95 ICm 222/2012
Č.j. MSPH 95 ICm 222/2012-61 (MSPH 95 INS 8386/2011)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem Mgr. Věrou Modlitbovou v právní věci žalobkyně D.S. Leasing, a.s. se sídlem v Brně, Londýnské nám. 2, PSČ 63900, IČ 48909238, zastoupené Mgr. Zdeňkem Mrajcou, advokátem se sídlem v Modřicích, Masarykova 118, PSČ 12000, proti žalované Mgr. et Mgr. Martině Stínkové, advokátce se sídlem v Kladně, T.G.Masaryka 346, PSČ 27201, insolvenční správkyni dlužnice CEMA, a.s. se sídlem v Praze 1, Staré Město, Kaprova 42/14, PSČ 11000, IČ 65277406, zastoupené Mgr. Janem Stínkou, advokátem Stínková & Stínka, advokáti s.r.o. se sídlem v Kladně, Průchodní 346, PSČ 27201, IČ 28456360, o určení pravosti popřené nevykonatelné pohledávky takto:

I. Žaloba s návrhem, aby soud určil, že pohledávka D.S. Leasing, a.s. se sídlem v Brně, Londýnské nám. 2, PSČ 63900, IČ 48909238, za dlužnicí CEMA, a.s. se sídlem v Praze 1, Staré Město, Kaprova 42/14, PSČ 11000, IČ 65277406, v celkové výši 2,847.040,-Kč z vypořádání leasingové smlouvy č. 32772/08 přihlášená v insolvenčním řízení vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou MSPH 95 INS 8386/2011, je po právu, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobkyně D.S. Leasing, a.s. se sídlem v Brně, Londýnské nám. 2, PSČ 63900, IČ 48909238 (dále též jen žalobkyně nebo věřitelka č. 18 ) se domáhala žalobou ze dne

17.1.2012 doručenou zdejšímu soudu dne 19.1.2012 určení pravosti nevykonatelné pohledávky žalobkyně za dlužnicí CEMA, a.s. se sídlem v Praze 1, Staré Město, Kaprova 42/14, PSČ 11000, IČ 65277406 (dále též jen dlužnice nebo dlužník ), tj. určení, že pohledávka žalobkyně, přihlášená coby věřitelkou č. 18 v insolvenčním řízení vedeném zdejším soudem ve věci dlužnice pod spisovou značkou MSPH 95 INS 8386/2011 pod evidenčním číslem 1 ve výši 2,847.040,-Kč z vypořádání leasingové smlouvy č. 32772/08 (dále též jen sporná pohledávka ), je po právu. Žalobkyně opřela důvod své žaloby o popření žalované coby insolvenční správkyně ustanovené v dané věci, která přezkoumala nárok žalobkyně při přezkumném jednání konaném v rámci předmětné insolvenční procedury. Žalobkyně již při přihlášení sporné pohledávky doložila její existenci, kterou opírá o leasingovou smlouvu č. 32772 ze dne 30.4.2008 uzavřenou žalobkyní a dlužnicí; předmětem kontraktu byl finanční leasing technologického zařízení-galvanické linky výrobní číslo AZ116120D. Jelikož dlužnice neplnila řádné splátky nájmu, vypověděla žalobkyně uvedenou smlouvu a vyúčtovala nároky z vypovězené leasingové smlouvy. Dlužnice však celkovou částku 2,847.040,-Kč z předčasného ukončení leasingu nezaplatila.

Žalovaná Mgr. et Mgr. Martina Stínková, advokátka se sídlem v Kladně, T.G.Masaryka 346, PSČ 27201, coby insolvenční správkyně dlužnice (dále též jen správkyně nebo správce či žalovaná ) navrhla zamítnutí žaloby v plném rozsahu s tím, že výpověď leasingové smlouvy, o kterou žalobkyně opírá důvodnost své pohledávky, je neplatná pro neurčitost a nedůvodnost; žalobkyně neprokázala ani v rámci daného incidenčního procesu naplnění podmínek pro ukončení leasingového vztahu založeného smlouvou ze dne 30.4.2008, přičemž dlužnice uhradila z celkové ceny leasingu ve výši 9,332.580,-Kč dokonce dle potvrzení samotné žalobkyně celkově částku 9,278.065,59 Kč.

Při svém rozhodování ve věci soud vycházel jak ze skutkových zjištění učiněných jednak na základě shodných tvrzení účastníků o skutkových okolnostech sporu, jednak na základě účastníky označených a předložených a soudem coby potřebných opatřených listinných důkazů dle § 120 odst. 2 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen OSŘ ) (vyrozumění žalované ze dne 20.12.2012, kupní smlouvy č. 32772/08 ze dne 30.4.2008, faktury č. 800027 ze dne 30.4.2008 znějící na částku 8,124.960 Kč, leasingové smlouvy č. 32772/08 ze dne 30.4.2008, splátkového kalendáře leasingové smlouvy 32772/08 ze dne 30.4.2008, předávacího protokolu k leasingové smlouvě 32772/08 ze dne 30.4.2008, všeobecných smluvních podmínek leasingové smlouvy 32772/08 ze dne 30.4.2008, výpovědi leasingové smlouvy ze dne 15.4.2010, včetně dodejky zásilky potvrzené dlužnicí, vyúčtování a vyrovnání z důvodu předčasného zániku leasingové smlouvy, faktury č. FV1103PU11/0615/1 ze dne 31.10.2011, faktury č. FV110PO11/00214/1 ze dne 30.4.2011, faktury č. FV1120SO10/0343/1 ze dne 18.5.2010, faktury č. FV110PO10/00398/1 ze dne 18.5.2010, faktury č. FV1109UP10/0628/1 ze dne 15.4.2010, faktury č. FV1104PE10/2443/1 ze dne 24.3.2010, faktury č. FV112Upo10/02040/1 ze dne 19.3.2010, faktury č. FV1104PE10/1903/1 ze dne 25.2.2010, faktury č. FV112Upo10/01289/1 ze dne 19.2.2010, faktury č. FV112Upo10/00578/1 ze dne 19.1.2010, faktury č. FV1104PE10/0843/1 ze dne 7.1.2010, protokolu o přezkumném jednání č.d. MSPH 95 INS 8386/2011-B-7 ze dne 19.12.2011, listu seznamu přihlášených pohledávek pod označením MSPH 95 INS 8386/2011 s pořadovým číslem přihlášky P18, přihlášky pohledávky ve formulářové podobě ze dne 7.11.2011 znějící na celkovou částku 2,847.040,-Kč, vyrozumění žalované ze dne 20.12.2011, včetně dodejky zásilky potvrzené žalobkyní), tak z obecně známých okolností, respektive skutečností známých zdejšímu soudu z jeho činnosti insolvenčního a rejstříkového soudu dle § 121 OSŘ. Dne 30.4.2008 podepsaly žalobkyně jako kupující a dlužnice coby prodávající kupní smlouvu č. 32772/08, jejímž předmětem je technologické zařízení linky

(galvanická linka) výrobní číslo AZ116120D, rok výroby 2007 (dále též jen linka ) s kupní cenou stanovenou v celkové výši 8,124.960,-Kč. Dne 30.4.2008 podepsaly žalobkyně coby pronajímatel a dlužnice jako nájemce leasingovou smlouvu č.: 32772/08, jejímž předmětem je finanční leasing (nájem s následnou koupí) linky s celkovou cenou leasingu ve výši 9,332.580,-Kč. Usnesením ze dne 17.10.2011 č.d. MSPH 95 INS 8386/2011-A-94 zdejší soud mimo jiné zjistil dlužničin úpadek a ustanovil žalovanou správkyní. Dne 9.11.2011 uplatnila žalobkyně u zdejšího soudu ve věci vedené pod spisovou značkou MSPH 95 INS 8386/2011 přihláškou na předepsaném formuláři pohledávku za dlužnicí v celkové výši 2,847.040,-Kč; jako důvod vzniku pohledávky uvedla žalobkyně evidovaná jako věřitelka č. 18 leasingovou smlouvu č. 32772/08 ze dne 30.4.2008. Věřitelka č. 18 dále v přihlášce informuje, že leasingová smlouva zanikla z důvodu neplacení splátek, předmět leasingu nenalezen. Dne 19.12.2011 se v rámci insolvenčního řízení vedeného zdejším soudem pod spisovou značkou MSPH 95 INS 8386/2011 konalo přezkumné jednání, při kterém popřela správkyně pohledávku číslo 1 žalobkyně coby věřitelky č. 18 v celkové výši 2,847.040,-Kč co do pravosti s odkazem na absenci důvodu vzniku pohledávky s ohledem na řádné splnění dlužničiných závazků vůči žalobkyni. Věřitelka č. 18 nebyla přezkumnému jednání přítomna. Podáním ze dne 20.12.2011 vyrozuměla správkyně žalobkyni o popření pravosti pohledávky jmenované za dlužnicí v celkové výši 2,847.040,-Kč z leasingové smlouvy č. 32772/08 ze dne 30.4.2008 při konaném přezkumném jednání, přičemž správkyně současně poučila věřitelku č. 18 o možnosti zahájení incidenčního řízení proti správkyni z uvedeného důvodu u insolvenčního soudu; vyrozumění žalované bylo doručeno žalobkyni dne 3.1.2012. Usnesením č.d. MSPH 95 INS 8386/2011-B-10 ze dne 21.12.2011 prohlásil zdejší soud na dlužničin majetek konkurs. Dne 19.1.2012 podala žalobkyně u zdejšího soudu žalobu o určení pravosti sporné nevykonatelné pohledávky věřitelky č. 18 za dlužnicí v celkové výši 2,847.040,-Kč z vypořádání leasingové smlouvy č. 32772/08 ze dne 30.4.2008.

Ostatní skutková zjištění vzešlá ze shora jmenovaných důkazů zdejší soud na tomto místě neuvádí, neboť, přes provedení výše zmíněných listin k důkazu, nejsou zjištění z nich vzniklá významná pro právní závěry níže řečené. Ze stejných důvodů neprovedl insolvenční soud ani další žalobkyní navrhované důkazy.

K přihlášce pohledávky je nutné připojit listiny, kterých se přihláška dovolává. Vykonatelnost pohledávky se prokazuje veřejnou listinou (§ 177 IZ). Nelze-li přihlášku pohledávky přezkoumat pro její vady nebo neúplnost, vyzve insolvenční správce věřitele, aby ji opravil nebo doplnil do 15 dnů, nestanoví-li lhůtu delší. Současně jej poučí, jak je nutné opravu a doplnění provést. Přihlášky pohledávek, které nebyly včas a řádně doplněny nebo opraveny, předloží insolvenční správce insolvenčnímu soudu k rozhodnutí o tom, že se k přihlášce pohledávky nepřihlíží; o tomto následku musí být věřitel poučen (§ 188 odst. 2 IZ). Přezkoumání přihlášených pohledávek se děje na přezkumném jednání nařízeném insolvenčním soudem (§ 190 odst. 1 IZ). Přezkoumání pohledávek při přezkumném jednání se děje podle seznamu přihlášených pohledávek (§ 191 odst. 1 věta prvá IZ). Pravost, výši a pořadí všech přihlášených pohledávek mohou popírat insolvenční správce, dlužník a přihlášení věřitelé; popření pohledávky lze vzít zpět (§ 192 odst. 1 IZ). Insolvenční správce může při přezkumném jednání změnit stanovisko, které zaujal k jednotlivým pohledávkám v seznamu přihlášených pohledávek (§ 192 odst. 2 IZ). Věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, mohou uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání; tato lhůta však neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění podle § 197 odst. 2. Žalobu podávají vždy proti insolvenčnímu správci. Nedojde-li žaloba ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu, k pohledávce popřené co do pravosti se nepřihlíží; pohledávka popřená co do výše nebo pořadí je v takovém případě zjištěna ve výši nebo pořadí uvedeném při jejím popření (§ 198 odst. 1 IZ). V žalobě podle odstavce 1 může žalobce uplatnit jako důvod vzniku popřené pohledávky pouze skutečnosti, které jako důvod vzniku této pohledávky uplatnil nejpozději do skončení přezkumného jednání, a dále skutečnosti, o kterých se žalobce dozvěděl později proto, že mu kupující ze smlouvy o prodeji podniku nebo jeho části neoznámil včas převzetí dlužníkova závazku (§ 198 odst. 2 IZ). Incidenčními spory jsou spory o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek [§ 159 odst. 1 písm. a) IZ]. Incidenční spor se projedná a rozhodne na návrh oprávněné osoby, podaný v rámci insolvenčního řízení u insolvenčního soudu; tento návrh má povahu žaloby (§ 160 odst. 1 IZ). Nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje (§ 7 IZ).

Shrnuto uvedené, přezkoumána může být pouze pohledávka řádně uplatněná (přihlášená). Pohledávky podléhající přezkumu mohou být v rámci zmíněného procesu buď zjištěny či zůstanou sporné. Zjištěná je taková pohledávka, kterou správce uznal, respektive nepopřel. V opačném případě, tedy je-li pohledávka popřena správcem, zůstává spornou. Existenci či neexistenci sporné pohledávky je možno dodatečně určit v rámci incidenčního sporu. Uvedené řízení je jako civilní proces zahajováno různými osobami mimo jiné podle toho, zda pohledávka, která zůstala sporná, byla přezkoumána jako vykonatelná či nevykonatelná. V případě popření nevykonatelné pohledávky je povinen věřitel, jehož nevykonatelná pohledávka byla účinně popřena, podat do 30 dnů od přezkumného jednání u insolvenčního soudu žalobu, kterou uplatní proti insolvenčnímu správci, jenž nevykonatelnou pohledávku popřel, určení existence své pohledávky s ohledem na důvod jejího popření (co do pravosti, výše či pořadí). Obsah incidenčního sporu vyvolaného popřením je pak striktně dán příčinou spornosti pohledávky, což znamená, že insolvenční soud se smí zabývat spornou pohledávkou toliko s ohledem na důvod její spornosti (viz shora citovaná zákonná úprava, včetně standardní judikatury Nejvyššího soudu České republiky). Vzhledem ke shora popsanému skutkovému stavu lze uzavřít, že v daném případě uplatnila žalobkyně coby věřitelka č. 18 s nevykonatelnou pohledávkou za dlužnicí včas žalobu o určení pravosti sporné pohledávky, tj. věřitelka č. 18 iniciovala tento proces v pravou chvíli (ve lhůtě nepřesahující 30 dnů ode dne konání přezkumného jednání). Důvodem popření a tedy spornost pohledávky tkví v její pravosti, tj. zda je pohledávka žalobkyně po právu z důvodů uváděných v přihlášce, eventuálně v rámci přezkumného jednání, při němž mělo dojít k účinnému popření nevykonatelné pohledávky.

Skutečnostmi rozhodnými pro spor z popření pohledávky jsou jednak moment zjištění dlužníkova úpadku, potažmo rozhodnutí o způsobu řešení dlužníkova úpadku (konkurs, oddlužení, reorganizace), a přihlášení pohledávek věřitele, jednak okamžik přezkoumání pohledávek, eventuálně vyrozumění věřitele o popření jeho nevykonatelné pohledávky za dlužníkem správcem, vlastně zákonem stanovené lhůty pro podání incidenční žaloby oprávněnou osobou a jednak spornost přezkoumaných pohledávek daná účinností jejich popření oprávněnými osobami. Vyhovět žalobě o určení existence či neexistence (co do pravosti, výše či pořadí) popřené pohledávky (incidenční žalobě) lze při splnění následujících předpokladů: 1. pohledávka byla v rámci insolvenčního řízení řádně a včas přihlášena a přezkoumána, 2. při přezkoumání pohledávky byla tato účinně popřena oprávněnou osobou, 3. incidenční žaloba byla podána včas proti zákonem předpokládaným osobám (popírajícímu správci či dlužníku, případně proti věřiteli bez ohledu na charakter /vykonatelnost/ jeho pohledávky), 4. v době rozhodování soudu trvají účinky insolvenčního řízení, 5. osoba žalobce prokáže, že důvod, výše a pořadí pohledávky, popřípadě nárok mají či nemají (podle charakteru incidenční žaloby) oporu v právu. Vzhledem ke shora popsanému skutkovému stavu se insolvenční soud zabýval nejprve řádností přihlášení sporné pohledávky, jakož i možností jejího přezkumu.

K otázce účinnosti popěrného úkonu při přezkumném jednání: Vzav v potaz právní názor Nejvyššího soudu České republiky (dále též jen Nejvyšší soud nebo NS ČR ) považuje soud nejprve za vhodné citovat z rozhodnutí jmenovaného soudu sp.zn. 32 Cdo 1726/98 ze dne 24.5.2001: Popření pohledávky je procesním úkonem, pro nějž přiměřeně platí § 41 odst. 2 OSŘ a co do obsahových náležitostí úkonu § 42 odst. 4 OSŘ. Popírá-li konkursní věřitel výši pohledávky nebo její pořadí, musí uvést výši, ve které ji uznává, popřípadě jaké pořadí má mít, jinak popření nemůže vyvolat zamýšlené procesní účinky; nemůže svůj úkon omezit jen na závěr, že s tvrzenou výší pohledávky nebo s uplatněným přednostním právem nesouhlasí. Pro závěr o tom, zda byla popřena nejen pravost, nýbrž i výše, případně pořadí pohledávky, je určující obsah popření (jeho důvody) v podobě zachycené v protokolu o přezkumném jednání nebo v seznamu přihlášených pohledávek, který tvoří součást tohoto protokolu (§ 21 odst. 3 ZKV). Účinné popření (jen) pravosti pohledávky umožňuje soudu ve sporu o určení pravosti pohledávky zkoumat (pouze) základ nároku. Dospěje-li soud k závěru, že základ nároku je dán, nemůže bez dalšího zkoumat též jeho výši nebo pořadí. Stejně tak účinné popření pohledávky co do její výše umožňuje soudu ve sporu o určení výše pohledávky zkoumat pouze tuto výši (a to pouze v popřeném rozsahu), nikoli též posuzovat (bez dalšího) pořadí pohledávky. Konečně platí, je-li popřeno pouze pořadí přihlášené pohledávky, může incidenční spor vyústit právě jen v určení tohoto pořadí (pravost a výši pohledávky soud na tomto základě již posuzovat nesmí). Byť se uvedené názory týkají úpadkového procesu prováděného dle zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů účinném do 31.12.2007 (dále též jen ZKV ), uplatní se též v poměrech úpravy zakotvené v IZ. I současné popěrné úkony jsou formalizovány v obecné rovině úpravou obsaženou v OSŘ, přičemž k účinnému popření pohledávky při přezkumném jednání může dojít jen v případě, je-li pohledávka věřitele řádně přihlášena, tj. nejsou-li o důvodech a výši přihlášené pohledávky pochyby (proto, že věřitel pohledávky buď neuvedl potřebné okolnosti vůbec anebo uvedl významné skutečnosti nedostatečně).

Veden citovanými myšlenkami insolvenční soud míní, že pohledávka č. 1 věřitelky č. 18, která byla předmětem přezkumu v rámci přezkumného jednání dne 19.12.2011, neměla být k přezkoumání určena pro přetrvávající nedostatky přihlášky. Jak shora patrno, věřitelka č. 18 opřela důvod vzniku pohledávky v přihlášce ze dne 7.11.2011 o leasingovou smlouvu č. 32772/08 ze dne 30.4.2008, aniž řádně identifikovala skutečný důvod (nikoli důvod právní) existence nároku; ani dovětek o ukončení leasingového vztahu (byl-li platně a účinně založen) nelze považovat za řádnou specifikace okolností, z nichž by žalobkyně vznik své sporné pohledávky odvozovala. Při absenci vymezení práv a povinností jednotlivých účastníků vztahu (žalobkyně a dlužnice) nemohla správkyně vzít jako postačující vymezení důvodu přihlášené pohledávky zánik leasingu či neplacení splátek . Správce je přitom povinován vždy postupovat v souladu s ustanovením § 188 odst. 2 IZ, jakmile jsou skutková tvrzení věřitele natolik omezena , že není zřejmé vylíčení okolností (děje), které předcházely uplatnění pohledávky. Vzhledem k možnosti věřitelů sporných nevykonatelných pohledávek dovolávat se v žalobě z popření toliko důvodu pohledávky uplatněného v přihlášce či při přezkumu (kterého se ovšem věřitelé nemusejí účastnit), je chybějící postup správce dle citovaného paragrafu způsobilý přivodit takovému věřiteli omezení jeho práva. Aplikováno na souzenou věc, věřitelka č. 18, která se přezkumného jednání dne 19.12.2011 nezúčastnila, nemohla doplnit chybějící skutkové okolnosti o vzniku sporné pohledávky a tudíž se těchto důvodů nemůže dovolávat ani v předmětném incidenčním sporu. Správkyně tak byla povinována vyzvat věřitelku č. 18 dle § 188 odst. 2 IZ k doplnění přihlášky pohledávky, tedy k osvětlení konkrétních informací o důvodu zániku leasingové smlouvy a o příčinách vzniku uplatňované pohledávky č. 1. Z okolností insolvenčním soudem zjištěných (výše však neuváděných) z důkazů provedených listinami předloženými žalobkyní se podává, že v případě přihlášky věřitelky č. 18 nejde o uplatnění jediné pohledávky, přičemž důvodnost jednotlivých nároků lze zkoumat jen tehdy, budou-li řádně identifikovány příčinami svých vzniků (například neuhrazené splátky, sankce za prodlení apod.). Správkyně je přitom oprávněna do příslušné výzvy dle citované normy obsáhnout i důvodné výhrady týkající se zpochybňování důkazních prostředků tím, že věřitelku č. 18 seznámí se svým náhledem na nutnost doplnění důkazních návrhů. Absence potřebných důkazů však nečiní (na rozdíl od chybějícího vylíčení potřebných skutkových okolností) přihlášenou pohledávku nepřezkoumatelnou.

Na základě zjištěného skutkového stavu ubíraje se zmíněnými úvahami a názory dospěl tedy soud k závěru, že pohledávka žalobkyně přihlášená v řízení vedeném zdejším soudem pod spisovou značkou MSPH 95 INS 8386/2011 ve věci dlužnice nemohla být v rámci přezkumného jednání konaného dne 19.12.2011 správkyní účinně popřena. Vady přihlášky nebyla schopna zhojit ani argumentace správkyně použitá při přezkumném jednání (o tom, že dlužnice splnila všechny své závazky vůči věřitelce č. 18), ani osvětlování důvodů vedoucích věřitelku č. 18 k přihlášení pohledávky za dlužnicí v předmětné žalobě. Pro chybějící řádnou specifikaci okolností, na nichž staví žalobkyně existenci jednotlivých nároků opíraných o leasingový vztah ze smlouvy č. 32772/08 ze dne 30.4.2008, tak nelze považovat pohledávku žalobkyně za řádně přihlášenou, přičemž uvedený nedostatek nejde k tíži jmenované; v tomto případě to byla žalovaná, kdo byl povinován při zachování postupu dle § 188 odst. 2 IZ vady přihlášky odstraňovat . Jelikož tak správkyně neučinila a zařadila spornou pohledávku mezi přezkoumávané, nelze, než považovat podmínku výše zmíněnou pod bodem 1. za nesplněnou.

Shrnuto řečené, v daném případě nebyla prokázána spornost pohledávky vůči dlužnici opírané žalobkyní o vyúčtování leasingového vztahu, neboť při přezkoumávání předmětné pohledávky v rámci přezkumného jednání konaného v insolvenčním řízení vedeném zdejším soudem pod spisovou značkou MSPH 95 INS 8386/2011 dne 19.12.2011 nemohla být tato pro přetrvávající vady přihlášky účinně správkyní popřena. S ohledem na nesplnění jednoho z předpokladů pro vyhovění incidenční žalobě se tak soud již nezabýval řešením věcné důvodnosti existence předmětné pohledávky žalobkyně za dlužnicí (zkoumání, zda má oporu v právu), neboť rozsah spornosti není patrný; soud proto již neprováděl žádné další dokazování.

Soud tedy ze všech vyjmenovaných důvodů žalobu, jíž se žalobkyně domáhala určení existence shora specifikované pohledávky za dlužnicí, zamítl pro předčasnost , jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 202 odst. 1 IZ ve spojení s ustanoveními § 7 IZ a § 150 OSŘ s tím, že žalobkyně nemá proti žalované coby insolvenční správkyni na náhradu nákladů řízení nárok. Insolvenční soud nepřiznal nárok na náhradu nákladů řízení ani úspěšné správkyni, neboť tento spor byl vyvolán v souvislosti s předchozí absencí odpovídajícího postupu žalované před přezkoumáním přihlášené pohledávky věřitelky č. 18 vůči dlužnici.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku l z e podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení, a to k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího.

Tento rozsudek se považuje za doručený okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku. Lhůta k podání odvolání však začíná běžet ode dne, kdy byl tento rozsudek doručen v písemném vyhotovení.

Odvolat se nemůže ten, kdo se práva odvolání výslovně vzdal.

V Praze dne 29. října 2015 Mgr. Věra Modlitbová, v.r. samosoudkyně

Za správnost vyhotovení: Roman Pechar