93 ICm 3376/2011
Č.j.: 93 ICm 3376/2011-64

Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem Mgr. Markétou Slámovou v právní věci žalobce JUDr. David Termer se sídlem Opatovická 24/156, Praha 1, insolvenční správce dlužníka Tomáš anonymizovano , anonymizovano , bytem Na Vrstvách 567/2, 140 00 Praha, zastoupeného Mgr. Kateřinou Termerovou, advokátkou se sídlem Opatovická 24/156, Praha 1 proti žalovaným 1. Michal Čížek, Jeremenkova 1171/102, 140 00 Praha 4-Podolí, 2. Marie Zdobinská, Jeremenkova 1171/102, 140 00 Praha 4-Podolí, o neúčinnosti právního úkonu a vydání plnění do majetkové podstaty

takto:

I. Určuje se, že nájemní smlouva na bytovou jednotku č. 1171/99, o velikosti 2+kk/T s příslušenstvím, která se nachází ve třetím patře domu na adrese Jeremenkova 1171/102, 140 00 Praha 4, uzavřená mezi žalovanými jako nájemci a paní Marií anonymizovano a Tomášem anonymizovano jakožto pronajimateli, je neúčinným právním úkonem.

II. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobci do majetkové podstaty dlužníka Tomáše anonymizovano , anonymizovano , Na Vrstvách 567/2, 140 00 Praha 4-Podolí společně a nerozdílně částku ve výši 360.000,-Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku s tím, že plněním jednoho ze žalovaných zaniká v tomto rozsahu plnění povinnost druhého ze žalovaných.

III. Žalovaní jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalobci k rukám jeho právního zástupce na nákladech řízení částku 44.650,-Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku s tím, že plněním jednoho ze žalovaných zaniká v tomto rozsahu plnění povinnost druhého ze žalovaných.

Odůvodnění:

Žalobce se žalobou ze dne 1. listopadu 2010, ve znění doplnění a přednesů, tak jak jsou ve spise založeny domáhal vydání rozsudku, kterým by soud určil, že nájemní smlouva na bytovou jednotku č. 1171/99, o velikosti 2+kk/T s příslušenstvím, která se nachází ve třetím patře domu na adrese Jeremenkova 1171/102, 140 00 Praha 4, uzavřená mezi žalovanými jako nájemci a paní Marií anonymizovano a Tomášem anonymizovano jakožto pronajimateli, je neúčinným právním úkonem. a uložil žalovaným povinnost zaplatit žalobci do majetkové podstaty dlužníka částku 360.000,-Kč. Žalobu odůvodnil tím, že v bodě I. výroku uvedený byt je ve společném jmění dlužníka a jeho manželky a byl zahrnut do majetkové podstaty jako předlužené SJM. Byt užívají žalovaní, na základě nájemní smlouvy uzavřené s manželi anonymizovano , když smlouvu za oba manžele uzavřela Marie anonymizovano (jako zmocněnec, když byl dlužník v té době vazebně stíhán), a to za částku 1.000,-Kč měsíčně. Tato částka nepokrývá ani příspěvky na úhradu služeb do fondu společenství vlastníků jednotek Jeremenkova ve výši 2.565,-Kč a je naprosto pod úrovní tržního nájmu v dané lokalitě, které podle vyjádření REXIM REALITY s.r.o., činí tržní nájemné u obdobných bytových jednotek v dané lokalitě částku 13.000,--14.000,-Kč. Rozdíl mezi tržním nájemným ve výši 13.000,- Kč a nájemným, které žalovaní skutečně hradili, je majetkovým prospěchem, který žalovaní získali na úkor dlužníka. Popsaným jednáním dlužník a jeho manželka úmyslně zkrátili uspokojení věřitelů dlužníka, když tento úmysl musel být stranám smlouvy znám, když sjednané nájemné bylo hluboce pro úrovní tržního nájmu v dané lokalitě a majetkové poměry manželů anonymizovano byly žalovaným známy.

Žalovaní navrhli zamítnutí žaloby s odůvodněním, že nájemní smlouva byla uzavřena řádně, dobrovolně a v souladu s dobrými mravy a že ohledně bytu byla podána vylučovací žaloba paní Marií anonymizovano ( k tomu soud uvádí, že řízení o vyloučení této bytové jednotky bylo pravomocně zastaveno usnesením zdejšího soudu čj. MSPH 93 ICm 1250/2011- 43 ze dne 7. února 2012, které nabylo právní moci dne 1. března 2012). Dále žalovaní uvedli, že pohledávka na bytovou jednotku byla postoupena třetí osobě (aniž vysvětlili souvislost tohoto tvrzení s předmětným sporem, když jakákoli relevance tohoto tvrzení soudu zřejmě není). K jednání nařízenému na 24. května 2012 se žalovaní nedostavili.

Z nájemní smlouvy ze dne 1.11.2009 uzavřené mezi manželi anonymizovano jako pronajimateli a žalovanými jako nájemci bylo zjištěno, že pronajimatelé přenechali žalovaným předmětný byt za sjednané nájemné ve výši 1.000,-Kč měsíčně s tím, že poplatky za elektrickou energii ve výši 1.000,-Kč měsíčně si budou nájemci hradit sami. Z předávacího protokolu z téhož dně bylo zjištěno, že si žalovaní předmětný byt převzali do užívání ve stavu k tomu způsobilém. Z předpisu služeb ze dne 12.6.2007 bylo zjištěno, ze zálohy na služby za předmětný byt za období od července 2007 činily 2.565,-Kč Z vyjádření REXIM REALITY s.r.o. bylo zjištěno, že se čisté tržní nájemné za obdobný byt v dané lokalitě pohybuje v rozmezí 13.000,-Kč až 14.000,-Kč bez poplatků, což bylo doloženo nabídkami realitních kanceláří. Ze spisu 93 INS 3138/2010-B-17 bylo zjištěno, že insolvenční řízení proti dlužníku bylo zahájeno dne 12.8.2010 k návrhu věřitele, účinky rozhodnutí o úpadku nastaly dne 14.2.2012, předmětný byt je do soupisu majetkové podstaty zapsán a není dotčen vylučovací žalobou. Z emailové korespondence žalobce s žalovanými z říjně 2011 bylo zjištěno, že žalobce žalované opakovaně vyzýval k předložení nájemní smlouvy

Podle ust. § 235 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ) neúčinnými jsou právní úkony, kterými dlužník zkracuje možnost uspokojení věřitelů nebo zvýhodňuje některé věřitele na úkor jiných. Za právní úkon se považuje též dlužníkovo opomenutí. Neúčinnost dlužníkových právních úkonů se zakládá rozhodnutím insolvenčního soudu o žalobě insolvenčního správce,

kterou bylo odporováno dlužníkovým právním úkonům (dále jen "odpůrčí žaloba"). Podle § 236 IZ neúčinností právního úkonu není dotčena jeho platnost; v insolvenčním řízení však dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů náleží do majetkové podstaty. Není-li možné vydat do majetkové podstaty původní dlužníkovo plnění z neúčinného právního úkonu, musí být poskytnuta rovnocenná náhrada. Podle § 237 IZ povinnost vydat do majetkové podstaty dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů mají osoby, v jejichž prospěch byl neúčinný právní úkon učiněn nebo které z něho měly prospěch. Podle § 239 IZ odporovat právním úkonům dlužníka může v insolvenčním řízení pouze insolvenční správce, a to odpůrčí žalobou podanou proti osobám, které mají povinnost vydat dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů do majetkové podstaty; jde o incidenční spor. Insolvenční správce může podat odpůrčí žalobu ve lhůtě 1 roku ode dne, kdy nastaly účinky rozhodnutí o úpadku. Nepodá-li ji v této lhůtě, odpůrčí nárok zanikne. Podle § 240 IZ Právním úkonem bez přiměřeného protiplnění se rozumí právní úkon, jímž se dlužník zavázal poskytnout plnění bezúplatně nebo za protiplnění, jehož obvyklá cena je podstatně nižší než obvyklá cena plnění, k jehož poskytnutí se zavázal dlužník. Právním úkonem bez přiměřeného protiplnění se rozumí pouze právní úkon, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku, nebo právní úkon, který vedl k dlužníkovu úpadku. Má se za to, že právní úkon bez přiměřeného protiplnění učiněný ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern21), je úkonem, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku. Právnímu úkonu bez přiměřeného protiplnění lze odporovat, byl-li učiněn v posledních 3 letech před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, anebo v době 1 roku před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch jiné osoby. Právním úkonem bez přiměřeného protiplnění není a) plnění uložené právním předpisem, b) příležitostný dar v přiměřené výši, c) poskytnutí plnění, kterým bylo vyhověno ohledům slušnosti, nebo d) právní úkon, o kterém dlužník se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládal, že z něj bude mít přiměřený prospěch, a to za předpokladu, že nešlo o úkon učiněný ve prospěch osoby dlužníkovi blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, a že osoba, v jejíž prospěch byl úkon učiněn, nemohla ani při náležité pečlivosti poznat, že dlužník je v úpadku, nebo že by tento úkon mohl vést k úpadku dlužníka.

Z provedeného dokazování má soud za zjištěné, že manželé anonymizovano pronajali předmětný byt žalovaným za sjednané nájemné ve výši 1.000,-Kč, s tím, že poplatky za elektrickou energii ve výši 1.000,-Kč si budou hradit žalovaní sami. Dlužník a žalovaný uzavřeli dne 4.8.2009 smlouvu o úvěru a současně i smlouvu o zajištění postoupení pohledávek dle § 554 ObčZ, kterou dlužník na žalovaného postoupil pohledávky v příloze smlouvy uvedené (není předmětem žaloby) a dále se zavázal k postoupení pohledávek, které mu z jeho obchodní činnosti v budoucnu vzniknou. Insolvenční řízení bylo u nadepsaného soudu zahájeno dne 12.10.2010, účinky rozhodnutí o úpadku dlužníka nastaly dne 14.2.2011. Žaloba byla u zdejší soudu podána ve lhůtě kratší jednoho roku před rozhodnutím o úpadku, nájemní smlouva byla uzavřena v době kratšího roku před zahájením insolvečního řízení.

Soud se tedy dále zabýval otázkou, zda shora uvedené právní úkony dlužníka splňují znaky neúčinného právního úkonu ve smyslu § 235 a násl. IZ a zda je žalovaný osobou povinnou vydat plnění z neúčinného právního úkonu do majetkové podstaty. Jak shora uvedeno, k uzavření nájemní smlouvy došlo dne 1.11.2009. V té době již byl dlužníka v úpadku, vůči navrhovateli inslovenčního řízení dlužník své závazky neplnil nejméně od října 2008, vůči GE Money Multiservis od dubna 2008. Do insolvenčního řízení se přihlásili věřitelé s pohledávka ve výši téměř 19 mil. Kč. Jak vyplývá ze sdělení společnosti REXIM REALITY s.r.o., činila tržní výše nájemné za obdobný byt v dané lokalitě min. 13.000,-Kč, dlužník tedy žalovaným poskytoval plnění ( pronájem bytu) za protiplnění (sjednané nájemné ve výši 1.000,-Kč), než je obvyklé. Soud tedy dospěl k závěru, že nájemní smlouva byla neúčinným právním úkonem a proto rozhodl tak, jak v bodě I. výroku tohoto rozsudku uvedeno. Při rozhodování o neúčinnosti právního úkonu se soud zabývá v souladu

s insolvenčním zákonem pouze objektivním splněním předpokladů, subjektivní stránka (vědomost žalovaného o úpadkové situaci dlužníka) není rozhodná.

K vydání plnění dlužníka (pronájem bytu) do majetkové podstaty dojít nemůže. Ve smyslu § 236 odst. 2 IZ tedy musí být poskytnuta rovnocenná náhrada, v daném případě částka, která odpovídává rozdílu sjednaného a tržního nájemného (12.000,-Kč měsíčně) za dobu užívání bytu žalovanými (30 měsíců). Povinnost vydání plnění z neúčinného právního úkonu svědčí žalovaným, kteří měli z neúčinného právního úkonu prospěch.

Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 OSŘ, když žalobce měl ve věci plný úspěch. Náklady řízení žalobce se sestávají z odměny za zastupování advokátem dle § 3 vyhlášky č.484/2000 Sb. ve znění č.277/2006 Sb.ve výši 43.000,-Kč, v 5,5 paušálních náhradách advokáta po 300,-Kč dle § 13 vyhlášky 177/1996 Sb. Výrok o povinnosti zaplatit náklady řízení advokátu je odůvodněn § 149 odst. 1 OSŘ.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku l z e podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím zdejšího soudu.

V Praze dne 24. května 2012

Mgr. Markéta Slámová, v.r. samosoudce

Za správnost vyhotovení: Winklerová