8 Tvo 37/2016
Datum rozhodnutí: 01.12.2016
Dotčené předpisy: § 47 odst. 1, 3 z. s. m., § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř.



8 Tvo 37/2016-19

U S N E S E N Í Nejvyšší soud jako soud pro mládež rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 1. 12. 2016 o stížnosti obviněného mladistvého PETRKLÍČE *) proti usnesení Vrchního soudu v Praze, soudu pro mládež, ze dne 15. 11. 2016, sp. zn. 1 Ntm 21/2016, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem, soudu pro mládež, pod sp. zn. 2 Tm 2/2016, takto:

Podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnost obviněného mladistvého PETRKLÍČE zamítá .
Odůvodnění:

1. Vrchní soud v Praze, soud pro mládež, usnesením ze dne 15. 11. 2016, sp. zn. 1 Ntm 21/2016, na návrh předsedkyně senátu Krajského soudu v Ústí nad Labem, soudu pro mládež, podle § 47 odst. 1, 3 zákona č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže (dále jen zákon č. 218/2003 Sb. ), ve věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem jako soudu pro mládež pod sp. zn. 2 Tm 2/2016 prodloužil lhůtu trvání vazby obviněného mladistvého PETRKLÍČE (dále převážně jen mladistvý , příp. stěžovatel ) o dalších šest měsíců, tj. do 25. 5. 2017. 2. Proti tomuto usnesení podal mladistvý prostřednictvím obhájce JUDr. Oldřicha Godyckiho v zákonné lhůtě stížnost. Poté, co podal zevrubnou genezi celé věci, poukázal na to, že o jeho původním vzetí do vazby a posléze i o propuštění z ní rozhodl místně nepříslušný Okresní soud v Ústí nad Labem, soud pro mládež. Proti následnému usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem pobočky v Liberci, soudu pro mládež, ze dne 29. 10. 2016, sp. zn. 2 Tm 2/2016, jímž byl znovu vzat do vazby z důvodů uvedených v § 67 písm. a), c) tr. ř., podal včas stížnost, o níž dosud nebylo Vrchním soudem v Praze, soudem pro mládež, rozhodnuto. Tomuto soudu přitom nemělo nic bránit, aby o této stížnosti rozhodl ještě předtím, než rozhodoval o návrhu předsedkyně senátu Krajského soudu v Ústí nad Labem, soudu pro mládež, na prodloužení vazby, a zabýval se namítanou nezákonností postupu orgánů činných v trestním řízení. 3. V další části svého podání mladistvý namítl, že Vrchní soud v Praze, soud pro mládež, při rozhodování o návrhu předsedkyně senátu Krajského soudu v Ústí nad Labem, soudu pro mládež, na prodloužení vazby zcela přehlédl, že jeho nová vazba je primárně založena na tvrzeném porušení povinností, které mu byly uloženy rozhodnutím místně nepříslušného soudu. Toleroval-li Vrchní soud v Praze, soud pro mládež, při svém rozhodování o prodloužení vazby předchozí rozhodnutí vydané místně nepříslušným soudem pro mládež, toleroval porušení ústavní zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (mladistvý tu poukázal na nález pléna Ústavního soudu ze dne 19. 4. 2016, sp. zn. Pl. ÚS 4/2014). 4. V samém závěru svého podání mladistvý navrhl (aniž citoval příslušná zákonná ustanovení), aby Nejvyšší soud, soud pro mládež, napadené usnesení Vrchního soudu v Praze, soudu pro mládež, zrušil. 5. Z podnětu stížnosti mladistvého Nejvyšší soud, soud pro mládež (dále jen Nejvyšší soud ), podle § 147 odst. 1 tr. ř. přezkoumal správnost výroku napadeného usnesení, proti němuž mohl stěžovatel podat stížnost, a řízení předcházející napadenému usnesení a dospěl k závěru, že stížnost mladistvého není důvodná. 6. Z obsahu spisového materiálu se podává, že státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem podal dne 25. 8. 2016 Krajskému soudu v Ústí nad Labem, soudu pro mládež, obžalobu na mladistvého, v níž mu kladl za vinu spáchání tam popsanými skutky (v podrobnostech viz odůvodnění napadeného usnesení) provinění pohlavního zneužití podle § 187 odst. 1 tr. zákoníku, provinění vydírání podle § 175 odst. 1 tr. zákoníku, pokusu provinění znásilnění podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku k § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a), b), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku a provinění porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku. 7. Mladistvý byl vzat do vazby usnesením Okresního soudu v Ústí nad Labem, soudu pro mládež, ze dne 4. 3. 2016, sp. zn. 24 Ntm 602/2016, z důvodů uvedených v § 67 písm. a), c) tr. ř. s tím, že vazba se mu započítává od 2. 3. 2016 od 3.37 hodin. Usnesením téhož soudu ze dne 4. 7. 2016, sp. zn. 24 Ntm 801/2016, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem, soudu pro mládež, ze dne 3. 8. 2016, sp. zn. 4 Tmo 3/2016, byl mladistvý podle § 71, § 71a a § 73 tr. ř. propuštěn z vazby na svobodu za současného přijetí jeho slibu, záruky důvěryhodné osoby, předběžného opatření v podobě zákazu styku s poškozenou B. E. (dále jen poškozená ) a uložení dohledu probačního úředníka. Toto usnesení nabylo právní moci dne 3. 8. 2016 a mladistvý byl téhož dne ve 12.45 hodin z vazby propuštěn. 8. Usnesením Krajskému soudu v Ústí nad Labem pobočky v Liberci, soudu pro mládež, ze dne 29. 10. 2016, sp. zn. 2 Tm 2/2016, byl mladistvý podle § 69 odst. 5 tr. ř. za užití § 68 odst. 1 tr. ř., § 88o písm. c) tr. ř. a § 46 odst. 1, § 47 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb. znovu vzat do vazby z důvodů uvedených v § 67 písm. a), c) tr. ř. V závěru odůvodnění tohoto usnesení soud zmínil, že vazba se počítá od 28. 10. 2016, 17.15 hodin. 9. Proti tomuto usnesení podal mladistvý stížnost, kterou Vrchní soud v Praze, soud pro mládež, usnesením ze dne 14. 11. 2016, sp. zn. 1 Tmo 19/2016, podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. jako nedůvodnou zamítl. Už z toho je zřejmé, že nelze přisvědčit výše uvedenému tvrzení stěžovatele, že jmenovaný soud druhého stupně o této jeho stížnosti dosud nerozhodl, i když lze připustit, že o tomto rozhodnutí v době sepisování stížnosti ještě nemusel vědět, neboť bylo vydáno pouhý jeden den před rozhodnutím, proti němuž směřuje Nejvyšším soudem nyní posuzovaná stížnost. 10. Z výše uvedené právní kvalifikace skutků, pro něž byla na mladistvého podána obžaloba, je zřejmé, že mladistvý je trestně stíhán též pro zvlášť závažné provinění ve smyslu § 14 odst. 3 tr. zákoníku. Podle § 47 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb. přitom platí, že vazba v řízení ve věcech mladistvých nesmí trvat déle jde-li o zvlášť závažné provinění než šest měsíců. Po uplynutí této doby může být v takovém případě vazba výjimečně prodloužena až o dalších šest měsíců, pokud nebylo možné pro obtížnost věci nebo z jiných závažných důvodů trestní stíhání v této lhůtě skončit a propuštěním mladistvého na svobodu hrozí, že bude zmařeno nebo podstatně ztíženo dosažení účelu trestního stíhání. K takovému prodloužení může dojít pouze jednou v přípravném řízení a jednou v řízení před soudem pro mládež. Podle § 47 odst. 3 označeného zákona o prodloužení vazby v řízení před soudem rozhoduje soudce soudu pro mládež nadřízeného soudu pro mládež, který je příslušný věc projednat nebo který věc již projednává. Návrh na prodloužení lhůty vazby je povinen předseda senátu doručit nadřízenému soudu pro mládež nejpozději 15 dnů před skončením lhůty. 11. Rozhodl-li Vrchní soud v Praze, soud pro mládež, napadeným usnesením o návrhu předsedkyně senátu Krajského soudu v Ústí nad Labem, soudu pro mládež, na prodloužení lhůty trvání vazby mladistvého tak, že mu zcela vyhověl a podle § 47 odst. 1, 3 zákona č. 218/2003 Sb. prodloužil vazbu mladistvého do 25. 5. 2017, nepochybil a své rozhodnutí přesvědčivě zdůvodnil. 12. Předpoklady pro prodloužení vazby mladistvého byly splněny po stránce formální i věcné. Z odůvodnění napadeného usnesení se podává, že vrchní soud se s návrhem předsedkyně senátu na prodloužení vazby mladistvého ztotožnil a rozvedl okolnosti, které jsou relevantní jak z pohledu trvání vazebních důvodů uvedených v § 67 písm. a), c) tr. ř., tak i vlastního rozhodnutí o prodloužení vazby. 13. Vrchní soud po připomenutí dosavadních výsledků trestního řízení konstatoval, že mladistvý je ve vazbě z výše uvedených důvodů, neboť povaha a závažnost trestné činnosti, pro kterou je stíhán, odůvodňují závěr o obavě, že při pobytu na svobodě uprchne nebo se bude skrývat, a to nejen s ohledem na hrozící vysoký trest, resp. trestní opatření, ale i s ohledem na své předchozí chování. Mladistvý je podle závěru soudu osobou, která ve svých osmnácti letech má ukončenou pouze základní školu, nemá žádnou pracovní kvalifikaci, ani trvalé zaměstnání. Po skončení základní školní docházky opakovaně nedokázal soustavně docházet do učení a před svým zadržením měl být jen jeden měsíc zaměstnán. Již v minulosti měl opakovaně utíkat z domova a měl být evidován jako pohřešovaná osoba. Trvá tedy nebezpečí, že v případě pobytu na svobodě by navázal na své předchozí chování a že by se trestnímu stíhání vyhýbal pobytem na neznámém místě. Stejně tak hrozí důvodná obava, že by mohl trestnou činnost, pro niž je stíhán, opakovat (zejména ve vztahu k poškozené). Nahrazení vazby jiným opatřením uvedeným v § 49 zákona č. 218/2003 Sb. s ohledem na osobní a rodinné poměry mladistvého, ale i s ohledem na dosavadní zkušenosti s jeho chováním (zejména po předcházejícím propuštění z vazby) nepřichází v úvahu. 14. Pro rozhodnutí Nejvyššího soudu (stejně jako předtím pro rozhodnutí vrchního soudu) byla nepodstatná a právně bezvýznamná námitka mladistvého vztahující se k otázce místní (ne)příslušnosti Okresního soudu v Ústí nad Labem, soudu pro mládež, který původně rozhodoval o jeho vzetí do vazby a následně i o propuštění z ní. I když Vrchní soud v Praze, soud pro mládež, v odůvodnění svého usnesení ze dne 14. 11. 2016, sp. zn. 1 Tmo 19/2016, této námitce přisvědčil, v současném stadiu řízení uvedené pochybení již nelze napravit. Navíc lze mít za to, že namítané pochybení bylo napraveno usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem pobočky v Liberci, soudu pro mládež, ze dne 29. 10. 2016, sp. zn. 2 Tm 2/2016, jímž byl mladistvý podle § 69 odst. 5 tr. ř. za užití § 68 odst. 1 tr. ř., § 88o písm. c) tr. ř. a § 46 odst. 1 a § 47 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb. znovu vzat do vazby. 15. Vrchní soud v Praze, soud pro mládež, se přesvědčivě vypořádal i s otázkou, o jakou dobu lze mladistvému vazbu prodloužit (srov. zejména strany 2 a 3 odůvodnění jeho usnesení, na které stačí z důvodů procesní ekonomie jen odkázat). 16. Nejvyšší soud s uvedenými závěry vrchního soudu souhlasí a má je za správné, jelikož jsou podložené obsahem spisového materiálu, hodnocením osoby mladistvého i prostředí, z něhož vzešel. Nelze přijmout argumentaci mladistvého, že trestní stíhání není podloženo skutkovými okolnostmi, třebaže není sporu o tom, že o jeho vině může být spolehlivě rozhodnuto až po provedení a řádném vyhodnocení všech důkazů v řízení před soudem. Z dosavadního průběhu trestního řízení však neplyne žádná okolnost, která by jeho trestní stíhání i pro shora uvedené zvlášť závažné provinění zjevně zpochybňovala. 17. Splněny byly i zákonné předpoklady pro to, aby lhůta trvání vazby mladistvého byla prodloužena o dalších šest měsíců. Vrchní soud rozumně uvážil, že je nutno poskytnout potřebný časový prostor nejen pro skončení řízení před soudem prvního stupně, ale případně i pro odvolací řízení, čemuž odpovídá prodloužení vazby do 25. 5. 2017. Takto stanovená doba rozhodně nepřesáhne lhůtu zakotvenou v ustanovení § 47 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb. 18. Nejvyšší soud proto stížnost mladistvého podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. jako nedůvodnou zamítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 1. 12. 2016

JUDr. Jan Bláha
předseda senátu

*) Byl použit pseudonym ve smyslu zákona č. 218/2003 Sb.