95 ICm 1478/2012
Č.j. MSPH 95 ICm 1478/2012-77 (MSPH 95 INS 13580/2011)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Věrou Modlitbovou v právní věci žalobce Jakuba anonymizovano , anonymizovano , bytem v Praze 9, Jablonecká 714, PSČ 19000, zastoupeného Mgr. Danielem Šimánkem., advokátem se sídlem v Čelákovicích, Vašátkova 176/2, PSČ 25088, proti žalované Mgr. Radce Šimkové, advokátce se sídlem v Praze 1, v Kolkovně 921/3, PSČ 11000, insolvenční správkyni dlužnice Koral LTD s.r.o. se sídlem v Praze 9, Prosek, Vysočanská 484, PSČ 19000, IČO 267297251, zastoupené JUDr. Martinem Čumpelíkem, advokátem se sídlem v Praze 1, v Kolkovně 921/3, PSČ 11000, o vyloučení majetku z majetkové podstaty takto: I. Žaloba s návrhem, aby z majetkové podstaty dlužnice Koral LTD s.r.o. se sídlem v Praze 9, Prosek, Vysočanská 484, PSČ 19000, IČ 26729725, byla vyloučena nemovitost zapsaná v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha na listu vlastnictví 4358 pro katastrální území Prosek, obec Praha, okres Hlavní město Praha, specifikovaná jako bytová jednotka č. 484/29 v budově č.p. 484 stojící na pozemcích parc. č. 496/148 a 628/144, včetně podílu na společných částech domu č.p. 484 a pozemcích parc. č. 496/148 a 628/144 o velikosti 402/37843, zapsaná v soupisu majetkové podstaty dlužnice Koral LTD s.r.o. se sídlem v Praze 9, Prosek, Vysočanská 484, PSČ 19000, IČ 26729725, ze dne 13.4.2012 pod položkou A2, s e zamítá.

II. Žalobce je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 12.342,-Kč k rukám právního zástupce žalované Mgr. Martina Čumpelíka, advokáta se sídlem v Praze 1, V Kolkovně 921/3, PSČ 11000.

Odůvodnění:

Žalobce se domáhá žalobou ze dne 24.5.2012 došlou zdejšímu soudu dne 28.5.2012 vyloučení nemovitosti zapsané v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha na listu vlastnictví 4358 pro katastrální území Prosek, obec Praha, okres Hlavní město Praha, specifikované jako bytová jednotka č. 484/29 v budově č.p. 484 stojící na pozemcích parc. č. 496/148 a 628/144, včetně podílu ke společným částem domu č.p. 484 a k pozemkům parc. č. 496/148 a 628/144 a podílu na společných částech domu č.p. 484 a na pozemcích parc. č. 496/148 a 628/144 o velikosti 402/37843, zapsané v soupisu majetkové podstaty dlužnice Koral LTD s.r.o. se sídlem v Praze 9, Prosek, Vysočanská 484, PSČ 19000, IČ 26729725 (dále též jen dlužnice nebo dlužník ) v části A Nemovitý majetek pod položkou č. 3 (dále též jen byt ) z majetkové podstaty dlužnice (dále též jen podstata ). Uplatněný nárok žalobce zdůvodňuje jednak okolnostmi, za nichž se dozvěděl o tom, že žalovaná coby insolvenční správkyně (dále též jen správkyně nebo správce nebo žalovaná ) zapsala byt do soupisu podstaty (dále též jen soupis ), jednak skutečnostmi zakládajícími právo žalobce k bytu; aktivní legitimaci opírá o právo na převod bytu do žalobcova vlastnictví na základě smlouvy o uzavření budoucí kupní smlouvy ze dne 30.6.2006. Žalobce uhradil dlužnici částku 1,443.055,-Kč představující 90% budoucí kupní ceny a převzal byt do užívání; dlužnice však přes opakované výzvy se žalobcem požadovanou kupní smlouvu neuzavřela. Žalobce tedy zahájil civilní řízení, jehož prostřednictvím se domáhal uložení povinnosti dlužnice uzavřít kupní smlouvu. Žalobce dedukuje své vlastnické právo k bytu mimo jiné z legitimního očekávání odpovídajícího standardní judikatuře Ústavního soudu.

Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby v celém rozsahu s poukazem na důvody vedoucí správkyni k zahrnutí bytu do soupisu. Dlužnice je vlastnicí bytu, žalobce se neúspěšně domáhal (promlčené) pohledávky vůči dlužnici z důvodu vrácení uhrazené částky. Vzhledem k tomu, že žalobce neuplatnil ani odpovídající nárok vůči dlužnici prostřednictvím soudního procesu o nahrazení projevu vůle (z tvrzeného vztahu ze smlouvy o smlouvě budoucí), nelze považovat žalobce ani za potenciálního vlastníka bytu; žalobcovo právo na uzavření kupní smlouvy je taktéž promlčeno, přičemž žalobcova argumentace o legitimním očekávání je lichá (nálezy Ústavního soudu absenci aktivity jednotlivců nepředpokládají).

Při svém rozhodování ve věci soud vycházel jak ze skutkových zjištění učiněných jednak na základě shodných tvrzení účastníků o skutkových okolnostech sporu, jednak na základě účastníky označených a předložených a soudem coby potřebných opatřených listinných důkazů dle § 120 odst. 2 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen OSŘ ) [smlouvy o uzavření budoucí kupní smlouvy ze dne 30.6.2006, včetně příloh, výzvy k uzavření kupní smlouvy 26.5.2008, podacích lístků České pošty, s.p., dopisů ze dnů 28.3.2007, 16.10.2007, 23.10.2007, 8.2.2008, 4.4.2008, 12.4.2012 a 23.5.2012, žaloby ze dne 30.10.2008 adresované Obvodnímu soudu pro Prahu 9, smlouvy o prodeji a koupi bytové jednotky a příslušejících spoluvlastnických podílů bez uvedení data a podpisů, elektronické korespondence ze dne 23.5.2012, soupisu majetkové podstaty dlužnice ze dne 13.4.2012 a výpisu z katastru nemovitostí vedeného Katastrálním úřadem pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha na listu vlastnictví 4358 pro katastrální území Prosek, obec Praha, okres Hlavní město Praha, ze dne 17.12.2015], tak z obecně známých okolností, respektive skutečností známých zdejšímu soudu z jeho činnosti insolvenčního a rejstříkového soudu dle § 121 OSŘ. Dne 30.6.2006 podepsali Alexandr Korolenko coby zástupce dlužnice jako budoucí prodávající a Helena Müllerová jako zástupce žalobce coby budoucího kupujícího smlouvu o uzavření budoucí kupní smlouvy. Článek I. odstavec 2. uvedené smlouvy zakotvuje závazek dlužnice a žalobce uzavřít mezi sebou kupní smlouvu týkající se prodeje bytu, který bude dle článku II. odstavce 1. smlouvy žalobcem před podpisem kupní smlouvy přestavěn a zkolaudován a na základě prohlášení vlastníka nemovitosti zapsán jako byt v katastru nemovitostí; termín uzavření kupní smlouvy je stanoven do 20 dnů ode dne, kdy žalobce obdrží od dlužnice písemnou výzvu k uzavření kupní smlouvy a kolaudační rozhodnutí týkající se bytu, nejpozději do 31.12.2006 (viz čl. II. odst. 2 a čl. I. odst. 2 smlouvy o smlouvě budoucí kupní). Článek III. citované smlouvy obsahuje ujednání o kupní ceně bytu představované částkou 1,665.999,10 Kč, z níž 165.600,-Kč tvoří rezervační poplatek a 1,490.399,10 Kč činí druhou část kupní ceny se stanovením způsobu jejího složení žalobcem, respektive uhrazení dlužnici. V článku V. uvedeného kontraktu jsou upravena pravidla možného odstoupení od smlouvy, sankce za prodlení a vrácení plnění. Dopisem ze dne 28.3.2007 se dlužnice omluvila žalobci za zdržení ve lhůtě uzavření kupní smlouvy dle smlouvy o smlouvě budoucí kupní, jejichž předmětem je byt, který žalobce užívá; dlužnice odůvodňuje zdržení opomenutím řádného vymezení bytu dle zákonných pravidel, včetně absence identifikace garážového stání. Dopisem ze dne 4.4.2008 žalobce opakovaně žádal dlužnici o zaslání kupní smlouvy týkající se bytu v souladu se smlouvou o uzavření budoucí kupní smlouvy. Dopisem ze dne 26.5.2008 vyzvala právní zástupkyně žalobce dlužnici, aby ve lhůtě 14 dnů od doručení výzvy uzavřela se žalobcem kupní smlouvu, jejímž předmětem bude byt, v souladu se smlouvou o smlouvě budoucí ze dne 30.6.2006. Dne 6.11.2008 došla Obvodnímu soudu pro Prahu 9 žaloba, jíž se žalobce zastoupený Mgr. Ilonou Aubrechtovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Vladislavova 16 (dále též jen Advokátka ), domáhá proti dlužnici stanovení povinnosti uzavřít kupní smlouvu a zaplatit smluvní pokutu; žalobní návrh (petit) je formulován požadavkem, aby příslušný soud rozhodl, že dlužnice jako žalovaná je povinna jednak uzavřít se žalobcem kupní smlouvu o koupi bytu, jednak uhradit do 15 dnů od právní moci rozsudku žalobci částku 500.000,-Kč a náklady řízení. Vyhláškou ze dne 2.8.2011 č.d. MSPH 95 INS 13580/2011-A-2 bylo zdejším soudem oznámeno zahájení insolvenčního řízení ve věci dlužnice k návrhu věřitelky UniCredit Bank Czech Republic and Slovakia, a.s. (tehdy UniCredit Bank Czech Republic, a.s.) se sídlem v Praze 4-Michli, Želetavská 1525/1, PSČ 14092 (tehdy v Praze 1, Na Příkopě 858/20), IČO 64948242. Dne 22.11.2011 přihlásil žalobce v popsaném insolvenčním řízení svou pohledávku za dlužnicí ve výši 1,443.055,-Kč, přičemž jako důvod vzniku pohledávky označil smlouvu o smlouvě budoucí kupní ze dne 30.6.2006 a jako další okolnosti uvedl vedeno soudní řízení u OS Praha 9, sp.zn. 38 C 326/2008 . Usnesením ze dne 16.1.2012 č.d. MSPH 95 INS 13580/2011-A-45 zdejší soud mimo jiné zjistil dlužničin úpadek a ustanovil insolvenčního správce v osobě žalované. V soupisu ze dne 13.4.2012 označila správkyně pod položkou A3 byt s ohledem na vlastnické právo dlužnice; žádnou osobu uplatňující k bytu právo či důvod vyloučení bytu správkyně neuvedla. Usnesením č.d. MSPH 95 INS 13580/2011-B-16 ze dne 16.4.2012 zdejší soud prohlásil na dlužničin majetek konkurs. Dne 16.4.2012 se konalo u zdejšího soudu přezkumné jednání, v jehož rámci popřely správkyně a dlužnice pravost přezkoumávané nevykonatelné pohledávky žalobce coby věřitele č. 3, a žalobcova pohledávka ve výši 1,443.055,-Kč tak zůstala co do pravosti sporná. Podáním ze dne 26.4.2012 vyrozuměla správkyně žalobce jako věřitele č. 3 nepřítomného na přezkumném jednání konaném dne 16.4.2012 o tom, že žalobcovu pohledávku ve výši 1,443.055,-Kč při předmětném jednání správkyně popřela co do pravosti z důvodu jejího promlčení. Řečené vyrozumění správkyně bylo dne 25.5.2012 doručeno žalobci (Advokátce). Žalobce se domáhal podáním ze dne 18.6.2012, označeným jako žaloba o určení pravosti pohledávky , došlým zdejšímu soudu dne 19.6.2012, aby soud určil, že žalobce má za dlužnicí pohledávku ve výši 1,443.055,-Kč z titulu nároku na převod bytu do vlastnictví. Usnesením č.j. MSPH 95 ICm 1811/2012-7 ze dne 31.1.2013, které nabylo dne 20.2.2013 právní moci, odmítl zdejší soud žalobu ze dne 18.6.2012 o určení pravosti pohledávky

žalobce za dlužnicí ve výši 1,443.055,-Kč z titulu nároku na převod bytu do vlastnictví dle smlouvy o smlouvě budoucí kupní ze dne 30.6.2006 pro opožděnost žaloby. Dlužnice je ke dni 17.12.2015 evidována v příslušném katastru nemovitostí jako vlastník bytu na základě smlouvy o výstavbě jednotek ze dne 26.5.2005 s právními účinky vkladu práva ke dni 12.10.2005, prohlášení vlastníka budovy o vymezení jednotka-oznámení o změně obsahu ze dne 8.3.2007 s právními účinky vkladu práva ke dni 12.3.2007 a smlouvy kupní ze dne 23.7.2007 s právními účinky vkladu ke dni 24.7.2007.

Ostatní skutková zjištění vzešlá ze shora jmenovaných důkazů zdejší soud na tomto místě neuvádí, neboť, přes provedení výše zmíněných listin k důkazu, jednak nejsou zjištění z nich vzniklá významná pro právní závěry níže řečené, jednak jde o dokumenty, jejichž jak důkazní síla, tak pravost či věcná správnost je pochybná (vzhledem k formě či obsahu písemností-nedatované a nepodepsané listiny). Z důvodů níže rozvedených pak insolvenční soud neprovedl další důkazy původně navrhované žalovanou.

Skutečnostmi rozhodnými pro souzenou věc jsou jednak moment zjištění dlužničina úpadku, potažmo prohlášení konkursu na majetek dlužnice a zápis bytu do soupisu, jednak okamžik zahájení excindačního procesu. Dlužničin úpadek byl zjištěn dne 16.1.2012 a konkurs na majetek dlužnice byl prohlášen dne 16.4.2012, přičemž správkyně zahrnula dne 13.4.2012 byt do soupisu; správkyně o uvedené skutečnosti (sepsání bytu do soupisu) žalobce nevyrozuměla.

Podle ustanovení § 225 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále též jen IZ ), se mohou osoby, které tvrdí, že označený majetek neměl být do soupisu zahrnut proto, že to vylučuje jejich právo k majetku nebo že tu je jiný důvod, pro který neměl být zahrnut do soupisu, žalobou podanou u insolvenčního soudu domáhat rozhodnutí, že se tento majetek vylučuje z majetkové podstaty. Dle ustanovení § 225 odst. 2 IZ musí být žaloba podána proti insolvenčnímu správci, a to ve lhůtě 30 dnů ode dne, kdy osobě uvedené v odstavci 1 bylo doručeno vyrozumění o soupisu majetku, k němuž uplatňuje právo. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba nejpozději posledního dne lhůty insolvenčnímu soudu. Podle ustanovení § 204 odst. 2 IZ věřitelé, kteří se domáhají toho, aby věc, právo, pohledávka nebo jiná majetková hodnota byla vyloučena z majetkové podstaty, tak mohou učinit jen vylučovací žalobou podle tohoto zákona.

Vyhovět žalobě o vyloučení majetku ze soupisu (excindační žalobě) lze při splnění následujících předpokladů: 1. správce zahrnul majetek do soupisu, 2. excindační žaloba byla podána včas, 3. excindační žaloba byla podána proti správci, 4. v době rozhodování soudu trvají účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení (zjištěním úpadku, prohlášením konkursu) a majetek je stále zapsán v soupisu (nebyl ze soupisu vyňat či vyloučen), 5. osoba žalobce odlišná od dlužníka prokáže, že majetek neměl být do soupisu zahrnutý a zároveň že právo, pro které neměl být majetek zařazený do soupisu, svědčí jí, tedy osobě žalobce (např. z titulu vlastnického práva, oprávněné držby atd.). V daném případě považuje soud za splněné čtyři prvně jmenované podmínky, neboť správkyně zapsala byt do soupisu, žalobce podal excindační žalobu proti správkyni včas, v době rozhodování zdejšího soudu probíhá nadále insolvenční řízení, v jehož rámci je řešen dlužničin úpadek konkursem, a byt je stále zapsán v soupisu. Včasnost žaloby je odůvodněna jednak absencí doručení vyrozumění o sepisu bytu do soupisu žalobci (správkyní či insolvenčním soudem), jednak absencí účinků výzvy k podání excindační žaloby. Žalovanou namítané podání žalobce (Advokátky) ze dne 13.2.2012 (doručené insolvenčnímu soudu dne 28.3.2012-viz č.d. B-3 insolvenčního spisu) právě pro jeho nedoplnění žalobcem (přes výzvu insolvenčního soudu) nezaložilo žádné účinky a nelze k němu přihlížet (jak insolvenční soud uvedl v poučení usnesení ze dne 2.4.2012 č.d. MSPH 95 INS 13580/2011-B-6). Jelikož správkyně ani přes výzvu insolvenčního soudu danou jí usnesením ze dne 2.4.2012 č.d. MSPH 95 INS 13580/2011-B-7 nezaujala k postoji žalobce žádné stanovisko , nelze, než považovat lhůtu k podání excindační žaloby dle § 225 IZ za otevřenou . Z uvedených důvodů má insolvenční soud toto řízení za včas zahájené. Soud tedy dále zkoumal, zda žalobkyni svědčí tvrzené právo, které by vylučovalo možnost zahrnutí bytu do podstaty, vlastně zda byly dány důvody pro to, aby byl byt do soupisu zahrnutý.

Nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje (§ 7 IZ). Výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy [§ 3 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., Občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů účinném do 31.12.2013 (dále též jen OZ )]. Právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný (§ 37 odst. 1 OZ). Neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům (§ 39 OZ). Písemnou formu musí mít smlouvy o převodech nemovitostí, jakož i jiné smlouvy, pro něž to vyžaduje zákon nebo dohoda účastníků (§ 46 odst. 1 OZ). Pro uzavření smlouvy písemnou formou stačí, dojde-li k písemnému návrhu a k jeho písemnému přijetí. Jde-li o smlouvu o převodu nemovitosti, musí být projevy účastníků na téže listině (§ 46 odst. 2 OZ). Účastníci se mohou písemně zavázat, že do dohodnuté doby uzavřou smlouvu; musí se však přitom dohodnout o jejích podstatných náležitostech (§ 50a odst. 1 OZ). Nedojde-li do dohodnuté doby k uzavření smlouvy, lze se do jednoho roku domáhat u soudu, aby prohlášení vůle bylo nahrazeno soudním rozhodnutím. Právo na náhradu škody tím není dotčeno (§ 50a odst. 2). Tento závazek zaniká, pokud okolnosti, ze kterých účastníci při vzniku závazku vycházeli, se do té míry změnily, že nelze spravedlivě požadovat, aby smlouva byla uzavřena (§ 50a odst. 3 OZ). Převádí-li se nemovitá věc na základě smlouvy, nabývá se vlastnictví vkladem do katastru nemovitostí podle zvláštních předpisů, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak (§ 133 odst. 2 OZ). Smlouvou o uzavření budoucí smlouvy se zavazuje jedna nebo obě smluvní strany uzavřít ve stanovené době budoucí smlouvu s předmětem plnění, jenž je určen alespoň obecným způsobem [§ 289 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů účinném do 31.12.2013 (dále též jen ObchZ )]. Smlouva vyžaduje písemnou formu (§ 289 odst. 2 ObchZ). Zavázaná strana je povinna uzavřít smlouvu bez zbytečného odkladu po té, kdy k tomu byla vyzvána oprávněnou stranou v souladu se smlouvou o uzavření budoucí smlouvy (§ 290 odst. 1 ObchZ). Nesplní-li zavázaná strana závazek uzavřít smlouvu podle odstavce 1, může oprávněná strana požadovat, aby obsah smlouvy určil soud nebo osoba určená ve smlouvě anebo může požadovat náhradu škody způsobené jí porušením závazku uzavřít smlouvu. Nárok na náhradu škody vedle určení obsahu smlouvy může oprávněná strana požadovat pouze v případě, kdy zavázaná strana neoprávněně odmítla jednat o uzavření smlouvy (§ 290 odst. 2 ObchZ). Právo na určení obsahu budoucí smlouvy soudem nebo osobou určenou ve smlouvě a nárok na náhradu škody podle § 290 odst. 2 se promlčují uplynutím jednoho roku ode dne, kdy oprávněná strana vyzvala zavázanou stranu k uzavření smlouvy podle § 290 odst. 1, nestanoví-li smlouva o uzavření budoucí smlouvy lhůtu jinou. Sjednaná lhůta však nesmí být delší než promlčecí doba vyplývající z § 391 a násl. tohoto zákona (§ 292 odst. 2 ObchZ). Závazek uzavřít budoucí smlouvu zaniká, jestliže oprávněná strana nevyzve zavázanou stranu ke splnění tohoto závazku v době určené ve smlouvě o uzavření budoucí smlouvy (§ 292 odst. 3 ObchZ). Pro rozsudek je rozhodující stav v době jeho vyhlášení (§ 154 odst. 1 OSŘ).

Při hodnocení otázky žalobcem dovozovaného vlastnického práva (práva na převod vlastnického práva) k bytu vycházel soud ze závěrů obsažených v konstantní judikatuře týkající se uvedené problematiky. Původní úprava nabývání vlastnického práva zakotvená v OZ vychází ze zásady Nemo plus iuris ad alium transferre potest, quam ipse habet (nikdo nemůže na jiného přenést více práv, než má sám). Uvedená zásada znamená, že vlastnické právo lze nabýt pouze od vlastníka, neboť pouze vlastníku svědčí oprávnění vlastníka obsažená v § 123 OZ; pouze vlastník je oprávněn s věcí nakládat a předmět svého vlastnictví zcizit. Řečený princip může být dle civilní úpravy kodifikované před 1.1.2014 prolomen jednak ochranou dobré víry, jednak předpokladem možnosti nabytí věcí vydržením. K převodu (přechodu) vlastnického práva k nemovitým věcem přitom bylo třeba uvedené právo intabulovat (zapsat do příslušného registru-katastru nemovitostí). Mimo statusová rozhodnutí a rozhodnutí o spáchání trestného činu, přestupku či jiného správního deliktu nejsou pro insolvenční soud coby soud civilní určující (závazná) žádná jiná rozhodnutí příslušných orgánů. Při akceptaci nálezové judikatury Ústavního soudu a při respektování obecných principů důvěry v právo, právní jistoty a předvídatelnosti právních aktů strukturujících právní řád je ovšem žádoucí, aby insolvenční soud při hodnocení předběžné otázky, která již byla předmětem rozhodování, z předmětného výsledku činnosti jiného orgánu vyšel. Tak insolvenční soud v dané věci vycházeje ze shora popsaného skutkového stavu uzavírá, že dlužnice se stala na základě smlouvy o výstavbě jednotek ze dne 26.5.2005 vlastníkem mimo jiné bytu, který byl následně vymezen prohlášením vlastníka budovy ze dne 8.3.2007. Smlouvou ze dne 30.6.2006, která vyhovuje zákonným požadavkům a je tedy platným a účinným právním úkonem (jednáním), se zavázali dlužnice a žalobce uzavřít nejpozději do 31.12.2006 budoucí kupní smlouvu, jejímž předmětem bude prodej bytu žalobci za kupní cenu v celkové výši 1,665.999,10 Kč. Žalobce opakovaně vyzýval dlužnici k předložení návrhu kupní smlouvy, výzvu k uzavření budoucí kupní smlouvy však žalobce dlužnici neadresoval v době do 31.12.2006. Naposledy vyzývala Advokátka dlužnici ke sjednání kontraktu dne 26.5.2008. Dne 6.11.2008 podal žalobce u Obvodního soudu pro Prahu 9 žalobu, jíž se domáhá určení povinnosti dlužnice uzavřít budoucí kupní smlouvu, jejímž předmětem je prodej bytu dlužnicí a koupě bytu žalobcem.

Smlouva o smlouvě budoucí (pactum de contrahendo) není zvláštním typem smlouvy; jde o dvoustranný závazkový vztah sestávající z práv a povinností každého účastníka navzájem. Dospělost závazku uzavřít budoucí smlouvu nenastává uplynutím doby, do které má být budoucí smlouva uzavřena, ale výzvou oprávněné strany a následným uplynutím lhůty (bez zbytečného odkladu); jde tedy o upomínací závazek. Výzva k uzavření smlouvy musí být učiněna do konce lhůty pro uzavření smlouvy. Povinná strana je na jejím základě povinna (bez zbytečného odkladu nebo ve lhůtě stanovené smlouvou o smlouvě budoucí) smlouvu uzavřít. To znamená, že je povinna buď akceptovat návrh oprávněné strany, je-li tento řádný, anebo sama řádný návrh předložit s tím, že již s ohledem na zásadu vázanosti návrhem smlouvy je jen na oprávněném, aby přivodil vznik smlouvy svým přijetím návrhu povinného. Povinný pak musí akceptovat návrh nebo předložit návrh vlastní bez zbytečného odkladu. Tedy tak rychle, jak je to jen s ohledem na konkrétní okolnosti daného případu možné. Není-li smlouva v dohodnuté době uzavřena, je závazek uzavřít budoucí smlouvu vynutitelný soudně. Kterýkoli z účastníků smlouvy o smlouvě budoucí se může žalobou podanou u soudu domáhat, aby prohlášení vůle druhého účastníka bylo nahrazeno soudním rozhodnutím. Žaloba musí být podána ve lhůtě jednoho roku ode dne, kdy měla být budoucí smlouva uzavřena; jde o lhůtu promlčecí. Naproti tomu lhůta k učinění výzvy k uzavření budoucí smlouvy je prekluzivní (propadnou) lhůtou. Shora popsaný skutkový stav plynoucí z větší části z průběhu insolvenční (a již dříve proběhnuvší incidenční) procedury dával od počátku tušit, že žalovaná se svojí námitkou promlčení jak žalobcovy pohledávky vůči dlužnici ze smlouvy o budoucí kupní smlouvě, tak žalobcova tvrzeného práva na vyloučení bytu z podstaty uspěje. Žalobce nejenže nevyzval dlužnici ve lhůtě, v níž měl být budoucí kupní kontrakt uzavřen (31.12.2006), ale především nepodal ve lhůtě do 31.12.2007 (roční lhůta počínající běžet dnem, kdy měla být budoucí kupní smlouva uzavřena) žalobu o nahrazení dlužničina projevu vůle. Žalobce zjevně rezignoval na vymáhání svého práva, tj. práva na uzavření smlouvy, neboť přes opakované výtky vůči dlužnicí předkládaným návrhům kupní smlouvy nebyl žalobce za celou dobu schopen předložit vlastní návrh kupní smlouvy, která by mimo převod vlastnického práva k bytu obsahovala žalobcem požadované vymezení práv a povinností dlužnice a žalobce jako prodávající a kupujícího. Koncept smlouvy o prodeji a koupi bytové jednotky a příslušejících spoluvlastnických podílů žalobce předložil až se žalobou. Žalobce nebyl schopen zahájit soudní vymáhání práva na uzavření kupní smlouvy ani v roční lhůtě poté, kdy byl byt vymezen prohlášením dlužnice (8.3.2007, respektive 12.3.2007).

Bez hodnocení insolvenčního soudu zůstává kvalita žalobcova návrhu na zahájení civilního procesu před Obvodním soudem pro Prahu 9 (38 C 326/2008), neboť úspěšnost v uvedené proceduře nemůže v tuto chvíli ovlivnit závěr insolvenčního soudu o absenci výše popsané páté podmínky pro vyhovění excindační žalobě. Vzhledem k tomu, že žalobce se nedomáhal soudní cestou chybějícího projevu vůle dlužnice vedoucího k uzavření kupní smlouvy ohledně bytu ve lhůtě předpokládané zákonem (roční promlčení lhůta je zakotvena v OZ i v ObchZ) a že žalovaná tento nedostatek vedoucí k promlčení práva žalobce na uzavření kupní smlouvy, respektive převod bytu do žalobcova vlastnictví, (nejen) v (předmětném) incidentu namítla, je zřejmé, že žalobce své právo k bytu vylučující možnost jeho sepisu do podstaty nemohl prokázat (a neprokázal). Na uvedeném faktu by nic nezměnila ani účast žalobce na jednání, při kterém soud v této věci rozhodl. Insolvenční soud k žádosti žalobce opakovaně odročené jednání provedl přesto, že žalobce poukazoval na zdravotní stav současného žalobcova právního zástupce. Žalobce byl v této (excindační) proceduře zastoupen nejprve Advokátkou, posléze svého zástupce změnil; novým právním zástupcem žalobce se stal advokát Mgr. Daniel Šimáček v době, kdy již jmenovaný advokát trpěl významnými zdravotními problémy, o nichž musel žalobce vědět. Insolvenční soud upozornil opakovaně žalobce na příčiny prodlev v řízení, žalobce však setrval na svém stanovisku. V době konání soudního roku (při němž soud vynesl rozsudek) bylo advokátu Šimáčkovi umožněno buď se jednání osobně zúčastnit (ošetřujícím lékařem měl povoleny vycházky), anebo sjednat účast na jednání prostřednictvím substitučního zastoupení.

Vzhledem k promlčenému právu uzavřít kupní smlouvu, jíž by došlo k převodu vlastnického práva dlužnice k bytu na žalobce, je současně zřetelná bezvýznamnost žalobcovy argumentace o legitimním očekávání žalobce. Insolvenční soud opakovaně poukazuje na žalobcovu rezignaci na vymáhání práva na uzavření kupní smlouvy. Jak výše uvedeno, žalobce v popsané situaci nemohl být chráněn dobrou vírou, neboť si musel být vědom, že v pozici vlastníka bytu není a být nemůže se zřetelem k nenaplnění podmínek vedoucích jak ke sjednání kupní dohody, tak k případnému vydržení bytu žalobcem. Ignorantia juris non excusat (neznalost zákona neomlouvá) ani žalobce, který byl nadto v rozhodné době zastoupen Advokátkou. Nepřípadnost žalobcovy výhrady legitimního očekávání pak dále plyne nejen z nepřiléhavého odkazu na judikaturu Ústavního soudu, ale též z absence žalobcovy aktivity vedoucí k řádnému získání tvrzeného (vlastnického) práva k bytu.

Aplikuje výše uvedené myšlenky a úvahy na souzenou věc soud učinil následující závěry. Žalobce vlastnické právo k bytu budoucí kupní smlouvou nenabyl. Měl možnost brojit proti nečinnosti dlužnice jednak předložením vlastního návrhu kupní smlouvy, jednak včasným zahájením soudní ochrany podáním žaloby o nahrazení projevu dlužničiny vůle spočívající v přijetí žalobcova návrhu kupní smlouvy o prodeji bytu; uvedená žaloba mohla být úspěšně žalobcem podána nejpozději do 31.12.2007. Na základě zjištěného skutkového stavu je zřejmé, že správkyně měla důvod sepsat byt jako stávající předmět vlastnického práva dlužnice do podstaty, přičemž tak žalovaná učinila. Žalobce tedy neprokázal, že mu svědčí tvrzené právo, které by vylučovalo možnost zahrnout byt do soupisu. Vzhledem k popsanému se soud nezabýval otázkou průběhu řízení zahájeného před Obvodním soudem pro Prahu 9 žalobcovým návrhem ze dne 30.10.2008, tedy neprovedl ke zjištění příslušných podrobností ani žalovanou navržené důkazy příslušným spisem jmenovaného soudu značky 38 C 326/2008.

Shrnuto uvedené, soud uzavírá, že byt coby majetek nabytý dlužnicí na základě smlouvy o výstavbě jednotek a prohlášení vlastníka budovy o vymezení jednotek sepsala správkyně do soupisu oprávněné, neboť se jedná o majetek, který ve smyslu ustanovení § 205 odst. 2 IZ náleží do majetkové podstaty (tvoří podstatu). V době rozhodování o dané žalobě svědčí dlužnici vlastnické právo, pro které tvoří byt majetek podléhající konkursu. Soud tedy ze všech vyjmenovaných důvodů žalobě nevyhověl, nýbrž žalobu zamítl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. V této souvislosti soud považuje za nutné ještě upozornit žalobce na novelu IZ účinnou od 1.1.2014, jež přinesla mimo jiné nové znění § 217 odst. 2 IZ; citované pravidlo ukládá insolvenčnímu správci povinnost vyřadit ze soupisu majetkové hodnoty, o nichž v průběhu insolvenčního procesu vyjde najevo, že nenáleží do majetkové podstaty, i v době, kdy se již nemůže oprávněná osoba domáhat vyloučení těchto majetkových hodnot. V dané věci žádné důvody pro vyřazení bytu ze soupisu nenastaly.

O nákladech řízení rozhodl soud v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 OSŘ. Žalovaná měla ve věci plný úspěch, soud tedy uložil žalobci povinnost uhradit náklady řízení žalované spočívající ve výdajích právního zastoupení dle ustanovení § 1 odst. 2, § 2 odst. 1, § 7, § 9 odst. 4 písm. c), § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) a § 13 odst. 3 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právní služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, ustanovení § 23a zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů, a ustanovení § 151 odst. 2 OSŘ; náklady právního zastoupení jsou tvořeny třemi úkony se sazbou odměny ve výši 3.100,-Kč při tarifní hodnotě 50.000,-Kč za jeden úkon právní služby, 3 x paušální náhradou hotových výdajů á 300,-Kč za tři úkony právní služby, 21% daní z přidané hodnoty z odměny advokáta (tj. sazby odměny včetně paušální náhrady) ve výši 2.142,-Kč. Povinnost žalobkyně zaplatit náhradu nákladů řízení právnímu zástupci žalované je dána ustanovením § 149 odst. 1 OSŘ.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku l z e podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení, a to k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího.

Tento rozsudek se považuje za doručený okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku. Lhůta k podání odvolání však začíná běžet ode dne, kdy byl tento rozsudek doručen v písemném vyhotovení.

V Praze dne 17. prosince 2015 Mgr. Věra Modlitbová, v.r. samosoudkyně

Za správnost vyhotovení: Jana Sušická