93 ICm 2095/2010
Č.j.: 93 ICm 2095/2010-60

Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem Mgr. Markétou Slámovou v právní věci žalobce MAHOK s.r.o., IČ 44030941, Moyzesova 36, 040 01 Košice, Slovenská republika, zastoupeného Dr. JUDr. Miroslavem Zámiškou, advokátem advokátní kanceláře Bakeš & Partneři, Na Příkopě 23, 110 00 Praha 1 proti žalovanému Institut insolvence v.o.s. se sídlem Široká 5, 110 00 Praha 1, IČ 28964551, insolvenční správce dlužníka Clearing ICE a.s. se sídlem Jeseniova 52/1196, 130 00 Praha 3, IČ 25103415, zastoupeného JUDr. Michalem Žižlavským, advokátem se sídlem Široká 5, Praha 1, o určení pravosti pohledávky

takto:

I. Žaloba s návrhem na určení pravosti, výše a pořadí pohledávky ve výši 34.999.460,- Kč přihlášené žalobcem do insolvenčního řízení vedeného zdejším soudem ve věci dlužníka Clearing ICE a.s., IČ 25103415, se sídlem Limuzská 2110/8, 108 00 Praha 10 s e z a m í t á.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému k rukám jeho právního zástupce na nákladech řízení částku 12.600,-Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

Žalobce se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 17. prosince 2010 domáhal vydání rozsudku, kterým by soud určil pravost jeho pohledávky za dlužníkem Clearing ICE a.s. se sídlem Jeseniova 52/1196, 130 00 Praha 3, IČ 25103415 (dále jen dlužník ) ve výši 34.999.460,-. Svou žalobu odůvodnil tím, že pohledávka byla dne 1.4.2010 řádně přihlášena do insolvenčního řízení vedeného ve věci dlužníka a byla při dalším přezkumném jednání konaném dne 18.11.2010 popřena s odůvodněním, že věřitel přiloženými dokumenty neosvědčil skutečnosti rozhodné pro její vznik a namítal nedostatek aktivní legitimace žalobce k podání přihlášky, když smlouva o postoupení pohledávek neosvědčuje postoupení pohledávek za dlužníkem žalobci. Dlužník dne 6.12.2008 uzavřel se společností Euro Clearing Center a.s. (dále jen EUCC ) Smlouvu o spolupráci v oblasti clearingového zúčtování, jejíž hlavním předmětem bylo uznání kreditních zůstatků klientů na clearingovém účtu vedeném dlužníkem nebo jeho platných clearingových poukázek s možností klienta čerpat ze svých clearingových účtů zboží nebo služby v rámci komodit v systému EUCC. Podle čl. IV. Smlouvy o spolupráci se smluvní strany dohodly, že ke každému uznání závazku kreditního zůstatku klienta s kreditním zůstatkem druhé smluvní strany první smluvní stranou, vzniká druhé straně závazek vůči první straně z titulu převzetí závazku za tuto první stranu, což znamená, že se souhlasem první strany jako původní dlužník vstupuje do závazku jako nový dlužník vůči klientům první smluvní strany jako věřitelům a tento věřitel na základě Smlouvy o převodu práv a povinností ze Smlouvy o vstupu do EUCC nebo do Clearing ICE a s ní souvisejících smluv dává souhlas s převzetím dluhu původního dlužníka novým dlužníkem, přičemž dluh původního dlužníka vůči věřiteli zaniká. Závazek vůči klientům musí druhá strana splnit do konce kalendářního roku formou dodávky zboží nebo peněžitým plněním, výsledné každoroční saldo uznaných kreditních zůstatků představuje závazek té strany, které druhá strana uznala kreditní zůstatek klienta, vzájemný zápočet takto vzniklých závazků je možný a smluvní strany si tímto udělují vzájemný souhlas. Žalobce (jeho právní předchůdce) převzal dlužníkův závazek, který tvořily kreditní zůstatky clearingových účtů klientů, za což se dlužník zavázal zaplatit úplatu ve výši kreditních zůstatků na účtech. Mezi EUCC a částí klientů byly uzavřeny individuální Smlouvy o převodu práv a povinností ze smluv o vstupu do Clearing ICE a následně uzavřeny Smlouvy o vstupu do EUCC, v jejichž rámci došlo k akceptaci jejich kreditních zůstatků. EUCC tedy převzal závazky dlužníka a vznikly mu tak pohledávky za dlužníkem. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 2.11.2009 EUCC postoupila předmětné pohledávky žalobci. Popření pohledávky žalovaným žalobce považuje za neurčité. Výše aktivního zůstatku na clearingových účtech klientů vyplývá přímo ze Smlouvy o převodu práv a povinností ze Smlouvy o vstupu do Clearing ICE i smlouvy o vstupu klienta do EUCC i z výpisu z clearingového účtu. za převzetí dluhu EUCC se dlužník zavázal zaplatit odměnu ve výši kreditních zůstatků klientů.Jen stěží lze uvažovat o tom, že by EUCC převzala závazek dlužníka vůči třetí osobě bez jakékoli kompenzace Smlouva o postoupení pohledávek mezi EUCC a žalobce je platná, pohledávky jsou dostatečně identifikován v čl. 1 bod 1 i v příloze smlouvy o postoupení pohledávek. Žalovanému jako dlužníku navíc nepřísluší právo namítat neplatnost smlouvy o postoupení pohledávky. Dlužník potvrdil existenci pohledávky žalobce za dlužníkem dne 11.1.2010, což zástupce žalobce dokládá potvrzeným dopisem ze dne 5.1.2010.

Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s odůvodněním, že Smlouva o převodu práv a povinností ze Smlouva o vstupu do Clearing ICE jsou neplatné, neboť klient v těchto smlouvách označení nedisponovali v době uzavření smluv aktivními zůstatky na clearingových účtech, je zde podezření, že zůstatky byly pouze fiktivní. Podle čl. IV Smlouvy o spolupráci by pohledávka EUCC za dlužníkem (která byla následně postoupena na žalobce) mohla vzniknou pouze při splnění dalších podmínek ve výši, kterou by společnost EUCC uhradila bývalým klientům dlužníka peněžitým plněním nebo dodáním zboží. V opačném případě by se jednalo o bezdůvodné obohacení EUCC. Žalobce neprokázal, že by EUCC bývalým klientům dlužníka cokoli plnil. Smlouva o postoupení pohledávky mezi žalobcem a EUCC je neplatná jednak z důvodu neexistence postupované pohledávky a dále pro neurčitost, když v ní postupované pohledávky nejsou dostatečně identifikovány, dlužník ve smlouvě o postoupení pohledávky není vůbec zmíněn. Smlouva o spolupráci v oblasti clearingového zúčtování ze dne 6.12.2008 je neplatná, když článek IV. je pak naprosto neurčitý.

Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti:

Podáním doručeným ze dne 1.4.2010 žalobce přihlásil do insolvenčního řízení pohledávku za dlužníkem v celkové výši 34.999.460,-Kč, jako důvod vzniku uvedl Smlouvu o spolupráci v oblasti clearingového účtu ze dne 6.12.2008 a Smlouvu o převodu práv a povinností ze Smlouvy o vstupu do Clearing ICE a s ní související Smlouvu o vstupu do EUCC a Smlouvu o postoupení pohledávek ze dne 2.11.2009. Ve smyslu čl. IV Smlouvy o spolupráci oblasti clearingového převzal věřitel závazek dlužníka, který tvořily kreditní zůstatky klientů a dlužník ze za to věřiteli zavázal zaplatit úplatu ve výši těchto kreditních zůstatků (ve výši převzatého závazku), když kreditní zůstatek klienta představuje povinnost vyplatit klientu ve formě peněžitého plnění nebo dodání zboží v hodnotě kreditního zůstatku na účtu. Věřitel vylovil s převzetím závazku souhlas, pohledávky za dlužníkem byly postoupeny na žalobce smlouvou ze dne 2.11.2009. Dne 6.12.2008 uzavřeli dlužník a EUCC Smlouvu o spolupráci v oblasti clearingového zúčtování. V článku II se konstatuje, že účelem smlouvy je umožnit v rámci zlepšení služeb čerpání kreditního zůstatku vedeného u ze stran smlouvy v rámci komodit dostupných v systému u kterékoli strany smlouvy. Článek III. upravuje podmínky pro uznávání kreditního zůstatku klienta druhou stranou smlouvy s tím, že kreditní zůstatek klienta bude uznaný a připsaný druhou smluvní stranou bezplatně po dobu nejméně šesti měsíců (aniž by smlouva upravovala, co se s kreditním zůstatkem klienta má stát po uplynutí této doby). Článek IV pak má upravovat finanční vyrovnání, soudu se však logickým ani jazykovým výkladem nepodařilo osvětlit přesný obsah tohoto smluvního ujednání. Na počátku ustanovení obsahuje označení stran jako první a druhá smluvní strana, kdy v prvé větě druhá strana tou, jejíž závazek vůči klientu (kreditní zůstatek jejího klienta) má být uznán první smluvní stranou. Druhé smluvní straně pak vzniká závazek z titulu převzetí dluhu za tuto stranu. Další část pak hovoří o tom, že se souhlasem první smluvní strany jako původní dlužník vstupuje do závazku jako nový dlužník vůči klientům první smluvní strany -z této části se tedy v rozporu s předchozí částí věty podává, že by první stana měla být tím, jejíž závazek má být převzat. Druhý odstavec pak hovoří o tom, že závazek klientům první strany musí uhradit strana druhá-tedy v korelaci s prvou větou má ta strana, jejíž závazek (kreditní zůstatek klienta) byl uznán, nadále povinnost hradit klientům prostřednictvím dodávky zboží, služeb nebo peněžitým plněním za kalendářní rok k poslednímu dni. Výsledné saldo ke konci roku uznaných kreditních závazků pak představuje závazek té strany, které druhá strana uznala kreditní zůstatek klienta. Obecným významem slova saldo je konečný stav pohledávek nebo dluhů, ustanovení tedy zřejmě předpokládá vzájemné odsouhlasení aktuální (či původní?) výše závazků vůči klientům, které byly převzaty ke konci roku s tím, že výsledek má představovat závazek toho, jehož saldo je pasivní, aniž by bylo řečeno, k čemu má být tato strana s pasivním saldem zavázána. Ze smlouvy o vstupu pro Euro Clearing Center a.s. uzavřená dne 29.10.2009 s Ing. Alenou Bernardovou (dále jen klient) ve znění VOP a sazebníku poplatků a smlouvy o převodu práv a povinností ze dne 29.10.2009, bylo zjištěno, že klient, dlužník a EUCC uzavřeli smlouvu o převodu práv a povinností ze Smlouvy o vstupu do Clearing ICE a s ní souvisejících smluv, na jejichž základě EUCC vstoupil do všech práv a povinností dlužníka ze Smlouvy o vstupu do Clearing ICE, dlužník ve smlouvách potvrdil konkrétní výši kreditního zůstatku klienta na clearingovém účtu. Finanční vyrovnání mezi dlužníkem a EUCC se řídí Smlouvou o spolupráci v oblasti clearingového zúčtování ze dne 6.12.2008. Následně klient uzavřel s EUCC na dobu jednoho roku Smlouvu o vstupu do EUCC ve znění Všeobecných obchodních podmínek (dále jen VOP). Touto smlouvou se EUCC zavázala poskytnout klientu clearing, který je v čl. 1 definován jako nabývání pohledávek klienta za jiným klientem EUCC z titulu smluv uzavřených mezi klienty za účelem jejich započtení se vzájemnými pohledávkami clearingového centra a započítávání těchto vzájemných pohledávek. Výpis z clearingového účtu pak je pak potvrzením o výši pohledávek klienta za EUCC nebo EUCC za klientem (čl. 11 VOP) . Za poskytované služby byl klient povinen hradit poplatky dle sazebníku poplatků (např. za obnovení aktivní účasti klienta 12 měsíců od uplynutí aktivní účasti ve výši 70% z původního kreditního zůstatku). Článek 13 VOP pak upravuje vztahy s klientem po skončení Smlouvy o vstupu do EUCC tak, že eviduje-li i po skončení smlouvy pohledávku klienta za clearingovou centrálou, je klient oprávněn i nadále využívat clearingových vztahů k placení podle smluv mezi klienty, povinnost vyrovnat závazek EUCC vyplývající z aktivního zůstatku vůči klientu ve zboží nebo v penězích se ze smlouvy nepodává.

Dne 2.11.2009 uzavřeli EUCC a žalobce smlouvu o postoupení pohledávek ze Smlouvy o převodu práv a povinností ze Smlouvy o vstupu do Clearing ICE a s ní souvisejících smluv ve smyslu přílohy č. 1 ke smlouvě. V příloze č. 1 jsou pak postupované pohledávky identifikovány jménem klienta, výší jistiny, číslem clearingového účtu a datem uzavření smlouvy o převodu práv a povinností. Ve smlouvě není řečeno, že by byla postupována pohledávka za dlužníkem, vůči klientům měla EUCC závazky, nikoli pohledávky. Dopisem ze dne 2.12.2009 žalobce oznámil dlužníku,že došlo k postoupení pohledávek ze Smlouvy o spolupráci v oblasti clearingového účtu ze dne 6.12.2008 a s ní související Smlouvy o převodu práv a povinností ze Smlouvy o vstupu do Clearing ICE a ze Smlouvy o vstupu do EUCC ze společnosti EUCC jako postupitele na žalobce jako postupníka. Dopisem ze dne 5.1.2010 žalobce dlužníka požádal o odsouhlasení pohledávky za ve výši 34.999.460,-Kč z titulu úplaty za převzetí dluhu společností EUCC, z titulu dluhu vůči klientce dle zůstatku na clearingovém bilančním účtu. Správnost zůstatku potvrdil dne 11.1.2010 Ing. Miloš Jirásek, předseda představenstva dlužníka.

Podle ust. § 173 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ) věřitelé podávají přihlášky pohledávek u insolvenčního soudu od zahájení řízení až do uplynutí lhůty stanovené rozhodnutím o úpadku. K přihláškám, které jsou podány později, insolvenční soud nepřihlíží a takto uplatněné pohledávky se v insolvenčním řízení neuspokojují. Podle § 190 a násl. IZ se přezkoumání přihlášených pohledávek děje na přezkumném jednání nařízeném insolvenčním soudem podle seznamu sestavného insolvenčním správcem. Dlužník a insolvenční správce mohou popírat pravost, výši a pořadí všech přihlášených pohledávek. O popření pohledávky co do její pravosti jde tehdy, je-li namítáno, že pohledávka nevznikla nebo že již zcela zanikla anebo že se zcela promlčela. Věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, mohou uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání; tato lhůta však neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění podle § 197 odst. 2. Žalobu podávají vždy proti insolvenčnímu správci.

Podle § 189 odst. 1 IZ insolvenční správce sestaví seznam přihlášených pohledávek; u pohledávek, které popírá, to výslovně uvede. Do seznamu se nezařazují pohledávky, ke kterým se nepřihlíží, pohledávky vyloučené z uspokojení a další pohledávky, u kterých to stanoví zákon (např. § 203 IZ-pohledávky za majetkovou podstatou a pohledávky jim postavené na roveň).

Z provedeného dokazování má soud za zjištěné, tyto skutečnosti byly ostatně mezi účastníky nesporné, že žalobce do insolvenčního řízení postupem podle § 173 IZ přihlásil pohledávku ve výši ve výši 34.999.460,-Kč. Při přezkumném jednání konaném dne 18.11.2010 byla pohledávka žalobce popřena. Žaloba byla podána ve lhůtě dle § 198 odst. 1 IZ.

Nárok žalobce se opíral o ustanovení článku IV. smlouvu o spolupráci v oblasti clearingového zúčtování. Jak shora uvedeno, soud shledává toto ujednání zcela neurčitým,není zřejmé co měl kdo komu plnit, jak měla být vzájemná salda odsouhlasována (stav kreditních zůstatků klientů ke konci roku či k datu uzavření smlouvy s klientem). žalobce navíc neprokázal ani netvrdil, že by saldo bylo ke konci kalendářního roku odsouhlaseno a s jakým výsledkem. Výsledkem výkladu obsahu právního úkonu musí být zjištění srozumitelného a určitého obsahu projevu vůle. Pakliže je obsah právního úkonu zaznamenán písemně, určitost projevu vůle je dána obsahem listiny, na níž je zaznamenán; nestačí, že účastníkům smlouvy je jasné, co je předmětem smlouvy a jaká jsou jejich práva a povinnosti, popř. jakou vůli vyjadřuje, není-li to poznatelné z textu listiny. Určitost písemného projevu vůle je objektivní kategorií a takový projev vůle by neměl vzbuzovat pochybnosti o jeho obsahu ani u třetích osob (srov. rozsudek NS ČR sp.zn. 33 Cdo 4930/2008 ze dne 22.11.2011). Pokud i po použití všech způsobů a prostředků zůstane smysl projevu vůle nesrozumitelný či neurčitý, v rozsahu nesrozumitelnosti anebo neurčitosti je nerealizovatelný. A proto občanský zákoník ustanovuje, že neurčitý a nesrozumitelný projev vůle je neplatný (§ 37 odst. 1 OZ). Na základě neplatného právního úkonu nemohlo žalobci (jeho právnímu předchůdci) vzniknout právo na plnění od dlužníka. Ze smlouvy o převodu práv a povinností, jak je shora uvedena, má soud za zjištěné, že EUCC převzal práva a závazky v dlužníka vůči jeho klientům, nejednalo se však o převzetí dluhu ve smyslu § 531 OZ. Jak se ostatně podává ze záhlaví smluv o převodu práv a povinností, jedná se o smlouvu nepojmenovanou. Soud se tedy zabýval otázkou, zda přihlášená pohledávka nemůže vyplývat z práva na vydání bezdůvodného obohacení-zda dlužník získal majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, či získal majetkový prospěch z nepoctivých zdrojů. Z obsahu smlouvy o spolupráci vyplývá záměr stran nějak se spolu finančně vyrovnat. Žalobce dovozoval, že výše kreditního zůstatku konkrétního klienta představuje bezdůvodné obohacení dlužníka, když EUCC jeho závazek vůči klientům převzal. S tímto tvrzením však nelze souhlasit. Podle smluv o převodu práv a povinností EUCC převzal kreditní zůstatek klienta s tím, že tento bude nadále obchodovat v systému EUCC a EUCC z obchodování klienta vznikalo právo na úhradu poplatků dle smlouvy. EUCC se ve smlouvě nijak nezavázal k plnění za dlužníka , jak patrno z článku 13 VOP, který upravuje vztahy s klientem po skončení Smlouvy o vstupu do EUCC, je-li evidována i po skončení smlouvy pohledávka klienta za clearingovou centrálou, je klient oprávněn i nadále využívat clearingových vztahů k placení podle smluv mezi klienty, povinnost vyrovnat závazek EUCC vyplývající z aktivního zůstatku vůči klientu ve zboží nebo v penězích se ze smlouvy nepodává. Ze shora uvedeného soud rozhodně nemá za osvědčené, že by k bezdůvodnému obohacení dlužníka na úkor EUCC vůbec došlo (koneckonců převzetím klienta mohl prostřednictvím poplatků dle smlouvy o vstupu do EUCC získat majetkový prospěch právě EUCC). V řízení nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by žalobce či společnost EUCC klientům dlužníka něčeho plnili. Nárok na vydání bezdůvodného obohacení by nadto nesvědčil žalobci , když tento nebyl subjektem Smlouvy o spolupráci ze dne 6.12.2008 a nárok na vydání bezdůvodného obohacení by na něj ani smlouvou ze dne 2.11.2009 nepřešel. V neposlední řadě žalobce neprokázal, že by byl věřitelem dlužníka na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2.11.2009. Dlužník postupované pohledávek ve smlouvě není vůbec jednoznačně identifikovány, postupovány byly pohledávky ze Smluv o převodu práv a povinností ze Smlouvy o vstupu do Clearing ICE uzavřených mezi postupitelem a dlužníkem ve smyslu přílohy č. 1 k této smlouvě. Text smlouvy ze dne 2.11.2009 se vztahuje dle čl. 1 bodu 1 k převodu práv a povinností ze smlouvy o vstupu do Clearing ICEa s ní souvisejících smluv s odkazem na přílohu č. 1 této smlouvy.V příloze č. 1 jsou pak postupované pohledávky identifikovány jménem (firmou) klientů výší jistiny, číslem clearingového účtu a datem uzavření smlouvy o převodu práv a povinností. Ve smlouvě není řečeno, že by byla postupována pohledávka za dlužníkem, vůči klientům měla EUCC závazky, nikoli pohledávky. Dlužníky dle této smlouvy tedy mohou být pouze klienti identifikovaní v příloze. Oznámení o postoupení pohledávky bylo dlužníku zasláno postupníkem, účinky předvídané § 526 OZ a k němu se vztahující judikatury ohledně nemožnosti namítat neplatnost smlouvy o postoupení pohledávek nenastaly. Na tomto nic nemění ani potvrzení dlužníka ze dne 11.1.2010. Jak shora uvedeno, v řízení nebyla vůbec prokázána existence pohledávky EUCC za dlužníkem-tvrzený závazek dlužníka z neplatného ujednání vůbec nevznikl, potvrzení ze dne 11.1.2010 bylo vydáváno za účelem inventarizace majetku žalobce podle zák. č. 413/2002 Z.z. a nepodává se z něj, že by měl dlužník v úmyslu uznat svůj závazek s důsledky z tohoto dle občanského resp. obchodního zákoníku plynoucími.

Ze shora uvedených důvodů soud tedy nemá za osvědčené, že by měl žalobce za dlužníkem pohledávku a proto soud rozhodl, jak ve výroku uvedeno.

O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 OSŘ a § 149 odst. 2 věta druhá OSŘ , ve spojení s ust. § 202 IZ, když žalovaný měl ve věci plný úspěch. Soud mu proto přiznal právo na náhradu nákladů řízení ve výši 12.600,-Kč. Náklady řízení spočívají v sazbě odměny za zastupování advokátem dle § 8 vyhlášky č.484/2000 Sb. ve znění č.277/2006 Sb.ve výši 9.000,-Kč, v pěti paušálních náhradách advokáta po 300,-Kč dle § 13 vyhlášky 177/1996 Sb. ve znění č.277/2006 Sb. (celkem tedy 1.500,-Kč). Celkem tedy 10.500,-Kč + 20% DPH, tj. 12.600,-Kč. Výrok o povinnosti zaplatit náklady řízení advokátu je odůvodněn § 149 odst. 1 o.s.ř., podle § 202 IZ náhrada nákladů přiznaná insolvenčnímu správci náleží do majetkové podstaty.

P o u č e n í: Proti tomuto rozsudku l z e podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Městského soudu v Praze ve dvojím vyhotovení.

V Praze dne 10. prosince 2012

Mgr. Markéta Slámová, v.r. soudce

Za správnost vyhotovení: Jindrová