93 ICm 255/2010
Č.j.: 93 ICm 255/2010-40

Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem Mgr. Markétou Slámovou v právní věci žalobce JUDr. Pavel Novický, Malá Štupartská 6, 110 00 Praha 1, správce konkursní podstaty úpadce CHEMOPHARMA a.s. se sídlem Václavské nám. 56, 110 00 Praha 1, IČ 60278072, zastoupeného JUDr. Janem Mejzlíkem, advokátem se sídlem Malá Štupartská 6, 110 00 Praha 1 proti žalovanému Institut insolvence v.o.s. se sídlem Široká 5, 110 00 Praha 1, IČ 28964551, insolvenční správce dlužníka Clearing ICE a.s. se sídlem Jeseniova 52/1196, 130 00 Praha 3, IČ 25103415, o určení pravosti pohledávky

takto:

I. Určuje se, že pohledávka žalobce přihlášená do insolvenčního řízení ve věci dlužníka Clearing ICE a.s. se sídlem Jeseniova 52/1196, 130 00 Praha 3, IČ 25103415, částečně uznaná žalovaným dne 18.10.2010 ve výši 1,348.980,46 Kč je i ve zbylé výši 2,589.340,54 Kč po právu.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobce se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 3. května 2010 domáhal vydání rozsudku, kterým by soud určil pravost jeho pohledávky za dlužníkem v původně uplatněné výši 3,938.321,-Kč. Ohledně částky 1,348.980,46 Kč bylo řízení pravomocně zastaveno, a to na základě částečného zpětvzetí žaloby poté, co bylo popření této části pohledávky žalovaným vzato zpět. Svou žalobu odůvodnil tím, že pohledávka byla dne 23.2.2010 řádně přihlášena do insolvenčního řízení vedeného ve věci dlužníka Clearing ICE, a.s. (dále jen dlužník) a byla při přezkumném jednání konaném dne 15.4.2010 popřena s odůvodněním, že žalobci nevznikl nárok na vrácení plnění z důvodu režimu obchodního zákoníku na obsah smlouvy uzavřené mezi CHEMOPHARMA a.s. (dále jen úpadce) a dlužníkem. Dopisem ze dne 16.4.2010, doručeným dne 20.4.2011 pak žalovaný žalobce vyzval, aby v souladu s ust. § 198 IZ uplatnil své právo žalobou na určení do 30 dnů ode dne konání přezkumného jednání s tím, že tato lhůta neskončí dříve, než 15 dnů od doručení vyrozumění. Žalobce s popřením pohledávky nesouhlasí. Úpadce s dlužníkem uzavřel dne 20.10.1004 Smlouvo o poskytnutí ročního clearingového limitu (díle jen Smlouva). Podle bodu 4 Smlouvy bylo možno čerpat až po uhrazení poplatku za zpracování žádosti o RCNL ve výši 1,785.000,-Kč (předmět tohoto řízení), dále po uhrazení garančního poplatku za RCNL ve výši 4% z RCNL, tj. 7,140.000,-Kč (z něhož byla úpadcem uhrazena pouze částka 940.000,-Kč), podpisu exekutorského zápisu, vystavení 15ti směnek vlastních a dodání soupisu majetku. Úpadce poplatek za zpracování žádosti o RCNL v plné výši 1,785.000 Kč zaplatil. Dopisem ze dne 3.5.2005 úpadce od smlouvy odstoupil podle čl. VII bod. 6 písm. b) Smlouvy, s účinností ke dni 31.7.2004. Smlouva nebyla nikdy naplněna ani jednou ze stran, obě strany závažným způsobem své povinnosti porušily, dlužníkem nebyla pro úpadce vytvořena jediná obchodní příležitost, celý systém clearingového zúčtování byl naprosto nepřipravený. Vzhledem k tomu, že úpadce od smlouvy odstoupil, byl mu dlužník povinen vrátit vše, co podle této smlouvy obdržel, tedy i zaplacený poplatek za zpracování žádosti o RCNL, spolu s úroky tak, jak bylo žalobcem přihlášeno do insolvenčního řízení. O sporu s tímž skutkovým základem již bylo nadepsaným soudem pravomocně rozhodnuto, když dlužník do konkursního řízení vedeného proti úpadci přihlásil částku ve výši 22,022.077,50 Kč, představující doplatek garančního poplatku ve výši 6,200.000,-Kč a příslušenství podle Smlouvy. Soudy obou stupňů ve věci uzavřely, že úpadce od smlouvy platně odstoupil a dlužníku nevznikl tudíž nárok na zaplacení zbytku garančního zádržného a jeho příslušenství. Žaloba o zaplacení předmětné částky byla u zdejšího soudu podána dne 29.5.2007.

Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s odůvodněním, že žádost o RCNL byla dlužníkem zpracována, úpadci se tak dostalo příslušného protilplnění a žalobce tak nemá nárok na vrácení této částky a tudíž ani souvisejícího příslušenství. Dopis ze dne 3.5.2005 žalovaný za odstoupení od smlouvy nepovažuje, úpadce navíc nebyl oprávněn od smlouvy odstoupit, když smlouva nebyl naplněna výhradně z důvodů spočívajících na jeho straně (úpadce nesplnil povinnosti, k nimž se ve smlouvě zavázal, jak je konstatováno i v žalobě), dlužník v prodlení s plněním svých povinností nebyl. I kdyby soud dospěl k závěru, že úpadce byl oprávněn odstoupit, není oprávněn požadovat vrácení poplatku za zpracování žádosti. O tom, že žádost dlužníkem zpracována byla, svědčí i fakt uzavření smlouvy a vrácení plnění ze smlouvy je závazkem synallagmatickým.

Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti: Dne 22.10.2010 uzavřeli úpadce a dlužník Smlouvu o poskytnutí ročního clearingového nákupního limitu, kterou ze dlužník zavázal poskytnout úpadci roční clearingový nákupní limit (RNCL) do výše 150.000.000,-Kč, tedy umožnit úpadci odběr zboží nebo služeb dle Všeobecných smluvního podmínek dlužníka do shora uvedené výše pasivního zůstatku na clearingovém účtu. Úhrada závazku úpadce vůči dlužníku měla být zajištěna exekutorským zápisem a vlastními směnkami. Bylo zjednáno, že RNCL je možno čerpat až po úhradě poplatku za zpracování žádosti ve výši 1% z RCNL (tj. 1,785.000,-Kč), úhradě garančního poplatku ve výši 4% z RCNL ( t.j.7,140.000,-Kč), podpisu této smlouvy, podpisu exekutorského zápisu a směnek a po dodání soupisu majetku. Podle čl. VII bod 6 písm.a) Všeobecných smluvních podmínek Clearing ICE platných k 1.10.2004 ukončení účasti klienta v Clearing ICE může nastat písemným odstoupením od smlouvy bez udání důvodu s dvouměsíční výpovědní lhůtou s tím, že účinky odstoupení od smlouvy nastávají prvním dnem měsíce následujícího od doručení odstoupení druhé straně.

Dne 22.10.2004 uzavřeli dlužník a úpadce smlouvu o vstupu do Clearing ICE, ve které se dlužník zavázal poskytnout úpadci služby dle Všeobecných smluvních podmínek s tím, že smlouva je uzavřena na dobu jednoho roku. Dne 22.10.2004 úpadce v souladu s čl. V Všeobecných smluvních podmínek požádal o RCNL v částce 150 mil. Kč, ve vyjádření z téhož dne se dlužník zavázal uvedený RCNL poskytnou po splnění uvedených podmínek. Zálohovou fakturou č. 07820004 ze dne 22.10.2004, splatnou dne 19.11.2004 úpadce dlužníku vyúčtoval částku 1,785.000,-Kč jako poplatek za zpracování RCNL. Příkazem k úhradě ze dne 23.11.2004 úpadce na účet dlužníka zaslala částku 1,785.000,-Kč k úhradě poplatku za zpracování žádosti dle Smlouvy. Dne 3.5.2005 zaslal úpadce dlužníku dopis ve znění, že vzhledem k tomu, že nebyly splněny v dopise konkretizované náležitosti Smlouvy a Všeobecných podmínek dlužníka (nebyly podepsány směnky, nebyl uhrazen garanční poplatek, nebyl dodán soupis majetku úpadce a ze strany dlužníka nebyla vytvořena jediná příležitost ke sjednaným obchodům, pro nepřipravenost nebylo možno realizovat jedinou obchodní operaci), považuje úpadce smlouvu za neuzavřenou a žádá po dlužníku vrácení všech hodnot, které v rámci uzavírání Smlouvy plnil. Podáním ze dne 31.5.2006 dlužník přihlásil do konkursního řízení pohledávku za úpadcem v celkové výši 22,022.077,50 Kč (z toho jistina ve výši 6.200.000,-Kč), jako pohledávku vykonatelnou vyplývající z exekutorského zápisu EZ 31/04 ze dne 19.11.2004. Jak vyplývá ze seznamu přihlášených pohledávek ke zvláštnímu přezkumnému jednání konanému u zdejšího soudu dne 12.4.2007, žalobce pohledávku dlužníka popřel v celém rozsahu s odůvodněním, že úpadce os Smlouvy odstoupil a nárok na zaplacení garančního poplatku dle Smlouvy tedy není dát. Naopak má úpadce za dlužníkem pohledávku ve výši 2,725.000,-Kč za plnění úpadcem dle Smlouvy poskytnutá. Rozsudkem č.j. 41 Cm 445/2007-76 ze dne 3.9.2008 ve znění rozsudku Vrchního soudu v Praze č.j. 13 Cmo 40/2009-100 ze dne 24.2.2010 bylo určeno, že pohledávka dlužníka za úpadcem ve výši 22,022.077,50 Kč není po právu. Z odůvodnění se podává, že úpadce os Smlouvy platně odstoupil, ze Smlouvy nevyplývá povinnost pro případ odstoupení platit sjednané poplatky a tudíž platí, že smlouva se od počátku ruší. Odvolací soud pak dovodil, že podle nezaplacení vstupních poplatků úpadcem nezakládá nárok dlužníka na jejich úhradu, nýbrž je pouze podmínkou pro čerpání RNCL. Přihláškou pohledávky ze dne 23.2.2010 žalobce do insolvenčního řízení vedené ve věci dlužníka přihlásil pohledávky v celkové výši 3,938.321,-Kč, sestávající se z uhrazeného garančního poplatku a zákonného úroku z prodlení (v této části byla žaloba vzata zpět) a předmětné pohledávky ve výši 1,785.000, a zákonného úroku z prodlení ve výši 804.340,54 Kč dle výpočtu uvedeného v přílohové tabulce.

Podle ust. § 173 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ) věřitelé podávají přihlášky pohledávek u insolvenčního soudu od zahájení řízení až do uplynutí lhůty stanovené rozhodnutím o úpadku. K přihláškám, které jsou podány později, insolvenční soud nepřihlíží a takto uplatněné pohledávky se v insolvenčním řízení neuspokojují. Podle § 190 a násl. IZ se přezkoumání přihlášených pohledávek děje na přezkumném jednání nařízeném insolvenčním soudem podle seznamu sestavného insolvenčním správcem. Dlužník a insolvenční správce mohou popírat pravost, výši a pořadí všech přihlášených pohledávek. O popření pohledávky co do její pravosti jde tehdy, je-li namítáno, že pohledávka nevznikla nebo že již zcela zanikla anebo že se zcela promlčela. Věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, mohou uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání; tato lhůta však neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění podle § 197 odst. 2. Žalobu podávají vždy proti insolvenčnímu správci.

Podle § 189 odst. 1 IZ insolvenční správce sestaví seznam přihlášených pohledávek; u pohledávek, které popírá, to výslovně uvede. Do seznamu se nezařazují pohledávky, ke kterým se nepřihlíží, pohledávky vyloučené z uspokojení a další pohledávky, u kterých to stanoví zákon (např. § 203 IZ-pohledávky za majetkovou podstatou a pohledávky jim postavené na roveň).

Z provedeného dokazování má soud za zjištěné, tyto skutečnosti byly ostatně mezi účastníky nesporné, že žalobce do insolvenčního řízení postupem podle § 173 IZ přihlásili pohledávku ve výši ve výši 3,938.321,-Kč Kč. Při přezkumém jednání konaném dne 3. května 2010 byla pohledávka žalobce popřena pro pravost. Žaloba byla podána ve lhůtě dle § 198 odst. 1 IZ.

Podle § 344 ObchZ lze od smlouvy odstoupit pouze v případech, které stanoví smlouva nebo tento zákon. Podle § 351 ObchZ odstoupením od smlouvy zanikají všechna práva a povinnosti stran ze smlouvy. Odstoupení od smlouvy se však nedotýká nároku na náhradu škody vzniklé porušením smlouvy, ani smluvních ustanovení týkajících se volby práva nebo volby tohoto zákona podle § 262, řešení sporů mezi smluvními stranami a jiných ustanovení, která podle projevené vůle nebo vzhledem ke své povaze mají trvat i po ukončení smlouvy. Strana, které bylo před odstoupením od smlouvy poskytnuto plnění druhou stranou, toto plnění vrátí, u peněžního závazku spolu s úroky ve výši sjednané ve smlouvě pro tento případ, jinak stanovené podle § 502. Vrací-li plnění strana, která od smlouvy odstoupila, má nárok na úhradu nákladů s tím spojených.

Soud má v daném případě za prokázané a to ostatně nebylo nikým z účastníků zpochybňováno, že úpadce a dlužník uzavřeli dne 22.10.2004 Smlouvu ve znění Všeobecných smluvních podmínek a dalších navazujících dokumentů tak, jak jsou shora specifikovány. Úpadce dle smlouvy zaplatit na účet dlužníka částku 1,785.000,-Kč jako poplatek za zpracování žádosti o RCNL. V daném případě ve Smlouvě ve znění Všeobecných smluvních podmínek byla sjednána možnost od Smlouvy odstoupit bez udání důvodu s tím, že odstoupení nabyde účinnosti po uplynutí dvouměsíční výpovědní lhůty. Dopis úpadce ze dne 3.5.2005 soud za použití § 266 ObchZ posoudil jako odstoupení od smlouvy, když z něj nepochybně tento projev vůle vyplývá, úpadce výslovně ukončuje (ruší) smlouvu od počátku (považuje ji za neuzavřenou) a požaduje vrácení poskytnutých plnění. Z odůvodnění rozsudku vydaného zdejším soudem ve věci incidenční žaloby podané dlužníkem proti žalovanému se navíc podává, že výraz ukončení procesu uzavírání smlouvy jako první použil dlužník. Vzhledem k tomu, že byla možnost odstoupení ve smlouvě sjednána, a to bez uvedení důvodu, není rozhodné, zda i dlužník své povinnosti porušil či nikoli. Jak shora uvedeno, zákonným důsledkem odstoupení od smlouvy je povinnost stran vrátit veškerá poskytnutá plnění, v daném případě spolu se zákonným úrokem z prodlení. Pokud žalovaný argumentoval tím, že příslušné plnění bylo úpadci poskytnuto-žádost byla zpracována a takto poskytnuté plnění nelze vrátit a je třeba jej nahradit v penězích v částce odpovídající přihlášené pohledávce, lze jen konstatovat, že zánik pohledávky žalobce započtením v řízení žalovaným v režimu koncentrace řízení uplatněn nebyl a vzhledem k tom, že je úpadce v konkursu, tak s ohledem na ust. § 14 odst. 1 písm. i) ZKV by těžko k platnému započtení po prohlášení konkursu na majetek úpadce mohlo dojít.

Proto soud rozhodl, jak ve výroku uvedeno a žalobě v plném rozsahu vyhověl.

Pro úplnost lze dodat, že pokud Vrchní soud v Praze v odůvodnění svého rozsudku ve věci dlužníkem podané incidenční žaloby uváděl, že nezaplacení vstupních poplatků nezakládá nárok dlužníka na jejich úhradu, neboť je pouze podmínkou čerpání RCNL, nadepsanému soudu není příliš zřejmé, jakým logickým či jazykovým výkladem se odvolací soud při tomto svém závěru řídil. Závaze zaplatit vstupní poplatky je ve Smlouvě definován a teprve po jeho splnění byl úpadce povinen RCNL poskytnout. Ostatní navrhovatelem označené důkazy soud sice provedl (důkazy týkající se exekuce vedené dlužníkem na majetek úpadce, faktury a doklady o zaplacení pohledávek, které nejsou předmětem toho řízení), při rozhodování ve věci z nich ale nevycházel a proto je ani nehodnotil.

O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 OSŘ a § 149 odst. 2 věta druhá OSŘ , ve spojení s ust. § 202 IZ, když žalobce měl ve věci plný úspěch, resp. žaloba byla zčásti vzata zpět pro chování žalovaného, ve sporu však proti žalovanému jako insolvenčnímu správci nemá na jejich náhradu právo.

P o u č e n í: Proti tomuto rozsudku l z e podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Městského soudu v Praze ve dvojím vyhotovení.

V Praze dne 5. května 2011

Mgr. Markéta Slámová, v.r. soudce

Za správnost vyhotovení: Winklerová