95 ICm 3174/2012
Č.j. MSPH 95 ICm 3174/2012-81 (MSPH 95 INS 4090/2011)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Věrou Modlitbovou v právní věci žalobkyně EMPO spol. s r.o. se sídlem v Jemnici, U Černého mostu 1029, PSČ 67531, IČO 46971807, zastoupené JUDr. Ivanem Štanclem, advokátem se sídlem v Jihlavě, Komenského 1, PSČ 58601, proti žalované Mgr. Ing. Gabriele Jandové, advokátce se sídlem v Praze 1, Lazarská 5, PSČ 11000, insolvenční správkyni dlužnice HRBS a.s. se sídlem v Praze 3, Žižkov, Kubelíkova 1224/42, IČO 25483871, zastoupené Mgr. Monikou Cihelkovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Lazarská 5, PSČ 11000, o vyloučení majetku z majetkové podstaty

takto:

I. Osobní automobil Ferrari California F149, RZ 4J5 6005, VIN: , rok výroby 2010, zapsaný v soupisu majetkové podstaty dlužnice HRBS a.s. se sídlem v Praze 3, Žižkov, Kubelíkova 1224/42, IČ 25483871, v oddílu Movitý majetek (A) pod pořadovým číslem 13, s e vylučuje z majetkové podstaty dlužnice HRBS a.s. se sídlem v Praze 3, Žižkov, Kubelíkova 1224/42, IČ 25483871.

II. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 26.684,-Kč k rukám právního zástupce žalobkyně JUDr. Ivana Štancla, advokáta se sídlem v Jihlavě, Komenského 1, PSČ 58601.

Odůvodnění:

Žalobkyně se domáhá žalobou ze dne 22.10.2012 vyloučení osobního automobilu tovární značky Ferrari California F149, RZ 4J5 6005, VIN: , rok výroby 2010, zapsaného v soupisu majetkové podstaty dlužnice HRBS a.s. se sídlem v Praze 3, Žižkov, Kubelíkova 1224/42, IČ 25483871 (dále též jen dlužnice nebo dlužník ), pod položkou A13 (dále též jen osobní automobil ) z majetkové podstaty dlužnice (dále též jen podstata ). Uplatněný nárok žalobkyně zdůvodňuje jednak okolnostmi, za nichž se dozvěděla o tom, že žalovaná coby insolvenční správkyně (dále též jen správkyně nebo správce nebo žalovaná ) zapsala osobní automobil do soupisu podstaty (dále též jen soupis ), jednak skutečnostmi zakládajícími právo žalobkyně k osobnímu automobilu; aktivní legitimaci opírá žalobkyně o vlastnické právo k osobnímu automobilu nabyté v dobré víře argumentujíc důkazním břemenem a tíhou tvrzení žalované, pokud jde o zpochybnění aktů dlužnice v pozici původního vlastníka osobního automobilu. Žalobkyně dedukuje vlastnické právo z kupní smlouvy ze dne 9.3.2012 uzavřené jmenovanou v dobré víře se společností (obchodní korporací) Hošek Motor a.s. se sídlem v Brně, Židenice, Žarošická 4315/17, PSČ 62800, IČO 63484463 (dále též jen Hošek Motor ), přičemž žalobkyně neměla důvod pochybovat o oprávnění Hošek Motor nakládat s osobním automobilem. Předchozím vlastníkem osobního automobilu byla HD stavební s.r.o. se sídlem v Praze 3, Žižkov, Roháčova 145/14, PSČ 13000, IČO 29018501 (dále též jen HD stavební ), která v srpnu 2011 prodala osobní automobil Hošek Motor za cenu nepatrně vyšší, než za jakou jej později koupila žalobkyně (3,600.000,-Kč).

Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby v celém rozsahu s poukazem na důvody vedoucí správkyni k zahrnutí osobního automobilu do soupisu; dlužnice převedla vlastnické právo k osobnímu automobilu v době po zahájení insolvenčního řízení vedeného zdejším soudem v její věci pod spisovou značkou MSPH 95 INS 4090/2011, a tento úkon dlužnice je tak ve smyslu ustanovení § 111 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále též jen IZ ), neúčinným. Ve smyslu judikatury vážící se k problematice neúčinných a odporovatelných aktů dlužníků v rámci probíhajícího úpadkového procesu přitom nebyla žalovaná povinna domáhat se před zápisem osobního automobilu do soupisu soudní deklarace řečené absence účinků dlužničina jednání. Dobrou víru žalobkyně zpochybňují dle žalované možnost získání příslušných informací prostřednictvím veřejně přístupného registru (insolvenční rejstřík) a údaje zaznamenané v osvědčení o registraci vozidla (technický průkaz).

Při svém rozhodování ve věci soud vycházel jak ze skutkových zjištění učiněných jednak na základě shodných tvrzení účastníků o skutkových okolnostech sporu, jednak na základě účastníky označených a předložených a soudem coby potřebných opatřených listinných důkazů dle § 120 odst. 2 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen OSŘ ) [kupní smlouvy č. PO3/12 ze dne 9.3.2012, faktury č. 20120224 s označením č. dokladu 120063 ze dne 9.3.2012, osvědčení o registraci vozidla technický průkaz číslo UE 239840, kupní smlouvy č. V25/11 ze dne 15.8.2011, včetně předávacího protokolu, master-listů č. OS 11001231 ze dne 14.3.2011 a č. OS11001434 ze dne 23.3.2011, sdělení Ministerstva dopravy ze dnů 20.3.2012 a 27.6.2012, seznamu majetku ze dne 7.2.2012, vyrozumění žalované ze dne 7.10.2012, včetně dokladu o doručení uvedeného vyrozumění žalobkyni, osvědčení o registraci vozidla technický průkaz číslo UD 894298, podání Městského úřadu Moravské Budějovice ze dnů 2.11.2015 a 18.11.2015], tak z obecně známých okolností, respektive skutečností známých zdejšímu soudu z jeho činnosti insolvenčního a rejstříkového soudu dle § 121 OSŘ. Osobní automobil byl prvně registrován v České republice dne 17.9.2010, jako jeho vlastník byla v uvedenou dobu registrována dlužnice. Vyhláškou ze dne 14.3.2011 č.d. MSPH 95 INS 4090/2011-A-2 bylo zdejším soudem oznámeno zahájení insolvenčního řízení ve věci dlužnice k návrhu věřitelky CZO Morava s.r.o. se sídlem ve Valašském Meziříčí, Krásno nad Bečvou, Nádražní 359/17, PSČ 75701, IČO 26851971 (dále též jen původní insolvenční navrhovatelka nebo navrhovatelka a/ ). Usnesením č.d. MSPH 95 INS 4090/2011-A-7 ze dne 17.3.2011 odmítl zdejší soud vadný insolvenční návrh původní insolvenční navrhovatelky ze dne 14.3.2011; citované usnesení bylo téhož dne zveřejněno v insolvenčním rejstříku. Dne 1.4.2011 podala původní insolvenční navrhovatelka proti usnesení, jímž zdejší soud odmítl jeho insolvenční návrh ze dne 14.3.2011, odvolání. Podáním ze dne 29.4.2011 doručeným zdejšímu soudu dne 5.5.2011 přistoupila ve smyslu ustanovení § 107 odst. 1 až 3 IZ jako další insolvenční navrhovatelka, označovaná ve fázi své účasti v řízení do rozhodnutí o úpadku jako navrhovatelka b/, věřitelka GMV Martini CZ, s.r.o. sídlem v Brně, Poděbradova 63, IČO 46995293. Ke dni 6.5.2011 je jako vlastník osobního automobilu registrována HD stavební. Usnesením ze dne 25.5.2011 č.d. MSPH 95 INS 4090/2011 2 VSPH 396/2011-A-19 Vrchní soud v Praze změnil usnesení Městského soudu v Praze č.d. MSPH 95 INS 4090/2011-A-7 ze dne 17.3.2011 tak, že se odmítá jen insolvenční návrh navrhovatelky a/; citované pravomocné usnesení odvolacího soudu bylo dnem 25.5.2011 zveřejněno v insolvenčním rejstříku a dne 31.5.2011 bylo doručeno zdejšímu soudu. Dne 15.8.2011 podepsali Hošek Motor jako kupující a HD stavební coby prodávající kupní smlouvu č. V25/11, jejímž předmětem je prodej a převod osobního automobilu za kupní cenu 3,822.000,-Kč. Odstavec 1/ citované dohody obsahuje ujednání, dle nějž HD stavební prodává osobní automobil a Hošek Motor přijímá osobní automobil do vlastnictví. Odstavec 2/ zmíněné smlouvy vyjadřuje vědomost Hošek Motor o tom, že osobní automobil je použitým vozidlem s provozním opotřebením odpovídajícím stáří a počtu najetých kilometrů. Dne 15.8.2011 podepsali Hošek Motor jako přejímající a HD stavební coby předávající předávací protokol ke kupní smlouvě č. V25/11; obsahem protokolu je vyjádření uskutečnění předání osobního automobilu HD stavební a jeho převzetí Hošek Motor, která je od 17.8.2011 evidována jako vlastník osobního automobilu. Usnesením č.d. MSPH 95 INS 4090/2011-A-79 ze dne 16.11.2011 zdejší soud mimo jiné zjistil úpadek dlužnice a ustanovil insolvenčního správce v osobě žalované. Vrchní soud v Praze usnesením č.d. MSPH 95 INS 4090/2011 3 VSPH 1500/2011-A-95 ze dne 14.3.2012 potvrdil usnesení zdejšího soudu ze dne 16.11.2011 č.d. MSPH 95 INS 4090/2011-A-79; v odůvodnění citovaného rozhodnutí Vrchní soud v Praze uvedl, že nesdílí ani závěr insolvenčního soudu o tom, že domněnka platební neschopnosti dlužníka byla založena podle § 3 odst. 1 písm.d) InsZ tím, že dlužník nesplnil uloženou procesní povinnost předložit seznamy svého majetku a závazků, protože jím předložené seznamy postrádají předepsané náležitosti. Z těchto zjištění vyplývá, že dlužník má nejméně 8 věřitelů s pohledávkami splatnými nikoli jen 30 dnů, ale dokonce déle než 3 měsíce. Tím je současně-vedle osvědčení plurality dlužníkových věřitelů a jejich pohledávek splatných déle než 30 dnů-naplněna podle § 3 odst. 2 písm.b) InsZ i domněnka, že tyto své závazky dlužník není schopen plnit. Tuto domněnku přitom dlužník nijak nevyvrátil, když podle seznamu majetku nevlastní žádné volné finanční prostředky, a nic takového netvrdil ani v odvolacím řízení. Odvolací soud proto dospěl k závěru, že dlužníkův úpadek ve formě platební neschopnosti dle § 3 odst. 1 ve spojení s § 3 odst. 2 písm. b) InsZ byl osvědčen, neboť v řízení bylo prokázáno, že má více věřitelů, a že vůči nim má peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, které není schopen plnit. Usnesením ze dne 14.2.2012 č.d. MSPH 95 INS 4090/2011-B-14 s účinky k témuž dni prohlásil zdejší soud na dlužníkův majetek konkurs; citované usnesení bylo k dlužničinu odvolání usnesením Vrchního soudu v Praze č.d. MSPH 95 INS 4090/2011 2 VSPH 298/2012-B-30 ze dne 22.3.2012 zrušeno; opakovaně byl konkurs na dlužničin majetek zdejším soudem prohlášen usnesením ze dne 1.6.2012 č.d. MPSH 95 INS 4090/2011-B-47 s účinky k tomuto datu, přičemž tento konkurs stále probíhá. Dne 9.3.2012 podepsali Hošek Motor jako prodávající a žalobkyně coby kupující kupní smlouvu č. PO3/12, jejímž předmětem je prodej a koupě osobního automobilu za kupní cenu 3,600.000,-Kč včetně daně z přidané hodnoty. Odstavec 1/ citované dohody obsahuje ujednání, dle nějž Hošek Motor prodává osobní automobil a žalobkyně přijímá osobní automobil do vlastnictví. Odstavec 2/ zmíněné smlouvy vyjadřuje vědomost žalobkyně o tom, že osobní automobil je použitým vozidlem s provozním opotřebením odpovídajícím stáří a počtu najetých kilometrů. Fakturou číslo 20120224 s číslem dokladu 120063 vyúčtovala Hošek Motor žalobkyni kupní cenu osobního automobilu v celkové výši 3,600.000,-Kč s konstatací zaplacené zálohy ve výši 3,100.000,-Kč na základě vystavené faktury číslo 281120100. Žalobkyně je evidována ke dni 12.3.2012 jako vlastník osobního automobilu. Dne 6.7.2012 zapsala žalovaná do soupisu v oddílu Movitý majetek (A) pod pořadovým číslem 13 osobní automobil. Dne 10.10.2012 vyrozuměla správkyně žalobkyni o tom, že osobní automobil zahrnula do soupisu. Dne 24.10.2012 došla ke zdejšímu soudu žaloba o vyloučení osobního automobilu z podstaty s odkazem na předchozí vyrozumění správkyně o zápisu osobního automobilu do soupisu a informace žalované o možnosti iniciace incidenčního řízení.

Ostatní skutková zjištění vzešlá ze shora jmenovaných důkazů zdejší soud na tomto místě neuvádí, neboť, přes provedení výše zmíněných listin k důkazu, nejsou zjištění z nich vzniklá významná pro právní závěry níže řečené.

Skutečnostmi rozhodnými pro danou věc jsou jednak doba zahájení insolvenčního řízení ve věci dlužnice, respektive účinky spojené se zahájením úpadkové procedury, jednak moment zjištění dlužničina úpadku, potažmo prohlášení konkursu na majetek dlužnice a zápis osobního automobilu do soupisu, jednak okamžik zahájení excindačního procesu. Insolvenční řízení ve věci dlužnice bylo zahájeno dnem 14.3.2011, přičemž tímto dnem začaly platit účinky spojené se zahájením insolvenční procedury zakotvené mimo jiné v ustanovení § 111 IZ ve znění účinném k řečenému datu; účinností usnesení zdejšího soudu č.j. MSPH 95 INS 4090/2011-A-7 ze dne 17.3.2011, tj. zveřejněním uvedeného rozhodnutí v insolvenčním rejstříku v souladu s ustanovením § 146 odst. 1 IZ ve znění účinném k řečenému datu účinky spojené se zahájením úpadkového procesu ve věci dlužnice zanikly. Dlužničin úpadek byl v obživlém řízení zjištěn dne 16.11.2011 a konkurs na majetek dlužnice byl prohlášen dne 14.2.2012, respektive 1.6.2012, přičemž správkyně dne 6.7.2012 zahrnula osobní automobil do soupisu a vyrozuměla o uvedené skutečnosti žalobkyni.

Podle ustanovení § 225 odst. 1 IZ se mohou osoby, které tvrdí, že označený majetek neměl být do soupisu zahrnut proto, že to vylučuje jejich právo k majetku nebo že tu je jiný důvod, pro který neměl být zahrnut do soupisu, žalobou podanou u insolvenčního soudu domáhat rozhodnutí, že se tento majetek vylučuje z majetkové podstaty. Dle ustanovení § 225 odst. 2 IZ musí být žaloba podána proti insolvenčnímu správci, a to ve lhůtě 30 dnů ode dne, kdy osobě uvedené v odstavci 1 bylo doručeno vyrozumění o soupisu majetku, k němuž uplatňuje právo. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba nejpozději posledního dne lhůty insolvenčnímu soudu. Podle ustanovení § 204 odst. 2 IZ věřitelé, kteří se domáhají toho, aby věc, právo, pohledávka nebo jiná majetková hodnota byla vyloučena z majetkové podstaty, tak mohou učinit jen vylučovací žalobou podle tohoto zákona.

Vyhovět žalobě o vyloučení majetku ze soupisu (excindační žalobě) lze při splnění následujících předpokladů: 1. správce zahrnul majetek do soupisu, 2. excindační žaloba byla podána včas, 3. excindační žaloba byla podána proti správci, 4. v době rozhodování soudu trvají účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení (zjištěním úpadku, prohlášením konkursu) a majetek je stále zapsán v soupisu (nebyl ze soupisu vyňat či vyloučen), 5. osoba žalobce odlišná od dlužníka prokáže, že majetek neměl být do soupisu zahrnutý a zároveň že právo, pro které neměl být majetek zařazený do soupisu, svědčí jí, tedy osobě žalobce (např. z titulu vlastnického práva, oprávněné držby atd.). V daném případě považuje soud za splněné čtyři prvně jmenované podmínky, neboť žalovaná zapsala osobní automobil do soupisu, žalobkyně podala včas excindační žalobu proti správkyni (ve lhůtě předpokládané shora citovaným paragrafem), v době rozhodování zdejšího soudu probíhá nadále insolvenční řízení, v jehož rámci je řešen dlužničin úpadek konkursem, a osobní automobil je stále zapsán do soupisu. Soud tedy dále zkoumal, zda žalobkyni svědčí tvrzené právo, které by vylučovalo možnost zahrnutí osobního automobilu do podstaty, vlastně zda byly dány důvody pro to, aby správkyně osobní automobil do soupisu zahrnula.

Při hodnocení otázky žalobkyní dovozovaného vlastnického práva k osobnímu automobilu vycházeje ze závěrů obsažených v konstantní judikatuře týkající se uvedené problematiky se musel soud nejprve zabývat otázkou účinnosti dlužničina jednání spočívajícího v převodu osobního automobilu v době po zahájení insolvenčního řízení. Jakkoli byla dlužnice v insolvenčním procesu vedeném zdejším soudem pod spisovou značkou MSPH 95 INS 4090/2011 v době od 14.3.2011 dle § 111 odst. 1 IZ v rozhodném znění povinna zdržet se nakládání s majetkovou podstatou v míře přesahující nepodstatnou změnu ve skladbě, využití nebo určení dlužničina majetku či překračující nezanedbatelné zmenšení tohoto majetku, vyjma rámce obvyklého hospodaření, odvracení hrozící škody či plnění procesních sankcí, to vše pod hrozbou možné neúčinnosti jednání učiněného v rozporu s uvedenou restrikcí vůči dlužničiným věřitelům, popsaný zákaz pozbyl působnosti dnem 17.3.2011, tedy dnem zveřejnění usnesení zdejšího soudu č.j. MSPH 95 INS 4090/2011-A-7 o odmítnutí vadného insolvenčního návrhu původního insolvenčního navrhovatele. Byť již dne 5.5.2011 přistoupil do úpadkové procedury v pozici dalšího insolvenčního navrhovatele jiný dlužničin věřitel, nelze považovat účinky spojované IZ se zahájením insolvenčního řízení za znovu oživlé bez současného soudního rozhodnutí (viz oznamovací povinnost soudu o zahájení insolvenčního řízení upravená v §§ 101 a 102 IZ). Uvedený závěr konvenuje dikci § 107 odst. 2 IZ, dle nějž musí nově vstoupivší insolvenční navrhovatel přijmout stav řízení v době svého přistoupení; tato premisa není vyloučena ani odstavci 3 a 4 citovaného paragrafu. Rozhodnutím vracejícím v dané věci původní působení zahájeného úpadkového procesu je usnesení Vrchního soudu v Praze č.j. MSPH 95 INS 4090/2011 2 VSPH 396/2011-A-19 ze dne 25.5.2011. Výkladem e ratione legis lze dospět k jedinému závěru, totiž, že účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení mohly být oživeny nejdříve ve chvíli, kdy vešlo ve známost rozhodnutí odvolacího soudu jako soudu insolvenčního o tom, že postup zdejšího soudu byl správný; tímto rozhodnutím bylo současně konstatováno postavení dalších insolvenčních navrhovatelů a dlužnice. Se zřetelem k dopadům zahájení insolvenčního procesu se tak zdejší soud domnívá, že účinnost znovuzahájené procedury je třeba vztáhnout v dané věci až ke dni účinnosti (právní moci) rozhodnutí potvrzujícího správnost předchozího postupu.

Vzav v potaz popsaný skutkový a právní stav týkající se průběhu insolvenčního řízení vedeného zdejším soudem ve věci dlužnice, insolvenční soud uzavírá, že dlužničin akt spočívající v převodu osobního automobilu v době od 17.3.2011 do 25.5.2011 není jednáním porušujícím omezení stanovená v § 111 IZ a tedy konáním ex lege vůči dlužničiným věřitelům neúčinným. V souzené věci sice nebyl prokázán okamžik, v němž měla dlužnice převést vlastnické právo k osobnímu automobilu na třetí osobu (HD stavební), bylo však postaveno na jisto, že registrovaným vlastníkem osobního automobilu byla ke dni 6.5.2011 již dlužnice nebyla, neboť byl vyznačen převod vlastnictví k osobnímu automobilu ve prospěch HD stavební. Sdělení příslušného registru (Ministerstva dopravy) koliduje s informacemi plynoucími z ostatních k důkazu provedených dokumentů (osvědčení o registraci vozidla, kupní smlouvy ze dnů 15.8.2011 a 9.3.2012 a podání Městského úřadu Moravské Budějovice ze dnů 2.11.2015 a

18.11.2015), přičemž je vyvráceno tvrzení žalované, že dlužnice byla ke dni 27.6.2012 vlastnicí či oprávněnou držitelkou (provozovatelkou) osobního automobilu. Na tomto místě považuje soud za vhodné vyjádřit se současně k argumentům žalované, jimiž správkyně poukazuje na judikaturní závěry týkající se postupu při zapisování předmětu plnění z dlužníkova neúčinného úkonu (právního jednání) do soupisu v případě porušení zákazu obsaženého v § 111 IZ dlužníkem. Správkyně se domnívá, že je zproštěna povinnosti uplatnit před sepsáním řečeného plnění (předmětu) deklaraci neúčinnosti dlužničina aktu učiněného v rozporu s ustanovením § 111 IZ, a odkazuje v uvedeném směru na judikaturu na dané téma, například usnesení Vrchního soudu v Praze č.j. 38 ICm 1348/2010 102 VSPH 90/2011-44 (KSPH 38 INS 3926/2009) ze dne 15.9.2011. Aniž by hodnotil odůvodnění jmenovaného soudu obsažené v řečeném rozhodnutí, zdejší soud míní, že se zřetelem ke změně dikce §§ 111 a 235 IZ ve znění účinném od 1.1.2014 bude třeba postup při sepisování majetkové podstaty dlužníků a argumentaci zvoleného způsobu zahrnování majetkových hodnot podrobit důkladné revizi. Nutnost změny přístupu k dané problematice plyne mimo jiné z účinnosti nově zakotvené úpravy (i pro řízení zahájená před 1.1.2014) a z obsahu nového uspořádání pravidel prospívajících dlužníkovi i jistotě třetích osob. V dané věci přitom obrana žalované stran možnosti zahrnutí plnění (předmětu) z dlužničina úkonu postrádá smysl, neboť žalovaná nebyla schopna identifikovat konkrétní datum uskutečnění údajně neúčinného dlužničina konání; dlužnice se tak nemohla žádného porušení restrikce zakotvené v ustanovení § 111 IZ v nespecifikované době dopustit.

Vzhledem k absenci protiprávního jednání dlužnice coby původního vlastníka osobního automobilu pak bylo lze dále posuzovat žalobkyní tvrzené nabytí vlastnického práva k osobnímu automobilu, přičemž technickým průkazem žalobkyně dokládá svoji registraci v pozici evidovaného vlastníka zmíněné věci. Jakkoli byla žalovanou zpochybňována dobrá víra žalobkyně při koupi osobního automobilu od jednoho z jeho předchozích držitelů (vlastníků), nebyla tato výhrada žalovanou nikterak konkrétně vyjádřena, vyjma námitky neúčinnosti dlužničina převodu osobního automobilu učiněného údajně po zahájení insolvenčního řízení. Původní úprava nabývání vlastnického práva zakotvená v zákoně č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů účinném do 31.12.2013 (dále též jen OZ ) vychází ze zásady Nemo plus iuris ad alium transferre potest, quam ipse habet (nikdo nemůže na jiného přenést více práv, než má sám). Uvedená zásada znamená, že vlastnické právo lze nabýt pouze od vlastníka, neboť pouze vlastníku svědčí oprávnění vlastníka obsažená v § 123 OZ; pouze vlastník je oprávněn s věcí nakládat a předmět svého vlastnictví zcizit. Řečený princip může být dle civilní úpravy kodifikované před 1.1.2014 prolomen jednak ochranou dobré víry, jednak předpokladem možnosti nabytí movitých věcí od nevlastníka s důrazem na právní jistotu účastníků právních vztahů; druhá varianta je přitom součástí normativní úpravy obsažené v zákoně č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů účinném do 30.12.2013 (dále též jen ObchZ ), která dopadá na daný případ. Soud proto hodnotil posloupnost nabyvatelů osobního automobilu v souvislosti s dobrou vírou žalobkyně s ohledem na účinný převod osobního automobilu dne 15.8.2011 HD stavební a žalobkyní předloženou kupní smlouvou ze dne 9.3.2012.

Podle ustanovení § 446 ObchZ kupující nabývá vlastnické právo i v případě, kdy prodávající není vlastníkem prodávaného zboží, ledaže v době, kdy kupující měl vlastnické právo nabýt, věděl nebo vědět měl a mohl, že prodávající není vlastníkem a že není ani oprávněn zbožím nakládat za účelem jeho prodeje.

Aplikuje výše uvedené myšlenky a úvahy na souzenou věc při akceptaci nálezové judikatury Ústavního soudu, pokud jde o výklad právních úkonů, a při respektování obecných principů důvěry v právo, právní jistoty a předvídatelnosti právních aktů strukturujících právní řád, soud učinil následující závěry. Žalobkyně na základě předložené kupní smlouvy mohla nabýt vlastnické právo k osobnímu automobilu i v případě, že by HD stavební nebyla předchozím vlastníkem, neboť jmenovaná společnost je podnikatelem v oboru výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona. K nabytí vlastnického práva k movité věci, jíž osobní automobil je, dle původně kodifikované civilní úpravy není třeba intabulace a k tomuto dochází zásadně tradicí bez ohledu na evidenci vedenou příslušnými institucemi. V technických průkazech číslo UED894298 a UE239840 však HD stavební evidována jako registrovaný vlastník je, a to s účinností minimálně od 4.8.2011. Žalobkyně by ani nahlédnutím do příslušného veřejného registru (insolvenčního rejstříku) nemohla dospět k závěru o protiprávnosti (neúčinnosti) převodu osobního automobilu provedeného dlužnicí přede dnem 6.5.2011 (ze všech shora vylíčených důvodů), přičemž ani zápis osobního automobilu do soupisu správkyní dne 6.7.2012 nemohl ve smyslu ustanovení § 217 zapříčinit nelegálnost konání žalobkyně při nabývání osobního automobilu, neboť k postupu žalované došlo až po uzavření inkriminovaných kupních smluv mezi HD stavební, Hošek Motor a žalobkyní. Jelikož žalobkyně nemohla o plánovaném zahrnutí osobního automobilu správkyní až do 10.10.2012 vědět, je chráněna dobrou vírou vztahující se k době, kdy byla kupní smlouva uzavírána. Uvedený závěr je podpořen zápisem žalobkyně coby evidovaného vlastníka osobního automobilu v příslušném registru, stejně jako sděleními instituce vedoucí příslušnou evidenci (centrální registr vozidel). Žalobkyně se tak stala v souladu s citovanými názory na základě kupní smlouvy ze dne 9.3.2012 vlastníkem osobního automobilu.

Na základě zjištěného skutkového stavu je zřejmé, že žalovaná coby správkyně neměla důvod sepsat osobní automobil do podstaty, neboť nemohla dospět k závěru, že dlužničin akt neznámého data by odporoval tehdejší dikci § 111 IZ; žádné další zpochybnění následných převodů vlastnického práva k osobnímu automobilu žalovaná ani v rámci předmětného insolvenčního řízení ani v průběhu daného excindačního sporu neuplatnila. Způsob úhrady kupní ceny osobního automobilu nelze považovat za významný (tedy hodný zřetele) fakt, který by byl schopen vyvrátit řečené závěry o platnosti kupní smlouvy a účinnosti převodu vlastnického práva k osobnímu automobilu. Žalobkyně prokázala, že jí svědčí tvrzené právo, které současně vylučuje možnost zahrnout osobní automobil do soupisu.

Shrnuto uvedené, soud uzavírá, že osobní automobil coby majetek nabytý žalobkyní v dobré víře nemohla zahrnout žalovaná jako správkyně do soupisu oprávněně, přičemž tak dne 6.7.2012 učinila. V době rozhodování o dané žalobě svědčí žalobkyni tvrzené právo (vlastnické), pro které se mohla domáhat vyloučení osobního automobilu z podstaty. Soud tedy ze všech vyjmenovaných důvodů žalobě vyhověl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Právo žalované zapsat osobní automobil do podstaty přitom nemůže být opíráno ani o vadný seznam dlužničina majetku předložený správkyni v rámci plnění povinností dlužnice v probíhajícím insolvenčním procesu. V této souvislosti soud považuje za nutné upozornit správkyni na velkou (revizní) novelu IZ účinnou od 1.1.2014, jež přinesla mimo jiné nové znění § 217 odst. 2 IZ; citované pravidlo ukládá insolvenčnímu správci povinnost vyřadit ze soupisu majetkové hodnoty, o nichž v průběhu insolvenčního procesu vyjde najevo, že nenáleží do majetkové podstaty, i v době, kdy se již nemůže oprávněná osoba domáhat vyloučení těchto majetkových hodnot.

O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 OSŘ. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, soud tedy uložil žalované povinnost uhradit náklady řízení žalobkyně spočívající v úhradě zaplaceného soudního poplatku ve výši 2.000,-Kč a ve výdajích právního zastoupení dle ustanovení § 1 odst. 2, § 2 odst. 1, § 7, § 9 odst. 4 písm. c), § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) a § 13 odst. 3 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právní služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, ustanovení § 23a zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů, a ustanovení § 151 odst. 2 OSŘ; náklady právního zastoupení jsou tvořeny šesti úkony se sazbou odměny ve výši 3.100,-Kč při tarifní hodnotě 50.000,-Kč za jeden úkon právní služby, 6 x paušální náhradou hotových výdajů á 300,-Kč za šest úkonů právní služby, 21% daní z přidané hodnoty z odměny advokáta (tj. sazby odměny včetně paušální náhrady) ve výši 4.284,-Kč. Povinnost žalované zaplatit náhradu nákladů řízení právní zástupkyni žalobkyně je dána ustanovením § 149 odst. 1 OSŘ.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku l z e podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení, a to k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího.

Tento rozsudek se považuje za doručený okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku. Lhůta k podání odvolání však začíná běžet ode dne, kdy byl tento rozsudek doručen v písemném vyhotovení.

V Praze dne 26. listopadu 2015 Mgr. Věra Modlitbová, v.r. samosoudkyně

Za správnost vyhotovení: Jana Sušická