8 Tvo 38/2013
Datum rozhodnutí: 11.12.2013
Dotčené předpisy: § 47 odst. 1,3 z. s. m.



8 Tvo 38/2013-16 U S N E S E N Í
Nejvyšší soud jako soud pro mládež rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. prosince 2013 o stížnosti mladistvého tulipána *) , proti usnesení Vrchního soudu v Praze, soudu pro mládež, ze dne 7. 11. 2013, sp. zn. 1 Ntm 16/2013, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové, soudu pro mládež, pod sp. zn. 1 Tm 3/2013, t a k t o :

Podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnost mladistvého tulipána z a m í t á .
O d ů v o d n ě n í :

Usnesením Vrchního soudu v Praze, soudu pro mládež, ze dne 7. 11. 2013, sp. zn. 1 Ntm 16/2013, bylo na návrh předsedkyně senátu Krajského soudu v Hradci Králové, soudu pro mládež, rozhodnuto tak, že podle § 47 odst. 1, 3 zákona č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže (dále jen zákon č. 218/2003 Sb.), se ve věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové jako soudu pro mládež pod sp. zn. 1 Tm 3/2013 prodlužuje lhůta vazby mladistvého tulipána o dalších šest měsíců, tj do 20. 5. 2014.

Proti tomuto usnesení podal mladistvý prostřednictvím obhájkyně v zákonné lhůtě stížnost. Podle jeho názoru dosud zjištěné skutečnosti obsažené v trestním spise nenasvědčují tomu, že skutky, pro které je trestně stíhán, byly spáchány. Jelikož je mladistvému pouhých šestnáct let (a to krátce, od 8. 9. 2013) a teprve nedávno přestal být posuzován jako dítě podle zákona č. 218/2003 Sb., je třeba se při rozhodování o dalším trvání vazby zabývat principy zdrženlivosti, proporcionality, fakultativnosti a subsidiarity, k čemuž však ze strany Vrchního soudu v Praze nedošlo.

Mladistvý předeslal, že jeho trestní stíhání je založeno na výpovědi poškozeného R. R. Žádosti obhajoby o provedení sexuologických posudků na jmenovaného poškozeného a mladistvého nebylo vyhověno, v průběhu přípravného řízení byla vyslechnuta řada osob, žádná z osob se však nevyjádřila v tom směru, že by mladistvý projevoval jakékoliv sexualizované chování vůči příslušníkům opačného pohlaví (měl zjevně na mysli stejného); některé z těchto osob ale o mladistvém řekly, že zlobí, je výbušný a neposlouchá. Naproti tomu o R. R. se hovořilo jako o osobě, která se v minulosti prodávala a z jejíhož chování lze usuzovat na náklonnost k příslušníkům stejného pohlaví, přičemž podle trestního spisu se měl R. R. (na rozdíl od mladistvého) jak v předchozích zařízeních, tak i ve V. ú. v K., sexualizovaného chování vůči příslušníkům opačného pohlaví (opět měl zjevně na mysli stejného) dopouštět. Z důvodu opakovaného obtěžování malých chlapců bylo v lednu 2013 R. R. dokonce doporučeno sexuologické vyšetření.

Dále odkázal na řadu sporných skutečností, na základě nichž vyjádřil přesvědčení, že dosud zjištěné skutečnosti nenasvědčují tomu, že byly skutky, které jsou mu kladeny za vinu, spáchány, v důsledku čehož není dána ani základní podmínka vazebního stíhání.

Podle mínění mladistvého by mělo být přihlédnuto k důvodům, které jej vedly k útěku z výchovného ústavu. Neutekl proto, aby se vyhýbal trestnímu řízení (výslechy jeho osoby byly v době útěku již provedeny), nýbrž proto, že chtěl domů, k babičce, která je jedinou příbuznou projevující o něj skutečný zájem, přičemž návštěvy babičky mu byly v poslední době ze strany nového vedení výchovného ústavu zakazovány. Rovněž by mělo být uváženo, že ve svých patnácti letech a při svých osobnostních rysech a výchovném prostředí nebyl schopen posoudit, že útěk do místa bydliště jeho rodiny může mít za následek vzetí do vazby, zvláště když spáchání skutku od počátku popírá. Vzetím do vazby mu bylo znemožněno řádné ukončení základní školní docházky a nástup do učebního oboru v N. J., kam se těšil.

Při vazebních zasedáních mladistvý uvedl, že jej dosavadní vazba dostatečně poučila, aby z výchovného ústavu již neutíkal. Účel trvání vazby provedením znaleckých posudků skončil, neboť orgány činné v trestním řízení další provedení důkazů (rekonstrukce, sexuologické posudky), jež mladistvý navrhoval, nepřipustily. S ohledem na sociální poměry rodiny mladistvého neexistují velké záruky, že nad ním bude po dobu trestního řízení veden dohled, avšak tento dohled by mohl zajistit V. ú. v N. J., do něhož měl v září 2013 nastoupit. Místo toho, aby se připravoval na své budoucí povolání, je držen ve vazbě, čímž je na něj nahlíženo jako na nebezpečného zločince.

Stěžovatel poukázal na ustanovení § 47 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb., podle nějž může být vazba výjimečně prodloužena až o další dva měsíce a v řízení o zvlášť závažném provinění až o dalších šest měsíců, pokud nebylo možné pro obtížnost věci nebo z jiných závažných důvodů trestní stíhání v této lhůtě skončit a propuštěním mladistvého na svobodu hrozí, že bude zmařeno nebo podstatně ztíženo dosažení účelu trestního stíhání. Výjimečnost, obtížnost věci a závažný důvod, který by mohl zmařit nebo podstatně ztížit dosažení účelu trestního stíhání, nejsou dány a pouze z důvodu, že bude před soudem vyslechnuta řada svědků, jej nelze rok držet ve vazbě.

Mladistvý proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 11. 2013, sp. zn. 1 Ntm 16/2013, a rozhodl tak, že se návrh předsedkyně senátu Krajského soudu v Hradci Králové, soudu pro mládež, na prodloužení lhůty vazby zamítá.

Z podnětu stížnosti mladistvého Nejvyšší soud, soud pro mládež, podle § 147 odst. 1 tr. ř. přezkoumal správnost výroku napadeného usnesení, proti němuž mohl stěžovatel podat stížnost, a řízení předcházející napadenému usnesení a dospěl k závěru, že stížnost mladistvého není důvodná.

Z obsahu spisového materiálu se podává, že státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové podal dne 3. 9. 2013 Krajskému soudu v Hradci Králové obžalobu na mladistvého tulipána a mladistvého R.Ž. Mladistvému tulipánovi je v ní kladeno za vinu spáchání pod bodem 1. provinění znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a), b), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, pod bodem 2. provinění útisku podle § 177 odst. 1 tr. zákoníku a pod bodem 4. provinění vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. e) tr. zákoníku. Provinění znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a), b), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku se měl podle obžaloby dopustit tím, že ve večerních hodinách přesně nezjištěných dnů v období od poloviny měsíce prosince 2012 do konce roku 2012 ve V. ú. a D. d.se š. v K. poškozeného R. R., o kterém věděl, že mu ještě nebylo osmnáct let, nejméně ve čtyřech případech pod pohrůžkou zbití a prvně i kopem do ramene, když jeho slovní požadavek odmítl, donutil způsobem zde popsaným k orálnímu sexu. Provinění útisku podle § 177 odst. 1 tr. zákoníku měl podle obžaloby spáchat tím, že dne 22. 1. 2013 ve V. ú. a D.d. v K., kde společně s poškozeným R. R. vykonávali jim nařízenou ústavní výchovu, poškozený na pokoji mladistvého tulipána z obavy v tísni, aby mu tento jako v předchozích případech nějak neublížil, vyhověl jeho příkazu a přes pyžamo mu rukou sahal na jeho ztopořený penis. Provinění vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. e) tr. zákoníku se měl dopustit společně s mladistvým R. Ž. v podstatě tím, že dne 22. 3. 2013 poškozeného R. R., který byl v jejich trestní věci jako svědek vyslechnut a popsal, že se vůči němu měli dopustit násilné trestné činnosti, v prostorách V. ú. a D. d. v K. a i mimo něj jednak společně a jednak jednotlivě pod pohrůžkou zbití, pokud by jim nevyhověl, opakovaně nutili, aby změnil svoji svědeckou výpověď, kterou v jejich trestní věci dne 19. 3. 2013 učinil.

Mladistvý tulipán je ve vazbě. Do vazby byl vzat usnesením soudce Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 22. 5. 2013, sp. zn. 0 Ntm 1/2013, z důvodu uvedeného v § 67 písm. a) tr. ř. Vazba byla započtena ode dne 20. 5. 2013 v 12.30 hodin. Proti tomuto rozhodnutí podal mladistvý stížnost, která však byla usnesením Krajského soudu v Hradci Králové, soudu pro mládež, ze dne 27. 6. 2013, sp. zn. 11 Tmo 1/2013, podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítnuta. Mladistvý dne 30. 7. 2013 podal prostřednictví svého obhájce žádost o propuštění z vazby doplněnou o písemný slib. Jelikož této žádosti nebylo státním zástupcem Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové vyhověno a písemný slib nebyl přijat, byla žádost předložena Okresnímu soudu v Hradci Králové, který ji usnesením ze dne 20. 8. 2013, č. j. 0 Ntm 42/2013-13, podle § 71a tr. ř. zamítl. Podle § 73 odst. 1 písm. b) tr. ř. nebyl nabízený písemný slib opět přijat. Na mladistvého byla dne 3. 9. 2013 podána obžaloba, a proto následně rozhodl Krajský soud v Hradci Králové, soud pro mládež, dne 30. 9. 2013, č. j. 1 Tm 3/2013-596, tak, že se mladistvý podle § 72 odst. 3 tr. ř. ponechává nadále ve vazbě z důvodů uvedených v § 67 písm. a) tr. ř. Proti tomuto rozhodnutí podal mladistvý stížnost, která byla usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 11. 2013, sp. zn. 1 Tmo 20/2013, podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítnuta.

Dne 22. 10. 2013 byl Vrchnímu soudu v Praze jako soudu pro mládež (nadále vrchní soud) předložen návrh předsedkyně senátu Krajského soudu v Hradci Králové, soudu pro mládež, na prodloužení lhůty vazby mladistvého o dalších šest měsíců, tj. do 20. 5. 2014.

Rozhodl-li napadeným usnesením vrchní soud o tomto návrhu tak, že mu zcela vyhověl a podle § 47 odst. 1, 3 zákona č. 218/2003 Sb. prodloužil vazbu mladistvého do 20. 5. 2014, nepochybil a své rozhodnutí přesvědčivě zdůvodnil.

Podle § 47 odst. 1 citovaného zákona vazba v řízení ve věcech mladistvých nesmí trvat déle než dva měsíce, a jde-li o zvlášť závažné provinění, nesmí trvat déle než šest měsíců. Po uplynutí této doby může být vazba výjimečně prodloužena až o další dva měsíce a v řízení o zvlášť závažném provinění, jímž provinění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a), b), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku je, až o dalších šest měsíců, pokud nebylo možné pro obtížnost věci nebo z jiných závažných důvodů trestní stíhání v této lhůtě skončit a propuštěním mladistvého na svobodu hrozí, že bude zmařeno nebo podstatně ztíženo dosažení účelu trestního stíhání. K takovému prodloužení může dojít pouze jednou v přípravném řízení a jednou v řízení před soudem pro mládež. Podle § 47 odst. 3 označeného zákona o prodloužení vazby v řízení před soudem rozhoduje soudce pro mládež nadřízeného soudu pro mládež, který je příslušný věc projednat nebo který věc již projednává. Návrh na prodloužení lhůty vazby je povinen předseda senátu doručit nadřízenému soudu pro mládež nejpozději 15 dnů před skončením lhůty.

Předpoklady pro prodloužení vazby mladistvého byly splněny po stránce formální i věcné. Z odůvodnění napadeného usnesení se podává, že se vrchní soud ztotožnil s návrhem předsedkyně senátu na prodloužení vazby mladistvého a rozvedl okolnosti, které jsou relevantní jak z pohledu trvání vazebního důvodu uvedeného v § 67 písm. a) tr. ř., tak i rozhodnutí o prodloužení vazby.

Vrchní soud po připomenutí dosavadních výsledků trestního řízení konstatoval, že mladistvý je ve vazbě z důvodu uvedeného v § 67 písm. a) tr. ř., neboť ze zjištěných skutečností vyplývá obava, že při pobytu na svobodě uprchne nebo se bude skrývat, a to nejen s ohledem na hrozící vysoký trest, resp. trestní opatření, ale i s ohledem na své předchozí chování, kdy opakovaně z výchovného ústavu utíkal, popřípadě se nevracel z vycházek a musel být zpět dodáván. Mladistvý je podle závěru soudu osobou, která ve svých šestnácti letech nemá žádné vzdělání, nemá ukončenou ani základní školu, nemá pracovní kvalifikaci, ani zaměstnání. V minulosti proti němu bylo opakovaně vedeno řízení pro činy jinak trestné a dosud mu byla v rámci opatrovnického řízení bezúspěšně ukládána opatření od zařazení do ambulantního a terapeutického programu ve středisku výchovné péče, přes následné vyslovení dohledu nad jeho výchovou, až po rozhodnutí o nařízení ústavní výchovy, které se má dosud podrobovat. Mladistvý se svými rodiči kontakt prakticky neudržuje; jeho prarodiče dohled a výchovu o prázdninách, kdy u nich pobýval, nezvládali. Trvá tedy nebezpečí, že by mladistvý v případě pobytu na svobodě navázal na své předchozí chování a že by se trestnímu stíhání vyhýbal pobytem na neznámém místě. Nahrazení vazby jiným opatřením uvedeným v § 49 zákona č. 218/2003 Sb. s ohledem na osobní a rodinné poměry nepřichází v úvahu; z výchovného ústavu mladistvý naposledy utekl v souvislosti s výslechem v rámci trestního stíhání, peněžitá záruka by se pro svoji výši stala pro mladistvého nebo jeho rodinu nedostupnou.

Nejvyšší soud s uvedenými závěry souhlasí a má je za správné, podložené obsahem spisového materiálu, hodnocením osoby mladistvého i prostředí, z něhož vzešel. Nelze přijmout argumentaci mladistvého, že trestní stíhání není podloženo skutkovými okolnostmi. Není sporu o tom, že o vině mladistvého může být spolehlivě rozhodnuto až po provedení a řádném vyhodnocení všech důkazů. Z dosavadního průběhu trestního řízení však neplyne žádná okolnost, která by trestní stíhání pro zvlášť závažné provinění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a), b), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, pro provinění útisku podle § 177 odst. 1 tr. zákoníku a provinění vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. e) tr. zákoníku v případě mladistvého zjevně zpochybňovala, o čemž svědčí i podaná obžaloba. Skutečnost, že obviněný vinu od počátku popírá, přirozeně neznamená, že trestní stíhání je nedůvodné.

Z hlediska existence vazebního důvodu podle § 67 písm. a) tr. ř. je významnou okolností, že mladistvý není pevně vázán k žádnému bydlišti a sociálnímu prostředí, což obavu, že by se v případě propuštění z vazby mohl skrývat, aby se tak vyhnul trestnímu stíhání a trestu, podporuje. Argumentuje-li mladistvý, že by vazba namísto dohledu rodiny mohla být nahrazena dohledem V. ú. v N. J., kam měl být od září 2013 umístěn, nutno připomenout, že mladistvý z V. ú. v K., kde byl umístěn před vazbou, v minulosti několikrát utekl, že jeho útěku zmíněné výchovné zařízení v K. nemohlo zabránit, a že by případnému útěku mladistvého nemohl s ohledem na svůj charakter zabránit ani V. ú. v N. J.

Deklaroval-li tedy vrchní soud existenci označeného vazebního důvodu, nepochybil, vyvodil-li, že jsou splněny podmínky pro prodloužení vazby podle § 47 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb. Na mladistvého byla podána obžaloba pro zvlášť závažné provinění a společně s ním byla obžaloba podána i na dalšího spoluobviněného. Současně je nutno souhlasit se závěrem vrchního soudu, že za dané situace propuštěním mladistvého na svobodu hrozí, že bude zmařeno nebo nejméně podstatně ztíženo dosažení účelu trestního stíhání, zváží-li se, že teprve dne 3. 9. 2013 byla podána obžaloba a řízení před soudem prvního stupně teprve započalo, a to v kontextu okolností, které odůvodňují existenci vazebního důvodu uvedeného v § 67 písm. a) tr. ř.

Splněny byly i předpoklady pro to, aby lhůta vazby mladistvého byla prodloužena o dalších šest měsíců. Vrchní soud rozumně uvážil, že je nutno poskytnout potřebný časový prostor nejen pro skončení řízení před soudem prvního stupně, ale případně i pro odvolací řízení, čemuž odpovídá prodloužení o maximální možnou dobu, tj. do 20. 5. 2014.

Nejvyšší soud proto stížnost mladistvého podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. jako nedůvodnou zamítl.


P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.

V Brně dne 11. prosince 2013 Předsedkyně senátu: JUDr. Věra Kůrková
*) byl použit pseudonym ve smyslu zák. č. 218/2003 Sb.