91 ICm 1197/2011
91 ICm 1197/2011-30

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl JUDr. Jitkou Šťastnou jako samosoudkyní v právní věci žalobce: Key Industry Engeneering Group, s.r.o., se sídlem 140 00 Praha 4-Nusle, Mojmírova 1710/15, IČ: 26154927, zast. Mgr. Tomášem Pelikánem, advokátem PELIKÁN KROFTA KOHOUTEK advokátní kancelář s.r.o., se sídlem 118 01 Praha 1, Malá Strana, Újezd 450/40, Tyršův dům, proti žalované : Mgr. Monika Cihelková, se sídlem Školská 660/3, 110 00 Praha 1, insolvenční správce dlužníka KEY TRANS, s.r.o., se sídlem Praha 4, Nusle, Mojmírova 1710/15, IČ: 28959345, zast. JUDr. Štěpánem Kratěnou, Ph.D., advokátem se sídlem Praha 1, Lazarská 5, o určení neplatnosti kupní smlouvy, o vyloučení majetku z majetkové podstaty dlužníka a na uložení pokynu žalované insolvenčním soudem

takto:

I. Žaloba na určení neplatnosti kupní smlouvy uzavřené dne 10. 3. 2011 mezi obchodní společností Sportovní stavby, akciová společnost a žalovanou v zastoupení dlužníka, jejímž předmětem je prodej nákladního automobilu zn. IVECO ML 80E18 uvedený do provozu v měsíci březnu 2010 reg. zn. 5A43074, výrobní číslo (VIN) ZCFA80D0002321882, se z a m í t á

II. Žaloba na vyloučení nákladního automobilu zn. IVECO ML 80E18 uvedeného do provozu v měsíci březnu 2010 reg. zn. 5A43074, výrobní číslo (VIN) ZCFA80D0002321882 z majetkové podstaty dlužníka, s e z a m í t á

III. Návrh žalobce na uložení pokynu žalované insolvečním soudem, aby se dnem doručení tohoto rozhodnutí zdržela veškerého jednání za účelem zpeněžení nákladního automobilu zn. IVECO ML 80E18 uvedeného do provozu v měsíci březnu 2010 reg. zn. 5A43074, výrobní číslo (VIN) ZCFA80D0002321882, s e z a m í t á.

IV. Žalobce je povinen nahradit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 8.712,-Kč vč. DPH na účet jejího právního zástupce JUDr. Štěpána Kratěny, PhD., advokáta se sídlem Praha 1, Lazarská 5, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění:

Žalobce se žalobou ze dne 5. 5. 2011 domáhal proti žalované vydání rozhodnutí, kterým by bylo určeno, že kupní smlouva, kterou žalovaná uzavřela dne 10. 3. 2011 s obchodní společností Sportovní stavby, akciová společnost, IČ: 002 13 799, se sídlem 147 00 Praha 4, Branická 141, jejímž předmětem byl prodej nákladního automobilu zn. IVECO ML 80 E 18, uvedený do provozu v měsíci březnu 2010, reg. zn. 5A43074, výrobní číslo (VIN) ZCFA80D0002321882 je neplatná, dále požadoval vyloučení předmětného nákladního automobilu z majetkové podstaty dlužníka a konečně, aby insolveční soud žalované uložil zdržet se dnem doručení tohoto rozhodnutí veškerého jednání za účelem zpeněžení tohoto nákladního automobilu. Uvedl k tomu, že žalobce je společníkem dlužníka, přičemž velikost jeho obchodního podílu činí 79% účasti na základním kapitálu. Městským soudem v Praze bylo rozhodnuto o úpadku dlužníka KEY TRANS, s.r.o., IČ: 289 59 345, se sídlem 140 00 Praha 4-Nusle, Mojmírova 1710/15 a na jeho majetek byl prohlášen konkurs, insolvenčním správcem byla ustanovena žalovaná. Na základě rozhodnutí insolvenčního soudu byl vysloven souhlas s tím, aby žalovaná předmětný automobil prodala mimo dražbu z majetku dlužníka. Tento nákladní automobil byl žalovanou skutečně prodán mimo dražbu dne 10. 3. 2011, když jménem dlužníka uzavřela ohledně tohoto nákladního automobilu kupní smlouvu s obchodní společností Sportovní stavby, akciová společnost, IČ: 002 13 799, se sídlem 147 00 Praha 4, Branická 141 za sjednanou kupní cenu 64.800,-Kč včetně DPH. Žalobce tvrdí, že dlužník se nikdy nestal vlastníkem předmětného nákladního automobilu, když žalobce zakoupil předmětný automobil od společnosti STONE LOGISTIC CENTRE, s.r.o., IČ: 453 07 016, se sídlem 170 Praha 7, Přívozní 1054/2, kupní smlouvou uzavřenou dne 25. 10. 2008 za sjednanou kupní cenu 416.500,-Kč včetně DPH, která byla splácena dle splátkového kalendáře, který tvoří součást kupní smlouvy. Žalobce následně poskytl předmětný automobil do užívání dlužníku, jakožto své dceřiné společnosti, nicméně vlastnictví k nákladnímu automobilu žalobce nikdy na dlužníka, ani na jiné třetí osoby, nepřevedl, ani jiným způsobem nedošlo nikdy ke změně vlastníka předmětného nákladního automobilu. V souvislosti s insolvenčním řízením zjistil, že předmětný automobil byl zahrnut jako majetek dlužníka do majetkové podstaty dlužníka. Žalobce nepochyboval o tom, že je vlastníkem vozidla, když až do dubna 2011 splácel pravidelně pořizovací cenu vozu. Dotazem na Magistrát hl. m. Prahy-odbor dopravně správních agend, Registr vozidel pak následně zjistil, že v minulosti došlo k registraci vozidla na jméno dlužníka na základě žádosti o zápis změny údajů ze dne 9. 11. 2009. Na dokumentu jsou ohledně osoby podávající žádost uváděny osobní údaje jednatele a společníka žalobce pana Chernova, včetně čísla jeho pasu apod., a zejména je zde jeho podpis. Žalobce popřel, že by předmětnou žádost podával on a že by tam uvedený podpis byl jeho podpisem jednatele. Podle názoru žalobce se jedná o falzum a k přeregistraci došlo podvodným jednáním, pročež také bylo žalobcem dne 8. 2. 2011 v této věci podáno trestní oznámení. Žalobce dále tvrdí, že případná kupní smlouva mezi žalobcem a dlužníkem, týkající se prodeje předmětného vozidla by nepochybně musela být uzavřena dle podmínek stanovených v ust. § 196a obchodního zákoníku, tj. kupní cena stanovena na základě znaleckého posudku znalce jmenovaného soudem a se souhlasem valné hromady, k čemuž nedošlo. Zároveň dlužník neposkytl žalobci žádné protiplnění, které by mohlo nasvědčovat uzavření úplatné smlouvy o převodu předmětného automobilu. Žalobce je tedy nadále vlastníkem předmětného automobilu, nikdy vlastnictví k automobilu nepřevedl na třetí osobu a převod vlastnictví na základě předmětné kupní smlouvy mezi dlužníkem a společností Sportovní stavby, akciová společnost, ze dne 10. 3. 2011 považuje za neplatný.

Žalovaná uvedla, že do své funkce byla ustanovena rozhodnutím zdejšího soudu č.j. MSPH 9 INS 5443/2010-A-10 ze dne 22. června 2010. Po svém ustanovení kontaktovala statutární orgán dlužníka a zahájila úkony směřující ke zjištění a zajištění majetkové podstaty. Z odpovědi na žádost o součinnost Ministerstva dopravy ze dne 2. 8. 2010 zjistila, že dlužník je v centrální evidenci vozidel evidován jako vlastník vozidla SPZ 5A4 3074, zn. IVECO ML 80. Předmětné vozidlo bylo v držení dlužníka a jednatel dlužníka vozidlo žalované dobrovolně předal. Zápis v centrální evidenci vozidel spolu s držbou vozidla považuje za dostatečný důvod k zápisu tohoto majetku do majetkové podstaty, a to i s ohledem na skutečnost, že jí ze strany dlužníka nebyly předány všechny primární účetní doklady dlužníka s tvrzením, že tyto nebyly dlužníkovi předány bývalým jednatelem a při zjišťování majetkové podstaty bylo tudíž třeba vycházet i z jiných zdrojů, než je evidence dlužníka. Ode dne, kdy byl soupis majetkové podstaty zveřejněn v insolvenčním rejstříku (2. 12. 2010) až do doby, kdy byla zveřejněna žaloba žalobce v insolvenčním rejstříku (16. 5. 2011), neuplatnil u žalované nikdo k předmětnému vozidlu vlastnické či jiné právo. V této souvislosti poukázala žalovaná na to, že žalobce je společníkem dlužníka a to, že je na dlužníka vedeno insolvenční řízení, mu bylo známo od samého počátku. Po obdržení souhlasu zástupce věřitelů a insolvenčního soudu s prodejem vozidla mimo dražbu nabídla žalovaná vozidlo k prodeji a zpeněžila ho zcela v souladu s rozhodnutím soudu, když toto bylo prodáno kupujícímu, který nabídl nejvyšší cenu. O prodeji vozidla informovala jak zástupce věřitelů, tak insolvenční soud. Závěrem uvedla, že dlužník měl v majetku předmětný automobil, který správkyni předal a ta neměla jinou možnost než automobil do soupisu majetkové podstaty sepsat. Žalovaná neměla žádný důvod pochybovat o tom, že dlužník vlastníkem vozidla je, na základě zjištěných informací Ministerstva vnitra. To vše i na základě toho, že po dobu několika měsíců po sepsání a zveřejnění majetkové podstaty dlužníka nebyla podána vylučovací žaloba a na základě těchto skutečností pak se souhlasem věřitelského orgánu a soudu automobil prodala třetí osobě. Žalobce se domáhá vydání věci, která již byla zpeněžena (neexistuje v majetkové podstatě dlužníka). Tvrzení žalobce, že tento je vlastníkem předmětného vozidla není pravdivé, neboť vlastníkem předmětného vozidla se nepochybně musel stát kupující na základě uzavřené kupní smlouvy, kdy tato byla uzavřena podle obchodního zákoníku, přičemž kupující zcela jistě za daných okolností musel být v dobré víře stran toho, že předmětné vozidlo nabývá od vlastníka. Tento skutkový stav, kdy nový nabyvatel se musel stát vlastníkem předmětného vozidla je neslučitelný s tvrzením žalobce, že žalobce je vlastníkem předmětného vozidla. Hmotně právní základ žaloby tak není dán a navrhla, aby byla žaloba zamítnuta.

Soud na základě předložených důkazů, ze své činnosti a z obsahu insolvenčního spisu zjistil následující skutečnosti. Je nesporné, že Městským soudem v Praze bylo pod č.j. MSPH 91 INS 5443/2010-A-10 ze dne 22. 6. 2010 rozhodnuto o úpadku dlužníka KEY TRANS, s.r.o., se sídlem Praha 4-Nusle, Mojmírova 1710/15, IČ: 28959345 a na jeho majetek byl prohlášen konkurs; insolvenčním správcem byla ustanovena Mgr. Monika Cihelková, se sídlem Školská 660/3, 110 00 Praha 1 (žalovaná). Žalovaná jako insolvenční správce pojala dne 10. 8. 2010 do soupisu majetkové podstaty nákladní automobil zn. SPZ 5A4 3074, zn. IVECO ML 80 jako položku č. A1, který byl zveřejněn v insolvenčním rejstříku dne 11. 8 2010 a opakovaně v aktualizované verzi dne 2. 12. 2010 (podává se z insolvenčního spisu na č. l. B-2 a B-13). Dále není sporu o tom, že rozhodnutím insolvenčního soudu č. j. MSPH 91 INS 5443/2010-B-14 ze dne 29. 12. 2010 (v právní moci dne 4. 1. 2011), které bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku ve stejný den, vyslovil soud souhlas s tím, aby žalovaná předmětný automobil prodala mimo dražbu z majetku dlužníka.

Podle ust. § 209 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen IZ ) zjišťování majetkové podstaty zajišťuje od svého ustanovení insolvenční správce nebo předběžný správce. Zjistí-li insolvenční správce v rámci své činnosti podle tohoto ustanovení majetek dlužníka, právní úprava obsažená v § 217 IZ přikazuje insolvenčnímu správci pořídit o tomto majetku za tam stanovených podmínek soupis. Podle ust. § 217 IZ je soupis majetkové podstaty (dále jen soupis ) listinou, do níž se zapisuje majetek náležející do majetkové podstaty. Jakmile dojde k zápisu do soupisu, lze se zapsanými majetkovými hodnotami nakládat jen způsobem stanoveným tímto zákonem; učinit tak může jen osoba s dispozičním oprávněním. Soupis provádí a soustavně doplňuje insolvenční správce v průběhu insolvenčního řízení, a to podle pokynů insolvenčního soudu a za součinnosti věřitelského výboru. Tato povinnost nezaniká uplynutím doby. Dle ust. § 218 odst. 1 věta prvá a druhá před středníkem IZ, majetek náležející do majetkové podstaty se zapisuje do soupisu samostatnými položkami. Není-li to vyloučeno jeho povahou, musí být sepisovaný majetek v soupisu označen způsobem, který umožňuje jeho identifikaci; dle ust. § 220 věta prvá IZ vedle označení sepisovaného majetku, jeho ocenění a uvedení dne, kdy byla příslušná položka sepsána, musí být v soupisu vždy uveden i důvod soupis, případně den a důvod soupisu, případně den a důvod vyloučení sepsaného majetku ze soupisu; dle ust. § 222 IZ soupis a doplněný soupis zveřejní insolvenční soud v insolvenčním rejstříku neprodleně po jeho sestavení nebo doplnění.

Soud je přesvědčen, že žalovaná pojala do soupisu majetkové podstaty předmětné vozidlo oprávněně, když poté, co šetřením ve smyslu ust. 209 IZ (sdělením Odboru provozu silničních vozidel u Ministerstva dopravy ze dne 2. 8. 2010), vyšlo najevo, že dlužník je v centrální evidenci vozidel evidován jako vlastník vozidla SPZ 5A4 3074, značky IVECO ML 80, vozidlo bylo v držení dlužníka a dlužník ho žalované bez okolků vydal. Žalovaná tak provedla sepsání tohoto majetku zcela v souladu s postupem shora uvedeným.

Podle ust. § 283 odst. 1 věta prvá IZ, se zpeněžením majetkové podstaty rozumí převedení veškerého majetku, který do ní náleží, na peníze za účelem uspokojení věřitelů. Ke zpeněžení majetkové podstaty lze přistoupit teprve po právní moci rozhodnutí o prohlášení konkursu, nejdříve po první schůzi věřitelů, pokud nejde o věci bezprostředně ohrožené zkázou nebo znehodnocením anebo pokud insolvenční soud nepovolí výjimku (ust. § 283 odst. 2 IZ). Podle ust. § 289 IZ může insolvenční správce uskutečnit prodej mimo dražbu se souhlasem insolvenčního soudu a věřitelského výboru. Při udělení souhlasu může insolvenční soud stanovit podmínky prodeje. Dokud není souhlas insolvenčním soudem a věřitelským výborem udělen, nenabývá smlouva o prodeji mimo dražbu účinnosti. Souhlas insolvenčního soudu a věřitelského výboru není nutný k prodeji věcí bezprostředně ohrožených zkázou nebo znehodnocením, jakož i věcí běžně zcizovaných při pokračujícím provozu dlužníkova podniku. Podle odstavce druhého téhož ustanovení pak platí, že při prodeji mimo dražbu lze kupní cenu stanovit pod cenu odhadní. Insolvenční správce přitom přihlédne i k nákladům, které by jinak bylo nutné vynaložit na správu zpeněžovaného majetku. Odstavec třetí téhož ustanovení dává možnost napadnout platnost smluv, kterými došlo ke zpeněžení mimo dražbu žalobou podanou u insolvenčního soudu nejpozději do skončení insolvenčního řízení; jde o incidenční spor.

Soud má za prokázané, že žalovaná jako insolvenční správce uskutečnila prodej předmětného automobilu zcela v souladu s postupem předpokládaným insolvenčním zákonem, když si vyžádala souhlas věřitelského orgánu, který byl udělen dne 27. 10. 2010 (podává se z insolvenčního spisu na č. l. B-10), podala návrh na vyslovení souhlasu s prodejem mimo dražbu insolvenčním soudem dne 27. 10. 2010, který tento prodej následně schválil usnesením č.j. MSPH 91 INS 5443/2010-B-14 ze dne 29. 12. 2010 (podává se z insolvenčního spisu na č.l. B-10 a B-14) a zároveň dříve, než došlo k přímému prodeji předmětného vozidla, nabylo rozhodnutí insolvenčního soudu o prohlášení konkursu na majetek dlužníka právní moci (dne 29. 6. 2010) a konala se první schůze věřitelů (dne 18. 8. 2010), tedy byly splněny i ostatní potřebné podmínky pro přímý prodej. Soud je toho názoru, že možnost daná ust. § 289 odstavcem 3 IZ (napadnout platnost smlouvy incidenční žalobou) se vztahuje pouze na ty případy, kdy takový postup dodržen nebyl a že tato možnost dovolávat se žalobou event. neplatnosti zpeněžení určité majetkové hodnoty na základě smlouvy reflektuje pouze procesní náležitosti a okolnosti takového postupu. (Např. systematickým výkladem lze dospět k takovému závěru, že insolvenčnímu soudu v rámci přezkumu platnosti smlouvy podle ust. § 289 IZ nepřísluší zkoumat hmotnou stránku věci, tj. důvody, kterých se dovolává žalobce). Vzhledem k tomu, že došlo k naplnění všech zákonných podmínek nutných pro prodej nákladního automobilu mimo dražbu v rámci insolvenčního řízení, o neplatnost smlouvy se z důvodu porušení těchto pravidel jednat nemůže. Soud tak uzavírá, že neplatnost převodu předmětného vozidla z důvodů uvedených v ust. § 289 IZ tak není dána.

Podle ust. § 225 odst. 1 IZ osoby, které tvrdí, že označený majetek neměl být do soupisu zahrnut proto, že to vylučuje jejich právo k majetku nebo že tu je jiný důvod, pro který neměl být zahrnut do soupisu, se mohou žalobou podanou u insolvenčního soudu domáhat rozhodnutí, že se tento majetek vylučuje z majetkové podstaty. Podle odstavce druhého téhož ustanovení žaloba musí být podána proti insolvenčnímu správci, a to ve lhůtě 30 dnů ode dne, kdy osobě uvedené v odstavci 1 bylo doručeno vyrozumění o soupisu majetku, k němuž uplatňuje právo. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba nejpozději posledního dne lhůty insolvenčnímu soudu. Nebyla-li žaloba podána včas, platí, že označený majetek je do soupisu pojat oprávněně. Totéž platí i tehdy, jestliže insolvenční soud žalobu zamítl, nebo jestliže řízení o žalobě zastavil nebo ji odmítl. (ust. § 225 odst. 3 IZ). Od počátku běhu lhůty k podání žaloby podle odstavce 2 až do jejího skončení a po dobu řízení o podané žalobě až do jeho pravomocného skončení nesmí insolvenční správce zpeněžit majetek, který je předmětem žaloby, ani s ním jinak nakládat, ledaže tím odvrací újmu tomuto majetku bezprostředně hrozící nebo jestliže tak po podání žaloby činí se souhlasem žalobce. Ustanovení § 217 tím není dotčeno. Před pravomocným skončením řízení o žalobě lze ke zpeněžení nebo jinému nakládání s majetkem podle odstavce 4 přistoupit, jestliže insolvenční soud v prvním stupni žalobu zamítl, řízení o ní zastavil nebo ji odmítl. Z výtěžku zpeněžení nebo jiného nakládání s takovým majetkem mohou být věřitelé uspokojeni až po pravomocném skončení řízení o žalobě (ust. § 225 odst. 4, 5 IZ). Byla-li zpeněžena věc, která neměla být pojata do soupisu, má její vlastník právo na vydání výtěžku zpeněžení; jeho právo na náhradu škody tím není dotčeno (ust. § 225 odst. 6 IZ).

Z výše uvedené právní úpravy plyne v posuzované věci ten závěr, že k tomu, aby se mohl žalobce domáhat žalobou na vyloučení předmětného vozidla z majetkové podstaty například proto, že mu má k tomuto vozidlu svědčit vlastnické právo, by se musela tato majetková hodnota v soupisu majetkové podstaty především stále vyskytovat. Za stavu, kdy předmětný automobil byl již prodán (jinými slovy se v majetkové podstatě přeměnil na jiné aktivum), se lze domáhat nanejvýš tohoto náhradního plnění. Na tuto situaci pamatuje právě ust. § 225 odst. 6 IZ, které takovou možnost osobě, která tvrdí, že majetková hodnota neměla být do soupisu pojata, ale která již byla zpeněžena, poskytuje. Žalobce se však takového náhradního peněžitého plnění nedomáhal, proto soud nemohl ani v tomto bodě žalobě vyhovět, když nelze již z prosté logiky věci vyloučit z majetkové podstaty majetkovou hodnotu (v posuzované věci nákladní automobil zn. IVECO ML 80 E 18, reg. zn. 5A43074, výrobní číslo (VIN) ZCFA80D0002321882), která se již v majetkové podstatě nenachází (např. závěr v usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. 8. 2012, sp. zn. 29 Cdo 2549/2010 a ze dne 30. 5. 2002, č.j. 29 Cdo 2086/2000, jež se uplatní i v poměrech insolvenčního zákona).

Soud dospěl k negativnímu závěru i v případě posledního nároku žalobce, kterým žalobce požadoval uložit žalované jako insolvenčnímu správci, aby se zdržela veškerého jednání za účelem zpeněžení předmětného automobilu; tento požadavek už sám o sobě s ohledem na stav věci, kdy k namítanému zpeněžení již došlo, ztrácí své opodstatnění. Nad to má soud za to, že prostřednictvím rozhodování v incidenčním sporu nelze ukládat insolvenčnímu správci pokyny směřující do insolvenčního řízení, které spočívají v dohlédací činnosti soudu.

Soud sice provedl na jednání konaném dne 23. 10. 2013 ještě další navržené důkazy (kopiemi listin), a to kupní smlouvou ze dne 25. 10. 2008, která prokazuje skutečnost, že žalobce nabyl předmětný nákladní automobil od společnosti STONE LOGISTIC CENTRE, s.r.o., IČ. 453 07 016, se sídlem 170 Praha 7, Přívozní 1054/2, jakož i další důkazy (dohodou o uznání závazku číslo STONE-20-10-08, splátkovým kalendářem ze dne 25. 10. 2008, žádostí o zápis změn údajů v registru ze dne 9. 11. 2009, oznámením žalobce o podezření ze spáchání trestných činů adresované Polici ČR ze dne 8. 2. 2011), které jsou ovšem v souvislosti s předmětnou žalobou tak, jak byla podána a z důvodů popsaných a vysvětlených výše zcela irrelevantní, a proto je soud pro nadbytečnost nehodnotí.

Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalovaná měla ve věci plný úspěch a soud jí proto přiznal právo na zaplacení nákladů řízení za právní zastoupení za 3 úkony právní pomoci po 2.100,-Kč, 3x paušál po 300,-Kč a DPH ve výši 21%, celkem tedy 8.712,-Kč.

V Praze dne 23. října 2013 JUDr. Jitka Šťastná v.r. samosoudkyně Za správnost vyhotovení: Staviarská