8 Tz 156/2006
Datum rozhodnutí: 31.01.2007
Dotčené předpisy:




8 Tz 156/2006

ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y



Nejvyšší soud České republiky, soud pro mládež, projednal ve veřejném zasedání dne 31. ledna 2007 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Milady Šámalové a soudců JUDr. Věry Kůrkové a JUDr. Jana Bláhy stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného ml. J. P., 1) proti trestnímu příkazu Okresního soudu v Mostě ze dne 22. 3. 2006, sp. zn. 6 T 61/2005, a 2) proti trestnímu příkazu Okresního soudu v Mostě ze dne 22. 3. 2006, sp. zn. 6 T 32/2006, a rozhodl

I. podle § 268 odst. 2 tr. ř., § 269 odst. 2 tr. ř. a § 270 odst. 1 tr. ř. tak, že

pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Mostě ze dne 22. 3. 2006, sp. zn. 6 T 32/2006, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních § 36 tr. zák. a § 45a odst. 1 tr. zák., a v řízení, které mu předcházelo, v ustanoveních § 2 odst. 5, 6 tr. ř. v neprospěch ml. J. P.

Tento trestní příkaz se z r u š u j e .

Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Okresnímu soudu v Mostě se p ř i k a z u j e, aby v rozsahu uvedeného zrušení věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

II. Stížnost pro porušení zákona směřující proti trestnímu příkazu Okresnímu soudu v Mostě ze dne 22. 3. 2006, sp. zn. 6 T 61/2005, se podle § 268 odst. 1 písm. c) tr. ř. z a m í t á .

Odůvodnění:

Samosoudce Okresního soudu v Mostě vydal dne 22. 3. 2006 na obviněného M. P. a obviněného ml. (dále jen ml. ) J. P., trestní příkaz sp. zn. 6 T 61/2005, jímž v bodě 1) uznal obviněného M. P. vinným trestným činem křivého obvinění podle § 174 odst. 1 tr. zák. a trestným činem křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle § 175 odst. 2 písm. a) tr. zák. a ml. J. P. proviněním křivého obvinění podle § 174 odst. 1 tr. zák. a proviněním křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle § 175 odst. 2 písm. a) tr. zák., jichž se dopustili tím, že v měsíci březnu 2003, po řádném poučení podle trestního řádu, vědomě učinili nepravdivé oznámení o spáchání trestného činu loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák. R. P. a L. M. v úmyslu přivodit jim trestní stíhání, a v procesním postavení poškozených slyšeni o skutkových okolnostech trestného jednání poškozených, jako svědci uvedli nepravdu, na základě čehož bylo oběma poškozeným sděleno obvinění pro trestný čin loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák., a slyšeni jako svědci u hlavního líčení před soudcem shodně uvedli, že trestní oznámení a následné výpovědi před policejním orgánem byly vymyšlené, v důsledku odlišných výpovědí byli poškození rozsudkem Okresního soudu v Mostě ze dne 31. 1. 2005, č.j. 7 T 164/2003-247, podle § 226 písm. a) tr. ř. zproštěni obžaloby. V bodě 2) uznal vinným obviněného M. P. trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. e) tr. zák., jehož se tento obviněný dopustil sám. V bodě 3) uznal ml. J. P. vinným trestným činem úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1 tr. zák., který spáchal sám tak, že dne 23. 11. 2004 v M. uzavřel se společností s r. o. E. Č. B. smlouvu č. 824 o úvěru ve výši 16.380,- Kč, když při uzavírání smlouvy uvedl nepravdivé údaje o tom, že je zaměstnán u a. s. T. s. m. M. Ml. J. P. za tyto činy odsoudil tak, že mu za provinění pod bodem 1) uložil podle § 175 odst. 2 tr. zák. s přihlédnutím k § 314e odst. 2 tr. ř., za použití § 35 odst. 2 tr. zák. a § 31 odst. 1 zákona o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví ve věcech mládeže), ve znění změn a doplňků, (dále jen zák. č. 218/2003 Sb. ) souhrnné trestní opatření v trvání deseti měsíců. Podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 33 odst. 1 zák. č. 218/2003 Sb. výkon tohoto trestního opatření podmíněně odložil a stanovil mu zkušební dobu na dva roky. Podle § 35 odst. 2 tr. zák. zrušil výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Mostě ze dne 3. 1. 2005, sp. zn. 7 T 106/2003, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Za trestný čin pod bodem 3) ml. J. P. uložil podle § 250b odst. 1 tr. zák. s přihlédnutím k § 314e odst. 2 tr. ř. za použití § 45 odst. 1, 2, 3 tr. zák. a § 45a odst. 1 tr. zák. trest obecně prospěšných prací ve výměře 250 hodin. Rozhodl též o výroku o vině a trestu obviněného M. P. a o náhradě škody. Trestní příkaz byl ml. J. P. doručen dne 31. 3. 2006.

Trestním příkazem samosoudce Okresního soudu v Mostě ze dne 22. 3. 2006, sp. zn. 6 T 32/2006, byl ml. J. P. uznán vinným dvěma trestnými činy krádeže podle § 247 odst. 1 písm. e) tr. zák., jichž se dopustil tak, že 1) dne 30. 1. 2006 v M., tř. B., odcizil v prodejně a ke škodě a. s. D., R. u P., láhev Becherovky o hodnotě 285,- Kč, kterou si uschoval pod bundu a prošel bez zaplacení podkladnou, kde byl zadržen ostrahou prodejny, a to přestože byl trestním příkazem Okresního soudu v Mostě ze dne 3. 1. 2005, sp. zn. 7 T 106/2003, který nabyl právní moci dne 11. 5. 2005, odsouzen mj. pro provinění krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestnímu opatření odnětí svobody v trvání 4 měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu 18 měsíců. 2) dne 22. 2. 2006 kolem 17.30 hodin v M., ul. K. v prodejně K. ke škodě v. s. o., K. Č. r., P., odcizil 4 láhve zn. Beefeter v ceně 996,- Kč, které si dal v prodejním prostoru pod bundu, bez zaplacení prošel pokladnou, za níž zboží při kontrole vydal, a to přesto, že byl trestním příkazem Okresního soudu v Mostě ze dne 3. 1. 2005, sp. zn. 7 T 106/2003, který nabyl právní moci dne 11. 5. 2005, odsouzen mj. pro provinění krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestnímu opatření odnětí svobody v trvání 4 měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu 18 měsíců. Odsouzen byl za tyto trestné činy podle § 247 odst. 1 tr. zák. s přihlédnutím k § 314e odst. 2 tr. ř. za použití § 45 odst. 1, 2, 3 tr. zák. a § 45a odst. 1 tr. zák. k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin. Trestní příkaz byl ml. J. P. doručen dne 31. 3. 2006.

Proti trestnímu příkazu Okresního soudu v Mostě ze dne 22. 3. 2006, sp. zn. 6 T 61/2005, a trestnímu příkazu téhož soudu ze dne 22. 3. 2006, sp. zn. 6 T 32/2006, podal ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch ml. J. P., neboť shledal, že postupem Okresního soudu v Mostě v obou uvedených věcech došlo k porušení zákona při ukládání trestu ve vztahu k ustanovení § 45a odst. 1 tr. zák. a § 36 tr. zák. Ve vztahu k věci sp. zn. 6 T 61/2005 uvedl, že došlo k porušení zákona v přípravném řízení a při vydání trestního příkazu ve vztahu k ustanovením § 63 zák. č. 218/2003 Sb. a § 42 odst. 2 zák. č. 218/2003 Sb., čímž byl zákon porušen v neprospěch ml.

V obsahu této stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti rozvedl, že u obou citovaných trestních příkazů došlo k porušení zákona v ustanoveních § 45a odst. 1 a § 36 tr. zák., protože ve smyslu § 45a odst. 1 tr. zák. může být trest obecně prospěšných prací uložen ve výměře od 50 do 400 hodin. Podle § 36 tr. zák. platí, že když soud odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal předtím, než byl trest uložený dřívějším rozsudkem vykonán, ukládá mu trest stejného druhu, nesmí tento trest spolu s dosud nevykonanou částí trestu uloženého dřívějším rozsudkem přesahovat nejvyšší výměru dovolenou tímto zákonem pro tento druh trestu. Ve vztahu k trestní věci ml. J. P., vedené pod sp. zn. 6 T 61/2005, shledal porušení zákona i v ustanovení § 63 zák. č. 218/2003 Sb., podle něhož nelze v řízení ve věci ml. vydat trestní příkaz, a dále v ustanovení § 42 odst. 2 zák. č. 218/2003 Sb., podle kterého ml. musí mít obhájce od okamžiku, kdy jsou proti němu použita opatření podle zák. č. 218/2003 Sb., nebo provedeny úkony podle trestního řádu včetně úkonů neodkladných a neopakovatelných, ledaže lze provedení úkonu odložit a vyrozumění obhájce o něm zajistit. Dovodil tak, že v trestní věci sp. zn. 6 T 61/2005, nebylo proti ml. J. P. vedeno řádně trestní řízení jako proti osobě ml., ačkoli se skutku dopustil dne 24. 3. 2003, jak vyplývá z usnesení o zahájení trestního stíhání ČTS: ORMO 510/KPV - HK -KG - 2005.

V závěru stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) 1. podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že trestními příkazy Okresního soudu v Mostě ze dne 22. 3. 2006, sp. zn. 6 T 32/2006, a ze dne 22. 3. 2006, sp. zn. 6 T 61/2005, byl porušen zákon v neprospěch ml. J. P., v ustanoveních § 36, § 45a odst. 1 tr. zák. a § 63 a § 42 odst. 2 zák. č. 218/2003 Sb., 2. aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadené trestní příkazy zrušil, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené trestní příkazy obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a dále aby postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud České republiky podle § 267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon byl porušen pouze ve vztahu k trestnímu příkazu Okresního soudu v Mostě ze dne 22. 3. 2006, sp. zn. 6 T 32/2006, a v této části je stížnost pro porušení zákona důvodná, jak bude rozvedeno dále.

Ve vztahu k trestnímu příkazu ze dne 22. 3. 2006, sp. zn. 6 T 61/2005, však vady ministrem spravedlnosti ve stížnosti pro porušení zákona uváděné neshledal, a to z těchto důvodů:

Ministr spravedlnosti ve vztahu k tomuto trestnímu příkazu kromě porušení zákona shledávaného ve vztahu k trestu obecně prospěšným pracím namítal porušení zákona v ustanovení § 63 zák. č. 218/2003 Sb., § 42 odst. 2 zák. č. 218/2003 Sb., neboť ve věci ml. J. P. nebylo trestní řízení vedeno jako proti osobě ml., přesto, že se skutku dopustil dne 24. 3. 2003, jak vyplývá z usnesení o zahájení trestního stíhání ČTS:ORMO 510/KPV-HK-KG-2005.

Nejvyšší soud shledal, že podle trestního příkazu ze dne 22. 3. 2006, sp. zn. 6 T 61/2005, byl ml. J. P. uznán vinným dvěma činy, za které mu byly uloženy dva samostatné tresty. Pod bodem 1) byl uznán vinným skutkem, který spáchal v měsíci březnu 2003 společně s obviněným M. P. Tento čin byl posouzen jako provinění křivého obvinění podle § 174 odst. 1 tr. zák. a jako provinění křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle § 175 odst. 2 písm. a) tr. zák. Za tato provinění mu bylo uloženo podle § 175 odst. 2 tr. zák. s přihlédnutím k § 314e odst. 2 tr. ř. za použití § 35 odst. 2 tr. zák. a § 31 odst. 1 zák. č. 218/2003 Sb. souhrnné trestní opatření odnětí svobody v trvání deseti měsíců, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 33 odst. 1 zák. č. 218/2003 Sb. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou roků. Podle § 35 odst. 2 tr. zák. byl zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Mostě ze dne 3. 1. 2005, sp. zn. 7 T 106/2003, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. V bodě 3) byl uznán vinným činem spáchaným dne 23. 11. 2004, který byl kvalifikován jako trestný čin úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1 tr. zák., a byl za něj podle tohoto ustanovení, s přihlédnutím k § 314e odst. 2 tr. ř. za použití § 45 odst. 1, 2, 3 tr. zák. a § 45a odst. 1 tr. zák. odsouzen k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 250 hodin.

Z hlediska důvodů, v nichž je ministrem spravedlnosti shledáváno porušení zákona v řízení ve věcech ml. ve vztahu k trestnímu příkazu sp. zn. 6 T 61/2005, je vhodné zmínit, že s ohledem na ustanovení podle § 2 písm. d) zák. č. 218/2003 Sb., podle něhož je ml. ten, kdo v době spáchání provinění dovršil patnáctý rok a nepřekročil osmnáctý rok svého věku, se ml. J. P. pouze skutku popsaného v bodě 1) dopustil přede dnem 20. 4. 2003, kdy dovršil 18-ti let svého věku, neboť jej spáchal v měsíci březnu 2003, a proto jen ve vztahu k tomuto skutku je možné shledávat splnění podmínek § 2 písm. d) zák. č. 218/2003 Sb. Druhého ze skutků, jímž byl tímto trestním příkazem uznán vinným pod bodem 3), jenž spáchal dne 23. 11. 2004, se dopustil jako dospělý pachatel, a proto hmotně právní ustanovení zák. č. 218/2003 Sb. na něj již ve vztahu k němu nelze aplikovat.

Ve vztahu k procesním pravidlům je nutné nejprve v obecné rovině připomenout ustanovení § 38 zák. č. 218/2003 Sb, podle něhož se o všech proviněních ml. a proti všem ml., jejichž provinění spolu souvisí, koná společné řízení. Proto, je-li konáno společné řízení o různých činech ml., z nichž některé spáchal před dovršením 18-tého roku (provinění) a jiné spáchal poté, co 18-tého roku dovršil, (trestné činy), je konáno společné řízení ve smyslu § 38 zák. č. 218/2003 Sb., podle procesních pravidel zák. č. 218/2003 Sb.

Z této zásady však platí výjimka upravená v ustanovení § 73 odst. 1 zák. č. 218/2003 Sb., uvádějící okolnosti vylučující řízení ve věch ml. tak, že zvláštní ustanovení o trestním řízení ve věch ml. se neužije a) v řízení o proviněních, která obviněný spáchal jednak před dovršením osmnáctého roku, jednak po jeho dovršení, jestliže trestní zákon na čin spáchaný po dovršení osmnáctého roku stanoví trest stejný nebo přísnější, nebo b) bylo-li zahájeno trestní stíhání až po dovršení devatenáctého roku ml.

Podle těchto hledisek je nutné v projednávané věci posoudit, zda s ohledem na okolnosti, za nichž se ml. J. P. činů dopustil, je vyloučeno řízení ve věcech ml. V dané souvislosti má význam, že trestním řízením ve věcech ml. se rozumí řízení podle § 36 a násl., včetně výkonu rozhodnutí (§ 74 - § 78 zák. č. 218/2003 Sb.). Potřebné je též dodat, že uvedené ustanovení má jen procesní účinky a nelze je vztáhnout na hmotně právní ustanovení, na které nedopadá. Jde o ustanovení, které upravuje možnost vyloučení trestního řízení ve věcech ml. za dvou alternativně vyjádřených podmínek, a proto stačí, aby byla shledána existence alespoň jedné z nich. Na projednávanou trestní věc ml. J. P. nedopadá alternativa uvedená v § 73 odst. 1 písm. a) zák. č. 218/2003 Sb., neboť na čin pod bodem 1) za provinění podle § 175 odst. 2 tr. zák. trestní zákon stanoví trest odnětí svobody od 6 měsíců do tří roků a u provinění podle § 174 odst. 1 tr. zák. je trestní sazba stanovena až na tři roky (vycházeje z trestních sazeb v jejich základní formě stanovené podle zvláštní části trestního zákona, a nikoliv s přihlédnutím k jejich snížení ve smyslu zák. č. 218/2003 Sb. např. u § 31 cit. zák.). U trestného činu úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1 tr. zák. (bod 3), který ml. spáchal po dovršení 18-ti let, je trestní sazba trestu odnětí svobody stanovena až na dva roky. Trestní zákon na čin spáchaný po dovršení 18-tého roku tudíž ve smyslu podmínky § 73 odst. 1 písm. a) zák. č. 218/2003 Sb. nestanoví trest stejný nebo přísnější.

Řízení ve věch ml. je však ve věci ml. J. P. vyloučeno vzhledem k alternativě uvedené v ustanovení § 73 odst. 1 písm. b) zák. č. 218/2003 Sb., neboť podle usnesení Policie České republiky, Okresní ředitelství, služba kriminální policie a vyšetřování, M. pod ČTS: ORMO: 510/KPV-OK-2003 vydaného dne 22. 3. 2005, založeného na č. l. 38 spisu sp. zn. 6 T 61/2005, Okresního soudu v Mostě, se podává, že trestní stíhání ml. J. P. pro skutek spáchaný dne 24. 3. 2003, v němž byla shledána provinění podle § 174 odst. 1 tr. zák. a § 175 odst. 2 písm. a) tr. zák., bylo zahájeno dne 22. 3. 2005, což je až poté, co dovršil dnem 20. 4. 2004 19-tého roku svého věku.

Nejvyšší soud na základě těchto zjištění ve věci Okresního soudu v Mostě sp. zn. 6 T 61/2005, shledal splněnu podmínku vylučující použití zvláštních ustanovení o řízení v trestních věcech ml. podle § 73 odst. 1 písm. b) zák. č. 218/2003 Sb., a tudíž na řízení vedené proti ml. J. P., který před tím, než bylo zahájeno trestní stíhání, již dovršil devatenácti let, se nevztahují procesní zvýhodnění, která jsou stanovena v návaznosti na rozumovou a mravní vyspělost ml. jinak vyplývající z jeho věku. Je proto zřejmé, že ve vztahu k uvedenému činu, pro nějž byl ml. uznán vinným v bodě 1) trestního příkazu Okresního soudu v Mostě ze dne 22. 3. 2006, sp. zn. 6 T 61/2005, lze aplikovat toliko hmotně právní ustanovení zákona č. 218/2003 Sb., avšak řízení je nutné vést podle trestního řádu (zák. č. 141/1961 Sb. o trestním řízení soudním, ve znění pozdějších změn a doplňků).

V důsledku toho ve vztahu k ml. J. P. nelze použít žádné z ustanovení § 36 § 78 zák. č. 218/2003 Sb., a proto v této jeho trestní věci nelze aplikovat ani ustanovení § 63 zák. č. 218/2003 Sb., vylučující vydání trestního příkazu. Z tohoto důvodu bylo možné ve smyslu § 314e tr. ř. a násl. podmínek tam stanovených ve věci ml. J. P. vydat trestní příkaz.

Ze stejného důvodu není rovněž možné vycházet z ustanovení § 42 odst. 2 zák. č. 218/2003 Sb., podle něhož ml. musí mít obhájce od okamžiku, kdy jsou proti němu použita opatření podle zák. č. 218/2003 Sb. nebo provedeny úkony podle trestního řádu, včetně úkonů neodkladných a neopakovatelných, ledaže nelze provedení úkonu odložit a vyrozumění obhájce o něm zajistit. Z obsahu spisu Okresního soudu v Mostě sp. zn. 6 T 61/2005, totiž plyne, že prvním úkonem v této trestní věci ve vztahu k činu uvedenému pod bodem 1), byl pokyn ze dne 10. 3. 2005 k zahájení trestního stíhání podezřelých M. P. a J. P. zaslaný státní zástupkyní JUDr. N. N. Policii ČR Okresnímu ředitelství M., po němž následovaly v řízení prováděné všechny další úkony včetně shora uvedeného sdělení obvinění. Je tedy zřejmé, že celé řízení od jeho počátku již bylo realizováno poté, co ml. J. P. dovršil 19-tého roku.

Na základě těchto zjištění a právních úvah Nejvyšší soud neshledal porušení zákona v ustanoveních § 63 zák. č. 218/2003 Sb., ani v ustanovení § 42 odst. 2 zák. č. 218/2003 Sb. ohledně ml. J. P. v trestní věci Okresního soudu v Mostě sp. zn. 6 T 61/2005, a Okresní soud v Mostě nepochybil, jestliže řízení ve vztahu k ml. J. P., u něhož nenastaly žádné jiné okolnosti podmiňující nutnost ustanovení obhájce podle § 36 tr. ř., vedl od počátku bez toho, aniž by ml. obhajobu zajistil.

Nejvyšší soud z uvedených důvodů neshledal stížnost pro porušení zákona podanou proti trestnímu příkazu Okresního soudu v Mostě ze dne 22. 3. 2006, sp. zn. 6 T 61/2005, v této části jako důvodnou.

Protože stížností pro porušení zákona bylo porušení zákona shledáno u trestů obecně prospěšných prací uložených trestními příkazy Okresního soudu v Mostě ze dne 22. 3. 2006, sp. zn. 6 T 61/2005 a ze dne 22. 3. 2006, sp. zn. 6 T 32/2006, je vhodné k takto shledávané vadě nejprve uvést, že podle ustanovení § 45a odst. 1 tr. zák. může soud uložit trest obecně prospěšných prací ve výměře od 50 do 400 hodin.

Podle § 36 tr. zák. platí, že pokud soud odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal před tím, než byl trest uložený dřívějším rozsudkem vykonán, a ukládá mu trest stejného druhu, nesmí tento trest spolu s dosud nevykonanou částí trestu uloženého dřívějším rozsudkem přesahovat nejvyšší výměru dovolenou trestním zákonem pro tento druh trestu.

Z dikce tohoto ustanovení je zřejmé, že zákon vychází z existence minimálně dvou rozsudků (event. trestních příkazů), z nichž byl jeden dřívější a logicky další, který je porovnáván jako následný, musí být pozdější. Zákon tedy předpokládá, že mezi těmito porovnávanými rozsudky je časový odstup, který může být i delší, uvažuje-li se tím, že trest uložený dřívějším rozsudek je již vykonáván.

V daném případě však byla stížnost pro porušení zákona podána proti oběma citovaným trestním příkazům, protože bez dalšího není zřejmé, který z nich byl vydán dřív a který později, oba byly vydány ve stejný den 22. 3. 2006 a oba byly ml. ve stejný den 31. 3. 2006 doručeny. Podle obsahu spisů sp. zn. 6 T 61/2005, a sp. zn. 6 T 32/2006, nebyl kromě těchto dat uveden žádný jiný časový údaj, podle něhož by bylo možné určit, který z těchto příkazů byl vydán dříve a který později.

Nejvyšší soud vychází z toho, že pokud by se nepodařilo stanovit, který z trestních příkazů byl první a který pozdější, bylo by nutné vyslovit porušení zákona ve vztahu k oběma označeným trestním příkazům. Takový postup však Nejvyšší soud považuje za krajní prostředek, neboť by jím bylo v nepřiměřeném rozsahu zasahováno do stability konečného a vykonatelného rozhodnutí soudu. Nejvyšší soud se proto v souladu se zásadou minimalizace zásahů do pravomocných rozhodnutí podrobněji zabýval ve smyslu ustanovení § 36 tr. zák. tím, který z obou uvedených trestních příkazů byl ten, který byl vydán jako první a který byl vypracován následně. Jestliže totiž zákon vychází z pojmu, že jeden z rozsudků, které porovná, byl dřívější, nestanoví žádné časové rozpětí v něž by měly být taková rozhodnutí vydána, neboť v praxi bývají takto srovnávaná rozhodnutí obvykle vydávána s několikadenním odstupem. Jestliže tomu tak v tomto případě není, nic nebrání tomu, aby za dřívější byl považován ten z rozsudků (trestních příkazů), který byl během téhož dne vydán dříve než druhý z nich, tedy s odstupem např. jen několika hodin čin dokonce minut. Protože v dané věci nebylo možné jen na podkladě obsahu spisu zjistit, který trestní příkaz byl vydán jako první a který později, požádal Nejvyšší soud samosoudce Okresního soudu v Mostě JUDr. B. E., který oba trestní příkazy vydal, aby tuto otázku objasnil. Ve vyjádření ze dne 9. 1. 2007 samosoudce JUDr. B. E. sdělil, že jako první byl vypracován trestní příkaz spisové značky dřívější, tedy trestní příkaz ve věci sp. zn. 6 T 61/2005, a teprve následně trestní příkaz ve věci sp. zn. 6 T 32/2006.

Z této skutečnosti Nejvyšší soud vycházel pro své další úvahy, a dospěl k závěru, že z obou uvedených trestních příkazů byl dřívějším trestní příkaz vydaný dne 22. 3 2006, ve věci sp. zn. 6 T 61/2005, neboť pokud není ve spisovém materiálu kromě označení dne, měsíce a roku jeho vydání jiný časový údaj, který okamžik jeho vydání blíže označoval, je možné při porovnání časové posloupnosti u dvou ve stejný den vydaných trestních příkazů, které obviněný převzal ve stejný den (v daném případě se tak u obou stalo dne 31. 3. 2006), vycházet z uvedeného sdělení samosoudce.

Nejvyšší soud proto shledal, že v projednávané trestní věci byl ml. J. P. odsouzen trestním příkazem Okresního soudu v Mostě ze dne 22. 3. 2006, sp. zn. 6 T 61/2005, k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 250 hodin, a poté byl odsouzen trestním příkazem Okresního soudu v Mostě ze dne 22. 3. 2006, sp. zn. 6 T 32/2006, k dalšímu trestu obecně prospěšných prací, tentokrát ve výměře 400 hodin.

S ohledem na to, že oba uvedené trestní příkazy byly vydány téhož dne a s přihlédnutím i k tomu, že ml. byly v jednom dni tyto trestní příkazy doručeny, je zřejmé, že v době, kdy byl vydán trestní příkaz ve věci Okresního soudu v Mostě ze dne 22. 3. 2006, sp. zn. 6 T 32/2006, ml. J. P. ještě nezačal vykonávat trest obecně prospěšných prací ve výměře 250 hodin, který mu byl uložen trestním příkazem Okresního soudu v Mostě ze dne 22. 3. 2006, sp. zn. 6 T 61/2005.

Z toho je patrné, že trest obecně prospěšných prací uložený ml. J. P. trestním příkazem Okresního soudu v Mostě ze dne 22. 3. 2006, sp. zn. 6 T 32/2006 ve výměře 400 hodin spolu s doposud nevykonanou částí dříve uloženého trestu obecně prospěšných prací z trestního příkazu Okresního soudu v Mostě ze dne 22. 3. 2006, sp. zn. 6 T 61/2005, (ve výměře 250 hodin), přesahoval o 250 hodin nejvyšší výměru dovolenou trestním zákonem pro trest obecně prospěšných prací, která je stanovena na 400 hodin.

Trestním příkazem ze dne 22. 3. 2006, sp. zn. 6 T 32/2006, byl proto porušen zákon v ustanovení § 36 tr. zák. a § 45a odst. 1 tr. zák. ve výroku o ukládaném trestu obecně prospěšných prací v neprospěch ml. J. P.

Z obsahu trestního spisu vedeného u Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. 6 T 32/2006 vyplývá, že Okresní soud v Mostě měl k dispozici opis z rejstříku trestů ml. ze dne 14. 1. 2006, kde odsouzení trestním příkazem Okresního soudu v Mostě ze dne 22. 3 2006, sp. zn. 6 T 61/2005, nebylo vyznačeno (č. l. 14), avšak z lustra na návrhu na potrestání, který je založen na č. l. 21 předmětného trestního spisu, je zřejmé, že věc téhož ml. sp. zn. 6 T 61/2005, jakož i další věci, je zde vyznačena. Uvedená věc je vyznačena i v evidenci spisových značek ze dne 26. 1. 2006 (č. l. 63). Nelze rovněž přehlédnout ani to, že tentýž samosoudce ve stejný den právě ve věci sp. zn. 6 T 61/2005, trestní příkaz vydal. Okresní soud v Mostě si přesto nezjistil další okolnosti rozhodné pro uložení trestu obecně prospěšných prací, nezjistil tedy skutkový stav věci v rozsahu, který byl nezbytný pro jeho rozhodnutí, důkazy chybně zhodnotil, v důsledku čehož byl napadeným trestním příkazem porušen zákon i v ustanovení § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch ml. J. P.

Podle § 266 odst. 2 tr. ř. lze proti výroku o trestu stížnost pro porušení zákona podat jen tehdy, jestliže trest je ve zřejmém nepoměru k stupni nebezpečnosti činu pro společnost nebo k poměrům pachatele nebo jestliže uložený druh trestu je ve zřejmém rozporu s účelem trestu. O takový případ jde tehdy, je-li trest uložen ve výměře nad horní hranicí trestní sazby. Tím spíše je za překročení horní hranice zákonné sazby některého druhu trestu tím, že dojde k uložení několika samostatných trestů tohoto druhu, nutné zásadně považovat uložení druhu trestu, který je ve smyslu § 266 odst. 2 tr. ř. ve zřejmém rozporu s jeho účelem.

K dosažení účelu trestu stanoveného trestním zákonem musí být správně stanoven nejen druh trestu, ale i jeho výše, pouze správně stanovený trest v otázce druhu i výše vede k naplnění účelu trestu. Překročení horní hranice zákonné sazby některého druhu trestu uložením několika samostatných trestů tohoto druhu má proto za následek, že takto stanovený druh trestu zásadně nemůže splnit účel trestu, k jehož naplnění směřuje zákonem stanovená trestní sazba.

V daném případě je nepochybně trest obecně prospěšných prací, který spolu s dříve uloženým trestem téhož druhu přesahuje horní hranici zákonné trestní sazby o 250 hodin, v zřejmém rozporu s jeho účelem.

S ohledem na všechny tyto poznatky a právní úvahy Nejvyšší soud shledal, že pokud byla stížnost pro porušení zákona zaměřená ve vztahu k nesprávně uloženému trestu obecně prospěšných prací, nebyla úspěšně podána, pokud směřovala z tohoto důvodu i proti trestnímu příkazu Okresního soudu v Mostě ze dne 22. 3. 2006, sp. zn. 6 T 61/2005, neboť tímto příkazem, byl trest obecně prospěšných prací uložen zcela ve shodě se všemi zákonnými hledisky a kritérii pro ukládání tohoto druhu trestu ve smyslu § 45 tr. zák. a vzhledem k tomu, že šlo o trestní příkaz, který byl vydán v pořadí první, nebránilo samosoudci nic v tom, aby výši tohoto trestu vyměřil v souladu s ustanovením § 45a odst. 1 tr. zák. ve výměře 250 hodin, jak učinil. Proto, pokud stížnost pro porušení zákona směřovala z tohoto důvodu i proti tomuto trestnímu příkazu, posoudil ji Nejvyšší soud jako nedůvodnou.

Nejvyšší soud však s ohledem na své závěry výše rozvedené podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že zákon byl porušen v ustanoveních § 36, § 45a odst. 1 tr. zák. a v řízení předcházejícím též v ustanovení § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch ml. J. P. pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Mostě ze dne 22. 3. 2006, sp. zn. 6 T 32/2006.

Z tohoto důvodu podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz zrušil v celém rozsahu, neboť výrok o vině v trestním příkazu nemůže sám o sobě zůstat pravomocný se zřetelem na důsledky případně podaného odporu proti výroku o trestu uvedené v § 314g odst. 2 tr. ř. (podáním odporu se ruší celý trestní příkaz). Nejvyšší soud dále zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Okresnímu soudu v Mostě současně Nejvyšší soud podle § 270 odst. 1 tr. ř. přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Na tomto soudu prvního stupně bude, aby při rozhodování o trestu ml. J. P. respektoval všechna zákonná ustanovení pro ukládání trestu, včetně ustanovení § 36 a § 45a odst. 1 tr. zák. Nejvyšší soud v této souvislosti zdůrazňuje, že v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch ml. J. P., a tedy ani k uložení přísnějšího trestu, neboť Nejvyšší soud vyslovil, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného (§ 273 tr. ř.).

V té části stížnosti pro porušení zákona, která směřovala proti trestnímu příkazu Okresního soudu v Mostě ze dne 22. 3. 2006, sp. zn. 6 T 61/2005, nebylo shledáno porušení zákona ve výroku o trestu obecně prospěšných prací ve vztahu k ustanovením § 45a tr. zák. a § 36 tr. zák., ani v řízení proti mladistvému v ustanoveních § 63 zák. č. 218/2003 Sb. a § 42 odst. 2 zák. č. 218/2003 Sb. jak z důvodu shora podrobně rozvedených vyplývá. Nejvyšší soud tak shledal, že ve vztahu k tomuto trestnímu příkazu stížnost pro porušení zákona nebyla důvodná, a proto ji v této části jako nedůvodnou podle § 268 ost. 1 písm. c) tr. ř. zamítl.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 31. ledna 2007

Předsedkyně senátu:

JUDr. Milada Šámalová