8 Tvo 28/2005
Datum rozhodnutí: 07.06.2005
Dotčené předpisy:




8 Tvo 28/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky jako soud pro mládež rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 7. června 2005 o stížnosti obviněného mladistvého D. H. N., t. č. ve vazbě ve Vazební věznici v O., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci, soudu pro mládež, ze dne 12. 5. 2005, sp. zn. 4 Tmo 14/2005, o prodloužení vazby, t a k t o :

Podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnost obviněného mladistvého D. H. N. z a m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Soudce Vrchního soudu v Olomouci, soudu pro mládež, rozhodl na návrh předsedkyně senátu Krajského soudu v Ostravě, soudu pro mládež, usnesením ze dne 12. 5. 2005, sp. zn. 4 Tmo 14/2005, tak, že podle § 47 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (dále jen zák. č. 218/2003 Sb.), se prodlužuje vazba obviněného mladistvého D. H. N. (nadále jen mladistvý) do 21. 11. 2005.

Proti tomuto usnesení podal mladistvý prostřednictvím svého obhájce stížnost, v níž namítl, že stíhání je nedůvodné, když je založeno toliko na výpovědi jeho otce, která nemůže být objektivní. Popřel spáchání trestných činů kladených mu za vinu, neboť neexistují důkazy o tom, že se jich dopustil. Rozhodnutí o dalším trvání vazby označil za chybné, protože v jeho případě nebyla splněna podmínka, že zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že skutek, pro který bylo zahájeno trestní stíhání, byl spáchán mladistvým. S ohledem na to, že v současné době existuje pouze důvod vazby podle § 67 písm. a) tr. ř., vyjádřil nutnost pečlivě zkoumat jeho další existenci. Poukázal na skutečnost, že v České republice žije již několik let, plně se přizpůsobil zdejšímu životu, a proto není na místě obava z jeho útěku do ciziny, což zdůraznil i tím, že se do V. odmítá vrátit a na skrývání se v jiné zemi nemá potřebné kontakty ani prostředky. Vzhledem k výše uvedenému navrhl, aby bylo napadené usnesení zrušeno a bylo rozhodnuto o jeho propuštění z vazby na svobodu.

Nejvyšší soud České republiky jako soud pro mládež (dále jen Nejvyšší soud) nejprve zkoumal, zda stížnost mladistvého je přípustná, zda byla podána v zákonné lhůtě, na místě, kde lze podání učinit, a zda ji podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že stížnost je přípustná podle § 74 odst. 1 tr. ř., byla podána v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 143 odst. 1 tr. ř.), a byla podána osobou oprávněnou (§ 142 odst. 1 tr. ř.).

Dále Nejvyšší soud podle § 147 odst. 1 tr. ř. přezkoumal správnost výroku napadeného usnesení, proti němuž mohl stěžovatel podat stížnost, a řízení předcházející napadenému usnesení. Dospěl přitom k závěru, že stížnost mladistvého není důvodná.

Z obsahu spisového materiálu se podává, že mladistvý je trestně stíhán pro provinění vraždy podle § 219 odst. 1 tr. zák., § 6 odst. 1 zák. č. 218/2003 Sb., pokusu provinění vraždy podle § 8 odst. 1 k § 219 odst. 1, 2 písm. c), h) tr. zák., § 6 odst. 1 zák. č. 218/2003 Sb. a provinění krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a) tr. zák., § 6 odst. 1 zák. č. 218/2003 Sb. Do vazby byl vzat na základě usnesení soudkyně Okresního soudu v Ostravě ze dne 22. 11. 2004, sp. zn. 0 Ntm 3137/2004, z důvodů uvedených v § 67 písm. a), b) tr. ř. s tím, že vazba se počítá od jeho zadržení dne 21. 11. 2004 v 01.10 hodin. Z usnesení státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Ostravě ze dne 18. 2. 2005, sp. zn. 1 KZv 59/2004, vyplývá, že důvod vazby podle § 67 písm. b) tr. ř. v průběhu přípravného řízení odpadl. V současné době se tedy mladistvý nachází ve vazbě pouze z důvodu uvedeného v § 67 písm. a) tr. ř.

Dne 29. 4. 2005 státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Ostravě podala Krajskému soudu v Ostravě, soudu pro mládež, obžalobu na mladistvého pro shora uvedená provinění. Hlavní líčení ve věci bylo nařízeno na 26. a 27. 5. 2005 (o jeho průběhu není zatím ve spise založen žádný doklad - kromě záznamu, že chybí protokol o hlavním líčení; z obsahu spisu však lze dovodit, že hlavní líčení bylo konáno).

Vrchnímu soudu v Olomouci, soudu pro mládež (dále jen vrchní soud), byl dne 12. 5. 2005 doručen návrh předsedkyně senátu Krajského soudu v Ostravě, soudu pro mládež, na prodloužení vazby mladistvého, a to o dalších šest měsíců.

V souladu s tímto návrhem rozhodl vrchní soud tak, že podle § 47 odst. 1 zák. č. 218/2003 Sb. prodloužil vazbu mladistvého do 21. 11. 2005.

Podle citovaného ustanovení vazba v řízení ve věcech mladistvých nesmí trvat déle než dva měsíce, a jde-li o zvlášť závažné provinění, nesmí trvat déle než šest měsíců. Po uplynutí této doby může být vazba výjimečně prodloužena až o další dva měsíce a v řízení o zvlášť závažném provinění až o dalších šest měsíců, pokud nebylo možné pro obtížnost věci nebo z jiných závažných důvodů trestní stíhání v této lhůtě skončit a propuštěním mladistvého na svobodu hrozí, že bude zmařeno nebo podstatně ztíženo dosažení účelu trestního stíhání. K takovému prodloužení může dojít pouze jednou v přípravném řízení a jednou v řízení před soudem pro mládež.

Podle § 47 odst. 3 zák. č. 218/2003 Sb. o prodloužení vazby v řízení před soudem rozhoduje soudce soudu pro mládež nadřízeného soudu pro mládež, který je příslušný věc projednat nebo který věc již projednává. Návrh na prodloužení lhůty vazby je povinen předseda senátu doručit nadřízenému soudu pro mládež nejpozději 15 dnů před skončením lhůty.

Nejvyšší soud shledal, že v dané trestní věci byly splněny všechny zákonné předpoklady pro to, aby vazba u mladistvého byla ve smyslu § 47 odst. 1 zák. č. 218/2003 Sb. prodloužena o dalších šest měsíců.

Jak již je v rozhodnutí vrchního soudu rozvedeno, mladistvý se v současné době nachází ve vazbě z důvodu § 67 písm. a) tr. ř. a je na podkladě podané obžaloby stíhán pro tři provinění, z nichž jsou dvě zvlášť závažnými, a to provinění vraždy podle § 219 odst. 1 tr. zák., § 6 odst. 1 zák. č. 218/2003 Sb. a pokus provinění vraždy podle § 8 odst. 1 k § 219 odst. 1, 2 písm. c), h) tr. zák., § 6 odst. 1 zák. č. 218/2003 Sb., čímž je splněna jedna z podmínek pro prodloužení vazby až o dalších šest měsíců.

Podle závěrů znaleckého posudku zabývajícího se duševním stavem mladistvého se jedná o pachatele, který je hodnocen jako osobnost s disharmonickým vývojem a socializovanou poruchou chování, obtížně respektuje autority, otci kradl peníze, opakovaně utíkal z domova a požíval alkohol. Má sklon k potlačování emocí. K matce, která žije ve V., a k sestře žijící v České republice má pozitivní vztah.

Podle opisu rejstříku trestů dosud nebyl soudně trestán. Před vzetím do vazby navštěvoval základní školu, kde byl vcelku kladně hodnocen, avšak v poslední době měl problémy s docházkou.

Z uvedených skutečností a při vědomí toho, že mladistvému v případě uznání viny hrozí uložení přísného trestního opatření, vrchní soud správně dovodil, že stávající poměry mladistvého neskýtají záruku, že by respektoval podmínky trestního řízení. Zmíněné okolnosti naopak svědčí o reálném nebezpečí, že mladistvý by mohl mařit průběh trestního řízení před soudem, ať již skrýváním se nebo uprchnutím, a vyhýbat se tak trestnímu stíhání či hrozícímu trestnímu opatření. Proto i v tomto stádiu trestního řízení vrchní soud zcela opodstatněně shledal naplnění vazebního důvodu podle § 67 písm. a) tr. ř.

K dosavadní argumentaci je vhodné poznamenat, že významným se jeví také to, že mladistvý je osobou s disharmonicky se vyvíjející osobností, u níž se projevuje socializovaná porucha chování, která je považována za důsledek poruchy přizpůsobení v důsledku významných životních změn v období puberty. Tato porucha v souvislosti s dosavadními životními postoji a projevy mladistvého svědčí o tom, že nemá vytvořeny pevné vazby ke konkrétnímu místu nebo prostředí či osobám, v jejichž blízkosti se nachází.

Vrchní soud nepochybil ani v tom, pokud ve vztahu k jednání, pro které byla na mladistvého podána obžaloba, shledal ve smyslu § 47 odst. 1 zák. č. 218/2003 Sb. splněné podmínky pro to, aby vazba mladistvého byla prodloužena o dalších šest měsíců. Zcela správně vycházel ze zjištění, že v základní šestiměsíční lhůtě pro trvání vazby nebylo možné trestní stíhání pro obtížnost věci skončit a že propuštěním mladistvého na svobodu hrozí, že by bylo zmařeno nebo alespoň podstatně ztíženo dosažení účelu trestního stíhání. V této souvislosti je vhodné poznamenat, že soud v krátkém časovém úseku nařídil a konal hlavní líčení a ve velmi krátkých intervalech plnil i další úkony směřující k jeho rozhodovací činnosti, a to včetně rozhodnutí o vazbě.

Za správný je též nutno považovat závěr vrchního soudu, podle něhož působení a vliv rodiny, která je rozvrácena a neplní potřebný a předpokládaný účel, v daném případě není možné brát na zřetel a s ohledem na okolnosti případu a poměry mladistvého nelze využít ani jiných zákonných institutů sloužících k nahrazení vazby.

Nejvyšší soud s ohledem na všechna uvedená zjištění shledal, že rozhodnutí o prodloužení vazby mladistvého je plně opodstatněné, a proto jeho stížnost jako nedůvodnou podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.

V Brně dne 7. června 2005

Předseda senátu:

JUDr. Jan B l á h a

Vypracovala:

JUDr. Milada Šámalová