93 ICm 2635/2011
Č.j.: 93 ICm 2635/2011-93

Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem Mgr. Markétou Slámovou ve věci žalobce: Monsoon Spa s.r.o., IČ: 273 77 946, se sídlem Mlýnská 22, 160 00 Praha 6-Bubeneč, práv. zastoupeného JUDr. Michalem Račokem, advokátem, se sídlem Štěpánská 49/633, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Ing. Lee Louda, se sídlem Vodičkova 41, 110 00 Praha 1, insolvenční správce dlužníka HÁJEK a.s., IČ: 257 20 074, se sídlem Na Poříčí 42/1052, 110 00 Praha 1, práv zastoupenému JUDr. Dušanem Dvořákem, advokátem, se sídlem Hlinky 118, 603 00 Brno, o určení pravosti popřené pohledávky,

takto:

I. Žaloba s návrhem na určení pravosti pohledávky žalobce ve výši 3.300.000,-Kč přihlášené do insolvenčního řízení, vedeného zdejším soudem pod sp.zn. MSPH 93 INS 2456/2010 ve věci dlužníka HÁJEK a.s., IČ: 257 20 074, se sídlem Na Poříčí 42/1052, 110 00 Praha 1 se z a m í t á .

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému k rukám jeho právního zástupce na nákladech řízení částku ve výši 13.915,-Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

Žalobce se žalobou ze dne 4. října 2011 doručenou zdejšímu soudu dne 4. října 2011, domáhal určení pravosti pohledávky č. 2 ve výši 3.300.000,-Kč přihlášené do insolvenčního řízení vedeného zdejším soudem proti dlužníku HÁJEK a.s., IČ: 257 20 074, se sídlem Na Poříčí 42/1052, 110 00 Praha 1 (dále jen dlužník ) pod sp.zn. MSPH 93 INS 2456/2010. Pohledávku za dlužníkem žalovaný popřel při přezkumném jednání konaném dne 5.9.2011 v celém rozsahu pro pravost a výši. Pohledávka byla přihlášená žalobcem dne 12. ledna 2011 jako nezajištěná a nevykonatelná z titulu nezaplacení smluvních pokut za porušení povinnosti dlužníka otevřít obchodní prostory pro veřejnost v dohodnutém termínu, tj. nejpozději do 31.8.2008, jež byla sjednána smlouvou o nájmu nebytových prostor (dále jen nájemní smlouvou ) uzavřenou dne 31.3.2008 mezi žalobcem jako nájemcem a dlužníkem jako pronajímatelem, a to konkrétně v čl. I. odst. 2 a čl. V. odst. 2 této smlouvy. S ohledem na to, že dlužník se dostal do prodlení s otevřením předmětných prostor o více než 15 pracovních dní, žalobce odvozuje od porušení této povinnosti svůj nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 15.000,-Kč za každý den prodlení. Žalobce účtuje smluvní pokutu za období od 22.9.2008 do 10.3.2010 v celkové výši 8.025.000,-Kč, od této částky odečetl zápočty vzájemných pohledávek v celkové výši 4.725.000,-Kč, výsledná suma tedy činí částku ve výši 3.300.000,-Kč. Závěrem žalobce dodává, že porušení povinnosti dlužníka neskončilo ke dni 2.2.2009, ale trvá nadále, neboť dlužník dosud neotevřel hotel 4. a 5. kategorie v 1. NP budovy v ulici Na Poříčí 42, k čemuž se zavázal v čl. I. odst. 2 nájemní smlouvy.

Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s odůvodněním, že pohledávka přihlášená žalobcem do insolvenčního řízení platně nevznikla, jelikož nebylo žalobcem prokázáno porušení povinnosti dlužníkem dle výše cit. čl. I odst. 2 nájemní smlouvy. Dále žalovaný namítá, že žalobce neposkytl potřebnou součinnost ke splnění povinnosti dlužníka, a tím porušil čl. V. odst. 5 nájemní smlouvy. Žalovaný argumentuje, že žalobce vychází z mylné interpretace výše označeného ustanovení nájemní smlouvy. Z dotčeného ustanovení vyplývá, že se oprávnění žalobce vztahovalo pouze na provádění stavebních úprav. Pokud však s těmito stavebními úpravami žalobce započal, vznikla mu tím automaticky povinnost zpracovat projektovou dokumentaci, předložit ji ke schválení dlužníku a zajistit si stavební povolení. Žalovaný dodává, že v důsledku tohoto prodlení žalobce došlo k vydání Kolaudačního souhlasu Městské části Praha 1 vztahující se k předmětným prostorám až dne 2.2.2009. Žalovaný se domnívá, že pro tyto překážky na straně žalobce, se dlužník nemohl dostat do prodlení s otevřením obchodních prostor od 31.8.2008. Dále žalovaný dodává, že pokud by soud přesto shledal, že i přesto byl dlužník v prodlení se splněním této povinnosti, tak zcela popírá, že by byl v prodlení po datu 2.2.2009 s odůvodněním, že došlo k otevření obchodních prostor dnem, kdy příslušný úřad vydal kolaudační souhlas, tj. dnem 2.2.2009. Po tomto datu dlužník nemohl být v prodlení, s ohledem na splnění své povinnosti, která se nevztahovala na otevření hotelů 4. a 5. kategorie v prostorách budovy, jak tvrdí žalobce. Žalovaný namítá absolutní neplatnost ust. čl. V odst. 2 této smlouvy v rozsahu smluvní pokuty za prodlení s otevřením budovy pro veřejnost, a to pro neurčitost a z opatrnosti dodává, že výše smluvní pokuty je nepřiměřeně vysoká. Závěrem žalovaný navrhuje zamítnutí žaloby v celém rozsahu.

Ze spisu zdejšího soudu sp. zn. MSPH 93 INS 2456/2010 bylo zjištěno, že:

1. Usnesením č.j. MSPH 93 INS 2456/2010-A-126 byl dne 13.12.2010 zjištěn úpadek dlužníka HÁJEK, a.s., IČ: 257 20 074, jež bylo následně k odvolání dlužníka Vrchním soudem v Praze zrušeno a vráceno zdejšímu soudu k dalšímu řízení. Usnesením č.j. 93 INS 2456/2010-A-247 byl dne 10.7.2011 opět zjištěn úpadek dlužníka HÁJEK, a.s., IČ: 257 20 074 a byl ustanoven insolvenční správce Ing. Lee Louda. Usnesením č.j. 2456/2010-B-91 byl pak dne 19.7.2011 prohlášen konkurs na majetek výše označeného dlužníka. 2. Přihláškou ze dne 12.1.2011, doručenou zdejšímu soudu dne 12.1.2011, evidovanou v oddíle P spisu pod pořadovým číslem P 19/2 přihlásil žalobce evidovaný pod číslem 20: společnost Monsoon Spa s.r.o., IČ: 273 77 946, se sídlem Mlýnská 22, 160 00 Praha 6-Bubeneč (původně zapsaná pod firmou TRETTER´S DESIGN s.r.o., IČ: 273 77 946, se sídlem Na Podstádlí 290, 252 31

Všenory) pohledávku č. 2 v celkové výši 3.300.000,-Kč. Přihlášená pohledávka představuje smluvní pokutu. Z přihlášky pohledávky žalobce vyplývá, že pohledávka byla přihlášena jako nezajištěná a nevykonatelná z titulu nezaplacení smluvní pokuty za porušení povinnosti dlužníkem stanovené v čl. V odst. 2 a čl. I odst. 2 nájemní smlouvy účtované za období od 22.9.2009 do 10.3.2010. 3. U přezkumného jednání konaného u zdejšího soudu dne 5.9.2011 žalovaný i dlužník popřeli všechny pohledávky přihlášené žalobcem, a to v celém rozsahu pro pravost a výši (tedy včetně předmětné pohledávky č. 2), a to z důvodu, že pohledávka představující nárok na zaplacení smluvní pokuty nevznikla, neboť nebylo prokázáno porušení dlužníkovy povinnosti, jež smluvní pokuta zajišťovala. Žalobce se přezkumného jednání a bezprostředně následující schůze věřitelů nezúčastnil, a proto byl následně insolvenčním správcem písemně vyrozuměn dne 6.9.2011 dle ust. § 197 odst. 2 a poučen o právu podat žalobu na určení popřené pohledávky ve smyslu ust. § 198 IZ. Písemné vyrozumění bylo insolvenčním správcem žalobci doručeno dne 9.9.2011. 4. Z upraveného listu seznamu přihlášených pohledávek ze dne 8.9.2011 vyplývá, že všechny pohledávky přihlášené žalobcem zůstaly zjištěny ve výši 0,00 Kč a nezjištěny v celé své výši 21.318.565,-Kč.

Z nájemní smlouvy ze dne 31.3.2008 ve znění dodatku č. 1 soud zjistil, že dlužník pronajal žalobci obchodní prostory v 1.PP, 2.PP a 3. PP Budovy, jež jsou blíže specifikovány v příloze č. 3 této smlouvy. V čl. I. odst. 2 se dlužník zavázal, že stavbu Budovy bude řídit tak, aby mohly být obchodní prostory v 1., 2. a 3. PP a zároveň 1. NP dokončeny a otevřeny pro veřejnost nejpozději do 31.8.2008. V čl. V. odst. 2 si smluvní strany sjednaly pro případ prodlení s předáním předmětných prostor o více než 5 pracovních dní nebo v případě prodlení s otevřením budovy pro veřejnost o více než 15 pracovních dní na straně dlužníka, povinnost dlužníka zaplatit smluvní pokutu ve výši 15.000,-Kč za každý den prodlení, s tím, že není dotčeno právo žalobce na náhradu škody. Z výše uvedených ustanovení nájemní smlouvy vyplývá, že žalobce s dlužníkem si sjednali pro případ porušení povinnosti dlužníka otevřít obchodní prostory pro veřejnost do stanoveného termínu, jak je stanoveno v čl. I. odst. 2 této smlouvy, smluvní pokutu ve výši 15.000,-Kč za každý den prodlení. Co se týče povinnosti dlužníka sjednané účastníky v čl. I. odst. 2 smlouvy tak pro soud jasně vyplývá, že povinností dlužníka je otevřít pouze obchodní prostory pro veřejnost do stanoveného termínu, z takovéto formulace soud nedovozuje pro dlužníka povinnost otevřít v prostorách budovy U Hájků také hotel. Nelze zaměňovat obchodní prostory s prostorami hotelovými, čímž se soud podrobněji zabývá na straně 8.

Ze zápisu ve stavebním deníku a z rozhodnutí městské části Praha 1 ze dne 2.2.2009 soud zjistil, že žádost o stavební povolení i žádost o udělení kolaudačního souhlasu podával dlužník a závazná stanoviska příslušných orgánů hygienické stanice, hasičského záchranného sboru a bezpečnosti práce dle zák. č. 183/2006, zákona o územním plánování a stavebním řádů, (dále jen dotčené orgány ) si obstarali nájemci samostatně. Dále soud zjistil, že příslušný úřad MČ udělil kolaudační souhlas se změnou užívání stavby-polyfunkční dům U Hájků II Na Poříčí 42 Praha 1 zahrnující rovněž pronajaté prostory žalobci, z čehož zároveň vyplývá, že se výše uvedené rozhodnutí netýká celého komplexu budov U Hájků, (jež zahrnuje budovy v ulicích Na Poříčí 42 a Na Florenci 29), ale pouze budovy nacházející se v ulici Na Poříčí 42.

Z e-mailu ze dne 28.8.2008 od paní Ivety Lamaczové-tehdejší projektové manažerky dlužníka vyplývá, že žádost o stavební povolení si nebudou podávat nájemci samostatně, ale

že jej obstará dlužník stejně tak navazující úkony ve stavebním řízení bude vykonávat dlužník. Nájemci byli dlužníkem vyzváni pouze k zajištění stanovisek od dotčených orgánů.

Z e-mailu ze dne 16.9.2008 rovněž od paní Ivety Lamaczové soud zjistil, že žalobce informuje ostatní nájemce o termínu provedení dohledu příslušného stavebního úřadu, v jehož rámci se nájemci seznámí se stavem na stavbě a dále je vyzývá, aby v termínu, kdy bude probíhat stavební dohled neprováděly v obchodních jednotkách žádné stavební práce a odevzdali příslušná stanoviska dotčených orgánů, s tím, že jinak nezískají stavební povolení.

Z dopisu ze dne 10.3.2010 vyplývá, že žalobce provedl jednostranné započtení svých vzájemných pohledávek z titulu dlužného nájemného a úhrady za služby spojené s užíváním pronajatých prostor spa za měsíce leden, únor a březen roku 2010 oproti pohledávkám dlužníka z titulu smluvních pokut, jejichž splatnost nastala od 26.3.2009 do 16.5.2009 ve výši 774.224,-Kč. Z dopisu ze dne 15.10.2010 vyplývá, že žalobce provedl jednostranné započtení svých vzájemných pohledávek z titulu dlužného nájemného, marketingového poplatku a úhrady za služby spojené s užíváním pronajatých prostor spa za období duben až září 2010 oproti pohledávkám dlužníka z titulu smluvních pokut, jejichž splatnost nastala od 17.5.2009 do 29.8.2010 ve výši 1.566.348,-Kč. Z dopisu ze dne 3.11.2009 vyplývá, že žalobce provedl jednostranné započtení svých vzájemných pohledávek z titulu dlužného nájemného, marketingového poplatku a úhrady za služby spojené s užíváním pronajatých prostor spa za měsíce září a říjen roku 2009 oproti pohledávkám dlužníka z titulu smluvních pokut, jejichž splatnost nastala od 16.1.2009 do 3.2.2009 ve výši 273.550,-Kč. Z dopisu ze dne 4.1.2010 vyplývá, že žalobce provedl jednostranné započtení svých vzájemných pohledávek z titulu dlužného nájemného, marketingového poplatku, spotřeby energie, měsíčního platu za odběrné místo a úhrady za služby spojené s užíváním pronajatých prostor spa za měsíce listopad a prosinec roku 2009 oproti pohledávkám dlužníka z titulu smluvních pokut, jejichž splatnost nastala od 3.3.2009 do 25.3.2009 ve výši 332.901,-Kč Z dopisu ze dne 21.8.2009 vyplývá, že žalobce provedl jednostranné započtení svých vzájemných pohledávek z titulu dlužného nájemného, marketingového poplatku, poplatku za spotřebu energie a úhrady za služby spojené s užíváním pronajatých prostor spa za měsíce leden, únor, březen, duben, květen, červen, červenec a srpen roku 2009 oproti pohledávkám dlužníka z titulu smluvních pokut splatných ke dni 15.1. 2009 ve výši 1.730.938,-Kč.

Z e-mailu ze dne 22.12.2008 od paní Pavly Kornelové-tehdejší zaměstnankyně dlužníka vyplývá, že dlužník souhlasil se započtením svých splatných pohledávek oproti splatným pohledávkám žalobce ze smluvních pokut za období od 25.10.2008 do 15.1. 2009 v celkové výši 1.245.000,-Kč, z čehož zároveň plyne, že dlužník vůči žalobci uznal svou povinnost zaplatit smluvní pokutu za uvedené období.

Z vyjádření dlužníka, jehož jménem jednal Peter Appelt-tehdejší předseda představenstva dlužníka, k přihlášce pohledávky evidované pod pořadovým číslem P19 ze dne 25.1.2011 soud zjistil, že dlužník popírá pohledávky žalobce v celém rozsahu tedy včetně dílčí pohledávky č. 2. Dlužník nesouhlasí se vznikem nároku žalobce na smluvní pokutu s odůvodněním, že nebyl v prodlení s otevřením obchodních prostor pro neposkytnutí potřebné součinnosti na straně žalobce (jednalo se zejména o zpracování a předání projektové dokumentace dle čl. V odst. 5 nájemní smlouvy). Dlužník in eventum pro případ, že by soud shledal, že porušil smluvně stanovenou povinnost, přiznává, že toto porušení trvalo maximálně do 1.2.2009. Pohledávky, které dle tvrzení žalobce vznikly po tomto datu, považuje dlužník za zcela nedůvodné s ohledem na to, že byly obchodní prostory ke dni udělení kolaudačního souhlasu úřadu městské části Prahy 1, tj. dne 2.2.2009 veřejnosti otevřeny.

Z vyjádření žalobce k popření pohledávky věřitele ze dne 8.2.2011 soud zjistil, že žalobce zásadně nesouhlasí s tvrzeními dlužníka, jednak ohledně postupu žalobce v rozporu s nájemní smlouvou konkrétně s čl. V. odst. 5 a absence povinnosti platit smluvní pokutu do 1.2.2009 s odůvodněním, že po tuto dobu trvaly překážky na zahájení činnosti ze strany žalobce a jednak s tvrzením, že povinnost otevřít prostory pro veřejnost nejpozději do 31.8.2008 se vztahovalo pouze na obchodní prostory a nikoli na otevření hotelu v prostorách budovy Na Poříčí.

Ze zápisu schůzky na stavbě ze dne 15.4.2008, jíž se zúčastnili dlužník, jehož jménem jednal pan Michal Švábenický-tehdejší člen představenstva dlužníka, žalobce, za kterého jednali pan Michael Treter-tehdejší jednatel společnosti, pan Petr Škopek a pan Doležal a další dva nájemci-společnosti DELTAPLAN spol. s r.o., IČ: 158 89 866 a ARCADIS Project Management s.r.o, IČ: 645 76 582, soud zjistil, že jejím předmětem byla především konzultace a vyřešení nejasností projektové dokumentace v žalobcem pronajatých prostorách -wellness a upřesnění rozvodů kanalizace a vzduchotechniky mimo tyto prostory, z čehož zároveň vyplývá, že žalobce projektovou dokumentaci dlužníku předal, neboť právě projednání této projektové dokumentace bylo předmětem této schůzky.

V e-mailu ze dne 16.4.2008 pan Michal Švábenický informuje žalobce o provedených zkouškách plynovodní přípojky a o předpokládaném termínu ukončení stavebních prací.

Podle ust. § 173 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ) věřitelé podávají přihlášky pohledávek u insolvenčního soudu od zahájení řízení až do uplynutí lhůty stanovené rozhodnutím o úpadku. K přihláškám, které jsou podány později, insolvenční soud nepřihlíží a takto uplatněné pohledávky se v insolvenčním řízení neuspokojují. Podle § 190 a násl. IZ se přezkoumání přihlášených pohledávek děje na přezkumném jednání nařízeném insolvenčním soudem podle seznamu sestaveného insolvenčním správcem. Dlužník, insolvenční správce a přihlášení věřitelé mohou popírat pravost, výši a pořadí všech přihlášených pohledávek. O popření pohledávky co do její pravosti jde tehdy, je-li namítáno, že pohledávka nevznikla nebo že již zcela zanikla anebo že se zcela promlčela. Věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, mohou uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání; tato lhůta však neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění podle § 197 odst. 2 IZ. Žalobu podávají vždy proti insolvenčnímu správci. Nedojde-li žaloba ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu, k pohledávce popřené co do pravosti se nepřihlíží; pohledávka popřená co do výše nebo pořadí uvedeném při jejím popření. Podle ust. § 197 odst. 2 věřitele, jehož nevykonatelná pohledávka byla popřena při přezkumném jednání, jehož se nezúčastnil, o tom insolvenční správce vyrozumí, a to i tehdy, je-li popření uvedeno v upraveném seznamu přihlášených pohledávek.

Podle ust. § 189 odst. 1 IZ insolvenční správce sestaví seznam přihlášených pohledávek; u pohledávek, které popírá, to výslovně uvede. Do seznamu se nezařazují pohledávky, ke kterým se nepřihlíží, pohledávky vyloučené z uspokojení a další pohledávky, u kterých to stanoví zákon (např. § 203 IZ-pohledávky za majetkovou podstatou a pohledávky jim postavené na roveň).

Ze shora uvedených skutečností, které ostatně byly mezi účastníky nesporné, má soud za zjištěné, že žalobce do insolvenčního řízení postupem podle ust. § 173 IZ přihlásil celkem 4 pohledávky v celkové výši 21.318.565,-Kč i s příslušenstvím. Při přezkumném jednání konaném dne 5.9.2011 byla pohledávka žalobce v celém rozsahu popřena žalovaným i dlužníkem pro pravost a výši včetně dílčí pohledávky č. 2, která je předmětem tohoto incidenčního sporu.

Žaloba na určení pravosti popřené pohledávky byla podána soudu dne 4.10.2011. Oznámení o vyrozumění dle ust. § 197 odst. 2 IZ bylo insolvenčním správcem žalobci doručeno dne 9.9.2011. Lhůta k podání žaloby tak marně uplynula dne 5.10.2011. Z výše uvedeného vyplývá, že předmětná žaloba byla podána soudu včas, tj. ve lhůtě 30 dní ode dne konání přezkumného jednání dle ust. § 198 odst. 1 IZ.

V daném případě se soud nejdříve zabýval otázkou, zda má žalobce nárok na zaplacení smluvní pokuty za období od 22.9.2008 do 2.2.2009, což činí částku ve výši 1.995.000,-Kč.

Smluvní (konvenční) pokuta, jako jeden ze zajišťovacích prostředků, je upravena v ustanoveních § 544 a § 545 ObčZ a ustanoveních § 300 až 302 ObchZ. Smluvní pokuta je peněžitá částka, kterou je dlužník povinen zaplatit věřiteli v případě, že nesplní svou smluvní povinnost, i když porušením povinnosti věřiteli nevznikne škoda (§ 544 odst. 1 obč. zák.). Smluvní pokutou lze zajišťovat jakoukoliv právní (smluvní nebo zákonnou) povinnost, a to již se týká např. peněžitého či jiného plnění. Zákon nevylučuje možnost sjednání smluvní pokuty za prodlení s placením jak peněžitého tak nepeněžitého závazku. Pro smluvní ujednání o smluvní pokutě předepisuje obligatorně písemnou formu, její nezbytnou náležitostí je uvedení výše pokuty, příp. alespoň způsobu, jakým bude stanovena (§ 544 odst. 2 obč. zák.). úprava tedy nepřináší žádné limity ohledně absolutní výše smluvní pokuty stejně jako nestanoví ani omezení ohledně doby, po kterou může být smluvní pokuta při trvajícím neplnění zajištěného závazku placena. V občanském zákoníku není obsažena úprava výše smluvní pokuty, ani se zde nestanoví způsob jejího určení. Sjednání její výše či způsobu určení je tedy zásadně věcí dohody účastníků. Je proto možné sjednat si smluvní pokutu konkrétní částkou za každý den prodlení obdobně jako v případě úroku z prodlení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 29 Cdo 969/99 nebo rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 26 Cdo 1109/2000). K námitce žalovaného, že sjednaná výše smluvní pokuty je nepřiměřeně vysoká, soud dodává, že je třeba vzít zřetel zejména na důvody, které ke sjednání posuzované výše smluvní pokuty vedly, a na okolnosti, které je provázely, přičemž není vyloučeno, aby soud již při posuzování této otázky přihlédl k významu a hodnotě zajišťované povinnosti, tedy ke kritériu, jež je podle citovaného ustanovení rozhodné až pro úvahu o míře snížení smluvní pokuty, podmíněnou předchozím závěrem o nepřiměřenosti sjednané smluvní pokuty (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. Cdo 1781/2011 ze dne 19.7.2011)

V posuzovaném případě si účastníci v čl. V. odst. 2 nájemní smlouvy sjednali smluvní pokutu ve výši 15.000,-Kč za každý den prodlení pro porušení povinnosti stanovené v čl. I. odst. 2 této smlouvy spočívající v neotevření obchodních prostor pro veřejnost do 31.8.2008. Na základě shora uvedeného soud dospěl k závěru, že smluvní pokuta byla v nájemní smlouvě v čl. V. odst. 2 platně sjednána. Ujednání o výši smluvní pokuty na částku 15.000,-Kč za každý den prodlení je určité a rovněž povinnost, kterou smluvní pokuta zajišťovala, upravená v čl. I. odst. 2 nájemní smlouvy je dostatečně individualizována. Dlužník skutečně porušil svou povinnost otevřít obchodní prostory pro veřejnost do stanoveného termínu 31.8.2008, jež zajišťovala smluvní pokuta. S tvrzením žalovaného, že se dlužník nemohl dostat do prodlení s výše uvedenou povinností, s ohledem na překážky způsobené žalobcem, jež spočívají v tom, že žalobce neposkytl dlužníku potřebnou součinnost -nepředal projektovou dokumentaci a neobstaral si stavební povolení, soud nesouhlasí. Takové tvrzení je totiž v přímém rozporu z e-mailem od paní Ivety Lamaczové-jednající za dlužníka ze dne 28.8.2008, ve kterém se dlužník sám zavazuje, že obstará příslušná stavební povolení a výslovně vyzývá nájemce, aby v této věci žádné kroky nečinili kromě obstarání potřebných stanovisek od dotčených orgánu. Za těchto okolností prodlení žalobce, které by mělo za následek ztrátu práva na zaplacení smluvní pokuty, by bylo v rozporu s dobrými mravy, byť měly být k nájemní smlouvě podepisovány dodatky. Žalobci tak vznikl za období od 22.9.2008 do 2.2.2009 zcela oprávněně nárok na zaplacení smluvní pokuty ve sjednané výši. Co se týče výše smluvní pokuty, tak ji soud nepovažuje za nepřiměřeně vysokou vzhledem k významu zajišťované povinnosti a důvodům, které k jejímu sjednání vedly. Pro žalobce jako nájemce bylo zásadně důležité otevření předmětných prostor pro veřejnost, a to jednak z toho důvodu, aby tak mohl zahájit svou obchodní činnost za účelem zisku a jednak proto, že žalobce předpokládal, že by přístup veřejnosti do budovy mu zvedl tržby. Navíc žalobce byl dle smlouvy povinen platit měsíčně relativně vysoké nájemné, a to i když obchodní prostory nebyly do stanoveného data otevřeny. Tímto tedy žalobce přicházel měsíčně o tržby, kterých by jinak, tj. v případě, že by dlužník nebyl v prodlení, dosahoval.

Podle ust. § 580 ObčZ mají-li věřitel a dlužník vzájemné pohledávky, jejichž plnění je stejného druhu, zaniknou započtením, pokud se vzájemně kryjí, jestliže některý z účastníků učiní vůči druhému projev směřující k započtení. Zánik nastane okamžikem, kdy se setkaly pohledávky způsobilé k započtení. Podle § 581 odst. 2 nelze započíst pohledávky promlčené, pohledávky, kterých se nelze domáhat u soudu, jakož i pohledávky z vkladů. Proti splatné pohledávce nelze započíst pohledávku, která ještě není splatná. Podle § 581 odst. 3 lze dohodou účastníků vyrovnat i pohledávky uvedené v odstavci 2.

Z provedených důkazů má soud za prokázané, že nárok na zaplacení smluvní pokuty dlužníkem žalobci vznikl, ale následně zanikl jednostranným zápočtem vzájemných pohledávek ve smyslu výše cit. ust. § 580 a násl. ObčZ a 358 a násl. ObchZ, a to dopisy ze dne 31.8.2009 a 3.11.2009.

Dále se soud zabýval vznikem nároku na zaplacení smluvní pokuty za období od 3.2.2009 do 10.3.2010, resp. tím zda nadále trvalo žalobcem tvrzené porušení povinnosti dlužníka spočívající v neotevření hotelu v prostorách budovy nacházející se v ulici Na Poříčí 42, a zda vůbec taková povinnost dlužníka vyplývá z nájemní smlouvy.

Podle ust. § 35 odst. 1 ObčZ projev vůle může být učiněn jednáním nebo opomenutím; může se stát výslovně nebo jiným způsobem nevzbuzujícím pochybnosti o tom, co chtěl účastník projevit. Podle ust. § 35 odst. 2 ObčZ právní úkony vyjádřené slovy je třeba vykládat nejenom podle jejich jazykového vyjádření, ale zejména též podle vůle toho, kdo právní úkon učinil, není-li tato vůle v rozporu s jazykovým projevem.

Vznikne-li pochybnost o obsahu právního úkonu z hlediska jeho určitosti nebo srozumitelnosti, je třeba se pokusit pomocí výkladu právního úkonu o odstranění takové nejasnosti. Podle ustálené judikatury soudů výklad právního úkonu může směřovat jen k objasnění toho, co v něm bylo projeveno, a vůle jednajícího se při výkladu právního úkonu vyjádřeného slovy uplatní, jen není-li v rozporu s jazykovým projevem; tato pravidla se uplatní i při výkladu písemného právního úkonu, včetně takového, který lze platně učinit jen písemně. V případě, že nejasnost právního úkonu nelze odstranit ani pomocí výkladu projevu vůle, je právní úkon neplatný (§ 37 odst. 1 obč. zák.). Pomocí výkladu právního úkonu přitom není dovoleno měnit smysl a obsah jinak jasného právního úkonu ( srov. nález ÚS sp.zn. 546/2003).

Ustanovení § 35 odst. 2 obč. zák., které ukládá soudu, aby za použití zákonných výkladových pravidel interpretoval právní úkon, dopadá i na situaci, kdy výklad tohoto právního úkonu jeho subjekty je v průběhu řízení vzájemně odlišný. Jazykové vyjádření právního úkonu zachycené ve smlouvě musí být nejprve vykládáno prostředky gramatickými (z hlediska možného významu jednotlivých použitých pojmů), logickými (z hlediska vzájemné návaznosti použitých pojmů) či systematickými (z hlediska řazení pojmů ve struktuře celého právního úkonu). Kromě toho soud na základě provedeného dokazování posoudí, jaká byla skutečná vůle stran v okamžiku uzavírání smlouvy, přičemž podmínkou pro přihlédnutí k vůli účastníků je to, aby nebyla v rozporu s tím, co plyne z jazykového vyjádření úkonu. Interpretace obsahu právního úkonu soudem podle § 35 odst. 2 obč. zák. nemůže nahrazovat či měnit již učiněné projevy vůle; použití zákonných výkladových pravidel směřuje pouze k tomu, aby obsah právního úkonu vyjádřeného slovy, který učinili účastníci ve vzájemné dohodě, byl vyložen v souladu se stavem, který existoval v době jejich smluvního ujednání. Je-li obsah právního úkonu zaznamenán písemně, určitost projevu vůle je dána obsahem listiny, na níž je zaznamenán. (srov. nález ÚS sp.zn. 182/2011 nebo rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Cdo 777/2008 ze dne 24.2.2010).

V tomto případě soud za pomoci zákonných výkladových pravidel interpretoval textové znění čl. I odst. 2 nájemní smlouvy, kdy výklad tohoto dotčeného ustanovení je mezi účastníky vzájemně odlišný. V předmětném ustanovení se dlužník jako pronajímatel zavazuje, že stavbu bude řídit tak, aby mohly být obchodní prostory v 1., 2., a 3. PP a zároveň 1.NP dokončeny a otevřeny pro veřejnost nejpozději do 31.8.2008. S ohledem na to, že je nutné vykládat jednotlivá ustanovení ve smlouvě ve vzájemné souvislosti, přihlédl soud rovněž k ustanovení čl. III. odst. 1 větě druhé nájemní smlouvy, jež zní tak, že nájemce nebude užívat prostory pro žádný jiný účel než pro účel výslovně uvedený výše, ani nebude prostory užívat žádným jiným způsobem, který by mohl nepříznivě ovlivnit vzhled, charakter či pověst budovy, jakožto prvotřídního obchodního a hotelového komplexu ., z čehož vyplývá, že nelze automaticky rozšířit pojem obchodní prostory na prostory hotelové, aniž by to vyplývalo z některého smluvního ujednání. Z textového znění této věty je zřejmé, že nájemní smlouva rozlišuje prostory na obchodní a hotelové. Výkladem těchto dvou dotčených ujednání je možné dospět k jedinému závěru, a to že povinností dlužníka je otevřít pouze obchodní prostory a nikoli prostory pro provozování hotelu 4. nebo 5. kategorie. Takový výklad by byl v rozporu se shora uvedenými pravidly stanovenými v ust. § 35 ObčZ.

Podle ust. § 40 odst. 2 ObčZ písemně uzavřená dohoda může být změněna nebo zrušena pouze písemně.

Pro úplnost soud dodává, že pokud by po uzavření smlouvy měli účastníci zájem takto stanovenou povinnost rozšířit, museli by tak učinit pouze písemnou formou s ohledem na výše cit. ust. § 40 odst. 2 ObčZ. Taková povinnost však nebyla sjednána v žádném z písemných dodatků ke smlouvě.

Za použití výše uvedených výkladových pravidel a s přihlédnutím k textovému znění smlouvy, soud má za prokázané, že výše uvedená povinnost otevřít prostory pro veřejnost se týkala pouze obchodních prostor a nikoli povinnosti otevřít hotel v prostorách budovy nacházející se v ulici Na Poříčí 42. Tento závazek nevyplývá ani ze shora uvedené smlouvy ani z písemných dodatků ke smlouvě.

Na základě shora uvedených skutečností a provedených důkazů dospěl soud k závěru, že v řízení bylo provedenými důkazy prokázáno porušení povinnosti dlužníka, které však trvalo pouze od 1.9.2008 do 2.2.2009. Nárok na zaplacení smluvní pokuty v důsledku porušení povinnosti dlužníkem tedy vznikl za období od 22.9.2008 do 2.2.2009, ale zanikl jednostranným započtením vzájemných pohledávek a vznik nároku na zaplacení smluvní pokuty za období od 3.2.2009 do 10.3.2010 nebyl v řízení provedenými důkazy prokázán. Proto soud uzavřel, že pohledávka žalobce v celkové výši 3.300.000,-Kč není po právu, na základě toho soud žalobu zamítl jako nedůvodnou.

O nákladech řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 OSŘ a § 149 odst. 2 věta druhá OSŘ, ve spojení s ust. § 202 IZ, když žalovaný měl ve věci plný úspěch. Soud mu proto přiznal právo na náhradu nákladů řízení ve výši 13.915,-Kč. Náklady řízení spočívají v sazbě odměny za zastupování advokátem dle § 8 vyhlášky č.484/2000 Sb. ve znění č.277/2006 Sb., ve výši 10.000,-Kč, v pěti paušálních náhradách advokáta po 300,-Kč dle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v celkové výši 1.500,-Kč. Celkem tedy 11.500,-Kč + 21% DPH, 13.915,-Kč. Výrok o povinnosti zaplatit náklady řízení advokátu je odůvodněn § 149 odst. 1 o.s.ř., podle § 202 IZ náhrada nákladů přiznaná insolvenčnímu správci náleží do majetkové podstaty.

P o u č e n í: Proti tomuto rozsudku l z e podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Městského soudu v Praze ve dvojím vyhotovení.

V Praze dne 11. března 2013 Mgr. Markéta Slámová, v.r. samosoudce

Za správnost vyhotovení: Jindrová