí dohody jsou Úvěrové podmínky Komerční banky pro fyzické osoby podnikatele a právnické osoby. Poskytnuté úvěrové prostředky, úroky, úroky z prodlení, odměnu Komerční banky (bankovní poplatky) a další nároky z uvedené smlouvy se zavázala dlužnice splácet na účet číslo vedený Komerční bankou. Dlužnice poukázala ve dnech 20.3.2011, 31.3.2011, 1.4.2011, 20.4.2011, 30.4.2011, 1.5.2011, 20.5.2011, 23.5.2011, 24.5.2011, 26.5.2011, 27.5.2011, 13.6.2011, 14.6.2011, 20.6.2011 a 1.9.2011 z účtu dlužnice číslo 35-9378010287/0100 vedeného Komerční bankou ve prospěch účtu číslo vedeného Komerční bankou částky 672.000,-Kč, 22.249,20 Kč, 2.259,-Kč, 1.469,-Kč, 1.469,-Kč, 600,-Kč, 20,-Kč, 672.000,-Kč, 18.361,38 Kč, 600,-Kč, 20,-Kč, 68.163,92 Kč, 28.513,30 Kč, 300.000,-Kč, 7.215,-Kč, 49.822,-Kč, 234.513,33 Kč, 1.342,86 Kč, 600,-Kč, 30,-Kč, 1.280,62 Kč, 1.865,05 Kč a 281,10 Kč pod označením plánovaná splátka úvěru/úroku, poskytnutá záruka (protizáruka, avalu), spravování úvěru, zaslání výpisu k úvěru, platba úroku/pokuty z prodlení a započteno. Vyhláškou č.d. MSPH 95 INS 4090/2011-A-2 ze dne 14.3.2011 oznámil zdejší soud, že k návrhu věřitelky CZO Morava s.r.o. se sídlem ve Valašském Meziříčí, Krásno nad Bečvou, Nádražní 359/17, PSČ 75701, IČO 26851971 (dále též jen původní insolvenční navrhovatelka nebo navrhovatelka a/ ) bylo zahájeno insolvenční řízení ve věci dlužnice. Usnesením č.d. MSPH 95 INS 4090/2011-A-7 ze dne 17.3.2011 odmítl zdejší soud vadný insolvenční návrh původní insolvenční navrhovatelky ze dne 14.3.2011; citované usnesení bylo téhož dne zveřejněno v insolvenčním rejstříku. Dne 1.4.2011 podala původní insolvenční navrhovatelka proti usnesení, jímž zdejší soud odmítl jeho insolvenční návrh ze dne 14.3.2011, odvolání. Podáním ze dne 29.4.2011 doručeným zdejšímu soudu dne 5.5.2011 přistoupila ve smyslu ustanovení § 107 odst. 1 až 3 IZ jako další insolvenční navrhovatelka, označovaná ve fázi své účasti v řízení do rozhodnutí o úpadku jako navrhovatelka b/, věřitelka GMV Martini CZ, s.r.o. sídlem v Brně, Poděbradova 63, IČO 46995293 (dále též jen GMV Martini CZ nebo původní navrhovatelka b/ ). Usnesením č.d. MSPH 95 INS 4090/2011 2 VSPH 396/2011-A-19 ze dne 25.5.2011 Vrchní soud v Praze změnil usnesení Městského soudu v Praze č.d. MSPH 95 INS 4090/2011-A-7 ze dne 17.3.2011 tak, že se odmítá jen insolvenční návrh navrhovatelky a/; citované pravomocné usnesení odvolacího soudu bylo dnem 25.5.2011 zveřejněno v insolvenčním rejstříku a dne 31.5.2011 bylo doručeno zdejšímu soudu. V seznamu závazků předloženém dlužnicí insolvenčnímu soudu podáním ze dne 7.10.2011 dlužnice označila jako nesporné následující pohledávky: pohledávky AUTO PALACE Vysočany s.r.o., IČO 25619012, ve výších 8.565,-Kč, 14.802,-Kč a 2.570,-Kč splatné 8.4.2011, pohledávku BP Bohemia CZ s.r.o., IČO 25933698, ve výši 129.600,-Kč splatnou 3.12.2010, pohledávky Františka Bebeláka, IČO 44598190, ve výších 29.142,-Kč, 16.605,-Kč, 129.060,-Kč, 142.200,-Kč a 70.560,-Kč splatné 30.10.2010, 23.11.2010, 23.12.2010 a 20.2.2011, pohledávku PLYNOSYSTÉM ZLÍN, s.r.o., IČO 60745967, ve výši 14.369,-Kč splatnou 11.12.2010, pohledávku PROFO SERVIS s.r.o., IČO 28985982, ve výši 98.400,-Kč splatnou 31.12.2010, pohledávku REKOM Nový Bydžov, a.s., IČO 25264737, ve výši 8.797,-Kč splatnou 13.11.2010, pohledávku S FORM, spol. s r.o., IČO 47973641, ve výši 70.392,-Kč splatnou 23.12.2010 a pohledávky Václav Jelínek, s.r.o., IČO 28710967, ve výších 7.410,-Kč, 9.108,-Kč, 3.900,-Kč, 13.650,-Kč, 18.916,-Kč, 7.606,-Kč, 8.719,-Kč a 5.978,-Kč splatné 1.12.2010, 7.12.2010, 27.12.2010, 30.12.2010, 5.1.2011, 7.1.2011, 10.1.2011 a 24.1.2011; o údajích uvedených v seznamu závazků prohlásila dlužnice, že jsou úplné a správné. V seznamu majetku předloženém dlužnicí insolvenčnímu soudu podáním ze dne 7.10.2011 dlužnice označila jako jediný majetek pohledávky dlužnice za 22 dlužníky v celkové výši 27,095.416,98 Kč; o údajích uvedených v seznamu majetku prohlásila dlužnice, že jsou úplné a správné. Usnesením č.d. MSPH 95 INS 4090/2011-A-79 ze dne 16.11.2011 zdejší soud mimo jiné zjistil úpadek dlužnice a ustanovil insolvenčního správce v osobě žalované. Vrchní soud v Praze usnesením č.d. MSPH 95 INS 4090/2011 3 VSPH 1500/2011-A-95 ze dne 14.3.2012 potvrdil usnesení zdejšího soudu č.d. MSPH 95 INS 4090/2011-A-79 ze dne 16.11.2011; v odůvodnění citovaného rozhodnutí Vrchní soud v Praze uvedl, že nesdílí ani závěr insolvenčního soudu o tom, že domněnka platební neschopnosti dlužníka byla založena podle § 3 odst. 1 písm.d) InsZ tím, že dlužník nesplnil uloženou procesní povinnost předložit seznamy svého majetku a závazků, protože jím předložené seznamy postrádají předepsané náležitosti. Z těchto zjištění vyplývá, že dlužník má nejméně 8 věřitelů s pohledávkami splatnými nikoli jen 30 dnů, ale dokonce déle než 3 měsíce. Tím je současně-vedle osvědčení plurality dlužníkových věřitelů a jejich pohledávek splatných déle než 30 dnů-naplněna podle § 3 odst. 2 písm.b) InsZ i domněnka, že tyto své závazky dlužník není schopen plnit. Tuto domněnku přitom dlužník nijak nevyvrátil, když podle seznamu majetku nevlastní žádné volné finanční prostředky, a nic takového netvrdil ani v odvolacím řízení. Odvolací soud proto dospěl k závěru, že dlužníkův úpadek ve formě platební neschopnosti dle § 3 odst. 1 ve spojení s § 3 odst. 2 písm. b) InsZ byl osvědčen, neboť v řízení bylo prokázáno, že má více věřitelů, a že vůči nim má peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, které není schopen plnit. Usnesením č.d. MSPH 95 INS 4090/2011-B-14 ze dne 14.2.2012 s účinky k témuž dni prohlásil zdejší soud na dlužničin majetek konkurs; citované usnesení bylo k dlužničinu odvolání zrušeno usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 22.3.2012 č.d. MSPH 95 INS 4090/2011 2 VSPH 298/2012-B-30; opakovaně byl konkurs na dlužničin majetek zdejším soudem prohlášen usnesením ze dne 1.6.2012 č.d. MPSH 95 INS 4090/2011-B-47 s účinky k uvedenému datu, přičemž tento konkurs stále probíhá.

Ostatní skutková zjištění vzešlá ze shora jmenovaných důkazů zdejší soud na tomto místě neuvádí, neboť, přes provedení výše zmíněných listin k důkazu, nejsou zjištění z nich vzniklá významná pro právní závěry níže řečené.

Neúčinnými jsou právní úkony, kterými dlužník zkracuje možnost uspokojení věřitelů nebo zvýhodňuje některé věřitele na úkor jiných. Za právní úkon se považuje též dlužníkovo opomenutí (§ 235 odst. 1 IZ). Neúčinnost dlužníkových právních úkonů, včetně těch, které tento zákon označuje za neúčinné a které dlužník učinil poté, co nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, se zakládá rozhodnutím insolvenčního soudu o žalobě insolvenčního správce, kterou bylo odporováno dlužníkovým právním úkonům (dále jen odpůrčí žaloba ), není-li dále stanoveno jinak (§ 235 odst. 2 IZ). Odporovat právním úkonům dlužníka může v insolvenčním řízení pouze insolvenční správce, i když nejde o osobu s dispozičními oprávněními, a to odpůrčí žalobou podanou proti osobám, které mají povinnost vydat dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů do majetkové podstaty (§ 239 odst. 1 věta prvá IZ). Insolvenční správce může podat odpůrčí žalobu ve lhůtě 1 roku ode dne, kdy nastaly účinky rozhodnutí o úpadku. Nepodá-li ji v této lhůtě, odpůrčí nárok zanikne (§ 239 odst. 3 IZ). Incidenčními spory jsou spory na základě odpůrčí žaloby [§ 159 odst. 1 písm. c) IZ]. Incidenční spor se projedná a rozhodne na návrh oprávněné osoby, podaný v rámci insolvenčního řízení u insolvenčního soudu; tento návrh má povahu žaloby (§ 160 odst. 1 IZ). Nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje (§ 7 IZ).

Shrnuto uvedené, mimo obecnou úpravu neúčinnosti právních úkonů obsaženou v zákoně č. 40/1964 Sb., Občanský zákoník, v rozhodném znění pozdějších předpisů účinném do 31.12.2013 (dále též jen OZ ), a v zákoně č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen NOZ ), zakotvuje IZ jako lex specialis možnost správce odporovat dlužníkovým právním jednáním (konání či opomenutí) naplňujícím některou ze skutkových podstat obsažených v §§ 240 až 242 IZ, jakož i aktům, které za neúčinné označuje IZ na jiných místech. K zahájení odpůrčího procesu je při trvajících účincích insolvenčního řízení povolán toliko správce, přičemž právo správce podat odpůrčí žalobu se prekluduje uplynutím 1 roku od zjištění dlužníkova úpadku. Neúčinným může být shledán pouze platný právní úkon (jednání), a to jen na základě rozhodnutí insolvenčního soudu v rámci incidenčního sporu zahájeného odpůrčí žalobou.

Skutečnostmi rozhodnými pro odpůrčí spor jsou jednak moment zjištění dlužníkova úpadku, potažmo rozhodnutí o způsobu řešení dlužníkova úpadku (konkurs, oddlužení, reorganizace), okamžik vzniku dlužníkova odporovatelného právního úkonu či aktu označeného zákonem jako neúčinného, zákonem stanovená lhůta pro podání incidenční žaloby oprávněnou osobou a jednak naplnění znaků skutkové podstaty neúčinného (odporovatelného) úkonu. Vyhovět žalobě o určení neúčinnosti dlužníkova právního úkonu či jednání (incidenční žalobě) lze při splnění následujících předpokladů: 1. dlužník učinil právní úkon v zákonem předpokládané době či ve prospěch zákonem předpokládaných osob, 2. dlužníkův právní úkon či jednání je platným úkonem či jednáním, 3. incidenční žaloba byla podána včas insolvenčním správcem, 4. v době rozhodování soudu trvají účinky insolvenčního řízení, 5. dlužníkův platný právní úkon či jednání nese znaky některé ze skutkových podstat odporovatelného či neúčinného úkonu. V daném případě považuje soud za splněné třetí a čtvrtou ze shora jmenovaných podmínek, neboť žalobkyně je ustanovena správkyní v insolvenční věci dlužnice, jejíž úpadek byl zjištěn s účinností ke dni 16.11.2011; předmětné incidenční řízení bylo u zdejšího soudu zahájeno správkyní proti žalované dne 15.11.2012, tj. v předposlední den lhůty předpokládané zákonem. Účinky insolvenční procedury, potažmo konkursu coby způsobu řešení dlužničina úpadku trvají. Soud se tedy dále zabýval řešením věcné důvodnosti uplatněné odporovatelnosti, respektive hloubáním o platnosti napadených dlužničiných aktů, potažmo možnosti přezkumu účinnosti projevů vůle spočívajících v uskutečněných platbách (otázkou vzniku vztahu dlužnice a žalovaného, respektive existence poměru dlužnice z právního důvodu či bez něj).

Smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky [§ 497 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů účinném do 31.12.2013 (dále jen ObchZ )]. Za sjednání závazku věřitele poskytnout na požádání peněžní prostředky lze sjednat úplatu, jestliže poskytování úvěru je předmětem podnikání věřitele (§ 499 ObchZ). Závazek platit úroky je splatný spolu se závazkem vrátit použité peněžní prostředky. Jestliže lhůta pro vrácení poskytnutých peněžních prostředků je delší než rok, jsou úroky splatné koncem každého kalendářního roku. V době, kdy má být vrácen zbytek poskytnutých peněžních prostředků, jsou splatny i úroky, které se jej týkají (§ 503 odst. 1 ObchZ). Dlužník je oprávněn vrátit poskytnuté peněžní prostředky před dobou stanovenou ve smlouvě. Úroky je povinen zaplatit jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků (§ 503 odst. 3 ObchZ). Dlužník je povinen vrátit poskytnuté peněžní prostředky ve sjednané lhůtě, jinak do jednoho měsíce ode dne, kdy byl o jejich vrácení věřitelem požádán (§ 504 ObchZ).

K otázce platnosti úvěrové smlouvy: Smlouva o úvěru jakožto absolutní obchod (obchodní závazek) může být uzavírána účastníky, kteří nemusejí být ani podnikateli v podnikatelském vztahu při vzniku závazku, ani podnikateli obecně [viz § 261 odst. 3 písm. d) ObchZ]. Pojmovým znakem smlouvy o úvěru jakožto dvoustranného (synallagmatického) právního úkonu je existence projevu vůle směřujícího k uzavření takovéto smlouvy, a to jak na straně věřitele, tak i dlužníka. Smlouva o úvěru musí vyhovovat nejen obecným náležitostem právních úkonů (§ 34 a násl. OZ), ale též náležitostem stanoveným v §§ 497 a násl. ObchZ. Podstatnými částmi smlouvy jsou určení věřitele a dlužníka a částky nebo limitu úvěru v konkrétní měně a vymezení jak závazku věřitele poskytnout peněžní prostředky, tak závazku dlužníka vrátit poskytnutý úvěr a zaplatit úrok. Forma úvěrového kontraktu není stanovena, dispozitivnost právní úpravy skýtá širokou smluvní volnost. Na rozdíl od smlouvy o půjčce (§ 657 až 658 OZ) není smlouva o úvěru reálným, nýbrž konsenzuálním kontraktem, tj. k platnosti smlouvy se nevyžaduje skutečné odevzdání předmětu úvěru. Výklad podal Nejvyšší soud České republiky (dále též jen Nejvyšší soud nebo NS ČR ) například v rozsudku ze dne 27.8.2003 sp.zn. 29 Odo 813/2001, když na dané téma uzavřel, že Smlouvu o úvěru může platně uzavřít jakýkoli subjekt. To, zda poskytování úvěru je předmětem činnosti věřitele, může být významné jen pro řešení otázky, zda si věřitel může platně sjednat úplatu za převzetí závazku poskytnout úvěr nebo pro úvahu o určení okruhu osob oprávněných tento smluvní vztah za věřitele založit. .

Se zřetelem k řečenému insolvenční soud míní, že úvěrovou smlouvou platně vznikl vztah dlužnice a žalované coby banky, neboť vůle řečených aktérů vedla k určení osob věřitele a dlužníka, stanovení limitu finančních prostředků poskytovaných žalovanou pro podnikatelské účely dlužnice a určení povinnosti dlužnice v konkrétní době půjčené peníze vrátit spolu s příslušejícím úrokem. Úvěrová smlouva je písemná a jsou v ní s dostatečnou určitostí a srozumitelností vymezeny předměty práv a povinností dlužnice i žalovaného. Platnou je i dohoda o způsobu určení výše a splatnosti jak poskytnutých financí, tak vracených peněžních prostředků úvěru a úroku. Soud přitom neshledává jako odporující zákonu ani ujednání o odměně žalované (úplatě za úvěr), neboť žalovaná je bankou a poskytování úvěru je předmětem podnikání žalované. K platnosti úvěrové smlouvy uzavírané žalovanou přitom nebyl vyžadován předchozí postup dle § 196a ObchZ.

Právním úkonem bez přiměřeného protiplnění se rozumí právní úkon, jímž se dlužník zavázal poskytnout plnění bezúplatně nebo za protiplnění, jehož obvyklá cena je podstatně nižší než obvyklá cena plnění, k jehož poskytnutí se zavázal dlužník (§ 240 odst. 1 IZ). Právním úkonem bez přiměřeného protiplnění se rozumí pouze právní úkon, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku, nebo právní úkon, který vedl k dlužníkovu úpadku. Má se za to, že právní úkon bez přiměřeného protiplnění učiněný ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, je úkonem, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku (§ 240 odst. 2 IZ). Právnímu úkonu bez přiměřeného protiplnění lze odporovat, byl-li učiněn v posledních 3 letech před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, anebo v době 1 roku před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch jiné osoby (§ 240 odst. 3 IZ). Zvýhodňujícím právním úkonem se rozumí právní úkon, v jehož důsledku se některému věřiteli dostane na úkor ostatních věřitelů vyššího uspokojení, než jaké by mu jinak náleželo v konkursu (§ 241 odst. 1 IZ). Zvýhodňujícím právním úkonem se rozumí pouze právní úkon, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku, nebo právní úkon, který vedl k dlužníkovu úpadku. Má se za to, že zvýhodňující právní úkon učiněný ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, je úkonem, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku (§ 241 odst. 2 IZ). Zvýhodňujícími právními úkony jsou zejména úkony, kterými dlužník prominul svému dlužníku splnění dluhu nebo jinak dohodl anebo umožnil zánik či nesplnění svého práva [§ 241 odst. 3 písm. c) IZ]. Zvýhodňujícímu právnímu úkonu lze odporovat, byl-li učiněn v posledních 3 letech před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, anebo v době 1 roku před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch jiné osoby (§ 241 odst. 4 IZ). Zvýhodňujícím právním úkonem není zřízení zajištění závazku dlužníka, obdržel-li za ně dlužník současně přiměřenou protihodnotu, právní úkon učiněný za podmínek obvyklých v obchodním styku, na základě kterého dlužník obdržel přiměřené protiplnění nebo jiný přiměřený majetkový prospěch, a to za předpokladu, že nešlo o úkon učiněný ve prospěch osoby dlužníkovi blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, a že osoba, v jejíž prospěch byl úkon učiněn, nemohla ani při náležité pečlivosti poznat, že dlužník je v úpadku, nebo že by tento úkon mohl vést k úpadku dlužníka, právní úkon, který dlužník učinil za trvání moratoria nebo po zahájení insolvenčního řízení za podmínek stanovených tímto zákonem [§ 241 odst. 5 písm. a) až c) IZ]. Nerozhodne-li insolvenční soud jinak, je dlužník povinen zdržet se od okamžiku, kdy nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, nakládání s majetkovou podstatou a s majetkem, který do ní může náležet, pokud by mělo jít o podstatné změny ve skladbě, využití nebo určení tohoto majetku anebo o jeho nikoli zanedbatelné zmenšení. Peněžité závazky vzniklé před zahájením insolvenčního řízení je dlužník oprávněn plnit jen v rozsahu a za podmínek stanovených tímto zákonem (§ 111 odst. 1 IZ). Omezení podle odstavce 1 se netýká úkonů nutných ke splnění povinností stanovených zvláštními právními předpisy, k provozování podniku v rámci obvyklého hospodaření, k odvrácení hrozící škody, k plnění zákonné vyživovací povinnosti a ke splnění procesních sankcí. Dále se omezení podle odstavce 1 nevztahuje na uspokojování pohledávek za majetkovou podstatou (§ 168) a pohledávek jim postavených na roveň (§ 169); tyto pohledávky se uspokojují v termínech splatnosti, je-li to podle stavu majetkové podstaty možné (§ 111 odst. 2 IZ). Započtení vzájemných pohledávek dlužníka a věřitele je po rozhodnutí o úpadku přípustné, jestliže zákonné podmínky tohoto započtení byly splněny před rozhodnutím o způsobu řešení úpadku, není-li dále stanoveno jinak (§ 140 odst. 2 IZ). Započtení podle odstavce 2 není přípustné, jestliže dlužníkův věřitel se ohledně své započitatelné pohledávky nestal přihlášeným věřitelem, nebo získal započitatelnou pohledávku neúčinným právním úkonem, nebo v době nabytí započitatelné pohledávky věděl o dlužníkově úpadku, anebo dosud neuhradil splatnou pohledávku dlužníka v rozsahu, v němž převyšuje započitatelnou pohledávku tohoto věřitele [§ 140 odst. 3 písm. a) až d) IZ].

K otázce odporovatelnosti plnění ze smlouvy o úvěru: K naplnění některé ze skutkových podstat odporovatelného právního úkonu zmíněných v §§ 240 až 242 IZ je především třeba, aby byla naplněna obecná definice neúčinného úkonu dle § 235 odst. 1 IZ. V případě zvýhodňujícího právního aktu pak musí být současně evidentní, že dlužníkovým právním úkonem (jednáním) učiněným byť z nedbalosti v době dlužníkova úpadku se některému z jeho věřitelů dostane na úkor ostatních věřitelů vyššího uspokojení, než jaké by mu jinak v konkursu náleželo; je-li takový právní úkon dlužníkem učiněn ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo s dlužníkem tvořící koncern, platí vyvratitelná domněnka, dle níž dlužník právně jednal ve stavu svého úpadku. Příkladmý výčet zvýhodňujících právních úkonů dlužníka zahrnuje konání či opominutí, jímž dlužník prominul svému dlužníku splnění dluhu nebo jinak dohodl či umožnil zánik nebo nesplnění svého práva. Zvýhodňujícím právním úkonem dlužníka přitom není žádné jednání, které lze podřadit pod některé z písmen a) až c) § 241 odst. 5 IZ, byť by jinak splňovalo dříve řečené podmínky. Pojmovým znakem zvýhodňujícího úkonu, jakož i úkonu bez přiměřeného protiplnění je dlužníkův úpadek, který musí být zjevný (ať už existující v době dlužníkova jednání či posléze nastalý v přímé souvislosti s dlužníkovým aktem). Jednání dlužníka bez přiměřeného protiplnění se považuje za jednání v úpadku, pakliže k němu došlo ve prospěch osoby dlužníku blízké (tvořící s dlužníkem koncern).

V dané věci uzavřela dlužnice úvěrovou smlouvu se žalovanou, která není osobou dlužnici blízkou ani nenaplňuje žádnou z charakteristik výčtu osob, které jsou dle IZ bez ohledu na pozici dlužníkových věřitelů vyňaty z možnosti výkonu funkce ve věřitelském orgánu (vedoucí zaměstnanci dlužníka, společníci dlužníka, s výjimkou akcionářů, pokud nepůsobí v orgánech dlužníka nebo nevlastní dlužníkovy akcie anebo jiné jím vydané účastnické cenné papíry v souhrnné hodnotě více než desetiny základního kapitálu dlužníka, a osoby tvořící s dlužníkem koncern-viz § 59 IZ), či tvoří nepřípustné podnikatelské (koncernové) spojení (viz §§ 240 a 241 IZ). Žalovaná zřetelně poskytovala dlužnici úvěrové prostředky v době předcházející jejich vracení dlužnicí. Splatnost jednotlivých částí úvěru dle ujednání smluvních stran nastávala v termínech stanovených smlouvou; splatné byly v době před zjištěním dlužničina úpadku splátky jistiny, úroky, bankovní poplatky (odměna za úvěr) a úroky z prodlení. Dlužnice vracela žalované půjčené sumy v době od března do září 2011, přičemž jednotlivé platby se pohybovaly v rozmezí deseti či stokorun (20,-Kč, 20,-Kč, 30,-Kč, 281,10 Kč, 600,-Kč, 600,-Kč, 600,-Kč), přes tisíce (1.280,62 Kč, 1.342,86 Kč, 1.469,-Kč, 1.469,-Kč, 1.865,05 Kč, 2.259,-Kč, 7.215,-Kč), desetitisíce (18.361,38 Kč, 22.249,20 Kč, 28.513,30 Kč, 49.822,-Kč, 68.163,92 Kč) až po statisícové splátky (234.513,33 Kč, 300.000,-Kč, 672.000,-Kč, 672.000,-Kč) z titulu splatné jistiny úvěru. Čtrnáct plateb v celkové výši 1,787.724,80 Kč proběhlo v době od 20.3.2011 do 24.5.2011, tj. v době, kdy, jak bude rozvedeno níže, neplatily účinky zahájeného insolvenčního řízení, na dlužnici se tak nevztahovalo omezení dle § 111 IZ. Zbývající plnění uskutečňované nikoli aktivním konáním dlužnice, nýbrž strháváním příslušných částek Komerční bankou z jí vedeného dlužničina účtu, v celkové výši 296.939,96 Kč se vztahuje k době od 26.5.2011 do 1.9.2011. Jelikož insolvenční soud nenahlíží na žalovanou jako na osobu dlužnici blízkou, není naplněna vyvratitelná domněnka existence dlužničina úpadku jak v době uzavírání úvěrové smlouvy, tj. k 10.11.2010, tak v době uskutečněných jednotlivých jednání (splátek dluhu). Úpadkový proces dlužnice byl k návrhu původní insolvenční navrhovatelky zahájen dnem 14.3.2011 (viz vyhláška zdejšího soudu č.d. MSPH 95 INS 4090/2011-A-2 ze dne 14.3.2011). Ve smyslu rozsudku Nejvyššího soudu sp.zn. 29 Cdo 677/2011 ze dne 27.2.2014 lze projev vůle, jímž dlužnice plnila dluh (peněžitý závazek) žalované (věřiteli), považovat za právní úkon ve smyslu ustanovení § 34 OZ, neboť jde o projev vůle směřující k zániku povinnosti splnit dluh (závazek); za takové projevy vůle, jimž mohla žalobkyně jako učiněným v době 1 roku před zahájením insolvenční procedury odporovat, je tedy možno pokládat veškeré uskutečněné platby.

Jak patrno ze shora popsaného, uzavřeli dlužnice a žalovaná dne 10.11.2010 úvěrovou smlouvu, na jejímž základě měla dlužnice právo čerpat finanční prostředky až do výše 4,700.000,-Kč pro podnikatelské účely a tyto vrátit spolu s úrokem, bankovními poplatky a úroky z prodlení; ve dnech 20.3.2011, 31.3.2011, 1.4.2011, 20.4.2011, 30.4.2011, 1.5.2011, 20.5.2011, 23.5.2011, 24.5.2011, 26.5.2011, 27.5.2011, 13.6.2011, 14.6.2011, 20.6.2011 a 1.9.2011 dlužnice plnila peněžité závazky z poskytnutého úvěru (úroků, odměny za úvěr-bankovních poplatků, úroků z prodlení). Jak pojednáno výše, žalovaná není osobou dlužnici blízkou, nelze tedy nastolit domněnku dlužničina úpadku v době konání dlužnice z uvedeného důvodu. Úpadek dlužnice byl v souladu se shora citovanými závěry odvolacího soudu osvědčen až 16.11.2011; povinnost tvrdit, že dlužnice byla v bankrotujícím stavu dříve, přitom tížila žalobkyni. Ta nemohla břemeno tvrzení splnit odkazem na sumu závazků dlužnice zjištěných v době po uskutečnění napadených dlužničiných jednání. Fakt, že v době od ledna do srpna 2010 vykazovala dlužnice toliko jediný splatný závazek ve výši cca 27.000,-Kč, nevede insolvenční soud k závěru o existenci dlužničina úpadku v době uzavření úvěrové smlouvy, a to bez ohledu na informace plynoucí z dlužnicí předložených seznamů (majetku a závazků) v době po zahájení insolvenčního procesu. Skutečnost, že v říjnu 2011 dlužnice nedisponovala dostatečným množstvím volných finančních prostředků pokrývajícím sumu dlužničiných závazků splatných k inkriminovanému termínu /říjen 2011/), nelze vztáhnout k období od března do září 2011; takový závěr nelze učinit ani na základě provedených důkazů, ani na základě okolností zřejmých z probíhajícího insolvenčního procesu. Vzhledem k řečenému míní insolvenční soud, že dlužnice neplnila v době svého úpadku. Vrchní soud v Praze ve výše citovaném usnesení ze 14.3.2012 uzavřel, že dlužnice má 8 věřitelů, jimž není schopna plnit závazky splatné více než tři měsíce. Jakkoli byla poslední platba ve výši 281,10 Kč dlužnicí uskutečněna dnem 1.9.2011, gros plateb v době po 25.5.2011 proběhlo do června 2011. Sama dlužnice svoji platební neschopnost popírala, stejně jako zpochybňovala existenci většiny dlužničiných závazků. Za této situace nelze považovat dlužničin úpadkový stav za zjevný, tedy žalovanou při náležité péči rozpoznatelný. Plnění splátek úvěrové jistiny, jakož i úroků a bankovních poplatků, lze považovat jak za právní úkon učiněný za podmínek obvyklých v obchodním styku, tak za úkon nutný k provozování podniku v rámci obvyklého hospodaření ve smyslu §§ 241 a 111 IZ. Napadená dlužničina jednání nelze z důvodů uvedených považovat ani za vedoucí k dlužničinu úpadku, když žalobkyně nenabídla dostatek informací o ekonomickém a právním stavu dlužnice. Pojmovým znakem odpůrčích nároků přitom je dlužníkův úpadek, neboť odporovat lze dle shora citované úpravy právě takovým zvýhodňujícím nebo zkracujícím úkonům či aktům bez přiměřeného protiplnění, které dlužník činil v době svého úpadku nebo které k jeho úpadku vedly.

Zrekapitulováno řečené, správkyně podala včas odpůrčí žalobu, jíž napadla plnění peněžitého závazku jako neúčinné právní úkony dlužnice. Správkyně dovozovala mimo zvýhodňujících aktů dlužnice též závěr o dlužničině právním jednání odporujícím dikci § 111 IZ, skutková zjištění plynoucí z dosavadního průběhu insolvenční procedury (včetně incidentů souvisejících s konkursem dlužnice) nenaplňují definici konání či opomenutí dlužnice ani bez přiměřeného plnění, ani zvýhodňujícího žalovanou a ani v rozporu s ustanovení § 111 IZ. Třebaže lze i akt učiněný dlužníkem bez přiměřeného protiplnění za určité situace současně považovat za jednání zvýhodňující dlužníkova věřitele, v posuzované věci chybí základní předpoklad pro vznik odpůrčího nároku. Není možno uzavřít, že některá z dlužničiných jednání uskutečněných ve dnech 20.3.2011, 31.3.2011, 1.4.2011, 20.4.2011, 30.4.2011, 1.5.2011, 20.5.2011, 23.5.2011 a 24.5.2011 odporují účinku zahájeného insolvenčního řízení ve věci dlužnice ve smyslu ustanovení § 111 IZ; účinky zahájeného úpadkového procesu trvaly v době od 14.3.2011 do 17.3.2011 včetně, pokračování působení této procedury lze vztáhnout až ode dne 25.5.2011 (den zveřejnění usnesení Vrchního soudu v Praze č.d. MSPH 95 INS 4090/2011 2 VSPH 396/2011-A-19 v insolvenčním rejstříku). Uvedené dlužničiny akty současně nelze považovat za jednání v době dlužničina úpadku či k němu vedoucí; domněnka úpadku nemohla být nastolena jednak pro absenci blízkého vztahu dlužnice a žalované, jednak pro neprokázání existence dlužničiných splatných závazků vůči vícero věřitelům v době uskutečněných plateb za současné absence disponibilních prostředků dlužnice. Závěr Vrchního soudu v Praze obsažený v jeho usnesení ze dne 14.3.2012 č.d. MSPH 95 INS 4090/2011 3 VSPH 1500/2011-A-95 o tom, že Odvolací soud proto dospěl k závěru, že dlužníkův úpadek ve formě platební neschopnosti dle § 3 odst. 1 ve spojení s § 3 odst. 2 písm. b) InsZ byl osvědčen, neboť v řízení bylo prokázáno, že má více věřitelů, a že vůči nim má peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, které není schopen plnit. Za takové situace-vzhledem k mezím odvolacího přezkumu vytyčeným ve výše citovaném ustanovení § 141 InsZ-nemá pro posouzení věcné správnosti napadeného usnesení významu, že existenci splatné pohledávky za dlužníkem nelze mít u žádného z navrhovatelů, tedy ani u navrhovatele a), za doloženou. , pak jednoznačně vyvrací tvrzení žalobkyně o tom, že dlužnice měla v době uskutečněných plateb (březen až září 2011) splatné závazky za GMV Martini CZ vystupující jako původní navrhovatelka b/. Na uvedeném faktu nemůže nic změnit výsledek přezkumného jednání či příslušného (odporového) incidentu vzešlého z přezkumu. K prokázání existence splatných pohledávek dlužničiných věřitelů v době dlužničina napadeného konání by muselo být provedeno rozsáhlé dokazování, jímž by měla být prokázána konkrétní (v souzené věci absentující) skutková tvrzení žalobkyně (o konkrétních předmětech práv a povinností ze vztahů uzavřených dlužnicí a konkrétními osobami, splnění jednotlivých povinností či porušení individualizovaných závazků atd.).

Vzhledem ke shora uvedenému míní soud, že v daném případě nebylo prokázáno dlužničino jednání v době jejího úpadku či k jejímu úpadku vedoucího. Úvěrový vztah coby platně sjednaný a plnění dlužničiných závazků z něj nevykazuje znaky právních úkonů zmíněných v ustanovení

§§ 235 až 242 IZ. Plnění dluhu uskutečněné v době od 20.3.2011 do 14.5.2011 nenaplňuje ani dikci § 111 odst. 3 IZ. Žalobkyně odporovala jednotlivým dlužničiným aktům ve lhůtě zakotvené v ustanovení § 241 odst. 4 IZ, neboť k řečeným plnění dlužničiných závazků došlo v době 1 roku před zahájením insolvenčního řízení vedeného zdejším soudem pod spisovou značkou MSPH 95 INS 4090/2011, respektive po jeho zahájení. Vzhledem k neprokázání dlužničina úpadku v době jejího konání (či přímé souvislosti mezi dlužničiným konáním a vznikem jejího úpadku) nelze však presumovat neúčinnost dlužničina jednání ani při naplnění jiných znaků některého z neúčinných aktů dle §§ 240 až 242 IZ ani jako odporující některému ustanovení IZ [§ 111 IZ, § 140 odst. 3 písm. b) IZ, § 205 odst. 4 IZ či § 238 IZ]. Současně nebyla prokázána vědomost žalované o úpadkovém stavu dlužnice, přičemž na významu tak nabyla výhrada žalované týkající se žalobkyní uplatňovaného zvýhodnění žalované oproti ostatním insolvenčním věřitelům. Žalovaná jednak je insolvenční věřitelkou (číslo 39) se zjištěnými (přihlášenými) pohledávkami vůči dlužnici, jednak mohla z řečených důvodů pohledávky vůči dlužnici z úvěrového vztahu na základě smlouvy číslo 0413010201318 ze dne 10.11.2010 platně (a účinně) započíst proti pohledávkám dlužnice; v době do 16.11.2011 žalovaná o dlužničině úpadku nevěděla a nezískala pohledávky z úvěrového vztahu (z 10.11.2010) neúčinným právním jednáním. Na základě shora popsaného skutkového stavu ubíraje se zmíněnými úvahami a názory soud uzavřel, že odpůrčí nárok správkyně nenašel oporu v právu, když plnění z úvěrové smlouvy nebyla insolvenčním soudem shledána ani jako zvýhodňující právní úkony dlužnice, ani jako odporující zákonné dikci. Soud tedy ze všech shora vyjmenovaných důvodů žalobu zamítl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

O nákladech řízení soud rozhodl dle § 163 IZ v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 OSŘ. Žalovaná měla ve věci plný úspěch, soud tedy s odkazem na nález Ústavního soudu sp.zn. Pl. ÚS 39/13 ze dne 7.10.2014 uložil žalobkyni povinnost uhradit náklady řízení žalované odpovídající paušální výši hotových výdajů za 3 úkony ve věci á 300,-Kč v celkové výši 900,-Kč. Insolvenční soud přihlédl jednak k tomu, že žalobkyně byla právně zastoupena, jednak k pozici žalobkyně, která mimo odbornost advokátky vykonává funkci insolvenční správkyně, tj. profesionálky v oboru úpadkového práva.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku l z e podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení, a to k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího.

Tento rozsudek se považuje za doručený okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku. Lhůta k podání odvolání však začíná běžet ode dne, kdy byl tento rozsudek doručen v písemném vyhotovení.

V Praze dne 26. listopadu 2015 Mgr. Věra Modlitbová, v.r. samosoudkyně

Za správnost vyhotovení: Jana Sušická