93 ICm 1122/2012
č.j.: 93 ICm 1122/2012-37

Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem Mgr. Markétou Slámovou ve věci žalobce: MouseHouse, s.r.o., IČ: 639 80 151, se sídlem Koperníkova 1490/11, 120 00 Praha 2, zastoupeného Mgr. Jaroslavem Markem advokátem, se sídlem nám. Winstona Churchilla 2, 113 59 Praha 3, proti žalovanému: JUDr. Ing. Helena Horová, se sídlem V Luhu 754/18, Praha 4, insolvenční správce dlužníka LEDFERMA, s.r.o., IČ: 288 97 862, se sídlem Petrská 1426/1, 110 00 Praha 1, zastoupenému Mgr. Karlem Somolou, advokátem se sídlem Karlovo náměstí 24, 110 00 Praha 1, o určení pravosti pohledávky

takto:

I. Určuje se, že pohledávka žalobce přihlášená ve výši 1.172.512,98,-Kč do insolvenčního řízení vedeného zdejším soudem pod sp. zn. MSPH 93 INS 1122/2012 proti dlužníku LEDFERMA, s.r.o., IČ: 288 97 862, Petrská 1426, Praha 1 j e p o p r á v u

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobce se žalobou ze dne 17. dubna 2012 doručenou zdejšímu soudu téhož dne domáhal určení pravosti pohledávky ve výši 1.172.512,98,-Kč včetně příslušenství přihlášené do insolvenčního řízení vedeného zdejším soudem proti dlužníku LEDFERMA, s.r.o., IČ: 288 97 862, sídlem Petrská 1426/1, 110 00 Praha 1 (dále jen dlužník) pod sp.zn. MSPH 93 INS 1122/2012. Pohledávka byla přihlášená žalobcem dne 28. února 2012 jako nezajištěná a nevykonatelná z titulu nezaplacení ceny za poskytnutí grafických a tiskařských služeb ve výši 1.172.512,98,-Kč s příslušenstvím. Pohledávku za dlužníkem žalovaný jako insolvenční správce a dlužník popřeli při přezkumném jednání konaném dne 19.3.2012 v celém rozsahu pro pravost a výši s odůvodněním, že pohledávka dlužníka vůči žalobci zanikla jednostranným započtením. Existenci své pohledávky žalobce prokazuje dohodou o uznání dluhu ze dne 8.8.2011 uzavřenou mezi žalobcem a dlužníkem.

Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s odůvodněním, že pohledávka přihlášená žalobcem do insolvenčního řízení existovala, zanikla však v důsledku jednostranného zápočtu provedeného dlužníkem z titulu náhrady škody. Dále žalovaný z opatrnosti navrhl odmítnutí předmětné žaloby pro opožděnost, kdy uvádí, že podání bylo soudu doručeno až po uplynutí zákonem stanovené lhůty, a to dne 19.4.2012. Žalobce byl výhradním dodavatelem agenturních a tiskařských služeb pro dlužníka. Mezi účastníky nebyla podepsána rámcová smlouva o dílo a udělení licence v písemné podobě, nicméně se jejím textovým zněním obě strany řídily. Součástí služeb, které poskytoval žalobce dlužníku na základě ústně uzavřené smlouvy o dílo a udělení licence, bylo i pořizování domén a závazek žalobce převést právo k doménám na dlužníka, za které dle tvrzení žalovaného dlužník řádně zaplatil. Dlužník byl v té době ve smluvním vztahu se společností WALMARK, a.s., IČ: 005 36 016, což prokazuje smlouvami o poskytování služeb ze dne 1.10.2009 a 1.3.2011. Společnost WALMARK a.s., IČ: 005 36 016 požádala dlužníka o převod veškerých předmětných domén, tak jak jsou uvedeny v seznamu domén, který tvoří (přílohu II. č. 5), kdy žalobce jako subdodavatel měl zajistit převod práva k doménám u registrátora na dlužníka. Žalobce nesplnil tuto povinnost a dlužník tak uplatňuje nárok na náhradu škody v podobě ušlého zisku a dále nemajetkovou újmu spočívající v poškození dobré pověsti dlužníka v celkové tvrzené výši 3.500.000,-Kč. Tuto splatnou pohledávku dlužník jednostranně započetl vůči vzájemné pohledávce žalobce dopisem ze dne 28.12.2011 Proto podle žalovaného pohledávka ve výši 1.172.512,98,-Kč s příslušenstvím přihlášená žalobcem do insolvenčního řízení neexistuje, a tudíž byla na přezkumném jednání dne 19.3.2012 žalovaným i dlužníkem po právu popřena.

Ze spisu zdejšího soudu sp. zn. MSPH 93 INS 1122/2012 bylo zjištěno, že:

1. Usnesením č.j. MSPH 93 INS 1122/2012-A-14 byl dne 2.2.2011 zjištěn úpadek a prohlášen konkurz na dlužníka LEDFERMA, s.r.o., IČ: 288 97 862 a byl ustanoven insolvenční správce JUDr. Ing. Helena Horová. 2. Přihláškou ze dne 25.2.2012, doručenou zdejšímu soudu dne 28.2.2012, evidovanou v oddíle P spisu pod pořadovým číslem P 4/1 přihlásil žalobce (jako věřitel č. 4) evidovaný pod číslem 4: MouseHouse, s.r.o., IČ: 639 80 151 pohledávku v celkové výši 1.172.512,98,-Kč s příslušenstvím. Přihlášená pohledávka představuje jistinu a zákonný úrok z prodlení. Z přihlášky pohledávky žalobce vyplývá, že pohledávka byla přihlášena jako nezajištěná a nevykonatelná z titulu nezaplacení ceny za poskytnuté tiskařské a grafické služby. 3. U přezkumného jednání konaného u zdejšího soudu dne 19.3.2012 žalovaný popřel pohledávku žalobce v celém rozsahu pro pravost a výši, představující jistinu a příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení, a to z důvodu, že započítaná pohledávka žalovaného vůči dlužníku zanikla jednostranným započtením vlastní vzájemné a splatné pohledávky dopisem ze dne 28.11.2012. Žalobce se přezkumného jednání a bezprostředně následující schůze věřitelů nezúčastnil, a proto byl žalobce následně písemně vyrozuměn dle ust. § 197 odst. 2 IZ.

4. Z upraveného listu seznamu žalobce vyplývá, že tato nevykonatelná pohledávka zůstala zjištěna ve výši 0,00 Kč a nezjištěna ve výši 1.172.512,98 Kč (představující jistinu a zákonný úrok z prodlení).

Z rámcové smlouvy o dílo a udělení licence uzavřené mezi žalobcem a dlužníkem dle ust. § 46 a násl. zák. č. 121/2000 Sb., autorského zákona (dále jen AZ) a ust. § 536 zák. č. 513/1991 Sb. Obchodního zákoníku (dále jen ObchZ), soud zjistil, že předmětná smlouva nebyla účastníky podepsána. Z textového znění uvedených smluv vyplývá, že se žalobce zavázal poskytovat dlužníku výhradní právo autorské dílo užívat ( výhradní licenci ). Autorské dílo spočívá ve vytvoření díla, které bude vždy smluvními stranami sjednáno a definováno číslovým dodatkem k této smlouvě. Podle znění výše uvedených smluv žalobce byl výhradním dodavatelem agenturních služeb (grafika, komunikace apod.). Nevyplývá však z textové znění těchto smluv závazek žalobce převést na dlužníka práva k doménám. Z faktur předložených žalovaným dále vyplývá, že žalobce fakturoval dlužníku za provedené práce na webových stránkách (např. výroba, design, rozšíření webových stránek) a služby související. Avšak z žádné faktury nevyplývá, že by žalobce fakturoval dlužníku za služby týkající se převodu práv k doménám. Ze smluv o poskytování služeb mezi dlužníkem a společností WALMARK, a.s., IČ: 005 36 016 ze dne 1.10.2009 a ze dne 1.3.2011 bylo zjištěno, že žalovaný se zavázal k poskytování komplexních služeb v oblasti marketingu, výzkumu a vývoje výrobků chráněnými jako ochranné známky. Jednalo se pouze o smluvní vztah mezi společností WALMARK, a.s. a dlužníkem. Žalobce tedy nebyl další smluvní stranou, a tudíž veškerá ujednání mezi výše uvedenými smluvními stranami zavazovala pouze dlužníka a nikoli žalobce. Z oznámení o odstoupení od smlouvy ze dne 8.12.2011 bylo zjištěno, že společnost WALMARK, a.s. odstoupila od smlouvy s okamžitou účinností pro nesplnění závazku ze strany žalovaného ani v dodatečně stanoveném termínu. Dále soud zjistil, že žalobce byl dopisem ze dne 19.12.2011 vyzván dlužníkem k úhradě jím tvrzené škody ve výši 3.500.000,-Kč z titulu porušení závazku žalobce převést veškerá práva k elektronické prezentaci jednotlivých produktů (www. stránkám) včetně práv k jednotlivým doménám (po úhradě sjednané ceny dle příslušných smluv o dílo, a to nejpozději do 25.12.2011. Z dopisu ze dne 28.12.2011 vyplývá, že dlužník provedl jednostranné započtení své splatné pohledávky v celkové výši 3.500.000,-Kč z titulu náhrady škody za porušení závazků žalobcem dle ústních smluv o dílo oproti splatné části pohledávky žalobce ve výši 398.407,60,-Kč a nesplatné části pohledávky ve výši 737.697,60,-Kč dle ust. § 580 a násl. zák. č. 40/1964 Sb., Občanského zákoníku (dále jen ObčZ) ve spojení s ust. § 358 a násl. ObchZ. V předloženém seznamu domén byly uvedeny domény jako např. gelactiv.cz, belasin.cz, gummies.cz či probian.sk. Z výše uvedeného seznamu však není zřejmé, kdo tento dokument sestavil s ohledem na to, že není ani jedním z účastníků podepsán. Z e-mailové korespondence mezi Jaromírem Henyšem a Petrem Turoňem-členem představenstva společnosti WALMARK, a.s. vyplývá, že společnost WALMARK, a.s. svolila k předložení smluv žalobci o poskytování služeb uzavřených s dlužníkem. Z e-mailové korespondence mezi Lubošem Hyklem-jednatelem žalobce a Stanislavem Mrázkem-jednatelem dlužníka bylo zjištěno, že strany vedly jednání o předání přístupu na webové stránky a nakládání s těmito weby. Z žádných e-mailových zpráv však nevyplývá povinnost žalobce převést práva k doménám na dlužníka. Z listiny označené jako dohoda smluvních stran , předložené žalovaným, vyplývá závazek dlužníka předložit kopie smluv uzavřené se společností WALMARK, a.s. žalobci a závazek žalobce zpřístupnit účty registrátora domén uvedených v příloze za stanovených podmínek do 31.8.2011. Soud zjistil, že tato dohoda nebyla rovněž účastníky podepsána. Žalovaný tvrdí, že byla tato dohoda uzavřena mezi dlužníkem a žalobcem v ústní formě, což žalobce popírá.

Podle ust. § 173 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ) věřitelé podávají přihlášky pohledávek u insolvenčního soudu od zahájení řízení až do uplynutí lhůty stanovené rozhodnutím o úpadku. K přihláškám, které jsou podány později, insolvenční soud nepřihlíží a takto uplatněné pohledávky se v insolvenčním řízení neuspokojují. Podle § 190 a násl. IZ se přezkoumání přihlášených pohledávek děje na přezkumném jednání nařízeném insolvenčním soudem podle seznamu sestaveného insolvenčním správcem. Dlužník a insolvenční správce mohou popírat pravost, výši a pořadí všech přihlášených pohledávek. O popření pohledávky co do její pravosti jde tehdy, je-li namítáno, že pohledávka nevznikla nebo že již zcela zanikla anebo že se zcela promlčela. Věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, mohou uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání; tato lhůta však neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění podle § 197 odst. 2. Žalobu podávají vždy proti insolvenčnímu správci. Nedojde-li žaloba ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu, k pohledávce popřené co do pravosti se nepřihlíží; pohledávka popřená co do výše nebo pořadí uvedeném při jejím popření. Podle ust. § 197 odst. 2 věřitele, jehož nevykonatelná pohledávka byla popřena při přezkumném jednání, jehož se nezúčastnil, o tom insolvenční správce vyrozumí, a to i tehdy, je-li popření uvedeno v upraveném seznamu přihlášených pohledávek.

Podle ust. § 189 odst. 1 IZ insolvenční správce sestaví seznam přihlášených pohledávek; u pohledávek, které popírá, to výslovně uvede. Do seznamu se nezařazují pohledávky, ke kterým se nepřihlíží, pohledávky vyloučené z uspokojení a další pohledávky, u kterých to stanoví zákon (např. § 203 IZ-pohledávky za majetkovou podstatou a pohledávky jim postavené na roveň).

Ze shora uvedených skutečností, které ostatně byly mezi účastníky nesporné, má soud za zjištěné, že žalobce do insolvenčního řízení postupem podle ust. § 173 IZ přihlásil pohledávku ve výši 1.172.512,98,-Kč i s příslušenstvím. Při přezkumném jednání konaném dne 19.3.2012 byla pohledávka žalobce v celém rozsahu popřena žalovaným i dlužníkem pro pravost a výši. Předmětná žaloba byla podána soudu faxem dne 17.4.2012. Dle ust. § 42 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., Občanského soudního řádu podání učiněné telefaxem je třeba doplnit předložením jeho originálu, případně písemným podáním shodného znění nejpozději do tří dnů. K podáním, pokud nebyla ve stanovené lhůtě doplněna, soud nepřihlíží. V daném případě byla písemná žaloba shodného znění doručena soudu dne 19.4.2012, tedy ve lhůtě tří dnů. Z výše uvedeného vyplývá, že předmětná žaloba byla podána soudu včas, tj. ve lhůtě 30 dní ode dne konání přezkumného jednání dle ust. § 198 odst. 1 IZ.

Ze shodných tvrzení účastníků má soud za prokázané, že přihlášená pohledávka žalobcem do insolvenčního řízení existovala. Spornou skutečností mezi účastníky zůstává to, zda dodatečně nezanikla jednostranným započtením pohledávky dlužníkem.

Soud se tedy dále zabýval otázkou, zda pohledávka dlužníka vznikla, aby jím následně mohla být jednostranně započtena oproti vzájemné pohledávce žalobce. Žalovaný totiž tvrdil,

že dlužník a žalobce uzavřeli ústní smlouvu obsahově shodnou s textovým zněním rámcové smlouvy o dílo a udělení licence a dohody smluvních stran.

Podle ust. § 46 odst. 1 licenční smlouvou autor poskytuje nabyvateli oprávnění k výkonu práva dílo užít (licenci) k jednotlivým způsobům nebo ke všem způsobům užití, v rozsahu omezeném nebo neomezeném, a nabyvatel se zavazuje, není-li podle § 49 odst. 2 písm. b) sjednáno jinak, poskytnout autorovi odměnu. Dle ust. § 46 odst. 4 AZ smlouva vyžaduje písemnou formu, poskytuje-li se licence jako výhradní.

Podle ust. § 47 odst. 2 AZ v případě výhradní licence autor nesmí poskytnout licenci třetí osobě a je povinen, není-li sjednáno jinak, se i sám zdržet výkonu práva dílo užít způsobem, ke kterému licenci neudělil.

Soud dokazování o skutečnosti, zda byla ústní smlouva uzavřena, neprováděl, když tato otázka nemohla mít vliv na rozhodnutí ve věci. Poskytnutí výhradní licence, jak je shora uvedeno, by bylo absolutně neplatné dle ust. § 40 ObčZ pro nedostatek formy. Podle znění tohoto ustanovení je neplatný právní úkon, nebyl-li učiněn ve formě, kterou vyžaduje zákon nebo dohoda účastníků. Rozhodující skutečností je, že závazek převést právo k doménám nevyplývá z žádných předložených dokumentů ani z neplatných smluv ani z faktur.

Podle ust. § 2 AZ je předmětem práva autorského dílo literární a jiné dílo umělecké a dílo vědecké, které je jedinečným výsledkem tvůrčí činnosti autora a je vyjádřeno v jakékoli objektivně vnímatelné podobě včetně podoby elektronické, trvale nebo dočasně, bez ohledu na jeho rozsah, účel nebo význam (dále jen "dílo"). Dílem je zejména dílo slovesné vyjádřené řečí nebo písmem, dílo hudební, dílo dramatické a dílo hudebně dramatické, dílo choreografické a dílo pantomimické, dílo fotografické a dílo vyjádřené postupem podobným fotografii, dílo audiovizuální, jako je dílo kinematografické, dílo výtvarné, jako je dílo malířské, grafické a sochařské, dílo architektonické včetně díla urbanistického, dílo užitého umění a dílo kartografické.

Za dílo se považuje též počítačový program, je-li původní v tom smyslu, že je autorovým vlastním duševním výtvorem. Databáze, která je způsobem výběru nebo uspořádáním obsahu autorovým vlastním duševním výtvorem a jejíž součásti jsou systematicky nebo metodicky uspořádány a jednotlivě zpřístupněny elektronicky či jiným způsobem, je dílem souborným. Jiná kritéria pro stanovení způsobilosti počítačového programu a databáze k ochraně se neuplatňují. Fotografie a dílo vyjádřené postupem podobným fotografii, které jsou původní ve smyslu věty první, jsou chráněny jako dílo fotografické.

S ohledem na to, že žalobcem vytvořené webové stránky splňují dle výše uvedené definice znaky autorského díla, a podle textového znění rámcové smlouvy o dílo a udělení licence, se žalobce jako zhotovitel měl ústní smlouvou zavázat k poskytnutí výhradní licence dlužníku jako objednateli, je taková smlouva, jak bylo uvedeno výše, pro nedostatek formy neplatná. Z čehož vyplývá, že žalobce nemohl porušit povinnost, která nebyla účastníky platně založena. Porušení neexistující povinnosti nemůže zakládat právo dlužníka na náhradu škody či ušlého zisku.

Co se týká právní povahy samotné domény, nelze z výše uvedené definice autorského díla, jak je obsažená v autorském zákoně, doménu ztotožňovat s autorským dílem, a to především z toho důvodu, že ve většině případů postrádá jedinečnost. Doména je identifikátor počítače nebo počítačové sítě, které jsou připojené do internetu (např. www.seznam). Takové spojení slov však není jedinečným výsledkem tvůrčí činnosti autora, a proto nelze doménu považovat za autorské dílo.

Po úplnost je třeba dodat, že podle právní teorie je doména z právního hlediska kvalifikována jako tzv. jiná majetková hodnota, či nehmotný statek ve smyslu ust. § 118 odst. 1 ObčZ. Z výše uvedeného závěru vyplývá, že doména není považována za věc v právním smyslu, tudíž osoba, pro niž je doména registrována, není jejím vlastníkem, a nemůže doménu zcizit, zastavit ani ji spoluvlastnit s jinou osobou. Lze tedy uzavřít, že osoba, pro niž je doména registrována, je osobou oprávněnou doménu užívat a pokud doménu na někoho převádí, nejedná se o převod samotné domény, ale opět o převod práv doménu užívat. Vztah k doméně je tak do určité míry podobný licenčnímu oprávnění.

Soud nepochybuje o tom, že právo k užívání domény u registrátora lze převést na třetí osobu, a to bezplatně či za úplatu. Provedeným dokazováním však nebylo zjištěno, že by se k takovému převodu vůči dlužníku žalobce zavázal. Tento závazek nevyplývá ani ze shora uvedené smlouvy o dílo a poskytnutí licence ani z nepodepsané dohody stran. I kdyby tedy v řízení bylo prokázáno, že předmětné smlouvy byly uzavřeny ústní formou s obsahem odpovídajícím těmto dokumentům, závazek k převodu domén založen nebyl. Ani z faktur provedených k důkazu neplyne, že by za takový převod dlužník žalobci něčeho účtoval.

Na základě shora uvedených skutečností a provedených důkazů dospěl soud k závěru, že v řízení nebylo provedenými důkazy prokázáno žádné porušení povinnosti žalobce, ze které dlužník svůj nárok na náhradu škody odvozoval. Proto soud k právnímu úkonu v podobě jednostranného započtení učiněného dlužníkem nepřihlédl a má za to, že pohledávka žalobce v celkové výši 1.172.512,98,-Kč včetně příslušenství existuje, byla přihlášena po právu a důvod popření dle ust. § 193 a § 194 IZ nebyl dán, na základě toho soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 202 odst. 1 IZ tak, že žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení vůči žalovanému.

P o u č e n í: Proti tomuto rozsudku l z e podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Městského soudu v Praze ve dvojím vyhotovení.

V Praze dne 21. ledna 2013 Mgr. Markéta Slámová, v.r. samosoudce

Za správnost vyhotovení: Cyraniová