8 Tz 22/2011
Datum rozhodnutí: 30.03.2011
Dotčené předpisy: § 2 odst. 1 tr. zákoník, § § odst. 65 písm. 2) tr. zákoník



8 Tz 22/2011
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 30. března 2011 v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Bláhy a soudkyň JUDr. Věry Kůrkové a JUDr. Milady Šámalové stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněné V. M. , proti pravomocnému usnesení Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 9. 2010, č.j. 2 T 288/2005-175, a podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. ř. rozhodl t a k t o :

Pravomocným usnesením Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 9. 2010, č.j. 2 T 288/2005-175, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních § 2 odst. 1 a § 65 odst. 2 trestního zákoníku v neprospěch obviněné V. M.

Napadené usnesení, jakož i všechna další rozhodnutí na něj obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, s e z r u š u j í .

Okresnímu soudu v Ústí nad Labem s e p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. 2. 2008, č.j. 2 T 288/2005-151, byla obviněná V. M. (dále převážně jen obviněná ) uznána vinnou trestným činem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 201 písm. d) zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů (dále jen tr. zák. ), jehož se dopustila tím, že (zkráceně) dne 18. 3. 2005 ve 22.05 hod. v Ú. v ulici U P. z. řídila osobní automobil tov. zn. Audi 80 1,6 LS v majetku JUDr. K. V., přičemž způsobila dopravní nehodu tím, že v důsledku požitého alkoholu před jízdou při vyjíždění z místa ležícího mimo komunikaci za domem za snížené viditelnosti přehlédla a nedala přednost v jízdě jedoucímu osobnímu automobilu tov. zn. Honda Civic 1,6 I v majetku poškozeného V. Ř., řízeného řidičem J. S., jedoucímu v přímém směru po hlavní pozemní komunikaci, kdy po střetu bylo vozidlo Honda nárazem odhozeno vlevo na zaparkovaný osobní automobil tov. zn. Ford Mondeo v majetku J. P., které po nárazu zadní částí najelo na nárazník zaparkovaného osobního automobilu tov. zn. Škoda Octavia, v majetku obchodní společnosti ComDIs, s.r.o, se sídlem v O.­ M. H., které při dopravní nehodě poškozeno nebylo; na místě dopravní nehody byla kalibrovaným přístrojem Dräger zjištěna hladina alkoholu u obviněné ve výši 1,87 g/kg (promile) a po následném lékařském vyšetření spojeném s odběrem krve byla metodou plynové chromatografie zjištěna hladina alkoholu v její krvi ve výši 1,38 g/kg (promile) a následně 1,16 g/kg (promile); při dopravní nehodě obviněná způsobila majetkovou škodu na cizím majetku v úhrnné výši 93.500,- Kč.

Za tento skutek a trestný čin byl obviněné uložen podle § 201 tr. zák. za užití § 45 odst. 1, 2 a § 45a odst. 1 tr. zák. trest obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin a trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu jednoho roku.

Rozsudek nabyl právní moci dnem vyhlášení a neobsahuje odůvodnění, neboť obě procesní strany se vzdaly práva odvolání (obviněná tak učinila rovněž za osoby oprávněné k podání tohoto opravného prostředku).

Okresní soud v Lounech usnesením ze dne 29. 4. 2008, č.j. 3 Nt 1502/2008-10, podle § 336 odst. 2 tr. ř. obviněné nařídil výkon uloženého trestu obecně prospěšných prací s tím, že jej vykoná údržbou veřejných prostranství, úklidem a údržbou komunikací a dalšími pracemi dle potřeb Nemocnice v Lounech, s.r.o.

Usnesením ze dne 21. 9. 2010, č.j. 2 T 288/2005-175, Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl ve veřejném zasedání tak, že podle § 340b odst. 1 tr. ř. a § 65 odst. 2 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen trestní zákoník ), se nevykonaný zbytek trestu obecně prospěšných prací, který byl obviněné uložen výše označeným rozsudkem ve výměře 200 hodin a z něhož vykonala pouze 53 hodin, přeměňuje v nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 147 dnů. Podle § 65 odst. 2 a § 56 odst. 2 písm. b) trestního zákoníku byla obviněná pro výkon tohoto trestu zařazena do věznice s dozorem.

Naposledy citované usnesení neobsahuje odůvodnění s konstatováním, že obviněná i státní zástupce se po vyhlášení usnesení vzdali práva stížnosti (obviněná, která byla přítomná při veřejném zasedání, tak učinila ihned po vyhlášení usnesení a poučení o opravném prostředku, státní zástupce, jenž veřejnému zasedání přítomen nebyl, se práva stížnosti vzdal písemným prohlášením před okresním soudem dne 29. 9. 2010 viz č.l. 174 p.v. spisu). Právní moc usnesení je proto ve spise vyznačena naposledy uvedeným dnem. [Úvaha ministra spravedlnosti, že tato deklarace neodpovídá skutečnosti, neboť státnímu zástupci, který veřejnému zasedání ačkoli byl o jeho konání řádně a včas vyrozuměn přítomen nebyl, bylo usnesení doručeno dne 30. 9. 2010, takže právní moc usnesení vyznačená dnem 29. 9. 2010 nemůže odpovídat realitě a správně měla být vyznačena zřejmě dnem 5. l0. 2010, je nesprávná, jak je z výše uvedených údajů zcela zřejmé. Vzdal-li se státní zástupce práva stížnosti proti zmiňovanému usnesení dne 29. 9. 2010, pak zajisté byl již tehdy s jeho vyhlášeným výrokem seznámen, a proto nemůže být významné, že na doručence Okresního státního zastupitelství v Ústí nad Labem je otisk podacího razítka s datem 30. 9. 2010 (ostatně i na této doručence je údaj, že je doručován opis usnesení s již vyznačenou právní mocí).]

Pro úplnost je třeba dodat, že Okresní soud v Ústí nad Labem pravomocným usnesením ze dne 15. 10. 2010, č.j. 2 T 288/2005-180, podle § 322 odst. 1 tr. ř. výkon nepodmíněného trestu odnětí svobody v trvání 147 dnů obviněné odložil (ze zdravotních důvodů) do 31. 12. 2010. Obviněná podle zjištění Nejvyššího soudu České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) do dne jeho rozhodování výkon trestu odnětí svobody nenastoupila.

Proti shora citovanému pravomocnému usnesení Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 9. 2010, č.j. 2 T 288/2005-175, podal ministr spravedlnosti podle § 266 odst. 1 tr. ř. ve prospěch obviněné stížnost pro porušení zákona. Po shrnutí dosavadního průběhu trestního řízení (srov. shora dosavadní text) ministr spravedlnosti konstatoval, že Okresní soud v Ústí nad Labem napadeným usnesením porušil zákon v ustanoveních § 2 odst. 1 a § 65 odst. 2 trestního zákoníku v neprospěch obviněné.

Ministr spravedlnosti poté citoval ustanovení § 2 odst. 1 trestního zákoníku (účinného od 1. 1. 2010), podle něhož se trestnost činu posuzuje podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán; podle pozdějšího zákona se posuzuje jen tehdy, jestliže to je pro pachatele příznivější.

Dále citoval ustanovení § 45a odst. 4 tr. zák. (účinného do 31. 12. 2009), podle něhož platí, že jestliže pachatel v době od odsouzení do skončení výkonu trestu obecně prospěšných prací nevedl řádný život, nebo zaviněně nevykonal ve stanovené době uložený trest, přemění soud trest obecně prospěšných prací nebo jeho zbytek v trest odnětí svobody a rozhodne zároveň o způsobu jeho výkonu; přitom každé i jen započaté dvě hodiny nevykonaného trestu obecně prospěšných prací se počítají za jeden den odnětí svobody.

Konečně citoval ustanovení § 65 odst. 2 trestního zákoníku, podle něhož platí, že jestliže pachatel v době od odsouzení do skončení výkonu trestu obecně prospěných prací nevede řádný život, vyhýbá se nástupu výkonu trestu, bez závažného důvodu poruší sjednané podmínky výkonu trestu obecně prospěšných prací, jinak maří výkon tohoto trestu nebo zaviněně nevykonává ve stanovené době uložený trest, může soud přeměnit, a to i během doby stanovené pro jeho výkon, trest obecně prospěšných prací nebo jeho zbytek v trest odnětí svobody a rozhodnout zároveň o způsobu jeho výkonu; přitom každá i jen započatá jedna hodina nevykonaného trestu obecně prospěšných prací se počítá za jeden den odnětí svobody.

Po citaci těchto zákonných ustanovení ministr spravedlnosti konstatoval, že vzhledem k tomu, že přepočet nevykonaného trestu obecně prospěšných prací na trest odnětí svobody je třeba považovat za obsahovou složku trestnosti činu, neboť se jedná o zákonem určenou součást ukládaného trestu obecně prospěšných prací, bylo třeba v dané věci uplatnit zásadu časové působnosti trestních zákonů podle § 2 odst. 1 trestního zákoníku. Pokud tedy okresní soud po účinnosti trestního zákoníku dospěl k závěru, že přemění trest obecně prospěšných prací uložený obviněné před 1. lednem 2010, resp. jeho zbytek na trest odnětí svobody, měl postupovat podle ustanovení § 45a odst. 4 tr. zák. a každé i jen započaté dvě hodiny nevykonaného trestu obecně prospěšných prací počítat za jeden den odnětí svobody. Postup podle trestního zákoníku za těchto okolností totiž není pro pachatele příznivější.

V závěru podané stížnost pro porušení zákona proto ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud:

1. podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným usnesením Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 9. 2010, č.j. 2 T 288/2005-175, byl porušen zákon v ustanoveních § 2 odst. 1 a § 65 odst. 2 trestního zákoníku, a to v neprospěch obviněné V. M.;

2. podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení zrušil, jakož i všechna další případná rozhodnutí na něho obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a

3. dále postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř. a přikázal, aby Okresní soud v Ústí nad Labem věc znovu projednal a rozhodl.

Nejvyšší soud podle § 267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon porušen byl.

Podle § 266 odst. 1 věty první tr. ř. platí, že proti pravomocnému rozhodnutí soudu nebo státního zástupce, jímž byl porušen zákon nebo které bylo učiněno na podkladě vadného postupu řízení, může ministr spravedlnosti podat u Nejvyššího soudu stížnost pro porušení zákona. Odst. 2 tohoto ustanovení sice obsahuje omezení v tom směru, že proti výroku o trestu lze stížnost pro porušení zákona podat jen tehdy, jestliže trest je ve zřejmém nepoměru k stupni nebezpečnosti činu pro společnost nebo k poměrům pachatele nebo jestliže uložený druh trestu je v zřejmém rozporu s účelem trestu, avšak podle názoru Nejvyššího soudu i chybné pravomocné rozhodnutí soudu, jímž byl přeměněn trest obecně prospěšných prací na trest odnětí svobody, je třeba považovat (v širším slova smyslu) za uložení druhu trestu, který je v zřejmém rozporu s jeho účelem.

Aniž by bylo zapotřebí na tomto místě znovu zmiňovat ustanovení § 2 odst. 1 a § 65 odst. 2 trestního zákoníku (účinného od 1. 1. 2010) a § 45a odst. 4 tr. zák. (účinného do 31. 12. 2009), neboť byla citována již výše, stačí konstatovat, že argumentace ministra spravedlnosti v podané stížnosti pro porušení zákona je správná. V zásadě totiž koresponduje s rozhodnutím publikovaným pod č. 5/2011 Sb. rozh. trest., podle něhož přepočet nevykonaného trestu obecně prospěšných prací na trest odnětí svobody je třeba považovat za obsahovou složku trestnosti činu, neboť jde o zákonem určenou součást ukládaného trestu obecně prospěšných prací. Proto se uplatní zásada časové působnosti zákonů podle § 2 odst. 1 trestního zákoníku. Pokud soud po účinnosti trestního zákoníku dospěje k závěru, že přemění trest obecně prospěšných prací uložený před 1. 1. 2010 na trest odnětí svobody, postupuje podle § 45a odst. 4 tr. zák. a každé i jen započaté dvě hodiny nevykonaného trestu obecně prospěšných prací počítá za jeden den odnětí svobody. Postup podle trestního zákoníku za těchto okolností totiž není pro pachatele příznivější.

Z těchto podstatných důvodů Nejvyšší soud nejprve podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným usnesením Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 9. 2010, č.j. 2 T 288/2005-175, byl porušen zákon v ustanoveních § 2 odst. 1 a § 65 odst. 2 trestního zákoníku v neprospěch obviněné V. M., poté podle § 269 odst. 2 tr. ř. toto usnesení, jakož i všechna další rozhodnutí na něj obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, zrušil, a nakonec podle § 270 odst. 1 tr. ř. Okresnímu soudu v Ústí nad Labem přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Po tomto rozhodnutí Nejvyššího soudu se věc vrací do stadia řízení před vydáním zrušeného usnesení ze dne 21. 9. 2010, č.j. 2 T 288/2005-175. Na jmenovaném okresním soudu proto bude, aby při novém rozhodování o přeměně obviněné uloženého trestu obecně prospěšných prací na trest odnětí svobody nejen respektoval výše uvedený právní názor Nejvyššího soudu, jímž je vázán (srov. § 270 odst. 4 tr. ř.), ale ještě předtím (po případném doplnění dokazování) znovu vážil jednak to, zda u obviněné jsou bezezbytku splněny zákonné podmínky vymezené v § 65 odst. 2 tr. zák., a jednak to, zda u ní nepřichází v úvahu postup podle odst. 3 tohoto ustanovení.

Nejvyšší soud v této souvislosti rovněž připomíná, že v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněné, neboť tímto rozsudkem vyslovil, že zákon byl porušen v její neprospěch (srov. § 273 tr. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 30. března 2011

Předseda senátu:
JUDr. Jan B l á h a