8 Tz 71/2005
Datum rozhodnutí: 29.06.2005
Dotčené předpisy:




8 Tz 71/2005

ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší soud České republiky soud pro mládež projednal ve veřejném zasedání konaném dne 29. června 2005 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jana Bláhy a soudkyň JUDr. Věry Kůrkové a JUDr. Milady Šámalové stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného mladistvého J. S., proti pravomocnému rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 12. 11. 2004, sp. zn. 7 Tm 62/2004, a podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2, § 270 odst. 1 tr. ř. rozhodl t a k t o :

Pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 12. 11. 2004, sp. zn. 7 Tm 62/2004, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanovení § 35 odst. 2, § 36, § 45a odst. 1 tr. zák. a v ustanovení § 26 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví ve věci mládeže), a v řízení předcházejícím v ustanovení § 2 odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného mladistvého.

Napadený rozsudek se z r u š u j e ve výroku o úhrnném trestním opatření obecně prospěšných prací ve výměře 180 hodin.

Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušený výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Okresnímu soudu v Ostravě se p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

O d ů v o d n ě n í :

Obviněný mladistvý J. S. byl rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 12. 11. 2004, sp. zn. 7 Tm 62/2004, uznán vinným jednak proviněním poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák. a jednak proviněním výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák., jichž se dopustil tím, že

dne 16. 5. 2004, v době kolem 02:50 hodin v O. V., na tramvajové zastávce MHD N. V. , úmyslně poškodil v přítomnosti více lidí tři skleněné výplně rámu zábradlí zastávky, a to tak, že dvě výplně prokopnul nohou, třetí výplň pak praskla tlakem od vedlejší výplně, tímto svým jednáním způsobil poškozené organizaci D. p. O., a. s., O. M. O., škodu ve výši 6.363,- Kč.

Za to byl odsouzen podle § 202 odst. 1 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák., § 26 odst. 1 zák. č. 218/2003 Sb., § 45 odst. 1, 2 tr. zák., § 45a odst. 1, 2 tr. zák. k úhrnnému trestnímu opatření obecně prospěšných prací ve výměře 180 hodin. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. mu byla stanovena povinnost zaplatit poškozenému D. p. O., a. s., M. O., škodu ve výši 6.363,- Kč; podle § 229 odst. 2 tr. ř. byl tento poškozený odkázán se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Citovaný rozsudek nabyl právní moci dne 16. 12. 2004.

Ministr spravedlnosti České republiky podal podle § 266 odst. 1, 2 tr. ř. proti shora označenému rozsudku Okresního soudu v Ostravě stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného mladistvého. Podle jeho názoru byl tímto rozsudkem porušen zákon v ustanovení § 35 odst. 2, § 36, § 45a odst. 1 tr. zák., § 26 odst. 1 zák. č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví ve věci mládeže, dále převážně jen zák. č. 218/2003 Sb. ), a v předcházejícím řízení také v ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř.

Pochybení jmenovaného soudu prvního stupně spočívalo podle stěžovatele v tom, že nezohlednil existenci pravomocného rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 10. 6. 2004, sp. zn. 7 Tm 33/2004, jímž bylo obviněnému mladistvému [za jednání uvedené pod bodem 2) tohoto rozsudku] uloženo podle § 247 odst. 1 tr. zák., § 26 odst. 1 zák. č. 218/2003 Sb., § 45 odst. 1 a § 45a odst. 1, 2 tr. zák. rovněž trestní opatření obecně prospěšných prací ve výměře 80 hodin, z něhož v době rozhodování uvedeného soudu ve věci sp. zn. 7 Tm 62/2004 obviněný mladistvý nic nevykonal. Opětovným uložením trestního opatření obecně prospěšných prací ve výměře 180 hodin ve věci sp. zn. 7 Tm 62/2004 tudíž Okresní soud v Ostravě nastolil stav, kdy by měl obviněný mladistvý vykonat zmíněné trestní opatření v celkové výměře 260 hodin, ač v souladu s ustanovením § 45a odst. 1 tr. zák. ve spojení s § 26 odst. 1 zák. č. 218/2003 Sb. a § 36 tr. zák. je nejvyšší přípustná výměra tohoto trestního opatření limitována hranicí 200 hodin.

Okresní soud v Ostravě podle stěžovatele pochybil dále v tom, že mladistvému obviněnému neuložil ve věci sp. zn. 7 Tm 62/2004 souhrnné trestní opatření podle ustanovení § 35 odst. 2 tr. zák., byť skutku, který byl předmětem tohoto řízení, se obviněný mladistvý dopustil před vyhlášením rozsudku téhož soudu ze dne 10. 6. 2004, sp. zn. 7 Tm 33/2004. Nedostatečně provedená skutková zjištění ve vztahu k rozhodování o odpovídajícím trestním opatření pak vyústila v namítaná pochybení.

Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 12. 11. 2004, sp. zn. 7 Tm 62/2004, ve výroku o trestním opatření byl v neprospěch obviněného mladistvého J. S. porušen zákon v ustanovení § 35 odst. 2, § 36, § 45a odst. 1 tr. zák., § 26 odst. 1 zák. č. 218/2003 Sb., a v řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo, v ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Současně navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadený výrok tohoto rozsudku zrušil a dále postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř.



Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost výroku rozhodnutí, proti němuž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že stížnost pro porušení zákona je důvodná.

Podle ustanovení § 35 odst. 2 tr. zák. soud uloží souhrnný trest podle zásad uvedených v § 35 odst. 1 tr. zák., když odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin. Spolu s uložením souhrnného trestu soud zruší výrok o trestu uloženém pachateli rozsudkem dřívějším, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Souhrnný trest nesmí být mírnější než trest uložený rozsudkem dřívějším.

Podle ustanovení § 36 tr. zák. jestliže soud odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal před tím, než byl trest uložený dřívějším rozsudkem vykonán a ukládá mu trest stejného druhu, nesmí tento trest spolu s dosud nevykonanou částí trestu uloženého dřívějším rozsudkem přesahovat nejvyšší výměru dovolenou tímto zákonem pro tento druh trestu.

V souladu s § 45a odst. 1 tr. zák. může soud uložit trest obecně prospěšných prací ve výměře od 50 do 400 hodin.

Podle § 26 odst. 1 zák. č. 218/2003 Sb. za podmínek stanovených v trestním zákoně může soud pro mládež uložit mladistvému obecně prospěšné práce s přihlédnutím k jeho stanovisku k možnosti jejich uložení, které je povinen zjistit; horní hranice sazby tohoto trestního opatření u mladistvého nesmí převyšovat polovinu horní hranice stanovené v trestním zákoně.

Podle § 97 odst. 1 zák. č. 218/2003 Sb. pokud jiné předpisy mluví o trestech, rozumí se jimi podle povahy věci též trestní opatření podle tohoto zákona.

Podle § 2 odst. 6 tr. ř. orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.

Při aplikaci citovaných zákonných ustanovení na projednávaný případ je naprosto evidentní, že uložil-li Okresní soud v Ostravě obviněnému mladistvému ve věci vedené pod sp. zn. 7 Tm 62/2004 úhrnné trestní opatření ve výměře 180 hodin, příslušná hmotněprávní ustanovení nerespektoval.

Z obsahu přezkoumávaného spisu je patrné, že obžaloba ve shora uvedené věci napadla Okresnímu soudu v Ostravě dne 29. 6. 2004. Dne 12. 11. 2004 konala samosoudkyně v této věci hlavní líčení, jemuž byl obviněný mladistvý osobně přítomen; v závěru hlavního líčení byl vyhlášen rozsudek. Při rozhodování o trestním opatření měla samosoudkyně k dispozici k hodnocení osoby obviněného mladistvého jednak spis téhož soudu sp. zn. 7 Tm 33/2004, zprávu o pověsti ze dne 31. 5. 2004, kterou vypracoval odbor sociálně právní ochrany dětí Ú. m. o. O. J., a dále opis jeho rejstříku trestů ze dne 18. 5. 2004, v němž byl uveden jeden záznam o předchozím odsouzení obviněného mladistvého z roku 2003. Ačkoli uvedený opis z rejstříku trestů nebyl v době konání tohoto hlavního líčení aktuální, je z protokolu o hlavním líčení zřejmé, že samosoudkyně důkaz spisem 7 Tm 33/2004 provedla a zjistila tak, že obviněný mladistvý byl dne 10. 6. 2004 odsouzen pro jinou trestnou činnost.

Tímto rozsudkem byl obviněný mladistvý uznán vinným jednak proviněními krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b) tr. zák., poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák. a poškozování a ohrožování provozu obecně prospěšného zařízení podle § 182 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zák., jichž se dopustil společně se spoluobviněnými mladistvými P. B., D. J., P. N. a J. V. dne 17. 11. 2003 [bod 1) výrokové části rozsudku], a jednak proviněním krádeže podle § 247 odst. 1 písm. e) tr. zák., jež spáchal sám dne 15. 1. 2004 [bod 2) výrokové části rozsudku].

Za jednání uvedené pod bodem 1) citovaného rozsudku bylo obviněnému mladistvému uloženo podle § 182 odst. 2 tr. zák., § 31 odst. 1 zák. č. 218/2003 Sb. a § 35 odst. 2 tr. zák. souhrnné trestní opatření odnětí svobody v trvání devíti měsíců, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 tr. zák., § 33 odst. 1 zák. č. 218/2003 Sb. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání šestnácti měsíců; současně byl zrušen výrok o trestním opatření z rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 12. 12. 2003, sp. zn. 14 T 219/2003, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Za jednání popsané pod bodem 2) byl obviněný mladistvý podle § 247 odst. 1 tr. zák., § 26 odst. 1 zák. č. 218/2003 Sb., § 45 odst. 1 tr. zák. a § 45a odst. 1, 2 tr. zák. odsouzen k trestnímu opatření obecně prospěšných prací ve výměře 80 hodin. Uvedený rozsudek nabyl ve vztahu k obviněnému mladistvému J. S. právní moci dne 17. 7. 2004.

Z uvedených údajů je zjevné, že pokud by samosoudkyně provedené zjištění řádně vyhodnotila i ve vztahu k uložení adekvátního druhu trestního opatření a jeho výměry, musela by při svých úvahách o účelu, druhu a výši ukládaného trestního opatření zohlednit existenci rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 10. 6. 2004, sp. zn. 7 Tm 33/2004.

Právě existence tohoto rozsudku neumožňovala samosoudkyni v další věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 7 Tm 62/2004 uložit obviněnému mladistvému úhrnné trestní opatření, neboť skutku, jenž bylo předmětem tohoto řízení a který byl kvalifikován jako provinění krádeže podle § 247 odst. 1 písm. e) tr. zák., se obviněný dopustil dne 16. 5. 2004, tedy před rozhodným datem, jímž je 10. 6. 2004, kdy byl vyhlášen odsuzující rozsudek ve věci sp. zn. 7 Tm 33/2004, který posléze (dne 17. 7. 2004) nabyl právní moci. Už proto samosoudkyně měla aplikovat ustanovení § 35 odst. 2 tr. zák. o souhrnném trestním opatření za uvedené sbíhající se skutky a provinění. Uložením úhrnného trestního opatření byl v neprospěch obviněného mladistvého porušen zákon v citovaném ustanovení § 35 odst. 2 tr. zák.

Podobně uložením trestního opatření obecně prospěšných prací ve výměře 180 hodin v době, kdy obviněný mladistvý měl pravomocně uložen stejný druh trestního opatření ve výměře 80 hodin, z něhož v době vyhlášení rozsudku (dne 12. 11. 2004) Okresním soudem v Ostravě ve věci vedené pod sp. zn. 7 Tm 62/2004 nic nevykonal, byl porušen zákon jednak v ustanovení § 36 tr. zák., které přikazuje při existenci dosud nevykonaného trestního opatření uloženého předchozím rozsudkem a nově ukládaného trestního opatření stejného druhu nepřekročit nejvyšší výměru povolenou pro tento druh trestního opatření, jednak v ustanovení § 45a odst. 1 tr. zák., které tuto nejvyšší výměru stanoví na 400 hodin, a současně v ustanovení § 26 odst. 1 zák. č. 218/2003 Sb., podle něhož horní hranice trestní sazby tohoto trestního opatření nesmí převyšovat polovinu horní hranice stanovené v trestním zákoně (tedy 200 hodin).

Tím, že obviněnému mladistvému bylo za spáchaná provinění uloženo ve věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 7 Tm 62/2004 (úhrnné) trestní opatření obecně prospěšných prací na dobu 180 hodin, tedy na dobu, která spolu se stejným předtím uloženým a dosud nevykonaným trestním opatřením činila v součtu 260 hodin, byl evidentně porušen zákon v jeho neprospěch. Nejvyšší výměra povolená zákonem pro tento druh trestního opatření tak byla překročena o 60 hodin.

Z uvedeného je zřejmé, že všechna porušení zákona, která v této trestní věci Nejvyšší soud zjistil na základě důvodů uvedených v podané stížnosti pro porušení zákona, se týkají výhradně výroku o trestu napadeného rozsudku. Podle § 266 odst. 2 tr. ř. však lze proti výroku o trestu podat stížnost pro porušení zákona jen tehdy, jestliže trest je ve zřejmém nepoměru k stupni společenské nebezpečnosti činu pro společnost nebo k poměrům pachatele nebo jestliže uložený druh trestu je v zřejmém rozporu s účelem trestu.

Nejvyšší soud je přesvědčen, že napadeným rozsudkem uložené trestní opatření je jak ve zřejmém nepoměru ke stupni nebezpečnosti činu pro společnost, tak v zřejmém rozporu s účelem trestu, přičemž tento stav nutno konstatovat vždy, je-li trestní opatření uloženo ve výměře nad horní hranici trestní sazby.

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 12. 11. 2004, sp. zn. 7 Tm 62/2004, byl porušen zákon v ustanovení § 35 odst. 2, § 36, § 45a odst. 1 tr. zák. a v ustanovení § 26 odst. 1 zák. č. 218/2003 Sb. a v řízení předcházejícím v ustanovení § 2 odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného mladistvého.

Na rozdíl od podané stížnosti pro porušení zákona Nejvyšší soud (ve shodě se státním zástupcem Nejvyššího státního zastupitelství intervenujícím při veřejném zasedání) nedospěl k závěru, že by v řízení, které napadenému rozsudku předcházelo, došlo i k porušení ustanovení § 2 odst. 5 tr. ř., podle něhož orgány činné v trestním řízení postupují v souladu se svými právy a povinnostmi uvedenými v tomto zákoně a za součinnosti stran tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí. Jak již bylo uvedeno, samosoudkyně v průběhu hlavního líčení důkaz spisem Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 7 Tm 33/2004 provedla a zjistila tak, že obviněný mladistvý byl rozsudkem ze dne 10. 6. 2004 odsouzen pro jinou trestnou činnost. Tuto náležitě zjištěnou skutečnost však náležitě nezhodnotila, čímž porušila zákon pouze v ustanovení § 2 odst. 6 tr. ř.

Nezbytným důsledkem závěru, že napadeným rozsudkem byl porušen zákon v neprospěch obviněného mladistvého, byl výrok, jímž Nejvyšší soud tento rozsudek podle § 269 odst. 2 tr. ř. zrušil ve výroku o úhrnném trestním opatření obecně prospěšných prací a zrušil též všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 270 odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Ostravě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Na Okresním soudu v Ostravě proto bude, aby o uložení trestního opatření znovu rozhodl za důsledného respektování ustanovení § 35 odst. 2, § 36, § 45a odst. 1 tr. zák., § 26 odst. 1 zák. č. 218/2003 Sb. a § 2 odst. 6 tr. ř. Bude vhodné, aby tento okresní soud si před (příp. při) nařizování hlavního líčení vyžádal aktualizovaný opis rejstříku trestů obviněného mladistvého, případně i zprávu Probační a mediační služby České republiky, středisko O., zda a případně v jakém rozsahu obviněný mladistvý již uložené trestní opatření obecně prospěšných prací vykonal. Nejvyšší soud při veřejném zasedání dokazování v tomto směru sice doplnil (přečtením nově vyžádaného opisu rejstříku trestů obviněného mladistvého a dotazem na něj), nicméně nelze vyloučit, že v mezidobí může dojít k určitým změnám.

Jiných částí napadeného rozsudku se rozhodnutí Nejvyššího soudu nedotklo; beze změny proto zůstaly pravomocné výroky o vině i o uložení povinnosti obviněného zaplatit podle § 228 odst. 1 tr. ř. poškozenému D. p. O., a. s., M. O., škodu ve výši 6.363,- Kč. Nedotčen zůstal i výrok, na jehož základě byl ve smyslu § 229 odst. 2 tr. ř. tento poškozený odkázán se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních

Nejvyšší soud připomíná, že podle § 270 odst. 4 tr. ř. je Okresní soud v Ostravě, jemuž byla věc přikázána, vázán právním názorem, který ve věci vyslovil Nejvyšší soud, a že podle § 273 tr. ř. nemůže v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněného mladistvého, neboť Nejvyšší soud vyslovil, že zákon byl porušen v jeho neprospěch (zákaz reformace in peius).

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 29. června 2005

Předseda senátu:

JUDr. Jan B l á h a