94 ICm 2288/2011
MSPH 94 ICm 2288/2011-29

Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Pavlem Janoutem v právní věci žalobkyně-Taťána Blažková, nar. 30.listopadu 1962, Norská 603/16, Praha 10, PSČ 101 00, zastoupená JUDr. Ondřejem Bultasem, advokátem Ruská 40, Praha 10, PSČ 101 00 proti žalovanému 1.-Komerční banka a.s., Na příkopě 33, Praha 1, PSČ 114 07, identifikační číslo 45317054, zastoupenému JUDr. Petrem Balcarem, advokátem Revoluční 15, Praha 1, PSČ 110 00 a proti žalovanému 2.-AVALON CONTINENTAL S.A., Porter Road 33, Porter Town, Britské Panenské ostrovy, reg.č. 1421886, zastoupenému JUDr. Janem Rudolfem, advokátem, Jungmannova 34, Praha 1, PSČ 110 00 o incidenční žalobě žalobkyně

takto:

I. Ve výši 25 824,-Kč bylo řízení zastaveno pro zpětvzetí této části pohledávky, ohledně části pohledávky 46 364,265 Kč není pohledávka prvního žalovaného vůči dlužnici po právu, ohledně části 7 500,-Kč je tato část pohledávky prvního žalovaného za dlužnicí po právu. První žalovaný tak má za dlužnicí pohledávku v insolvenčním řízení celkem ve výši 116 417,155 Kč.

II. Popření pohledávky druhého žalovaného dlužnicí ve výši 7 523,-Kč není po právu. I ohledně této částky 7 523,-Kč má v insolvenčním řízení druhý žalovaný pohledávku za dlužnicí.

III. První žalovaný a dlužnice nemají v tomto sporu vzájemně právo na náhradu nákladů v řízení.

IV. Druhý žalovaný má právo vůči dlužnici na náhradu nákladů v řízení ve výši 9 600,-Kč. Tato částka je splatná k rukám právního zástupce druhého žalovaného.

Odůvodnění:

Žalobkyně v žalobě uvedla, že přihláškou pohledávky přihlásil první žalovaný do insolvenčního řízení za žalobkyní jako dlužnicí pohledávku ze smlouvy o úvěru č. 0560004220917 ze dne 25.srpna 2004 a ze smlouvy o zřízení a vedení Perfekt konta ze dne 24.srpna 2008 na základě rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 18.února 2009, č.j. 7 C 390/2007-52 a rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8.února 2011, č.j. 23 Co 492/2010-100 v celkové výši 188 605,42 Kč.

Přihláškou pohledávky přihlásil druhý žalovaný do insolvenčního řízení za žalobkyní jako dlužnicí pohledávku ze smlouvy o úvěru ze dne 19.prosince 2002 a platebního rozkazu Okresního soudu v Pardubicích ze dne 31.července 2009, č.j. 110 C 91/2009-45, v celkové výši 49 639,62 Kč.

Při přezkumném jednání konaném dne 17.srpna 2011 popřela žalobkyně pohledávku prvního žalovaného co do výše 33 324,-Kč. Důvodem popření byla skutečnost, že žalobkyně na tuto pohledávku poskytla částečné plnění a to ohledně nákladů řízení ve výši 10 824,-Kč dne 13.dubna 2011 a ohledně splátek pohledávky 7 500,-Kč dne 13.května 2011, 7 500,-Kč dne 14.června 2011 a 7 500,-Kč dne 13.července 2011.

Žalobkyně dále během přezkumného jednání popřela pohledávku prvního žalovaného v rozsahu smluvního úroku z prodlení a tedy ve výši 92 728,53 Kč. Smluvní úrok z prodlení dle smlouvy o úvěru uzavřené mezi žalobkyní a prvním žalovaným činil 25 % a smlouva je tak neplatná v této části z důvodu nemožnosti odchýlit se od ust. § 517 odst. 1 občanského zákoníku, jelikož žalobkyně nebyla podnikatelem. Žalobkyně v této souvislosti odkázala na již ustálenou judikaturu soudů např. na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky a Krajského soudu v Českých Budějovicích.

Žalobkyně tak během přezkumného jednání uznala pohledávku prvního žalovaného do výše 62 552,89 Kč.

Insolvenční správce v insolvenčním řízení dlužnice se k žalobkyni částečně připojil, když při přezkumném jednání popřel částečně pohledávku prvního žalovaného co do výše 33 324,-Kč a to z důvodu zaplacení této částky prvního žalovanému žalobkyní. Pohledávku druhého žalovaného žalobkyně při přezkumném jednání popřela ve výši 7 523,-Kč a to z důvodu její úhrady v exekučním řízení a to srážkami ze mzdy ve výši 1 124,-Kč v říjnu 2010, 1234,-Kč v listopadu 2010, 1 394,-Kč v prosinci 2010, 904,-Kč v lednu 2011, 799,-Kč v únoru 2011, 1 106 Kč v březnu 2011 a 962,-Kč v dubnu 2011.

Žalobkyně tak během přezkumného jednání uznala pohledávku druhého žalovaného do výše 42 116,62 Kč.

Insolvenční správce v insolvenčním řízení k přihlášené pohledávce druhého žalovaného zaujal stejné stanovisko jako žalovaná a ve stejné výši jako žalovaná, tedy ve výši 7 523,-Kč, z důvodu zaplacení této částky druhému žalovanému žalobkyní, přihlášku druhého žalovaného popřel.

S ohledem na uvedené žalobkyně navrhla, aby soud rozhodl, že pohledávky prvního a druhého žalovaného nejsou v popřené části po právu a právnímu a druhému žalovanému, aby bylo uloženo nahradit společně a nerozdílně žalobkyni náklady řízení.

První žalovaný ve vyjádření k žalobě ze dne 21.prosince 2011 zejména uvedl, že ve své přihlášce do insolvenčního řízení zohlednil platbu dlužnice ve výši 7 500,-Kč ze dne 17.května 2011, kterou započetl na jistinu pohledávky ze smlouvy o úvěru č. 0560004220917. Nezohlednil však uhrazené náklady odvolacího řízení 10 824,-Kč a dále platby zaslané po podání přihlášky ve výši 7 500,-Kč ze dne 14.června 2011 a 13.července 2011 a proto vzal svoji přihlášku co do částky 25 824 Kč zpět.

Dále, uvedl první žalovaný, že považuje popření pohledávky žalobkyní nad částku 33 324,-Kč, ve které popřel pohledávku insolvenční správce, vzhledem k ustanovení § 200 a navazujícího ustanovení § 201 odst. 2 insolvenčního zákona, za irelevantní.

S ohledem na uvedené první žalovaný navrhl, aby žaloba žalobkyně byla zamítnuta jako nedůvodná a žalobkyni bylo uloženo nahradit prvnímu žalovanému náklady řízení.

Druhý žalovaný ve vyjádření k žalobě ze dne 19.prosince 2011 zejména uvedl, že neuznává tvrzení žalobkyně, že pohledávka ve výši 7 523,-Kč byla uhrazena. Žalovaný si je vědom toho, že k uspokojení jeho pohledávky za žalovanou je vedena exekuce a to mimo jiné srážkami ze mzdy. V rámci exekučního řízení byla skutečně určitá finanční částka od dlužnice vymožena, ale pověřený exekutor si tuto částka ponechal jako zálohu na náklady exekutora v exekučním řízení. Vymožené plnění tak nebylo druhému žalovanému vydáno.

S ohledem na uvedené navrhl druhý žalovaný, aby žaloba žalobkyně byla zamítnuta a aby bylo rozhodnuto o tom, že pohledávka druhého žalovaného ve výši 7 523,-Kč je po právu a žalobkyni aby byla uložena povinnost zaplatit druhému žalovanému náklady řízení.

Při jednání konaném dne 28.března 2012 soud zjistil, že žalobkyně přijala tvrzení prvního žalovaného, že částka 7 500,-Kč již byla započítána na jistinu, která byla přihlášena do řízení a tedy tato částka již byla zohledněna v přihlášce prvního žalovaného do insolvenčního řízení. Žalobkyně tedy akceptujeme tvrzení prvního žalovaného a na popření pohledávky ohledně 7 500,-Kč dále netrvá.

Soud dále zjistil dokazováním-list č. B12/1 a B12/2 z insolvenčního spisu dlužnice Taťány Blažkové sp. zn. MSPH 94 INS 6761/2011, usnesení ze dne 27. prosince 2011 založené v přihlášce pohledávky, došlé dne 21. června 2011 v právní věci 94 INS 6761/2011, že řízení o části přihlášky prvního žalovaného, konkrétně, ohledně částky 25 824,-Kč bylo již zastaveno.

Tedy, první žalovaný do insolvenčního řízení žalobkyně jako dlužnice přihlásil částku celkem 188 605,42,-Kč. Z této částky při přezkumném jednání popřela žalobkyně jako dlužnice 33 324,-Kč a 92 728,53,-Kč. U částky 33 324,-Kč bylo řízení zastaveno do výše 25 824,-Kč a u zbývající částky 7 500,-Kč akceptuje žalobkyně, že první žalovaný již toto zaplacení v přihlášce do insolvenčního řízení zohlednil.

Ohledně částky 92 728,53,-Kč dospěl soud k závěru, že popření pohledávky dlužníkem v insolvenčním řízení má stejné účinky jako popření pohledávky insolvenčním správcem a je do určité míry oprávněné stanovisko žalobkyně, že v tomto jejím případě neměl být účtován smluvní úrok a ujednání o smluvním úroku je neplatné a to s odkazem na občanský zákoník, neboť žalobkyně ve smyslu § 517 odst. 2 občanského zákoníku není podnikatelkou a tedy pro postih ve výši smluvního úroku částka 92 728,53,-Kč není v řízení dán důvod. Soud zde vzal v úvahu například rozsudek Nejvyššího soudu ČR, který ve svém rozhodnutí ze dne 30. října 2008, sp. zn. 32 Odo 873/2006, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 87/2009, dospěl k závěru, že i kdyby šlo o tzv. relativní obchodní závazkový vztah podle ustanovení § 261 odst. 2 obchodního zákoníku, nemůže být výše úroků z prodlení dohodnuta v jiné výši než podle předpisů občanského práva. Soud však také zjistil, že si dlužnice v tomto případě od prvního žalovaného půjčila 50 000,-Kč. Z toho žalobkyně zaplatila 10 000,-Kč a částku 40 000,-Kč dlužila po dobu 4-5 let.

Smyslem insolvenčního řízení je dle § 1 odst. 1 insolvenčního zákona v první řadě uspořádat majetkové poměry dlužníka vůči jeho věřitelům a v daném případě musí být také zohledněno, že dlužnice si peníze půjčila a po dobu několika let je asi ve výši 40 000,-Kč řádně nevrátila a dlužila je. Půjčené, avšak nevrácené peníze mají také určitou cenu a toto hledisko je potřeba také zohlednit výši dluhu žalobkyně tedy dlužnice vůči prvnímu žalovanému a zohlednit právo prvního žalovaného očekávat určitý přínos z uzavřeného obchodu jako přinejmenším cenu peněz za půjčené prostředky. Tj., smluvní úrok z prodlení 92 728,53,-Kč by neměl být účtován, ale měla by zde být účtována nějaká adekvátní cena peněz a za obchod, když dlužnice nepochybně dlužila. Za daných okolností-výši dlužné částky z jistiny a délky prodlení připadá v úvahu asi polovina dlužné částky, tzn., že první žalovaný by zde v tomto případě měl mít právo na polovinu částky kterou účtuje jako smluvní úrok z prodlení, tedy na polovinu částky 92 728,53,-Kč, což je částka 46 364,265,-Kč.

Proto soud rozhodl tak, jak je to uvedeno shora v bodě prvním výroku tohoto rozsudku s tím, že žalobkyně a první žalovaný byli v řízení úspěšní vzájemně přibližně ve stejném rozsahu a obdobně také neúspěšní a proto ve smyslu § 142 odst. 1 žádný z těchto účastníků nemá vůči sobě vzájemně právo na náhradu nákladů řízení.

Na základě toho rozhodl soud tak, jak je to uvedeno shora v bodě třetím výroku tohoto rozsudku.

Ohledně sporu s druhým navrhovatelem se při soudním jednání žalobkyně a druhý žalovaný shodli na tom, že mezi nimi není sporu o skutkové podstatě v této záležitosti, tedy, že částka celkem 7 523,-Kč byla skutečně dlužnici sražena. K tomu soud zjistil, že sražení částky potvrdila také kancelář exekutora JUDr. Kocián a to e-mailovým sdělení od Mgr. Milady Blažkové ze dne 16.12.2011. Z e-mailu je zřejmé, že se věc týká Taťány Blažkové a to k dotazu Mgr. Svárovské.

Soud v daném případě dospěl k závěru, že postup exekutora u sražených částek odpovídá § 46 odst. 4 exekutorského řádu, podle kterého má exekutor právo a může si tedy ponechat část zadržených částek jako zálohu na úhradu jeho budoucích nákladů. Proto soud dospěl k závěru, že popření částky 7 523,-Kč dlužnicí po právu není, tato částka druhému žalovanému zaplacena nebyla a právo druhého žalovaného na její zaplacení vůči dlužnici trvá.

Proto soud rozhodl tak, jak je to uvedeno shora v bodě druhém výroku tohoto usnesení. V bodě čtvrtém výroku tohoto rozsudku soud rozhodl ve prospěch druhého žalovaného, který měl plný úspěch ve sporu proti žalobkyni podle § 142 odst. 1 o.s.ř.

P o u č e n í : P roti tomuto rozsudku je přípustné odvolání k Vrchnímu soudu v Praze do patnácti dnů od doručení rozsudku. Odvolání se podává k Městskému soudu v Praze.

V Praze dne 28. března 2012

JUDr. Pavel Janout, v.r. samosoudce Za správnost vyhotovení: Mahnigová